Bukovina Němci - Bukovina Germans

Etnické skupiny v celé Bukovině podle rumunského sčítání lidu z roku 1930, přičemž německy mluvící populace byly černě vyznačeny jak v jižní, tak v severní části regionu.

The Bukovina Němci (Němec: Bukowina Deutsche nebo Buchenland Deutsche) plocha Němec etnická skupina který se usadil v Bukovina, historický region na křižovatce Centrální a východní Evropa. Jejich hlavní demografická přítomnost trvala od poslední čtvrtiny 18. století, kdy byla Bukovina v příloze podle Habsburská říše, až do roku 1940, kdy téměř všichni bukovinští Němci (téměř 100 000 lidí)[1] byli přesídleni do Třetí říše jako součást Heim ins Reich národní socialistická politika převodu obyvatelstva.

Podle sčítání císařského Rakouska z roku 1910 (které zaznamenávalo obyvatele podle jazyka) představovali bukovinští Němci etnickou menšinu, která představovala přibližně 21,2% multietnické populace Vévodství Bukovina (Němec: Herzogtum Bukowina).[2] Z těchto 21,2% byl velký podíl zastoupen Němec -mluvení Židé.[3] Vyloučením Židů však Němci v Bukovině představovali menšinu z přibližně 73 000 lidí (neboli 9,2%).[4]

Následně v absolutních počtech 75 533 etnických Němců (nebo C. 9% populace) bylo registrováno na Bukovině, když byla ještě součástí Rumunské království (podle sčítání lidu Rumunska z roku 1930). Historicky si někteří z nich během několika stovek let vytvořili vlastní dialekt, kterému říkali „Buchenländisch“, zatímco jiní mluví řadou dalších odlišných německých dialektů, v závislosti na oblasti původu.[5][6][7][8]

Dodnes v jižní Bukovině stále žijí řídké a velmi malé venkovské a městské komunity Němců (tj. Suceava County v Rumunsko ) a jsou politicky zastoupeny Demokratické fórum Němců v Rumunsku (FDGR / DFDR).[9][10]

Dějiny

Středověk

Pečeť Baia ze 14. století, evokující legendu o Svatý Hubertus, patrona lovců.
Zřícenina středověké římskokatolické katedrály v Baia (Němec: Moldenmarkt), Suceava County, severovýchodní Rumunsko.

Etničtí Němci známí jako Transylvánští Sasové (kteří byli hlavně řemeslníci a obchodníci pocházející ze současnosti Lucembursko a Rýn -Moselle oblasti západní Evropa ), se řídce usadil v západních horských oblastech Moldavské knížectví v průběhu pozdního středověku Ostsiedlung stěhování (které v tomto konkrétním případě probíhalo v průběhu 13. a 14. století).

Tito osadníci podporovali obchod a rozvoj měst. Kromě toho založili (a byli také krátce odpovědní pod názvem Schultheiß ) některých pozoruhodných středověkých osad, jako např Baia (Němec: Stadt Molde nebo Moldenmarkt), první hlavní město Moldavského knížectví, nebo Târgu Neamț (Němec: Niamtz).[11] Následně byla většina z nich postupně asimilovaný v těchto místních kulturách.

Za Habsburků a v rámci rakouského císařství

Hlavní článek: Josephine kolonizace
Erb Vévodství Bukovina koncipovaný rakouským heraldikem Hugo Gerard Ströhl.

V návaznosti na Rusko-turecká válka, v letech 1774–75 Habsburská monarchie připojená severozápadní Moldávie, kterou převážně obýval Rumuni (až 85 procent), s menším počtem Ukrajinci (počítaje v to Hutsuls a Rusíni ), Arméni, Poláci, a Židé.[12]

Od té doby je region znám jako Bukovina (Němec: Bukowina nebo Buchenland). Od roku 1774 do roku 1786 narůstalo osídlení německých řemeslníků a zemědělců ve stávajících vesnicích.[13] Včetně osadníků Zipser Němci z Zipy region Horní Maďarsko (dnes většinou Slovensko ), Banát Švábové z Banát a etničtí Němci z Galicie (konkrétněji Evangelical Lutheran Protestanti ), ale také přistěhovalci z Rýnské Falc, Baden a Hesse knížectví, jakož i z chudých regionů Český les (Němec: Böhmewald).[14][15]

Tedy čtyři odlišné Německé jazykové skupiny byly zastoupeny takto:

Během 19. století se rozvíjející se německá střední třída skládala z velké části intelektuální a politické elity regionu; jazykem úředního podnikání a vzdělávání byla převážně němčina, zejména u vyšších vrstev. Populační růst a nedostatek půdy vedly k založení dceřiných osad v roce Galicie, Besarábie, a Dobruja.

