Le voyage dans la lune (opereta) - Le voyage dans la lune (operetta)

Jacques Offenbach
Jacques Offenbach od Nadar.jpg

Le voyage dans la Lune (Výlet na Měsíc) je 1875 opéra-féerie ve čtyřech dějstvích a 23 scénách Jacques Offenbach. Volně založený na románu z roku 1865 Ze Země na Měsíc podle Jules Verne, jeho francouzština libreto byl tím Albert Vanloo, Eugène Leterrier a Arnold Mortier.[1] Pro skladatele to byl další plodný rok, který zahrnoval i třetí verzi Geneviève de Brabant, Les Hannetons, La boulangère a des écus, La Créole a valčík pro Tarte à la crême.[1]

Premiéru měla 26. listopadu 1875 v Théâtre de la Gaîté. Výroba byla oživena na Théâtre du Châtelet dne 31. března 1877.

Dějiny

Pět lidí sleduje, jak bělavá země stoupá nad imaginární měsíční krajinou.
1875 plakát z premiéry operety, autor Edward Ancourt [fr ]

Genesis

Myšlenka díla byla představena Offenbachovi, když byl vedoucím (ředitelem) Théâtre de la Gaîté, ale kvůli potřebě získat potřebné peníze se projektu nezúčastnil. Nakonec Albert Vizentini, nový ředitel Gaîté, se chopil této myšlenky a Offenbachův příspěvek byl omezen na skladatelův příspěvek.[2]

Albert Vanloo a Eugène Leterrier ve spolupráci s Arnoldem Mortierem (publicista v Le Figaro ), napsal libreto. Doufali v opakování úspěchu románů z Jules Verne (další, román z roku 1872 Le Tour du monde en quatre-vingt jours, byl upraven pro jeviště v Théâtre de la Porte Saint-Martin sám Verne v roce 1874) a chuť veřejnosti k velkolepým brýlím.

Několik dní po premiéře Voyage dans la lune, Jules Verne si stěžoval na podobnost s jeho dílem: „Dva dny po první výrobě filmu Voyage à la lune [sic] půjčky autorům z Ze Země na Měsíc jako výchozí bod a ze „středu Země“, protože se mi zdá, že je rozepření nezpochybnitelné. “.[3] Nezdá se, že by tento spor pokračoval nebo mohl být urovnán smírně, protože do roku 1877 založil Offenbach svůj Le docteur Ox na další román Julesa Verna s jeho souhlasem.

Siegfried Kracauer pohledy Voyage dans la lune jako ukázka Offenbachova vkusu pro aktuálnost a zde „míchání vědy a pohádek a budování moderních utopií do tradičního rámce pantomimy“. To zahrnovalo obrovskou zbraň, která poslala postavy na Měsíc v prvním dějství, fantastickou evokaci života na Měsíci a sopečnou erupci ve čtvrtém dějství.[4]

Výroba

křesťan (Vlan) a Zulma Bouffar (Prince Caprice) v Le voyage dans la Lune, na scéně šarlatánů.

Premiéra opéra-féerie Le voyage dans la lune došlo dne 26. listopadu 1875 v Théâtre de la Gaîté v Paříži. Francouzský zpravodaj pro Časy napsal: „Dílo je, myslím, úspěšné, pravděpodobně méně velké než [hra z roku 1874] Le Tour de monde en quatre-vingt jours [sic ] ale které budou označeny. "[5]

Na scenérii nebyly ušetřeny žádné náklady - 24 majestátních scén od Cornila, Fromonta a Chéreta replikovalo místa (jako je pařížská observatoř, vysoká pec, měsíční průchod nebo sopka) a vytvořila originální architektonické domýšlivosti (například skleněný palác nebo perleťové galerie). Použití „truc“, padacích dveří a artefaktů zvýraznilo překvapivé efekty na diváky. Producenti si dokonce půjčili a dromedár z Jardin d'Acclimatation. 673 kostýmů navrhl Alfred Grévin a dva balety v choreografii M. Justamenta. Hlavní role byly převzaty Zulma Bouffar (v hlavní chlapec role prince Caprice - recenze uvedla, že „zpívala s espritem a jednala s inteligencí a jemností“[6]), křesťan (Vlan), Pierre Grivot (Mikroskop), Tissier (Cosmos) et Mlle Marcus (Fantasia). Na premiéře Ronde des Charlatans, interpretovaný Zulmou Bouffarovou a Christianem, získal přídavek.[7] Přední část divadla měla velký model Měsíce, který inzeroval novou operu.[8]

