Časová osa Oiratů - Timeline of the Oirats

Tohle je časová osa Oirats, také známý jako Kalmyks nebo Džungarové.

13. století

Rokdatumudálost
1207Jochi podrobuje „lesní národy“ - Kyrgyzština, Oirate, a Burjat[1]
1208Quduqa Bäki z Oirats se podrobuje Čingischán[2]
1260-1264Toluidská občanská válka: Four Oirat (Choros, Torghut, Dörbet, a Khoid ) je vytvořen na podporu Ariq Böke proti Kublajchán[2]


14. století

Rokdatumudálost
1388Jorightu Khan Yesüder, potomek Ariq Böke, zabíjí Uskhal Khan Tögüs Temür a zabírá Severní jüan trůn s podporou Oiratů[3]
1399The Four Oirat odtrhnout se od Severní jüan[4]

15. století

Rokdatumudálost
1414dubenDruhá mongolská kampaň: Ming síly zabírají Oirats na Řeka Tuul, které utrpěly těžké ztráty, ale nakonec zvítězily pomocí těžkého bombardování děly[5]
1423srpenČtvrtá mongolská kampaň: Yongle císař zahajuje ofenzívu proti Arughtai jen aby zjistil, že už byl poražen Oirats[6]
1433Oirats nainstalovat Taisun Khan jako vůdce východních Mongolů[4]
1449červenecKrize Tumu: Esen Taishi z Oirats a de facto vládce Severní jüan zahajuje invazi do Dynastie Ming[7]
4. srpnaKrize Tumu: Čcheng-tung odjíždí z Peking osobně se postavit Esen Taishi[8]
30. srpnaKrize Tumu: Zadní obrana Ming je poražena[9]
1. záříKrize Tumu: Mingova armáda je zničena a Čcheng-tung je zajat Esen Taishi[10]
27. říjnaEsen Taishi obléhá Peking ale nepřijme to a po 5 dnech stáhne[11]
1451Esen Taishi prohlašuje se za císaře Yuan, což u jeho následovníků vyvolává rozsáhlý nesouhlas[4]
1454Esen Taishi je zabit a severní jüan je znovu rozdělen na dvě části mezi Oirats a východní Mongolové[12]
1457Oirats napadají Uzbecký Khanate a porážka Abu'l-Khayr Khan drancování měst na Syr Darya[13]
1469Oirats zabírají Mobei[14]
1472Oirats napadnout Moghulistan a porážka Yunus Khan[15]
1480Dayan Khan tlačí Oirats na západ[14]

16. století

Rokdatumudálost
1507-82Altan Khan vyhnat Oirats z Mongolsko[16]
1587Kharkhul odpuzuje útok Ubasi Khong Tayiji[17]