Po roce 1840 způsobil nedostatek půdy úpadek německých venkovských nižších vrstev; na konci 19. století emigrovaly části německého venkovského obyvatelstva spolu s několika Rumuny do Ameriky, hlavně do Spojené státy (nejvíce pozoruhodně k Ellis a Hays, oba se nacházejí v Kansas ), ale také Kanada.[20][21][22][23]

V letech 1849 až 1851 a od roku 1863 do roku 1918 Vévodství Bukovina se stal nezávislým korunní země v rámci Rakouská říše (viz také: Cisleithania ). Ve srovnání s ostatními rakouskými korunními zeměmi však zůstala Bukovina zaostalým regionem na periferii říše, zásobujícím především surovinami.

The Franz Josephs Universität v Cernăuți (Czernowitz) byla založena v roce 1875, tehdy nejvýchodnější německy mluvící univerzita.[24][25] V letech 1910–11 proběhlo bukovinské usmíření (politická dohoda mezi národy Bukoviny a jejich politickými představiteli v Landtag shromáždění k otázce autonomní regionální správy) proběhlo mezi zástupci národností. Během prvního kola 20. století místní literatura v německém jazyce vzkvétala prostřednictvím spisů Rose Ausländer, Alfred Kittner, Alfred Margul Sperber nebo Paul Celan.[26][27][28] Mezi další německé spisovatele patří smíšené ukrajinsko-německé intelektuály Ludwig Adolf Staufe-Simiginowicz nebo Olha Kobylianska (vzdáleně příbuzný německému básníkovi Zacharias Werner ).

  • Cernăuți (Němec: Czernowitz) radnice, C. 1905

  • Suceava (Němec: Suczawa) radnice (dnes správní palác), počátek 20. století

  • Římskokatolický kostel v Gura Humorului (Němec: Gura Humora), počátek 20. století

  • Pohled na Iacobeni (Němec: Jakobeny), německá vesnice Zipser, počátek 20. století

  • Dvojjazyčná německo-rumunská pohlednice z Vatra Dornei (Němec: Dorna-Watra), počátek 20. století

  • Bývalý evangelický luteránský (nyní pravoslavný) kostel v Ilișești (Němec: llischestie)

Počátek 20. století a Rumunské království

Mapa německých menšin ve východní Evropě v meziválečném období, s důrazem na německé osady v Rumunském království, včetně Bukoviny.

Od roku 1918 do roku 1919, po konci roku 2006 první světová válka a rozpuštěním rakousko-uherské říše se Bukovina stala součástí Rumunské království. Na Generální kongres Bukoviny konané 28. listopadu 1918,[29] političtí představitelé bukovinských Němců hlasovali a podporovali spojení Bukoviny s rumunským královstvím spolu s rumunskými a polskými zástupci.

Od roku 1933 až do roku 1940 byly proti německé společnosti a organizace proti propaganda z Třetí říše a Národní socialista - zarovnané tzv. „reformační hnutí“. Počínaje rokem 1938 však kvůli špatné ekonomické situaci a mocným národní socialistická propaganda, pro mentalitu Třetí říše vyvinutou v německé komunitě Bukovina. Z tohoto důvodu mnozí zvýšili svoji připravenost na evakuaci.

Vypuknutí druhé světové války

Hlavní článek: Heim ins Reich
Bukovina a Bessarabia Němci přijíždí dovnitř Graz, Rakousko v listopadu 1940 na cestě přesídlení do nacisty okupovaného Polska.

Když nacistické Německo podepsalo Pakt Molotov-Ribbentrop s Sovětský svaz v roce 1939 (těsně před vypuknutím druhá světová válka ), osud (postiženým neznámý) Němců v Bukovině byl zpečetěn. V tajném dodatkovém protokolu bylo dohodnuto (mimo jiné), že severní část Bukoviny bude připojena Sovětským svazem v rámci územní reorganizace v r. Centrální -východní Evropa, přičemž německé subpopulace v nich prošly povinným přesídlením na další budoucí území okupovaná nacisty. Podle této dohody obsadil Sovětský svaz v roce 1940 severní Rumunsko.