Úspěch představení, jehož premiéra vynesla 3 898 franků, vedl k tomu, že příjmy divadla při svém sedmém představení překročily 10 018 franků.[9] Le Voyage dans la Lune zanechal stopu v roce, ve kterém se poprvé objevil: sedm pařížských zim revue v letech 1875–1876 na to odkazoval (Voyage de la Lune v Paříži, Mme Angot dans la Lune, Le Voyage du Soleil, Les Voyageurs pour Belleville, Les Voyageurs pour la Lune, Allons voir la Lune, mon gars!, La Lune v Paříži).[10]

Role Rozmar byla zobrazena paní Peschardovou od 16. prosince 1875 do 16. února 1876, protože Zulma Bouffar musela ctít dvouměsíční angažmá Petrohrad. Od 28. Února 1876 se v Role Popotte se vrátil do Je tu. Pro ni Offenbach přidal do skóre čtyři vzduchu. Le Figaro poznamenal: "Thérésa a její písně přinesly velký efekt. Ve třetím dějství byly zejména dva, které popsala s vynikající jemností a uměním."[11]

Le Voyage dans la Lune byl také uveden v Londýně na Divadlo Alhambra dne 15. dubna 1876 a Vídeň na Theater an der Wien dne 16. dubna 1876.[12]

Poslední představení v Théâtre de la Gaîté proběhlo 25. dubna 1876 po 185 představeních a 965 000 francích v účtenkách.[13] Práce byla oživena během roku na Théâtre du Châtelet ze dne 31. března 1877[14] s mnoha původními herci. Po dvou měsících, s příjmy za vstupenky ve výši 226 457 franků, byla jeho 247. a poslední výkonnostní noc 31. května 1877.[15]

Pozdější historie výkonu

V roce 1980 Jérôme Savary vyrobil výrobu pro Komische Oper Berlin který byl také viděn v Kolíně nad Rýnem.[16]

V prosinci 1985 Velké divadlo v Ženevě uvedla Savary další inscenaci, popsanou jako „nonstop pantomimu posypanou úmyslně nevkusem“, s Marc Soustrot vedení Orchester de la Suisse Romande, Joseph Evans jako Caprice, Marie McLaughlin jako Fantasia, Michel Trempont jako Vlan, Richard Cassinelli jako Quipassparla a Jules Bastin jako Kosmos.[17]

V roce 2014 koprodukce mezi Fribourg Opera, Opéra de Lausanne a Opéra Éclaté byl viděn na 34. festivalu de Saint-Céré.[18]

Byly představení na Opéra de Reims v roce 2016 režíroval Olivier Desbordes a dirigoval Dominique Trottein.[19]

Role

Role, typy hlasu, premiérové ​​obsazení
RoleTyp hlasuPremiéra, 26. listopadu 1875[20]
Dirigent: Albert Vizentini		Hrají (Châtelet), 31. března 1877
Král Vlanbarytonkřesťankřesťan
KosmosbasTissierTissier
Princ QuipasserparlatenorHabayHabay
MikroskoptenorPierre GrivotGilotina
KaktustenorLaurentCourtès
KosinusÉtienne ScipionJacquier
ParabázeLegrenayBeuzeville
PhichipsiColleuilleColleuille
ObdélníkJules VizentiniGuimier
OmégaPaličkaAuguste
SoučinitelChevalierPrudhomme
A-Plus-BJindřichPanot
StrážE. ScipionJacquier
MěšťákJ. VizentiniJacquier
BásníkChevalierChevalier
Mužský kovářBarsagolThuillier
GrosbedonChevalierPrudhomme
KomisařbasVážnější
Obchodník s otrokyVan-de-GandGillot
SéléniteBousquet
Princ CapricesopránZulma BouffarZulma Bouffar
Princezna FantasiasopránNoémie MarcusLynnès
Královna PopottemezzosopránAdèle CuinetMarcelle
FlammasopránBlanche MéryNoel
AdjasopránMauryGéron
PhoebéDareineLévy
StellaDavenayAlice Régnault
Kovárna (žena)Z. BiedRébecca
HyperbaBauduDurande
Microma (nebo Ita)BlountCapiglia
BelloGodin
Občané, dvořané, astronomové, kováři, dělostřelečtí muži, obyvatelé Měsíce, poradci,
Čestné družičky, stráže, makléři a spekulanti

