DIN 31635 - DIN 31635

DIN 31635 je Deutsches Institut für Normung (DIN) standard pro přepis z Arabská abeceda přijato v roce 1982. Je založeno na pravidlech EU Deutsche Morgenländische Gesellschaft (DMG) ve znění upraveném Mezinárodním orientalistickým kongresem 1935 v Římě. Nejdůležitější rozdíly oproti anglickým systémům byly odstraněny j, protože to stálo za /dʒ / v anglicky mluvícím světě a pro /j / v německy mluvícím světě a celá absence digrafů jako th, dh, kh, gh, sh. Jeho přijetí se spoléhá méně na jeho oficiální status než na jeho eleganci (jeden znak pro každé arabské písmeno) a Geschichte der arabischen Literatur katalog rukopisů Carl Brockelmann a slovník Hans Wehr. Dnes se používá ve většině německých publikací arabských a islámských studií.

Stůl

28 písmen:
Arabská písmenaء‎ / ابتثجحخدذرزسشصضطظعغفقكلمنهوي / ى‎[1]
DIN 31635ʾ / AbtṯǧḥḫdḏrzsšṣḍṭẓʿGFqklmnhw / ūy / ī
ALA-LCʼ / āthjkhdhsh„gh
IPA (MSA )ʔ, Abtθdʒ
ɡ
ʒ		ħXdðrzsʃsˤdˤtˤðˤ
zˤ		ʕɣFqklmnhw, uːj, iː

Pravidla

The ḥarakāt (fatḥah, kasrah a mammah) jsou přepsány jako A, i a u. A šaddah vede k a zdvojený (souhláska napsána dvakrát). Článek je psán s sluneční dopisy asimilovaný.

An ʾalif označení /A/ je přepsán jako A. Dopis (ﺓ) tāʾ marbūṭah je přepsán jako finální -h normálně, nebo -t jedním slovem v stav konstrukce.

Hamzah má mnoho variant, أ إ ء ئ ؤ; v závislosti na jeho poloze jsou všechny přepsány jako ⟨ʾ⟩. Počáteční Ifalif (ا) bez hamzah není přepsán pomocí ʾ zpočátku je přepsána pouze počáteční samohláska (je-li vyslovena): i-.

(ﻯ) ʾAlif maqṣūrah se zobrazí jako A, přepsání je k nerozeznání od Ifalif.[2]Dlouhé samohlásky / iː / a / uː / jsou přepsány jako ī a ū. The nisbah přípona / ij (j), ijja / se zobrazí jako -yy, -iyyah ačkoli první je normálně přepsán jako -ī, a nunace je při přepisu ignorován. Pomlčka - slouží k oddělení klitici (článek, předložky a spojka) ze slov, ke kterým jsou připojeny.

The Východní arabské číslice (‭٠ ١ ٢ ٣ ٤ ٥ ٦ ٧ ٨ ٩‬) jsou vykresleny jako západní Arabské číslice (0 1 2 3 4 5 6 7 8 9).

Viz také

Poznámky

  1. ^ V Egyptě, Súdánu a někdy i v jiných regionech je konečná podoba vždy ى (bez teček).
  2. ^ ى pro finále /-A/ je také známý jako ألف لينة Ifalif layyinah [ˈʔælef læjˈjenæ] "flexibilní Ifalif".

Reference

  • Brockelmann, Carl; Ronkel, Philippus Samuel van (1935). Die Transliteration der arabischen Schrift in ihrer Anwendung auf die Hauptliteratursprachen der islamischen Welt: Denkschrift dem 19. internationalen Orientalistenkongreß in Rom (PDF). Lipsko. Dotisk (Wiesbaden, 1969)

externí odkazy