V důsledku toho Třetí říše přesídlila téměř celou německou populaci Bukoviny (asi 96 000 etnických Němců), a to zejména k okupaci nacisty Polsko, kde byli příchozí evakuovaní často kompenzováni vyvlastněnými farmami. Od roku 1941 do roku 1944 byla Bukovina zcela rumunská. Navíc většina židovské populace (C. 30% regionálního obyvatelstva jako celku) bylo zavražděno Třetí říší ve spolupráci s fašistickým Rumunskem za vlády maršála Ion Antonescu Během Holocaust.

Přesídlení po druhé světové válce

V letech 1944–45 jako Ruská fronta přiblížili se bukovinští Němci usadili v polských oblastech (jako zbývající německé obyvatelstvo), uprchli na západ nebo kamkoli se jim to podařilo. Někteří zůstali ve východním Německu; ostatní šli do Rakouska. V roce 1945 bylo asi 7 500 zbývajících Němců v Bukovině evakuováno do Německa, což ukončilo (s výjimkou velmi slabého počtu osob) významnou německou přítomnost v rumunské Bukovině po roce 1940. Během poválečné éry byli bukovinští Němci stejně jako ostatní “ uprchlíci z vlasti “, asimilovaní do Spolkové republiky, Rakouska nebo Německá demokratická republika (Němec: Deutsche Demokratische Republik).[30] Po neúspěchu plánu znovuusídlení se však do Rumunska vrátil malý počet etnických Němců (spolu s jejich rodinami), zejména Zipser Němci, ale také někteří bukovinští Němci.[31][32][33][34]

Demografie

Historická populace
RokPop.±%
1910 73,000—    
1930 75,533+3.5%
1940 100,000+32.4%
1956 3,981−96.0%
1966 2,830−28.9%
1977 2,265−20.0%
1992 2,376+4.9%
2002 1,773−25.4%
2011 717−59.6%
Rakouské a rumunské sčítání a odhady. Po roce 1940 se statistiky týkají pouze rozsahu dnešního okresu Suceava.
Zdroj: [35]

The Rumunské sčítání lidu z roku 1930 zaznamenáno C. 75 000 etnických Němců na Bukovině.[36] Bukovinští Němci tedy tvořili 12,46% z celkového počtu obyvatel meziválečného období Suceava County toho času. Podle Rumunské sčítání lidu z roku 2011, německá menšina na jižní Bukovině tvoří pouze 0,11% z celkového počtu obyvatel (včetně Zipsers a menšího počtu Regatští Němci v Fălticeni ).[37]

V důsledku toho jsou venkovská a městská osídlení okresu Suceava, kde dodnes žijí malé německé komunity, následující (podle sčítání lidu z roku 2011):

  • Suceava (Němec: Suczawa): 0.18%
  • Rădăuți (Němec: Radautz): 0.27%
  • Gura Humorului (Němec: Gura Humora): 0.52%
  • Câmpulung Moldovenesc (Němec: Kimpolung): 0.25%
  • Fălticeni (Němec: Foltischeni): 0.02%
  • Mănăstirea Humorului (Němec: Humora Kloster): 1%
  • Vatra Moldoviței (Němec: Watra): 0.25%
  • Cârlibaba (Němec: Ludwigsdorf / Mariensee): 5.06%
  • Solca (Němec: Solka): 0.63%
  • Siret (Němec: Sereth): 0.42%
  • Vatra Dornei (Němec: Dorna-Watra): 0.23%

Organizace

Vlajka bukovinských Němců

Politická reprezentace bukovinských Němců (a všech ostatních Německy mluvící skupiny v současném Rumunsku ) je DFDR / FDGR (Němec: Demokratisches Forum der Deutschen in Rumänien, rumunština: Forumulský demokrat Němec z Německa), která má místní pobočku působící v Suceava County se sídlem ve městě Suceava (Němec: Suczawa).[38] Regionálním prezidentem FDGR / DFDR Bucovina / Buchenland je Josef-Otto Exner, který je také odpovědný za ACI Bukowina Stiftung, kulturní nadaci zaměřenou na prohlubování vztahů mezi Rumunskem a Německem.

