Max Cohen-Olivar - Max Cohen-Olivar
Max Cohen-Olivar | |
---|---|
Národnost | Marocký |
narozený | Casablanca, Maroko | 30.dubna 1945
Zemřel | 21. května 2018 Paříž, Francie | (ve věku 73)
Max Cohen-Olivar (30. dubna 1945-21. Května 2018) byl a Marocký závodní řidič.[1] Je považován za jednoho z největších marockých závodních jezdců všech dob. Značně soutěžil v prestižní soutěži 24 hodin Le Mans závodu a v době jeho posledního vystoupení v 2001 byl teprve devátým jezdcem, který startoval závod 20 a vícekrát.[2] Ostatní byli Henri Pescarolo, Bob Wollek, Yojiro Terada, Derek Bell, François Migault, Claude Ballot-Léna, Claude Haldi a Pierre Yver.
Le Mans
Jeho první vystoupení v závodě bylo 1971, když se spojil André Wicky ve vlastním švýcarském řidiči Porsche 908. Převodovka selhala ve dvacáté hodině, dvojice byla na 10. místě v závodě a druhá ve své třídě. Wicky se nepodařilo zahájit závod následující rok, ale měli větší štěstí v 1973 k nim se přidal švýcarský jezdec Philippe Carron. Trojice byla nejpomalejší ze všech závodníků, 21. na silnici a 9. ve třídě. Pro 1974 Wicky běžel De Tomaso Pantera pro Cohen-Olivar a Carron, ale duo odešlo ve čtvrté hodině závodu. v 1975 Cohen-Olivar řídil Wicky Porsche vedle Carrona a Francouze Joëla Bracheta. Byli opět nekonkurenceschopní, než selhala spojka v sedmnácté hodině, což způsobilo třetí důchod Cohen-Olivara ve čtyřech závodech Le Mans.
Wicky vstoupil do týmu De Tomaso Pantera pro Cohen-Olivar, Jacques Marché a Martial Delalande pro 1976 závod, ale trojice závod nezačala. v 1977 Cohen-Olivar se připojil k účasti ve francouzském ROC (Racing Organisation Course) a řídil a Chevron B36 po boku Alaina Flotarda a Michela Duboise. Vůz opět nezvládl cíl a v osmnácté hodině vypadl. ROC narazil na dvě B36 1978 A zatímco se druhému vozu podařilo zvítězit ve třídě S 2.0, vůz, který sdílel Cohen-Olivar s Francouzi Jacquesem Henrym a Albertem Dufreneem, postihl podobný osud jako v předchozím roce a v osmnácté hodině opět odešel do důchodu, tentokrát s poruchou motoru.
Pro 1979 24 hodin Le Mans, Cohen-Olivar se připojil k novému francouzskému vstupu pod hlavičkou Lambretta, sdílení a Lola T298 s Pierre Yver a Michel Elkoubi. Tato kombinace dala Cohen-Olivarovi první dojezd od roku 1973 a dokonce i nějaké stříbro, protože skončili celkově 21. a třetí ve třídě S 2.0.