Synopse

Notový záznam zobrazující scénu z díla

1. dějství

1. scéna: Princ Caprice

Na nějaké části Země, na velkém náměstí v hlavním městě, připravuje král Vlan festival na počest svého syna, prince Caprice, který se vrátil z dlouhé cesty za svým vzděláním. Po příchodu Caprice mu král Vlan postoupil korunu, ale Caprice ji odmítá, protože nechce vládnout nebo se oženit, ale místo toho má svobodu, pohyb, vzduch, vesmír ... Měsíc, který pak vychází, mu dává představu o jeho příštím destinace. Požádá svého otce, aby ho dostal na toto neznámé a neprozkoumané místo. Vlan se vzdá a požádá Microscope, největšího učence království, aby našel způsob, jak se tam dostat. Mikroskop odpovídá, že tato mise se týká observatoře.

2. scéna: Na observatoři

Na otázku, astronomové neodpovídají a požadují provizi. Zuřivý nad tímto únikem je Caprice odškrtne a navrhuje udělat to samé mikroskopu, pokud nenajde cestu na Měsíc. Mikroskop zařídí, aby se setkali o 8 dní později v jeho kovárně, a říká, že mezitím najde cestu na Měsíc.

3. scéna: V kovárně

Pracovníci kovárny dokončí svou práci, když o 8 dní dorazí Vlan a Caprice. Mikroskop odhaluje své prostředky, jak se dostat na Měsíc: a skořápka vystřelil dělem. Vzhledem k pravděpodobnosti, že se mise pokazí, je mikroskop nucen doprovázet Caprice. Vlan přistupuje k naléhavým požadavkům svého syna a také se k nim připojí na cestě.

4. scéna: Odjezd

Vlan, Caprice a mikroskop se dostanou do ulity. Dělostřelečtí muži zapálili pojistku a s velkou detonací skořápka vyrazila k Měsíci.

Zákon 2

5. scéna: Měsíc

Když slyšíme tajemné hlasy, vidíme město s podivnou architekturou.

6. scéna: Příchod

„Sélénites“ (obyvatelé Měsíce) se strachem pozorují černý bod na obloze a jeden se ptá druhého, jestli to může být něco, co vyslali „terriens“ (pozemští lidé), aby je vyhladili. Kosmos, král Měsíce, a jeho rádce Kaktus uklidňují své lidi - věda prokázala, že Země je neobydlená. S hroznou havárií skořápka dopadne na dům a Vlan, Caprice a Microscope se dostanou ven, jak se schovávají „sélénites“. Všichni tři muži pozorují zdánlivě pustou planetu a jejich nálada zčerná, protože na zásoby zůstávají jen jablka. Někteří „sélénitové“ vstanou a Kosmos se znovu zeptá „terrienů“, odkud přišli. Díky jejich drzé odpovědi je odsoudil do vězení, ale dorazila Kosmosova manželka Popotte a dcera Fantasia. Fantasia má narozeniny a ona žádá svého otce, aby se nad vězni slitoval a osvobodil je jako dárek k narozeninám. Kosmos přijímá a navrhuje, aby „terriens“ navštívili jeho palác.

7. scéna: Skleněný palác

Kosmos a kaktus ukazují Vlan, Caprice a Microscope civilní službu Měsíce. Na Měsíci není práce pro krále šťastnou prací, a pokud nejsou žádní kandidáti, je vybrána nejtučnější osoba.

8. scéna: Perleťové galerie

Caprice soudí Fantasii, ale nechápe, neví, co je to láska, protože na Měsíci neexistuje jinak než jako nemoc - když chce mít dítě, ptá se sám sebe, jestli existuje obchodní oblast, ve které může prosperovat.

9. scéna: Park

Caprice, zoufalá z princezny Fantasie a její neschopnosti ho milovat, jí jablko. Princezna, ohromená jeho nepřítomností, ho jde hledat. Přitahováno tímto (pro ni neznámým) ovocem, chutná. Říkajíc tomu „okouzlující dárek, který dříve jedla na Zemi“, okamžitě se zamiluje do Caprice a rozpoutá palác.