Po druhé světové válce založili Němci z Bukoviny, kteří se usadili v západním Německu Landsmannschaft der Buchenlanddeutschen im Bundesrepublik Deutschland (Vlastenecké sdružení Němců z Bukoviny v Spolková republika Německo ). Jiní, kteří se rozhodli usadit v Rakousku, založili Landsmannschaft der Buchenlanddeutschen v Österreichu (Vlastenecké sdružení Němců z Bukoviny v Spolková republika Rakousko ).[39]

Galerie

Pozoruhodné osoby

Viz také

Reference

  1. ^ Jachomowski, Dirk (1984). Die Umsiedlung der Bessarabien-, Bukowina- und Dobrudschadeutschen (v němčině). R. Oldenbourg. str. 88–95. ISBN  9783486524710.
  2. ^ Martin Mutschlechner. „Němec-Rakušané v habsburské monarchii“. Svět Habsburků. Citováno 23. června 2020.
  3. ^ Martin Mutschlechner. „Na okraji říše: Galicie a Bukovina“. Svět Habsburků. Citováno 23. června 2020.
  4. ^ Stefan Purici. „Habsburská Bukovina na začátku velké války. Loyalismus nebo iredentismus?“ (PDF). Antefan cel Mare University, Suceava. Citováno 26. června 2020.
  5. ^ Oguy Oleksandr Dmytrovyci. „Interferențe lexicale Ucraineano-Româno-Germane v Bucovině la sfârșitul sek. XVIII - první sek. XX: (determinarea co koeficientului lor)“ (PDF). Studia Linguistica. Випуск 5/2011 (v rumunštině). Citováno 22. června 2020.
  6. ^ „Interview mit Prof. Dr. Oleksandr Oguy aus Czernowitz an der Interkulturellen Germanistik Göttingen“. Seminář für Deutsche Philologie, Universität Göttingen (v němčině). Citováno 22. června 2020.
  7. ^ Oleksandr Oguy (2011). „Interkulturelle Diskurskontakte Deutsch vs. Buchenlaendisch - Ukrainisch (bzw. ihr Interferenzgrad) in der Bukowina (1900-1920)“. Online knihovna ve střední a východní Evropě (v němčině). Citováno 23. června 2020.
  8. ^ Luzian Geier (19. února 2016). „Authentische buchenlanddeutsche Mundartproben“. ADZ-online (v němčině). Citováno 12. srpna 2020.
  9. ^ „Forumul regional Bucovina“. FDGR.ro (v rumunštině). Citováno 11. července 2020.
  10. ^ Forumul Demokrat al Germanilor din România. „Zpráva o aktivitě na fóru Forumului demokrata Němce na Rumunsku v roce 2016“ (PDF). www.just.ro (v rumunštině). Citováno 11. července 2020.
  11. ^ Hugo Weczerka, Das mittelalterliche und frühneuzeitliche Deutschtum im Fürstentum Moldau, Mnichov 1960
  12. ^ Keith Hitchins. Rumuni 1774-1866. Oxford: Clarendon Press (1996), s. 226
  13. ^ Iulian Simbeteanu (12. prosince 2018). „Vévodství Bukovina - demografické změny pod rakouskou vládou“. Sté výročí Evropy. Citováno 26. června 2020.
  14. ^ Sophie A. Welsch (březen 1986). „Bukovinští Němci během habsburského období: osídlení, etnické interakce, příspěvky“ (PDF). Imigranti a menšiny, sv. 5, č. 1. Citováno 26. června 2020.
  15. ^ Consiliul Județean Suceava. „Germanii din Bucovina“ (PDF). Citováno 15. července 2020.
  16. ^ Sophia A. Welisch, PhD. „Víra našich otců, étos a populární náboženské praktiky mezi německými katolíky v Bukovině na počátku dvacátého století“. Bukovina Society of the Americas. Citováno 24. června 2020.
  17. ^ Josef Talsky (3. dubna 2004). „Regionální distribuce Němců na Bukovině“. Bukovina Society of the Americas. Citováno 26. června 2020.
  18. ^ Irmgard Hein Ellingson. „Galicie: Multietnický přehled a historie osídlení se zvláštním zřetelem na Bukovinu“ (PDF). Citováno 12. srpna 2020.
  19. ^ Willi Kosiul, Die Bukowina und ihre Buchenlanddeutschen (2012, ISBN  3942867095), svazek 2
  20. ^ „Domovská stránka společnosti Bukovina pro Ameriku“. Bukovinasociety.org. Citováno 2013-03-26.
