Smlouva na letištích leteckých sil armády Spojených států - United States Army Air Forces Contract Flying School Airfields
Smluvní letecké školy USAAF | |
|---|---|
| Část velitelství výcviku létání armádních vzdušných sil | |
 Létající kadet a jeho instruktor stojí vedle Stearmana PT-17 v Souther Field, Americus ve státě Georgia. | |
| Informace o webu | |
| Řízeno | Armáda Spojených států vzdušné síly |
| Historie stránek | |
| Při použití | 1939-1945 |
| Informace o posádce | |
| Posádka | Velitelství armádního letectva |
V době druhá světová válka civilní letecké školy na základě vládní smlouvy poskytly značnou část úsilí v oblasti leteckého výcviku, které provedla Armáda Spojených států vzdušné síly.[1]
Dějiny
Díky konsolidaci pilotního výcviku armádním leteckým sborem Spojených států v roce 1931 se téměř veškerý letecký výcvik uskutečnil v Randolph Field poblíž San Antonia v Texasu. Během třicátých let Randolph vyrobil přibližně 500 nových pilotů ročně, což bylo přiměřené pro mírové letecké sbory.[2] S válečnými mraky, které se v Evropě shromažďují, zejména po roce 1938 Mnichovská dohoda, Generál Henry H. Arnold, Náčelník štábu leteckého sboru, si uvědomil, že armáda bude muset zvýšit počet svých pilotů pro případ, že by znovu vypukla obecná válka. Výsledkem bylo, že Arnold a jeho velící štáb vypracovali plán na doplnění výcviku v Randolphu o výcvik vojenských pilotů prováděný civilními leteckými školami ve Spojených státech.[2]
Předválečné roky
Na konci roku 1938 bylo jedenácti leteckých škol kontaktováno Armádní letecké sbory Spojených států Arnold bez jakéhokoli financování nebo povolení Kongresu. Arnold se zeptal, zda by na vlastní náklady zřídili zařízení pro ubytování, krmení a výcvik vojenských pilotů. Slíbil, že armáda zaplatí školám 1170 dolarů za každého pilota, který absolvoval základní kurz leteckého výcviku, a 18 dolarů za letovou hodinu za každého studenta, který se vyplavil. Arnold přijal závazek od osmi leteckých škol a přijal jeho návrh.[2]
V dubnu 1939 povolil Kongres leteckému sboru 300 milionů dolarů na pořízení a údržbu 6000 letadel. V povolení byl letecký sbor oprávněn zapsat armádní letové kadety do civilních výcvikových škol. V červnu 1939 ministerstvo války schválilo Arnoldovu žádost uspořádat devět civilních leteckých škol pro výcvik pilotů armády.[2] Letecký výcvik začal na většině těchto škol v červenci 1939. Po jarní ofenzivě do nacistické Německo a Pád Francie v květnu 1940 armáda Arnold zvýšila rychlost výcviku pilotů ze 4 500 na 7 000 pilotů ročně. Každá z devíti smluvních pilotních škol (CPS) byla požádána, aby otevřela další školu, která by vyhověla tomuto nárůstu. V srpnu 1940 byla nařízena míra výcviku pilotů na 12 000 ročně.[2]
Všichni instruktoři civilního létání museli být certifikováni CAA, stejně jako instruktoři pozemní školy a letečtí mechanici. Také létající instruktoři museli podstoupit dvoutýdenní udržovací program armády. Aby byli instruktoři a mechanici osvobozeni od válečného ponoru, byli všichni zařazeni do armády jako vojáci v záloze armády. Každému CPS velel armádní důstojník (většinou, ale ne všichni) Západní bod absolventi), kteří dohlíželi na všechny aspekty programu a zajišťovali zachování vojenské disciplíny. Několik pilotů Air Corps také provedlo všechny kontrolní jízdy.[2]
Stávající dodavatelé CPS se však nemohli rozšířit, aby vyškolili tento zvýšený počet. V reakci na to letecký sbor vydal žádost o nabídku (RFB) všem 38 Správa civilního letectví (CAA) schválila letecké školy v zemi, které nastiňovaly specifikace pro výcvik armádních pilotů. Ze škol reagujících na RFB si letecký sbor vybral jedenáct nových dodavatelů pro primární letecký výcvik armády.[2] S rozšiřující se válkou v Evropě a hrozbou války s Japonská říše čím dál tím více možností Náčelník štábu armády nařídil Arnoldovi, aby zvýšil výcvik pilotů na 30 000 ročně. Pro splnění této nové sazby byl koncept CPS opět rozšířen převedením tří základních škol CPS úrovně 1 na základní letecký výcvik úrovně 2 a rozšířil počet dodavatelů CPS.[2]
