Železnice Osnabrück – Brackwede - Osnabrück–Brackwede railway - Wikipedia

Železnice Osnabrück – Brackwede
Přehled
Nativní jméno	Bahnstrecke Osnabrück – Brackwede nebo Haller Willem
Číslo řádku	2950
Národní prostředí	Severní Porýní-Vestfálsko a Dolní Sasko, Německo
Servis
Číslo trasy	402
Technický
Délka řádku	53 km (33 mi)
Počet stop	2
Rozchod	1435 mm (4 stopy8 1⁄2 v) standardní rozchod
Provozní rychlost	80 km / h (49,7 mph) (maximum)
Mapa trasy Legenda Hlavní trať do Brém 52.9 Osnabrück Hbf (2 úrovně, vysoká)   Münsterova křivka do Löhne 49.5 Osnabrück-Hörne Hlavní linka do Münsteru 46.3 Osnabrück-Sutthausen Malbergen Bývalý linka do Hasbergenu 42.1 Oesede 88 m 38.7 Kloster Oesede 35.6 Wellendorf 130 m 32.5 Hankenberge Nejvyšší bod na řádku 180 m 29.8 Hilter 128 m 26.3 Dissen-Bad Rothenfelde LS / NRW státní hranice 22.6 Westbarthausen 19.9 Borgholzhausen 103 m 16.3 Hesseln 14.3 Storck KG (vlečka) 13.9 Halle (Westf) Gerry-Weber-Stadion 12.8 Halle (Westf) 123 m 9.9 Künsebeck 120 m 9.0 Závod Dürkopp 6.5 Steinhagen (Westf) 5.3 Steinhagen Bielefelder Straße 3.2 Quelle 1.9 Quelle-Kupferheide Hlavní linka z Hammu Železnice Senne z Paderbornu 0.0 Brackwede 137 m Hlavní linka do Mindenu Zdroj: Německý železniční atlas[1]

The Železnice Osnabrück – Brackwede, také nazývaný Haller Willem, je jednokolejná odbočka vedoucí přes Teutoburský les (Němec: Teutoburger Wald) z Osnabrück přes Dissen-Bad Rothenfelde a Halle (Westf) na Brackwede v německém státě Severní Porýní-Vestfálsko. Trať je známá svým strmým stoupáním do Teutoburského lesa, kde byl z nákladových důvodů vynechán tunel. Železnice byla postavena v roce 1886 v reakci na požadavky na trať z Osnabrücku do Bielefeld. V roce 1984 byl úsek z Osnabrücku do Dissen-Bad Rothenfelde uzavřen pro osobní dopravu, nákladní doprava pokračovala až do roku 1991. Po četných protestech byl tento úsek trati znovu aktivován v roce 2005. Celá trať je ve vlastnictví Deutsche Bahn, ale část z Dissen-Bad Rothenfelde do Osnabrücku byla pronajata Verkehrsgesellschaft Landkreis Osnabrück (dopravní společnost Okres Osnabrück ). Část Brackwede – Dissen je součástí Deutsche Bahn Je Münster-Ostwestfalen regionální síť (MOW).

Trasa

Linka Haller Willem odbočuje z Železnice Wanne-Eickel – Hamburg v Hörne. Křižovatka se nachází ve výšce 74 metrů nad mořem. Linka pak prochází Sutthausen a stanice Malbergen. Na Stanice Oesede v Georgsmarienhütte linka je již 94 metrů nad mořem. Za Oesede linka prochází stanicemi Kloster Oesede a Wellendorf. Bývalá stanice Hankenberge leží 177 metrů nad mořem a nachází se v blízkosti nejvyššího bodu trati. Linka vede na stupnici 1:50 Teutoburským lesem a prochází Stanice Hilter do stanice Dissen-Bad Rothenfelde, která je 97 metrů nad mořem. Linka vede z velké části na úrovni z Dissen-Bad Rothenfelde stanicemi Westbarthausen, Borgholzhausen, Hesseln a Stadion Halle Gerry Weber Stadion na Halle ve stanici Westfalen. Linka pokračuje plání do Brackwede stanicemi Künsebeck, Steinhagen ve Vestfálsku, Steinhagen Bielefelder Straße, Quelle a Quelle-Kupferheide. V Brackwede se linka spojuje s hlavní trať do Mindenu.

