Jesseltonova vzpoura - Jesselton revolt

Jesseltonova vzpoura
Petagas Sabah PetagasWarMemorial-06.jpg
Některá jména členů hnutí odporu kromě hlavní skupiny, kteří byli po vzpouře následně popraveni.
datum9. října 1943 (1943-10-09) - 21. ledna 1944; Před 76 lety (1944-01-21)
(3 měsíce, 1 týden a 5 dní)
Umístění
Jesselton, Britské severní Borneo
Výsledek

Taktické japonské vítězství.

  • Selhání povstání, hnutí silně potlačené Kenpeitai.
  • Kapitulace několika špičkových vůdců hnutí jako Japonců Kenpeitai pokračovaly v systematické popravě civilního obyvatelstva, pokud se nepřihlásilo.
  • Poprava Alberta Kwoka a další, kteří se vzdali.
Bojovníci
Kinabalu partyzánské obranné síly Empire of Japan
 • Obsazené britské Borneo
Velitelé a vůdci
Albert Kwok Vzdal se  (Válečný zajatec)Lebka a zkřížené hnáty.svg
Hiew Syn Yong
Kong Tze Phui Vzdal se  (Válečný zajatec)Lebka a zkřížené hnáty.svg
Li Tet Phui Vzdal se  (Válečný zajatec)Lebka a zkřížené hnáty.svg
Tsen Tsau Kong Vzdal se  (Válečný zajatec)Lebka a zkřížené hnáty.svg
Charles Peter Vzdal se  (Válečný zajatec)Lebka a zkřížené hnáty.svg
Jules Stephens Vzdal se  (Válečný zajatec)Lebka a zkřížené hnáty.svg
Budh Singh Vzdal se  (Válečný zajatec)Lebka a zkřížené hnáty.svg
Sohan Singh Vzdal se  (Válečný zajatec)Lebka a zkřížené hnáty.svg
Panglima Ali Vzdal se  (Válečný zajatec)Lebka a zkřížené hnáty.svg
Orang Tua Arshad Vzdal se  (Válečný zajatec)Lebka a zkřížené hnáty.svg
Musah
Duallis
Jemalul
Saruddin Vzdal se  (Válečný zajatec)Lebka a zkřížené hnáty.svg
Subedar Dewa Singh		 Šimizu
Zúčastněné jednotky

Zámořská čínská obranná asociace
• Čínská národní asociace spásy
North Borneo Volunteer Force
North Bornean domorodých dobrovolníků
Filipínští domorodí dobrovolníci
Členové Indická císařská policie

Omezená podpora zbraní:

Síly Spojených států na Filipínách		 Imperial japonská armáda
 • Kenpeitai
Síla
100 čínština
≈200 Bornean / Philippine domorodé národy[poznámka 1]/euroasijský /Sikhský indián		≈ Stovky japonských policistů (1943)
≈ Tisíce japonských vojsk (po roce 1943)
Ztráty a ztráty
324 členů odporu zabito50–90 policistů / vojáků zabito[poznámka 2]
2 000–4 000 civilistů zmasakrovaných Japonci

The Jesseltonova vzpoura (také známý jako Jesselton povstání nebo Dvojitá desátá vzpoura / Incident) byla vzpoura odbojového hnutí známého jako Kinabalu Guerrillas, zahrnující místní čínština, domorodé národy, euroasijský a Sikhský indián z Jesselton, Severní Borneo a vedl o Albert Kwok, proti Japonské okupační síly na severu Bornea.

Hnutí se podařilo zabít přibližně 50–90 japonských vojáků a dočasně převzalo kontrolu nad hlavním městem Severního Bornea a několika sousedními okresy Tuaran a Kota Belud. Kvůli omezeným dodávkám zbraní však bylo hnutí donuceno ustoupit do úkrytu. Japonci Kenpeitai poté zahájil útoky na pobřežní osady na západě severního Bornea, aby našel vůdce a členy partyzánské síly, přičemž nejzávažnější následky utrpělo mnoho nevinných civilistů.