V nejpřísnějším smyslu však tyto školy nebyly vlastněny ani pronajaty USAAF a většinou nebyly označeny ani aktivovány jako armádní vzdušná pole. V oficiálních armádních adresářích byly uvedeny podle názvu civilní letecké školy, názvu letiště, na kterém působila, nebo někdy jen podle názvu města.[1]
Kromě požadavků leteckého sboru na civilní letecké školy pro výcvik vojenských pilotů koncem roku 1940 prezident Franklin Roosevelt přijal návrh od Britský předseda vlády Winston Churchill že Spojené státy trénují královské letectvo (RAF) piloti v civilních leteckých školách. První letové kadety RAF začaly trénovat ve Spojených státech v červnu 1941. Armádní letecké sbory (později armádní vzdušné síly) udržovaly na každé z těchto škol malé styčné oddělení, nicméně RAF poskytla kádr důstojníků pro vojenský dohled a výcvik, zatímco letecký výcvik byl prováděn smluvními leteckými školami.[1]
druhá světová válka
Primární letecký výcvik
Po Japonský útok na Pearl Harbor a obojí Fašistická Itálie a po vyhlášení války nacistickým Německem proti Spojeným státům v prosinci 1941, armáda vypracovala plány na zvýšení rychlosti výcviku na 50 000, poté 70 000 a nakonec 102 000 pilotů ročně. The Defence Plant Corporation (DFC) koupila všechny CFS a pronajala zařízení zpět civilním dodavatelům.[2] Díky tomu se stali vládním majetkem, i když je nadále provozovali civilní dodavatelé. DFC poté financovala konstrukci všech budoucích CPS.[1]
CFS byli přiděleni k různým velitelům létajícího výcviku a každý z nich měl pro dohled a styk s velením přiděleno jmenované oddělení leteckého výcviku USAAF. Podle smlouvy vláda dodala studentům cvičná letadla, létající oblečení, učebnice a vybavení. Školy vybavily instruktory, výcviková místa a zařízení, údržbu letadel, ubikace a jídelny.[1] Pro létající kadety byly CPS jen dalším výcvikovým úkolem - ačkoliv letoví instruktoři byli civilními dodavateli, kadeti stále prožívali disciplínu a dřinu vojenského života.[1]
Kvůli válečnému tlaku na rychlou produkci pilotů věnovala AAF jejich vojenskému výcviku malou pozornost. Atmosféra civilních základních škol nebyla příznivá pro rozvoj přísné disciplíny a na vojenskou výuku ve všech fázích pilotního výcviku bylo k dispozici příliš málo času. Jaké pokyny tam byly, nad rámec režimu armádního života, byly omezeny převážně na pochodování, obřady, inspekce a vojenské zvyky a zdvořilosti. Intenzivní fyzická kondice však pokračovala a zesílila během leteckého výcviku.[3]
Používali se především trenéři Fairchild PT-19, PT-17 Stearmans a Ryan PT-22, ačkoli na letištích bylo možné najít celou řadu dalších typů. Osnova primárního výcviku měla zpočátku dvanáct týdnů, včetně 60 hodin doby letu a 225 hodin pozemního výcviku. To však armáda podle potřeby změnila. Přestože počet letových hodin po celou dobu války zůstal na 60, požadavky rostoucí rychlosti výcviku pilotů vedly k tomu, že primární výcvik byl snížen na deset týdnů v roce 1940, poté snížen na devět týdnů v roce 1942.[1]
Výuka poskytovaná na CPS byla adaptací primární fáze dříve vyučované na Randolph Field. Každý student na základní škole musel provést nejméně 175 přistání. Jak bylo uvedeno ve výšce úsilí, primární letecký výcvik byl rozdělen do čtyř standardních fází. V pre-sólové fázi se studenti seznámili s obecným provozem lehkého letadla. Ve druhé nebo střední fázi byla přezkoumána pre-solo práce a byla vyvinuta přesnost ovládání. Třetí fáze, tedy fáze přesnosti, vyžadovala vysokou odbornost v různých typech přistávacích přístupů a přistání a čtvrtá fáze, nebo akrobatická, vyžadovala schopnost provádět smyčky, zatáčky Immelmann, pomalé role, poloviční role a zaklapávací role. V roce 1944, poté, co poptávka po výcviku vyvrcholila, byla délka kurzu prodloužena zpět na deset týdnů.[3]