Význam jména

Název Haller Willem („William z Halle“) odkazuje na furmana Wilhelma Stuckemeyera. Byl mezi muži, kteří před výstavbou linky přepravovali zboží mezi Bielefeldem a Osnabrückem. Silnice Halle – Brackwede, kterou provozoval Stuckemeyer, rychle získala jméno Haller Willem kvůli jeho popularitě mezi místními obyvateli. Tento název byl poté použit pro železniční trať postavenou krátce nato a dochoval se dodnes.

Dějiny

První důkazy o těžbě uhlí v Borglohu (nyní součástí Hilter ) pochází z roku 1460. Se začátkem industrializace na počátku 19. století těžba uhlí neustále rostla. Uhlí bylo přepravováno koněm a vozem z Borglohu do Osnabrücku. Koňské povozy se nedokázaly vyrovnat s rostoucí přepravou uhlí. Konstrukce železnice, jako jsou ty, které se staví v Anglii, byla považována za řešení.

Výstavbu železnice podpořily také další obce poblíž Borglohu. Dne 25. července 1878 inženýr Mackensen a vládní architekt Richard naplánovali železniční trať z Osnabrücku do Brackwede, která by spojila vesnice Borgloh, Rothenfelde a Oesede s německou železniční sítí.^[2]

Plány předpokládaly, že trať bude postavena jako Železnice rozchodu 750 mm. To by snížilo náklady na stavby na trati. Nevýhodou bylo, že náklad by musel být překládán na koncových stanicích, a proto byla trať nakonec postavena na normální rozchod. Jedním problémem, který se během plánování ukázal, byly rozdíly v nadmořské výšce v teutoburském lese. Protože bylo rozhodnuto vyhnout se tunelu z nákladových důvodů, byly v této části vyžadovány těsné zatáčky na stupnici 1:40. Odhadovalo se, že výstavba železniční trati by stála 2,5 milionu známky. Při srovnání nákladů se počítalo s tím, že linka přinese přebytek 127 000 marek ročně.^[3]

The pruský Vláda zamítla projekt 8. června 1879, protože se nejprve zaměřila na výstavbu hlavních tratí. Důvodová zpráva nadále sloužila jako šablona pro její možnou konstrukci. Dne 10. května 1880 byl v Bad Oeynhausenu založen železniční výbor ke kampani na stavbu železnice z Osnabrücku do Brackwede. V zásadě přijala cestu důvodové zprávy, ale řádek by bylo možné rozšířit na Detmold a Bergheim. S železničním výborem bylo neustále zapojeno 11 lidí, včetně starosty Brüningu z Osnabrücku a starosty Hubera z Bielefeldu. Hned v den založení výboru napsal dopis královskému ministerstvu veřejných prací (Königliche Staatsministerium für öffentliche Arbeiten). V tomto dopise opět popsal nutnost výstavby železnice. Odpovědná správa železnic nyní projekt schválila, ale požadovala na výstavbu trati dotaci 10 000 marek na kilometr. Následně bylo dohodnuto, že platba bude 3 000 marek za km, přičemž obce a společnosti souhlasí s účastí na platbě.^[4]

Parlament schválil stavbu železnice v březnu 1882 a dne 15. května 1882 bylo pro ni dáno k dispozici 2,6 milionu značek. V následujících měsících se výbor snažil překonat problémy, protože některé obce a společnosti nechtěly platit svůj podíl z dotací.^[4][5]

Plánování a stavba

Plánování trasy bylo dokončeno na konci roku 1882. Všechny plány železničních stanic, mostů a propustků byly dokončeny v létě roku 1883. V následujících měsících byla trať rozdělena na sedm stavebních úseků. Dne 17. prosince 1883 byla navrhovaná trasa ověřena státní policií.

Dne 5. Ledna 1885 byl navrhovaný projekt inzerován v EU Osnabrücker Zeitung noviny a pro námitky byla stanovena lhůta 14 dnů. 2. května 1885 se v Dissen-Bad Rothenfelde konal první průkopnický obřad a v hotelu Zur Post se konala oslava. Prvních jedenáct měsíců byla trať stavěna převážně ručně. Práce bránily pouze dvě překážky. Baron Korff požadoval zastavení jeho majetku poblíž Sutthausenu. Bylo dohodnuto, že tam vlak zastaví, pokud bude vztyčena vlajka. Děj vdovy v Horne musel být vyvlastněn a kupní cena byla stanovena na 3 726,60 marek. Jedenáct měsíců po převratu byl v Dissen-Bad Rothenfelde přivítán pracovní vlak se slavnostmi. Dne 15. července 1886 se dvě stavební posádky sešly v Hankenberge a dokončily linii.^[6] Zkušební jízdy se konaly na trati od poloviny července do začátku srpna.^[7]