Vůdce vzpoury se nakonec rozhodl vzdát po japonských hrozbách popravit více civilistů, pokud se partyzáni nedostanou dovnitř. Po svém zatčení a následné popravě se Japonci vrátili, aby spravovali Severní Borneo až do roku 1945, kdy dorazila hlavní spojenecká osvobozenecká mise.

Pozadí

Albert Kwok, hlavní vůdce partyzánů Kinabalu.

S přetrvávající tvrdou vládou během japonské okupace, tam byl nějaký odpor proti Japoncům, zejména na západním pobřeží Severního Bornea, kde vzpoura byla vedena Albert Kwok přičemž členy tvoří převážně čínština a nějaký domorodé národy.[1][2] Kwok, místní Teochew čínština z Kuching v sousedních Sarawak předtím pracoval s Čína Červený kříž a slouží pod Kuomintang z Čankajšek,[3][4] před návratem na Borneo Malajsko v roce 1940.[5][6] Během svého působení v Číně byl Kwok také studentem Misijní škola adventistů sedmého dne v Kanton. Dorazil do Jesseltonu dne 15. května 1941 a zahájil praktickou léčbu hromady.[4][7]

V únoru 1942 chtěl Kwok navázat kontakt s Australany nebo Američany na východě severního Bornea, ale nebyl schopen dále procházet ostrovní džunglí, když dorazil Pensiangan kde viděl velkou přítomnost japonských vojsk.[3] Potřeboval navázat vztahy s spojeneckými hnutími, zejména s Síly Spojených států na Filipínách (USFIP), protože to bylo v té době jediné ozbrojené hnutí odporu v regionu, které bylo zásobováno střelnými zbraněmi.[8] Poté, co se mu podařilo navázat kontakt s americkými silami na Filipínách pomocí čínského obchodníka Lim Keng Fatt,[8][9] muslimský duchovní (Imám ) pojmenovaný Marajukim z Sulu kdo byl součástí hnutí odporu v Filipíny přistoupil ke Kwokovi v Jesseltonu, odkud tedy odešel Tawi-Tawi pro trénink.[10] Odtamtud cestovali dále do Sulu a setkali se podplukovník Alejandro Suarez a naučili se činnosti hnutí odporu v souostroví.[8][11][12]

V květnu 1943 se Kwok vrátil do Jesseltonu s velkým odhodláním osvobodit Severní Borneo. Jakmile tam dorazil, nejprve kontaktoval Overseas Chinese Defence Association (OCDA), s jehož pomocí získal lékařské vybavení a peněžní dary na podporu odporu v Sulu.[13] V červnu 1943 odcestoval s Marajukim na Filipíny. Prostřednictvím Suarezova jednání se setkal s představiteli americké armády a dne 1. července 1943 byl jmenován poručíkem.[14] Podruhé, když se vrátil na Severní Borneo, měl Kwok již tři pistole, krabici s rukou granáty a bylo slíbeno, že dostane více zbraní.[15] Protože však nemohl přimět partyzány v Souostroví Sulu aby poslal více střelných zbraní, byl nucen zahájit vzpouru s omezenými zásobami.[16] Poté byla dne 21. září 1943 zřízena odbojová skupina pod jeho vedením, přičemž si skupina říkala Čínská národní asociace spásy (CNSA),[17] pobočka OCDA.[16] Díky spolupráci mezi čínskými a domorodými národy byla skupina následně známá jako obranné síly partyzánů Kinabalu.[11][18]

Povstání

Štítek připomínající 324 padlých členů odporu a obětí japonského masakru v Petagasu.