Navzdory tomuto úspěchu se tým do závodu znovu nepřihlásil, a to až poté 1981 na kterém dokázal Cohen-Olivar závodit Le Mans znovu. Znovu závodil s T298, tentokrát ve vlastnictví Francouze Jean-Marie Lemerle. Vůz pilotoval Lemerle a jeho francouzský kolega Alain Levié. Další nekonkurenční závod pro Cohen-Olivara skončil v sedmnácté hodině, kdy selhala elektřina vozu. Zůstal s Lemerlem dovnitř 1982, který s podporou italské firmy Sivama Motor dokázal provozovat nový automobil, a Lancia Beta Monte Carlo. Levié nahradil v týmu Američan Joe Castellano a trojice měla mnohem větší štěstí než v předchozím roce, s celkovým 12. místem a druhým ve třídě. Toto 12. místo by zůstalo nejlepším výsledkem Cohen-Olivara v závodě.[2]
Závodní rekord
Kompletní výsledky mistrovství světa sportovních vozů
(klíč) (Závody v tučně uveďte pólovou polohu) (Závody v kurzíva označte nejrychlejší kolo)
- Poznámky pod čarou
Výsledky 24 hodin Le Mans
Rok | tým | Spolujezdci | Auto | Třída | Kola | Poz. | Třída Poz. |
---|---|---|---|---|---|---|---|
1971 | Wicky Racing Team | André Wicky | Porsche 908/02 | P 3.0 | DNF | DNF | |
1972 | Wicky Racing Team | André Wicky Walter Brun | Porsche 908/02 | S 3.0 | - | DNS | DNS |
1973 | Wicky Racing Team | André Wicky Philippe Carron | Porsche 908/02 | S 3.0 | 270 | 21. den | 9 |
1974 | Wicky Racing Team | Philippe Carron | De Tomaso Pantera -Brod | GT | 16 | DNF | DNF |
1975 | Wicky Racing Team | Philippe Carron Joël Brachet | Porsche 908/02 | S 3.0 | 161 | DNF | DNF |
1976 | Wicky Racing Team | Jacques Marché Martial Delalande | De Tomaso Pantera -Brod | GTX | - | DNS | DNS |
1977 | Société R.O.C. | Alain Flotard Michel Dubois | Chevron B36-ROC-Chrysler | S 2.0 | 176 | DNF | DNF |
1978 | R.O.C. La Pierre du Nord | Jacques Henry Albert Dufrene | Chevron B36-ROC-Chrysler | S 2.0 | 195 | DNF | DNF |
1979 | Lambretta S.A.F.D. | Pierre Yver Michel Elkoubi | Lola T298-BMW | S 2.0 | 248 | 21. den | 3. místo |
1980 | Jean-Marie Lemerle | Jean-Marie Lemerle | Lola T298-ROC-Talbot | S 2.0 | - | DNQ | DNQ |
1981 | Jean-Marie Lemerle | Jean-Marie Lemerle Alain Levié | Lola T298-BMW | S 2.0 | 104 | DNF | DNF |
1982 | Jean-Marie Lemerle | Jean-Marie Lemerle Joe Castellano | Lancia Beta Monte Carlo | Gr.5 | 295 | 12 | 2. místo |
1983 | Scuderia Sivama Motor | Oscar Larrauri Massimo Sigala | Lancia LC1 | C | 217 | NC | NC |
1985 | Zvuk Goodmands Bartlett Chevron Racing | Richard Jones Robin Smith | Chevron B62-Brod Cosworth | C2 | 19 | DNF | DNF |
1986 | Porsche Kremer Racing | Pierre Yver Hubert Striebig | Porsche 956 | C1 | 160 | DNF | DNF |
1987 | Charles Ivey Racing | John Cooper Tom Dodd-Noble | Tiga GC287-Porsche | C2 | 224 | DNF | DNF |
1988 | Soutěž Primagaz | Patrick de Radiguès | Puma C12-Brod Cosworth | C2 | 273 | NC | NC |
1989 | Tým Tiga Race | John Sheldon Robin Donovan | Tiga GC289-Brod Cosworth | C2 | 126 | DNF | DNF |
1990 | Tým Davey | Giovanni Lavaggi Tim Lee-Davey | Porsche 962C | C1 | 306 | 19 | 19 |
1991 | Tým Salamin Primagaz | Antoine Salamin Marcel Tarrès | Porsche 962C | C2 | 101 | DNF | DNF |
1992 | Equipe Alméras-Chotard | Jean-Marie Alméras Jacques Alméras | Porsche 962C | C3 | 85 | DNF | DNF |
2000 | Seikel Motorsport | Michel Neugarten Tony Burgess | Porsche 911 GT3-R | GT | 302 | 18. den | 3. místo |
2001 | Seikel Motorsport | Tony Burgess Andrew Bagnall | Porsche 911 GT3-RS | GT | 272 | 12 | 6. |
Zdroj:[3] |
Reference
- ^ „MAX COHEN-OLIVAR (1945-2018): DÉCÈS DU CHAMPION AUTOMOBILE MAROCAIN“. automobilista.fr (francouzsky). Citováno 29. června 2018.
- ^ A b „Max Cohen-Olivar: 1945–2018“. dailysportscar.com. Citováno 29. června 2018.
- ^ „Všechny výsledky Maxe Cohena-Olivara“. racingsportscars.com. Citováno 29. června 2018.
externí odkazy
- Max Cohen-Olivar shrnutí kariéry na DriverDB.com