Budovy stanic

Zajímavé jsou staniční budovy Haller Willem. Aby se ušetřily náklady, byla budova Dissen-Bad Rothenfelde a Halle „recyklována“. Budova Dissen je bývalá staniční budova Hildesheim, který byl nahrazen po znárodnění Železniční společnost Hanover-Altenbeken s novým, poněkud severnějším Hauptbahnhofem (hlavní nádraží). Vzhledem k tomu, že první železnice dosáhla Hildesheimu v roce 1846, je budova jednou z nejstarších dochovaných staničních budov v Německu a je památkově chráněnou budovou. První budova v Halle, která byla zbořena v roce 1963 a nahrazena stávající staniční budovou, byla původně staniční budova stanice Hannover-Süd železniční společnosti Hanover-Altenbeken, která po svém znárodnění a připojení Železnice Hanover – Altenbeken na Hanover Hauptbahnhof již nebylo potřeba. Zbývající budovy byly postaveny podle pruských standardních návrhů. Cihlovou budovu bylo možné obměnit zrcadlovými půdorysy nebo vynecháním podlahy. Existovaly tedy podobnosti. Stanice Künsebeck a Westbarthausen byly podobné a shodovala se také budova Steinhagen, Borgholzhausen, Wellendorf a Oesede.

Otevření a provoz

Fax prvního jízdního řádu, platný od 15. srpna 1886

Dne 6. srpna 1886 vydalo město Osnabrück pozvání k otevření linky, které bylo původně otevřeno dne 14. srpna 1886.^[8] Téhož dne odjel zvláštní vlak přibližně v poledne z Kolín-Minden stanice v Osnabrücku. Vlak dorazil přibližně ve 14 hodin v Dissen-Bad Rothenfelde a v Rothenfelde byl zajištěn oběd pro pozvané hosty. Zvláštní vlak sestával z pěti nádherně vyzdobených osobních vozů tažených parní lokomotivou. Tarify z Osnabrücku byly stanoveny 14. srpna 1886. The Osnabrücker Zeitung uvedla, že tato linka bude turisty dobře přijata kvůli krajině a že již byly naplánovány mnohé výlety kluby. Trať byla od otevření provozována čtyřmi páry vlaků denně, ale jednalo se o takzvané smíšené vlaky, protože zahrnovaly také nákladní vozy a měly jízdní dobu dvě a půl hodiny. Občané byli pobouřeni touto dlouhou dobou cestování od cesty přes Löhne byl přes objížďku o několik minut kratší.

Haller Willem se rychle stal oporou ekonomiky v regionu. Přírodní zdroje byly přepravovány z Teutoburského lesa, ale do měst přivedly také dělníky a studenty. Souviselo to také s některými turistickými cíli. Dne 6. Února 1905 železniční divize (Eisenbahndirektion) z Munsteru oznámili, že chtějí zvýšit rychlostní limit na trati na 50 km / h. Za tímto účelem byla vylepšena infrastruktura, zejména železniční přejezdy. Na Haller Willem v jízdním řádu roku 1905 již fungovalo šest služeb. Doba cesty byla v důsledku strukturálních vylepšení zkrácena na pouhé dvě hodiny. Služby byly zvýšeny až do první světové války na pět párů vlaků a sedm dalších běžících na části trati. Po první světové válce tam bylo šest párů vlaků a pár vlaků, které jezdily jen do Wellendorfu. Doba jízdy nejrychlejších vlaků byla snížena pouze na jednu hodinu a 45 minut. Kromě toho fungovalo šest nákladních vlaků, i když není známo, co přepravovaly.^[7]

V roce 1920 byl uveden do provozu první bariérový systém úrovňového přejezdu na trati ve stanici Dissen-Rothenfelde. Bariéra byla později považována za obtěžování, protože trať byla často po dlouhou dobu uzavřena.

Od šedesátých let měla železnice silnější konkurenci ze strany silnic. Mnoho zboží by nyní mohlo být levněji a pohodlněji přepravováno kamionem a mnoho cestujících používalo automobily a autobusy. Využití služeb Hallera Willemse pokleslo.