Armádní vzdušné síly nikdy nedosáhly rychlosti výcviku 102 000 pilotů. To bylo sníženo na realističtější tempo 93 600 v červnu 1943. Vrcholu leteckého výcviku AAF bylo dosaženo v listopadu 1943, kdy CPS absolvovalo 11 411 kadetů. Poté zahájil letový výcvik AAF postupné snižování, které vedlo k uzavření většiny CPS na podzim roku 1944. V roce 1945 zůstalo v provozu deset CPS, které byly uzavřeny na konci druhé světové války a armádní vzdušné síly se vrátily do interní primární výcvik pilotů.[2]
Výcvik pilotů kluzáků
Podskupinou CFS byly kluzákové výcvikové školy. Jejich úkolem bylo trénovat bezmotorové piloty kluzáků; piloti bezmotorových letadel. Vojenské kluzáky byly novým vývojem, který začal ve dvacátých letech 20. století, kdy po Smlouva Versailes, německé letectvo bylo rozpuštěno. Smlouva však nezakazovala Německu mít sportovní kluzáky a na konci 20. let bylo v celé zemi založeno mnoho kluzáků. Když na počátku 30. let nacistická strana převzala kontrolu nad Německem, tvořili mladíci v kluzácích kluby jádro nového Luftwaffe.[4] Němec DFS-230 bojové kluzáky byly použity při invazi do Belgie v květnu 1940, kdy přistály na vrcholu pevnosti Eben Emael a dobyly ji. Byly také použity při invazi na Krétu. Tyto akce vedly k britskému a později americkému zájmu o bojové kluzáky a jejich integraci do jejich ozbrojených sil.[4]
V roce 1941 letecký sbor nařídil velení létajícího výcviku, aby zavedlo výcvikový program kluzáků, avšak vzhledem k nezkušenosti armády bylo rozhodnuto využít civilní kluzák a stoupající školy podobným způsobem jako letový program s primárním pohonem.[1] Mnoho pilotů kluzáků již bylo kvalifikovanými a zkušenými piloty motorových letadel, kteří získali průkaz civilního pilota CAA (Civil Aeronautic Administration) před vypuknutím války. Ostatní účastníci výcviku v pilotním programu kluzáků již prošli letovým výcvikem, ale byli diskvalifikováni, ne kvůli nedostatku dovedností, ale kvůli problémům, které nemohli ovlivnit, jako je mírně slabý zrak.[1]
Hlavní operace začala v Dvacet devět Palms Army Airfield v kalifornské poušti, kde byly skvělé podmínky pro prudký vzlet. Zařízení s názvem Condor Field bylo využíváno C-47 Skytrains přiletěl Piloti služeb ženského letectva (WASP) se používá jako vlečné remorkéry pro kluzáky, s Laister-Kauffman TG-4 Kluzáky používané pro výcvik kluzáků.[1]
Zjistilo se však, že vyvíjené vojenské kluzáky se podstatně lišily svými letovými vlastnostmi než kluzáky, pokud jde o jejich ovládání, a zejména skutečnost, že jakmile se uvolnil, vojenský kluzák nevyletěl jako kluzák. Vyvinuté bojové kluzáky nemohly stoupat a získávat nadmořskou výšku, jakmile pilot uvolnil vlečné lano jako kluzák. Mohli jen sestoupit a jakmile se pilot dopustil přistání a když se přiblížil, zjistil, že přistávací zóna byla pod palbou, těžena nebo jinak blokována, měl malý manévrovací prostor k bezpečnému přistání.[1]
Ve výsledku byly kluzáky TG-4A nahrazeny Aeronca TG-5 Tak jako, Taylorcraft TG-6As, a Piper TG-8As bezmotorové konverze motorových lehkých pozorovacích letounů, které měly podobné vlastnosti jako vyvíjené vojenské kluzáky.[5] V rámci výcvikového programu se kadeti naučili provádět údržbu a v případě nouze přestavovat havarované kluzáky. Jednalo se o relativně jednoduchou operaci, vzhledem k tomu, že primární kluzák sestával z něčeho víc než z pouzdra vybaveného rádiem, koly a brzdami.[1]
Školy ve Twentynine Palms v Kalifornii, Mobile, AL, Wickenburg, AZ a Lamesa v AZ, byly prvními kluzáky, které se otevřely.[6] Jakmile pilotní kadet kluzáků úspěšně dokončil základní výcvik, přešli na pokročilý výcvik, který učili instruktoři AAF na několika vojenských kluzáckých školách pomocí CG-4A Waco a Britové Rychloměr Horsas že piloti nakonec přiletěli do boje během několika operací především v Evropském divadle.[1]