Vzhledem k tomu, že se japonská vyhláška chopit se jakékoli opozice vůči japonské správě přiblížila, byla odbojová skupina donucena zahájit vzpouru s předstihem. Většinu svých členů vyzbrojil pouze parang, kopí a kris,[19] hnutí zahájilo útok od 9. října 1943 a dočasně dobilo Jesselton, Tuaran a Kota Belud, přičemž na japonské straně zůstalo přibližně 50–90 obětí.[20][21][22] Prostřednictvím kombinovaného pozemního a námořního útoku na Japonce přispěla většina obyvatel ostrovů v pobřežních oblastech k pohybu lodí. Rodák Bajau -Suluk vůdci jako Panglima Ali (Sulugův ostrov ), Jemalul (Mantanani Islands ), Orang Tua Arshad (ostrov Udar) a Saruddin (Ostrov Dinawan ) přispěly většinou prostřednictvím námořních útoků.[23]

Jemalul i Saruddin se dobrovolně přihlásili z Filipín, aby vedli Binadany z Mantanani a Dinawanské ostrovy.[24] Ze země bylo hnutí podporováno domorodci Dusun -Murut vůdci jako Musah zastupující komunitu Dusun a Duallis pro Murut a také členové Indická císařská policie vedená Constable Subedar Dewa Singh.[23] Zatímco členové správy a policie v orgánech severního Bornea, kteří většinou slouží v rámci dobrovolnických sil Severního Bornea (NBVF) vedených Julesem Stephensem a Charlesem Peterem,[23] stejně jako Seržant Bud Singh a Desátník Sohan Singh.[25]

Po úspěšné vzpouře hnutí odporu pod OCDA a NBVF společně zvedlo vlajka Čínské republiky a britská vlajka dne 10. října 1943.[8] Většina členů OCDA je loajální vůči Čínská republika zatímco NBVF zůstal loajální vůči Spojené království ačkoli NBVF neuznává ani britská vláda.[8] Zatímco japonská posila z Kuchingu stále probíhá, Kwok spolu s dalšími členy začali ustupovat do svého úkrytu a OCDA slaví narozeniny Sun Yat-sen, zakladatel Kuomintangu a následně Čínské republiky opětovným vztyčením státní vlajky a zpěvem národní hymna Čínské republiky dne 12. listopadu 1943.[8]

Následky a dědictví

The Válečný památník Petagas postavena na místě popravy na počest obětí partyzánů Kinabalu.

Po příchodu japonské posily japonské orgány následně zahájily bezohlednou protiofenzívu bombardováním pobřežních osad od Kota Belud až do Membakut a kulometné lidi.[22][26] Téměř všechny vesnice v oblasti shořely a popraveno bylo asi 2 000–4 000 nevinných civilistů, většinou civilistů Bajau-Suluk.[27][28] Poté, co se vyhrožoval zabitím dalších civilistů, pokud se vůdci povstání nedostaví, se Kwok spolu s několika svými nejvyššími členy nakonec vzdal. Celkově jsou Kwok a asi 175 národů, kteří s povstáním většinou neměli nic společného, ​​podrobeni exekučnímu rozkazu Japonců dne 21. ledna 1944 v Petagasu, Putatan.[17]

Po válce Mezinárodní vojenský tribunál pro Dálný východ (IMTFE), který byl založen v roce 1946, dospěl k závěru, že během hnutí odporu, které vedly čínské a domorodé národy na severním Borneu, Kenpeitai byli zapojeni do vlády teroru tím, že zatkli, mučili a masakrovali stovky členů čínské vzpoury, zatímco prováděli zdánlivě systematické vyhlazování pobřežního obyvatelstva obývaného Suluky.[29][30] Oběť hnutí byla poctěna památníkem v Petagasu.

Poznámky

  1. ^ Zahrnující Bajau -Binadan-Suluk /Dusun -Murut.
  2. ^ Včetně nespecifikovaného počtu Formosan civilisté.