17. století

Rokdatumudálost
1607Oiratští emisaři se dostanou k Rusové na Tara[18]
1608Skupina Khoshut Oirats zaútočili na Nogai Horde[19]
1616První ruština velvyslanectví dosáhne Oirats[16]
1620Kharkhul z Choros klanové útoky Ubasi Khong Tayiji ale je poražen a Oirati jsou nuceni ustoupit Sibiř[20]
1622Oirats obléhal Kuzněck ale nedokážu to vzít[21]
1623Kharkhul spojuje Four Oirat a porážka Ubasi Khong Tayiji[20]
1625Kalmyk Khanate: Torghut náčelník Kho Orluk přesune 50 000 rodin na západ[22]
1628Kalmyk Khanate: Kalmyks zaútočit na Nogai Horde, přemístit je[23]
1634Džungar Khanát: Kharkhul umírá a je následován jeho synem Erdeni Batur, který zakládá Džungarové na horní straně Emil River jižně od Pohoří Tarbagatai[24]
1636Güshi Khan z Khoshut odpovídá na a Gelug pozvání a invaze Qinghai s 10 000 vojáky[24]
1637Güshi Khan zabíjí Choghtu Khong Tayiji a pokračuje v invazi Tibet[24]
1642Khoshut Khanate: Güshi Khan dobývá Tibet a uděluje nejvyšší autoritu nad regionem 5. dalajláma, který mu to oplácí udělením titulu Chogyal (Král Dharmy)[24]
1644Kalmyk Khanate: Kho Orluk je zabit při útěku Nogais a je následován Shukhurem Daichinem[22]
1646Shukhur Daichin, Erdeni Batur a Güshi Khan zaslat hold Dynastie Čching[17]
1651Kalmyk Khanate: Kalmyks způsobí masivní porážku Krymský chanát a Nogais[19]
1653Džungar Khanát: Erdeni Batur umírá a je následován jeho synem Sengge[25]
1661Kalmyk Khanate: Shukhur Daichin je následován Puntsugem[26]
1667Džungar Khanát: Džungarové a Khakas porazit a ruština nutit a obléhat Krasnojarsk, redukovat své obyvatele na hlad; Sengge porážky Erinchin Lobsang Tayiji[21]
1668Kalmyk Khanate: Puntsug se připojí k Rusové při útoku na Krymský chanát[22]
1670Kalmyk Khanate: Puntsug je následován Ayuka Khan[26]
1671Džungar Khanát: Sengge je zavražděn a následován jeho mladším bratrem Galdan Boshugtu Khan[25]
1678Dzungarské dobytí Altishahru: Ismail Khan jede na Aq Taghliq Khoja Afaq Khoja, který hledá pomoc u 5. dalajláma, který na oplátku napíše dopis Džungar Khanát pro pomoc.[27]
1679Dzungarské dobytí Altishahru: Galdan Boshugtu Khan dobývá Hami a Turpan[25]
1680Dzungarské dobytí Altishahru: Galdan Boshugtu Khan dobývá Kašgar, Yarkand, a Khotan, zabíjet Ismailovu rodinu. Abd ar-Rashid Khan II je nainstalován jako pravítko.[28]
1682Džungar Khanát: Nepokoje vypukly, nutí Abd ar-Rashid Khan II utéct; jeho bratr Muhammad Imin Khan následuje[29]
1684Džungar Khanát: Galdan Boshugtu Khan bere Taškent a Sairam[25]
1686Džungar Khanát: Galdan Boshugtu Khan útoky Andijan[25]
1688Války Dzungar – Qing: Galdan Boshugtu Khan napadá Mongolsko s 30 000 vojáky a poráží Tüsheet Khan Chikhundorj, anektování regionu[30]
1689Džungar Khanát: Zatímco Galdan Boshugtu Khan byl ve válce, jeho synovec Tsewang Rabtan zmocnil se trůnu Džungarie[30]
16903. záříBitva o Ulan Butung: Galdan Boshugtu Khan vede 20 000 vojáků do boje s Qing armáda 300 km severně od Peking, končící odchodem Dzungara[30]
1693Džungar Khanát: Muhammad Imin Khan útočí na Džungarové ale je svržen Afaq Khoja, jehož syn Yahiya Khoja je dosazen na trůn[29]
1695Džungar Khanát: Afaq Khoja a Yahiya Khoja jsou zabiti ve vzpouře[29]
1696Battle of Jao Modo: Dynastie Čching napadá Mongolsko se 100 000 vojáky ve třech sloupcích. Galdan Boshugtu Khan utrpí porážku proti armádě Západní cesty, ale podaří se jí uprchnout.[30]
Džungar Khanát: Akbash Khan je intronizován, ale prosí z Kašgar odmítnout ho uznat. Džungarské vojáky přivedl Akbash k prosazení své vlády. Džungarové však instalují Mirza Alim Shah Beg; tak končí Yarkent Khanate a Chagatai pravidlo.[31]
16974. dubnaVálky Dzungar – Qing: Galdan Boshugtu Khan umírá v Altajské hory[30]
Války Dzungar – Qing: „Abdu l-Lāh Tarkhān Beg se vzbouří proti Džungar Khanát v Hami[32]
1698Války Dzungar – Qing: Dynastie Čching zabírá Hami[33]