Jakmile byly operační letky Troop Carrier, byly kluzáky a jejich piloti původně založeny jako samostatné lety v organizaci letky. Na konci roku 1943 však bylo rozhodnuto, že má-li samostatná síla kluzáku v rámci letek transportérů, bylo rozhodnuto ukončit samostatný program výuky kluzáků a integrovat výcvikový program létání a údržby kluzáků do výcvikového programu transportérů. Smluvní kluzákové školy byly následně uzavřeny nebo převedeny na základní letecké školy a veškerý výcvik kluzáků byl prováděn vojenskými instruktory pilotů kluzáků ve školách na leteckých základnách armády.[1][6]
Uzavření
V průběhu války školy absolvovaly přibližně 250 000 pilotů studentů. Všechny CFS byly na konci války inaktivovány a byly buď předány ke správě válečných aktiv (WAA) k prodeji, nebo prodány zpět jejich předchozím soukromým vlastníkům. Dnes jsou většinou malá letiště všeobecného letectví; Některá jsou hlavní obecní letiště a některá byla opuštěna s malými nebo žádnými důkazy o jejich existenci.[1]
Seznam smluvních leteckých škol
Velitelství východního létajícího výcviku
|
|
- Školy výcviku kluzáků
|
|
Centrální velení leteckého výcviku
|
|
- Školy výcviku kluzáků
|
|
Western Flying Training Command
|
|
- Školy výcviku kluzáků
|
|
Britské letecké výcvikové školy
Létající kadeti královského letectva používali PT-17 nebo PT-19; BT-13 a AT-6 pro jejich výcvik ve Spojených státech. Na rozdíl od armádních vzdušných sil zůstali kadeti RAF na stejném letišti po všechny tři úrovně svého výcviku.[11]
RAF požadovalo, aby byl ze sylabu vyřazen základní výcvik 2. úrovně a kadeti přecházeli přímo z hlavních trenérů na pokročilého trenéra AT-6. To bylo nakonec přijato USAAF počátkem podzimu 1944.[11]
|
|
Reference
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó Manning, Thomas A. (2005), History of Air Education and Training Command, 1942–2002. Office of History and Research, Headquarters, AETC, Randolph AFB, Texas ASIN: B000NYX3PC
- ^ A b C d E F G h i j Willard Weiner (1945), Dvě stě tisíc letců: Příběh civilního pilotního výcvikového programu AAF. Vydavatel: The Infantry Journal
- ^ A b Craven & Cate, armádní vzdušné síly ve druhé světové válce. Svazek VI Muži a letadla, kapitola 17, Individuální výcvik létajících pracovníků
Tento článek včlení text z tohoto zdroje, který je v veřejná doména. - ^ A b Lowden, John L, Stručná historie bojového kluzáku ve druhé světové válce
- ^ BOJ PROVEDENÍ PILOTNÍHO KLUZÁKU
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u proti w X y z aa ab ac Zpráva o historii bojového kluzáku US Army Air Force CG-4A z 2. světové války
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u proti 29. Flying Training Wing, linie a historie dokument Air Force Historical Agency, Maxwell AFB, Alabama
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u proti w X y z aa ab ac inzerát ae af ag ah ai aj ak al dopoledne an ao ap vod ar tak jako na au av aw sekera ano az ba bb před naším letopočtem bd být bf bg bh bi bj bk bl bm bn bo bp bq br bs bt bu bv bw bx podle B z ca. cb cc CD ce srov srov ch ci cj ck tř cm cn co W.W.II Army Air Forces Contract Flying School Airfields - Database Summary
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u proti 31. Flying Training Wing, linie a historie dokument Air Force Historical Agency, Maxwell AFB, Alabama
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q 36. Flying Training Wing, linie a historie dokument Air Force Historical Agency, Maxwell AFB, Alabama
- ^ A b C d E F G h i Britské letecké výcvikové školy (BFTS)
Tento článek včlení text z tohoto zdroje, který je v