10. scéna: Potulující se stíny

Jak padá noc, scenérie se mění a skrz popínavé rostliny se objevují přízračná stvoření a najednou jim v hlavách svítí světla, pak vše zmizí.

11. scéna: Kosmosovy zahrady

Ve velkolepých zahradách s květinami a vodními prvky všude tančí hvězdy a chiméry.

Zákon 3

12. scéna: Konzultace

Lékaři království zkoumají Fantasii, zavřenou ve své komoře, šíleně láskou. Uteče a najde Caprice. Aby ji zachránil, Caprice navrhuje, aby se Cosmos stal milostným tím, že mu dá nápoj na bázi jablek. Kvůli své nevyléčitelné nemoci lásky Cosmos navrhuje prodat Fantasii, jak je zvykem na Měsíci, když žena přestane potěšit. Caprice slibuje Fantasii, že ji koupí.

13. scéna: Ženský trh

Na Měsíci je ženský trh ekvivalentem akciového trhu. Mikroskop je účtován Caprice nákupem princezny a při návštěvě Quipasseparla („Kdo tam jde“, král akciového trhu) s ním vyjednává pro případ, že by „cena akcií“ vzrostla. Quipasseparla nepřijímá a je opilý, aby mu zabránil v účasti na prodeji. Vlan a Caprice dorazí, oblečeni jako šarlatáni. Navrhují elixír, který mimo jiné hubne tlusté lidi. Tento elixír je velmi vzácný a hodný je pouze král, takže Kosmos je jeho šťastným příjemcem. Kosmos to ochutná a zpanikaří v domnění, že je otráven - ve skutečnosti ho přiměli objevit alkohol. Quipasseparla vyhrává Fantasii při prodeji.

14. scéna: Země bláznivých

Quipasseparla a jeho harém dorazili do země bláznivé, kde se zastavili v hostinci. Přijde mikroskop, následovaný Popotte, který je zase Cosmosem, který se do ní šíleně zamiloval. Popotte svou lásku nevrací, a tak ji nechal vypít elixír, díky kterému se zamilovala, ale v tu chvíli náhodou míjí mikroskop a ona se do něj zamilovala! Vlan a Caprice dorazí hledat Fantasii. Vlan se zastaví na večeři, zatímco Caprice znovu najde Fantasii a prchne s ní. Zuřivý na to, že je zamilovaný a že ho nechává přemoci jeho žena, dorazí Cosmos ... Hostinec se zbláznil, Vlan a Microscope jsou i přes jejich falešné pauzy odhaleni. Královští strážci pronásledují Caprice a Fantasii a přivedou je zpět. Quipasseparla se vzdá princezny. Zima v této zemi bezprostředně následuje po létě, a tak se do hlavního města dostanou jen pod sněhem.[21]

15. scéna: 50 stupňů pod nulou

Velký balet sněhových vloček: tato scéna dala vzniknout popularitě sněhových tanců, z nichž nejznámější je Louskáček.[22][je zapotřebí lepší zdroj ]

Zákon 4

16. scéna: Uvěznění nositelů jablek

Měsíční ženy objevují lásku, ale král Kosmos o ní neslyší. Vlan, Caprice a Microscope jsou postaveni před soud a odsouzeni „na pět let strávených uvnitř vyhaslé sopky, kde budou zcela zbaveni jakéhokoli druhu výživy“.

17. scéna: Ledovec

Přeneseni na vrchol sopky zabírají svá místa v koši s Kosmem, který má být spuštěn do kráteru.

18. scéna: Kráter

Když dorazila na dno, Popotte odstřihla šňůru a vytkla svému manželovi, že chce způsobit, že mikroskop zahyne. Fantasia se zjistila, že se schovala v koši a chtěla zemřít s Caprice. V této zoufalé situaci slibuje Kosmos vězňům jejich svobodu, pokud najdou cestu ven.

19. scéna: Interiér sopky

Hledají cestu ven uprostřed rachotů a detonací. Sopka začne vybuchovat.

20. scéna: Erupce

Scéna je plná ohně a kouře; Mikroskop je vyslán do vesmíru explozí; Vlan a Cosmos se snaží najít cestu ven. Lava naplňuje jeviště.

21. scéna: Déšť popela

Popel prší a pokrývá všechny scenérie.

22. scéna: Vrchol sopky po erupci
Caprice, Fantasia, Cosmos a Vlan leží na zemi a omdleli. Mikroskop se ukryl ve štěrbině a probudil je. Popotte k nim spěchá - jsou zachráněni.