Poznámky pod čarou

  1. ^ Tarling 2001, str. 196.
  2. ^ Ham 2013, str. 166.
  3. ^ A b Tregonning 1960, str. 88.
  4. ^ A b Danny 1998, str. 154.
  5. ^ Goodwin 1953, str. 31.
  6. ^ Evans 1990, str. 50.
  7. ^ Julitta 2005, str. 312.
  8. ^ A b C d E F Kratoska 2013, str. 124.
  9. ^ Reece 1998, str. 162.
  10. ^ Julitta 2005, str. 318.
  11. ^ A b Evans 1990, str. 52.
  12. ^ Dick 1983, str. 55.
  13. ^ Evans 1990, str. 51.
  14. ^ Julitta 2005, str. 328.
  15. ^ Kratoska 2013, str. 125.
  16. ^ A b Tregonning 1960, str. 89.
  17. ^ A b Danny 2004, str. 116.
  18. ^ Kratoska 2013, str. 128.
  19. ^ Abbas a Bali 1985, str. 159.
  20. ^ Kratoska 2013, str. 111.
  21. ^ Luping, Chin & Dingley 1978, str. 40.
  22. ^ A b Ooi 1999, str. 56.
  23. ^ A b C Ooi 2010, str. 164.
  24. ^ Dick 1983, str. 47.
  25. ^ Hwang 2010.
  26. ^ Ooi 2010, str. 186.
  27. ^ Ooi 2013, str. 77.
  28. ^ Kratoska 2013, str. 113.
  29. ^ Watt 1985, str. 210.
  30. ^ Thurman & Sherman 2001, str. 123.

Reference

  • Goodwin, J. W. (1953). Východní svět. Dálný východ.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Tregonning, K. G. (1960). Severní Borneo. H.M. Kancelářské potřeby.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Luping, Margaret; Chin, Wen; Dingley, E. Richard (1978). Kinabalu, summit na Borneu. Společnost Sabah.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Dick, Crofton Horton (1983). Ohnivý kruh: Australské partyzánské operace proti Japoncům ve druhé světové válce. Secker & Warburg. ISBN  978-0-436-20157-8.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Watt, Donald Cameron (1985). Pokus o válečné zločiny v Tokiu: Rejstřík a průvodce. Mezinárodní vojenský tribunál pro Dálný východ. Girlanda. ISBN  978-0-8240-4774-0.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Abbas, Ismail; Bali, K. (1985). Peristiwa-peristiwa berdarah di Sabah (v malajštině). Ústav jazyka a literatury, Ministerstvo školství (Malajsie).CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Evans, Stephen R. (1990). Sabah (Severní Borneo): Pod vládou vycházejícího slunce. Tropický tisk.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Reece, Bob (1998). Masa Jepun: Sarawak Under the Japanese, 1941-1945. Sarawak literární společnost. ISBN  978-983-9115-06-2.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Danny, Wong Tze-Ken (1998). Transformace společnosti přistěhovalců: Studie Číňanů ze Sabahu. Asean Academic. ISBN  978-1-901919-16-5.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Ooi, Keat Gin (1999). Vycházející slunce nad Borneem: Japonská okupace Sarawaku, 1941–1945. Palgrave Macmillan UK. ISBN  978-1-349-27300-3.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Thurman, Malcolm Joseph; Sherman, Christine (2001). Válečné zločiny: Japonská zvěrstva druhé světové války. Turner Publishing Company. ISBN  978-1-56311-728-2.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Tarling, Nicholas (2001). A Sudden Rampage: The Japanese Occupation of Southeast Asia, 1941-1945. Vydavatelé C. Hurst & Co. ISBN  978-1-85065-584-8.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Danny, Wong Tze-Ken (2004). Historická Sabah: Číňané. Publikace o přírodní historii (Borneo). ISBN  978-983-812-104-0.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Julitta, Shau Hua Lim (2005). Kočička ve studni: Japonská okupace Sarawaku v letech 1941-1945. Centrum pro výzkum a zdroje, ústředí SUPP. ISBN  978-983-41998-2-1.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Hwang, Andrew (2010). „Vzpomeňte si na odboje na severu Bornea“. Hvězda. Archivovány od originál dne 24. října 2017.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Ooi, Keat Gin (2010). Japonská okupace Bornea, 1941-45. Routledge. ISBN  978-1-136-96309-4.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Ooi, Keat Gin (2013). Poválečné Borneo, 1945-50: Nacionalismus, impérium a budování státu. Routledge. ISBN  978-1-134-05803-7.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Ham, Paul (2013). Sandakan. Transsvět. ISBN  978-1-4481-2626-2.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Kratoska, Paul H. (2013). Menšiny jihovýchodní Asie ve válečném japonském impériu. Routledge. ISBN  978-1-136-12514-0.CS1 maint: ref = harv (odkaz)

Další čtení