  21. ^ „Němci z Bukoviny“. Freepages.genealogy.rootsweb.com. Citováno 2013-03-26.
  22. ^ „Bukovina Imigrace do Severní Ameriky“. Bukovinasociety.org. Archivovány od originál dne 09.06.2012. Citováno 2013-03-26.
  23. ^ „1789-1850: Nemții noștri bucovineni“. Drăgușanul.ro (v rumunštině). Citováno 23. června 2020.
  24. ^ „1876: Bucovina, in Mesre din Sadagura și Universitatea germană“. Drăgușanul.ro (v rumunštině). Citováno 23. června 2020.
  25. ^ „Geschichte der deutschen Vertriebenen und ihrer Heimat - Die Buchenlanddeutsche“. ZgV - Zentrum gegen Vertreibungen (v němčině). Citováno 12. srpna 2020.
  26. ^ „Eine Geschichte der deutschsprachigen Literaturen Südosteuropas“. Frankfurter Allgemeine Zeitung (v němčině). 1. června 1998. Citováno 23. června 2020.
  27. ^ „Nikolaus Berwanger - Leben und Schaffen eines Rumäniendeutschen“ (PDF). Universität Wien, Diplomarbeit (v němčině). Květen 2008. Citováno 11. července 2020.
  28. ^ Petro Rychlo. „„ Sprache, du heilige “: Sprachreflexionen in der deutschen Dichtung der Bukowina“ (PDF). Der literarische Zaunkönig Nr. 3/2018: Forschung und Lehre (v němčině). Citováno 12. srpna 2020.
  29. ^ Irina Livezeanu (2000). Kulturní politika ve Velkém Rumunsku: regionalismus, budování národa a etnický boj, 1918-1930. Cornell University Press. str. 59–. ISBN  0-8014-8688-2.
  30. ^ Welisch Sophie (1984). „Přesídlení Bukovina-Němců do druhé světové války“. Přistěhovalci. 3: 49–68. doi:10.1080/02619288.1984.9974569.
  31. ^ Alfred Wanza (25. října 2019). „Die Geschichte einer Deutschen in der Bukowina“. Bukowina Freunde (v němčině). Citováno 23. června 2020.
  32. ^ Luigi Bărăgoiu. „Nea Adolf ve Voievodeasa, botezat in urmă with 77 de Ani de Adolf Hitler“. Monitorul de Suceava (v rumunštině). Citováno 23. června 2020.
  33. ^ Dănuț Zuzeac (28. ledna 2018). „Povestea lui 'nea Adolf, românul botezat de Hitler:„ Mama a dat foc certificatetului meu de naştere de frica ruşilor"". Ziarul Adevărul (v rumunštině). Citováno 23. června 2020.
  34. ^ Sandrinio Neagu (6. srpna 2016). "Reportáž: Hitler i-a chemat a sovieticii i-au trimis in the Siberia. Povestea neromanţată a etnicilor germani din perioada celui de-al Doilea Război Mondial". Monitorul de Suceava (v rumunštině). Citováno 19. července 2020.
  35. ^ „Population dupa etnie la recensămintele din perioada 1930 - 2002, pe judeţe“ (PDF) (v rumunštině). Statistický institut. Citováno 2011-10-28.
  36. ^ Hannelore Baier, Martin Bottesch, u. a .: Geschichte und Traditionen der deutschen Minderheit in Rumänien (Lehrbuch für die 6. und 7. Klasse der Schulen mit deutscher Unterrichtssprache). Mediaș 2007, S. hier 19-36.
  37. ^ Výsledek finále ale Recensământului din 2011: „Tab8. Populația stabilă după etnie - județe, municipii, orașe, comune ". Institutul Național de Statistică din România. (Červenec 2013) - http://www.recensamantromania.ro/wp-content/uploads/2013/07/sR_Tab_8.xls
  38. ^ Alin Dima (10. srpna 2015). „Spiritul autentic German a dominat la ceas de sărbătoare Suceava“. Crain Nou (v rumunštině). Citováno 6. dubna 2020.
  39. ^ „Landsmannschaft der Buchenlanddeutschen in Österreich“. Verband der deutschen altösterreichischen Landsmannschaften in Österreich (VLÖ) (v němčině). Citováno 12. srpna 2020.
  40. ^ Dr. Markus Fischer (14. listopadu 2013). „Gregor von Rezzori auf der Spur“. Allgemeine Deutsche Zeitung. Citováno 23. června 2020.
  41. ^ Mihai Iacobescu. „Erich Beck și Bucovina“ (PDF). Atlas USV. Citováno 21. července 2020.

externí odkazy