Vlaky přejíždějící v Halle (Westf.) V roce 2003:
třídy 628 a 644 (Bombardier Talent )

Dne 2. června 1984 byla osobní doprava mezi Osnabrückem a Dissen-Rothenfelde definitivně ukončena.^[8] Na tomto úseku nákladní doprava pokračovala až do 31. května 1991, ale počátkem 90. let Deutsche Bahn (DB) chtěla opustit nákladní dopravu a demontovat trať severozápadně od Dissen-Rothenfelde. Zabránilo tomu občanské iniciativa volal Iniciativa Haller Willem.

Společnost DB vyvinula program modernizace provozu osobní a nákladní dopravy v jihovýchodní části mezi Dissen-Bad Rothenfelde a Bielefeld. Toto bylo nakonec implementováno Ostwestfalen-Lippe region jako decentralizovaný projekt na podporu Expo 2000 v Hannover. The Zweckverband VerkehrsVerbund OstWestfalenLippe (Projektové sdružení Ostwestfalen-Lippe) převzalo řízení projektu. Výsledkem bylo, že linka byla renovována v letech 1999/2000 a vybavena nejnovější technologií. Obce se intenzivně účastnily modernizace prostředí stanic a určování nových rezidenčních staveb v blízkosti trati.

624 648-4 je předložen v listopadu 2003 jako dočasná náhrada motorového vozu třídy 644/628 na Haller Willem

Aby byla trasa atraktivnější pro cykloturistiku, použijte nedalekou cyklostezku z Osnabrücku přes Bielefeld do Paderborn byl podepsán jako Teuto-Senne BahnRadRoute (trasa pro cyklisty). Zejména o letních víkendech cestuje velká část cestujících na kolech. Cyklisté se stali důležitým faktorem pro zachování železničního spojení.

Dva železniční vozy Bombardier Talent z NordWestBahn ve stanici Wellendorf v únoru 2009

Po NordWestBahn (NWB) získala zakázku na síť Ems-Senne-Weser v Ostwestfalen-Lippe a sousedním Münsterlandu, předložila lákavou nabídku dopravnímu sdružení na provozování služeb na Haller Willem. V důsledku toho jej NWB provozuje od 15. prosince 2003.

Do 10. června 2005 jezdily vlaky pouze mezi Bielefeldem a Dissen-Bad Rothenfelde. Tato část je součástí DB Münster – Ostwestfalen (MOW) regionální síť se sídlem v Münsteru.

V roce 1999 Verkehrsgesellschaft Landkreis Osnabrück (okres dopravní společnosti Osnabrück, VLO) si pronajala úsek v Dolním Sasku od Deutsche Bahn na 30 let za symbolickou cenu 1 € se záměrem jeho opětovné aktivace. Po studii nákladů a přínosů Landesnahverkehrsgesellschaft Niedersachsen (státní podnik veřejné dopravy Dolního Saska) předpověděl, že reaktivovaná služba přepraví denně 3 600 cestujících, VLO úsek kompletně zrekonstruovala a modernizovala.

DB Netz AG uvedl do provozu elektronické blokování na úseku 3. května 2012. Stanice Quelle, Steinhagen a Halle byly od té doby centrálně řízeny. Linka byla řízena z regionálního řídícího centra v Lage (která má zkratku Lzf) od 25. ledna 2013.

Kolejová vozidla

Vzhledem k přechodu lokomotiv s malými koly byly použity v éře páry. Nákladní lokomotivy byly upřednostňovány z důvodu provozu smíšených vlaků spolu s osobními vlaky. Čistě lokomotivy pro cestující, jako je Pruská P 8 v 60. letech stále fungovaly náhradní služby DR třída 24 lokomotivy, které byly také použity, byly neoblíbené u personálu kvůli jejich odstředivé tendenci. Od 40. let DRB třída 50 lokomotivy byly používány na trati a pokračovaly v provozu až do konce 60. let. Pruský T 14.1 lokomotivy byly používány na Haller Willem od roku 1930 až do zimy 1962 změna jízdního řádu jako akciové lokomotivy. Pruská T 16 a Pruský T 16.1 lokomotivy byly také používány jako akciové lokomotivy od konce 20. let do začátku 60. let. S elektrifikací v jiných částech Spolkové republiky byly od roku 1963 pro regionální dopravu po celé trati používány lokomotivy DRB třídy 50. DRB třída 41 lokomotivy byly použity na „plochém úseku“ mezi Bielefeldem a Dissen-Bad Rothenfelde. V 60. letech byly nákladní vlaky tak dobře využívány, že večerní nákladní vlak 8888 z Bielefeldu do seřaďovacího nádraží Osnabrück byl pravidelně tažen z Dissenu dvěma spřaženými lokomotivami třídy 50.

