Ibn al-Tiqtaqa - Ibn al-Tiqtaqa

Ibn al-Tiqtaqa
Ibn al-Tiqtaqa
narozený	1262
Zemřel	1310 (ve věku 48)

„Ibn al-Tiqtaqā“nebo syn chatterboxu, byla pro iráckého historika onomatopoická přezdívka Jalāl-ad-Dīn Abu Ja’far Muhammad ibn Tāji’d-Dīn Abi'l-Hasan ‘Alimluvčí Úřadu vlády Shi'a komunita ve svatých městech šíitů—Hillah, Najaf, a Karbalá; v Irák to mělo zůstat pevností Šíitství, dokud násilné obrácení z Írán Shah Ismail I. Safavi.

Podle NAPŘ. Browne Česká verze Of Mīrzā Muhammad b. ‛Abudi’l-Wahhāb-i - vydání Qazwīni‛ Alā-ad-Dīn ‛Ata Malik-i-Juwaynī Ta'rīhh-i-Jahān Gushā (London1912, Luzac), str .ix, jmenoval se Ibn al-Tiqtaqā Safiyu’d-Din Muhammad ibn ‛Ali ibn Muhammad ibn Tabātabā.

Kolem roku 1302 nl napsal populární souhrn islámských dějin s názvem al-Fakhri.^[1]^[2]

Reference

^ Geert Jan van Gelder. Klasická arabská děla zdvořilé (a nezdvořilé) literatury. Kulturní repertoáry: struktura, funkce a dynamika. Peeters Publishing, 2003, s. 45–58. ISBN 978-90-429-1299-1
^ al-Ṭiqṭaqā, Al-Fakhrî, Histoire des dynasties Musulmanes depuis la mort de Mahomet jusqu'a la chute du khalifat 'Abâsîde de Bagdâdz (11-656 de l'hégire = 632-1258 de J.-C.) avec des prolégomènes sur les principes du vládnutí, traduit par Émile Amar, Paříž, Leroux, 1910. [En ligne] https://archive.org/details/alfakhrhistoir00muamuoft.

Encyklopedie islámu, sv. ii, (Leiden 1927, Brill), s. 423–4.
Poznámka profesora H. A. R. Gibba v Arnold J. Toynbee Studie historie

[1] Geert Jan van Gelder. Klasická arabská děla zdvořilé (a nezdvořilé) literatury. Kulturní repertoáry: struktura, funkce a dynamika. Peeters Publishing, 2003, s. 45–58. ISBN 978-90-429-1299-1

[2] -Ṭiqṭaqā, Al-Fakhrî, Histoire des dynasties Musulmanes depuis la mort de Mahomet jusqu'a la chute du khalifat 'Abâsîde de Bagdâdz (11-656 de l'hégire = 632-1258 de J.-C.) avec des prolégomènes sur les principes du vládnutí, traduit par Émile Amar, Paříž, Leroux, 1910. [En ligne] https://archive.org/details/alfakhrhistoir00muamuoft.

[1]

[2]