18. století

Rokdatumudálost
1710Džungar Khanát: Džungarové zbourat a ruština pevnost na Řeka Biya[34]
1717Khoshut Khanate: Džungarové napadnout a zabít Lha-bzang Khan, ukončení Khoshut Khanate[35]
1720Čínská expedice do Tibetu (1720): Dynastie Čching vyloučí Džungarové z Tibet, počínaje obdobím Tibet pod vládou Qing[35]
Války Dzungar – Qing: Amin Khoja vede povstání Turpan proti Džungar Khanát a vady Dynastie Čching[33]
1724Kalmyk Khanate: Ayuka Khan je následován Tseren Donduk Khan[26]
1727Džungar Khanát: Tsewang Rabtan umírá a je následován jeho synem Galdan Tseren[35]
1732Války Dzungar – Qing: Džungarové zaútočí na Amina Khoju, který vezme svůj lid, aby se usadil Guazhou[33]
1735Kalmyk Khanate: Tseren Donduk Khan je následován Donduk Ombo Khan[26]
1737Války Dzungar – Qing: Zneužití ze strany Džungarové způsobit obyvatelům Tarimská pánev uprchnout do Dynastie Čching[32]
1741Kalmyk Khanate: Donduk Ombo Khan je následován Donduk Dashi Khan[26]
1745Džungar Khanát: Galdan Tseren umírá a je následován jeho synem Tsewang Dorji Namjal[36]
1750Džungar Khanát: Tsewang Dorji Namjal je svržen jeho bratrancem Lama Dorji[36]
1752Džungar Khanát: Dawachi převezme kontrolu nad khanate pomocí Amursana[37]
1754Války Dzungar – Qing: Dörbet a Amursana vada na Dynastie Čching[37]
1755Války Dzungar – Qing: Dynastie Čching vyšle 50 000 vojáků ve dvou sloupcích proti Džungarům, kteří se setkají s malým odporem, a dokončí zničení chanate za pouhých 100 dní, nicméně Amursana vzpoury v následku[33]
1757Amursana prchá Dynastie Čching umírá v Tobolsk[37]
1761Kalmyk Khanate: Donduk Dashi Khan je následován Ubashi Khan[26]
1771Kalmyk Khanate: Ubashi Khan vede 170 000 Kalmyks o zpětné migraci do Džungarie s méně než 70 000 dosáhnou svého cíle, kde jsou přijati jako Qing předměty; poté, co nedokázal zastavit migraci Kalmyku, Kateřina Veliká ruší khanate[38]

Galerie

Reference

  1. ^ Sinor 1990, str. 30.
  2. ^ A b Adle 2003, str. 141.
  3. ^ Adle 2003, str. 142.
  4. ^ A b C Adle 2003, str. 210.
  5. ^ Twitchett 1998, str. 227.
  6. ^ Twitchett 1998, str. 228.
  7. ^ Twitchett 1998, str. 322.
  8. ^ Twitchett 1998, str. 323.
  9. ^ Twitchett 1998, str. 324.
  10. ^ Twitchett 1998, str. 325.
  11. ^ Twitchett 1998, str. 328.
  12. ^ Adle 2003, str. 211.
  13. ^ Bregel 2003, str. 44.
  14. ^ A b Adle 2003, str. 153.
  15. ^ Bregel 2003, str. 48.
  16. ^ A b Adle 2003, str. 143.
  17. ^ A b Adle 2003, str. 155.
  18. ^ Adle 2003, str. 175.
  19. ^ A b Christian 2018, str. 193.
  20. ^ A b Adle 2003, str. 144.
  21. ^ A b Adle 2003, str. 176.
  22. ^ A b C Adle 2003, str. 145.
  23. ^ Adle 2003, str. 154.
  24. ^ A b C d Adle 2003, str. 146.
  25. ^ A b C d E Adle 2003, str. 147.
  26. ^ A b C d E F Adle 2003, str. 159.
  27. ^ Grousset 1970, str. 501.
  28. ^ Adle 2003, str. 185.
  29. ^ A b C Adle 2003, str. 192.
  30. ^ A b C d E Adle 2003, str. 148.
  31. ^ Adle 2003, str. 193.
  32. ^ A b Adle 2003, str. 199.
  33. ^ A b C d Adle 2003, str. 200.
  34. ^ Adle 2003, str. 179.
  35. ^ A b C Adle 2003, str. 149.
  36. ^ A b Adle 2003, str. 158.
  37. ^ A b C Adle 2003, str. 150.
  38. ^ Adle 2003, str. 151.

Bibliografie

  • Adle, Chahryar (2003), Dějiny civilizací Střední Asie 5
  • Bregel, Yuri (2003), Historický atlas střední AsieBrill
  • Christian, David (2018), Dějiny Ruska, Střední Asie a Mongolska 2Wiley Blackwell
  • Grousset, Rene (1970), Říše stepí
  • Sinor, Denis (1990), Cambridge History of Early Inner Asia, Volume 1, Cambridge University Press
  • Twitchett, Denis (1998), Cambridge History of China Volume 7 The Ming Dynasty, 1368—1644, část I, Cambridge University Press