DB třída V 100 dieselové lokomotivy byly používány od roku 1963 do roku 1983 k tažení nákladních a osobních vlaků, a to i pro posunovací práce ve stanicích. DB třída 216 lokomotivy byly pro jednotlivé služby používány pravidelně od poloviny 70. let, krátce po jejich nasazení v Oldenburgu a Osnabrücku. Nákladní vlaky byly provozovány od roku 1972 do začátku 90. let s použitím DB třída V 90 lokomotivy. Na několik let od roku 1975 až do ukončení osobní dopravy v severní části trati, DB třída V 200.0 lokomotivy byly použity na Haller Willem.

Akumulátorové elektrické jednotky byly použity na lince od roku 1914; jejich použití skončilo v roce 1944. Fotografie ukazují použití třídy DR VT 75, která po druhé světové válce nahradila bateriové vozy. Jejich používání pravděpodobně skončilo v roce 1954 zavedením železniční autobusy. Železniční autobusy třídy DB VT 95 operoval Haller Willem až do roku 1966, ale kvůli jejich špatnému výkonu na stoupání a nedostatečnému počtu sedadel byly nahrazeny sadami DB Class VT 98, zatímco od roku 1963 byly použity obě třídy. Od roku 1962 do roku 1980 Třída DB ETA 150 bateriové vozy provozované na trati. Od roku 1964, DB třída VT 24 na trati jezdily také motorové vozy, přičemž jednotlivé motorové vozy byly používány jako náhrada za jiné třídy motorových vozů až do roku 2003 na trati Haller Willem. Po roce 1975 DB Class 614 Byly zde používány soupravy, ale jejich používání skončilo kolem roku 2000. Po roce 1993 byly provozovány téměř všechny vlaky třída 628 sady, které se používaly do roku 2003. Od roku 2000 Bombardier Talent převážně se používaly soupravy a od roku 2003 se pro osobní dopravu používaly pouze soupravy Talent.

Současná situace

Opětovná aktivace úseku do Osnabrücku dne 12. června 2005 byla oslavována řadou festivalů. Od té doby Haller Willem služba opět provozována z Bielefeldu do Osnabrücku. Současně s uvedením do provozu nové složené jízdné pro jižní Osnabrück okres (VOS-Plus) a přechodné jízdné z Zweckverband Verkehrsverbund OWL (Dopravní sdružení Ostwestfalen-Lippe) —Der Sechser (dále jen „šestka“) - vstoupilo v platnost. Do přechodného jízdného nejsou zahrnuty sousední obce Werther, Versmold, Bad Iburg a Bad Laer. Od opětovné aktivace linky se výrazně zvýšil počet cestujících. Haller Willem jezdí každou půlhodinu ve špičce mezi Bielefeldem a Halle a diskutuje se o zavedení nepřetržité půlhodinové služby.

Nákladní doprava jezdí na vlečku ve stanici Quelle, která je obsluhována z Brackwede dvakrát týdně v úterý a ve čtvrtek. Prázdné vozy jsou dodávány na vedlejší kolej Kastrup Recyklace společnosti a jsou plné šrotu.

Železniční doprava

Linku obsluhuje Regionalbahn služba RB 75 (Haller Willem), provozovaný společností NordWestBahn s Bombardier Talent dieselové motorové vozy. Rychlostní limit na tomto úseku je 80 km / ha průměrná rychlost RB 75 je 46 km / h.^[9]

Poznámky

Reference

• Peter Strüber (2008). Die Rhedaer Bahn - Ende einer Strecke. Eisenbahn-Revue International (v němčině). Rheda-Wiedenbrück. 406 f.
• Lothar H. Hülsmann, Nils Peters (2001). Die 115 Jahre Haller Willem (v němčině). Gülzow: Lokrundschau Verlag GmbH. ISBN  3-931647-14-5.
• Michael Bahls (2006). Die Hannover-Altenbekener Eisenbahn (v němčině). Kenning. ISBN  3-927587-77-X.

externí odkazy

• „Haller Willem“ (v němčině). VVOWL. Citováno 28. ledna 2014.
• "Webová stránka" (v němčině). Iniciativa Haller Willem. Citováno 28. ledna 2014.