23. scéna: Le clair de terre (Pozemské světlo - slovní hříčka Clair de Lune (měsíční svit))

Země stoupá a září na jevišti jako polární záře - lidé spěchají a zpívají poslední sbor a pozdravují Zemi, jejíž světlo září prostorem.

Hudební čísla

1. dějství

Le Canon (kánon) - jedna ze sady dvanácti stereofonních karet zobrazujících scény z tohoto díla (asi 1885)
  1. Chorus: „Quelle splendide fête“ (Chorus)
  2. Couplets du roi Vlan: 'Vlan, Vlan, je suis Vlan' (Vlan, Chorus)
  3. Sbor: „Rataplan, rataplan“ (Chorus, Vlan, mikroskop), dvojice prince Caprice: „Ah! j'en ai vu! ' (Caprice, Chorus)
  4. Romance de Caprice: „Ô reine de la nuit“ (Caprice)
  5. Sbor astronomů: „Les cieux ...“ (Chorus TB)
  6. Sbor sléváren a žen: „´vouge!“ (Refrén)
  7. Valse chantée / Rondeau: 'Monde charmant que l'on ignore' (Caprice)
  8. Finále: „En route pour la lune!“ (Chorus, Microscope, Vlan, Caprice), Chorus des artilleurs: „Nous sommes les petits artilleurs“ (Chorus, Vlan, Microscope, Caprice)

Zákon 2

  1. Chorus (mimo jeviště): „Ah!“ (Refrén)
  2. Chorus: „C'est un point noir“ (Chorus)
  3. Rondo ulity: „Dans un obus qui fend l'air“ (Caprice, Microscope, Vlan)
  4. Couplets de Fantasia: 'Tu devais, le jour de ma fête' (Fantasia)
  5. Chorus et marche: „Salut à notre roi“ (Chorus)
  6. Vstup poradců
  7. Madrigal: „Je regarde vos jolis yeux“ (Caprice)
  8. Morceau d'ensemble: 'Ne jamais rien faire' (Flamma, Chorus, Cosmos, Popotte, Microscope, Vlan)
  9. Duo des pommes: „Mon Dieu! qu'ai-je ressenti là? ' (Fantasia, Caprice)
  10. Balet des chimères
  • Entr'acte

Zákon 3

  1. Sbor stráží: „Je suis le garde“ (Chorus)
  2. Dvojice čestných družiček: „Elle disait: ach! viens encore '(Flamma, Chorus SA)
  3. Arieta princezny: „Je suis nervuse“ (Fantasia)
  4. Sbor trhu: „C'est le marché“ (Chorus)
  5. Rondo de Quipasseparla: „Le prince Quipasseparla“ (Quipasseparla, Chorus)
  6. Refrén: „Ach! quelle musique '(Chorus), Ronde des charlatans:' Ohé, ohé petits et grands '(Caprice, Chorus)
  7. Adieux des demoiselles d'honneur: „Adieu notre compagne!“ (Chorus, Fantasia, Cactus, Popotte, Quipasseparla), Scène de la vente
  8. Final de la neige: 'Courons tous' (Chorus, Quipasseparla, Fantasia, Caprice, Popotte, Vlan, Cosmos)
  9. Balet sněhových vloček
  • Entr'acte

Zákon 4

  1. Ronde des pommiers: „Holà! que chaque fillette '(Adja, Flamma, Chorus)
  2. Chorus du tribunal: 'Voici le tribunal' (Chorus)
  3. Le Volcan (melodrama)
  4. Clair de terre (finále): „Nous te saluons, ô terre“ (Chorus)

Nahrávky

Výňatky jsou k dispozici na:

  • Entre Nous: Oslava Offenbachu – David Parry - Opera Music 2007 (Předehra, Ariette de la Princesse, Final de la neige, Ronde des Charlatans)[24]
  • Offenbach Romantique - Marc Minkowski - Archiv Produktion 2006 (Ballet des Flocons de neige)
  • Může Může - Antonio de Almeida - Philips 1987 (Ouverture, Ballet des Flocons de neige)
  • Nabídka Offenbach au! - Quatuor gastronomique - Maguelone 1993 („Duo des pommes“)[25]
  • Nahrávky uvedené na operadis-opera-discography.org.uk

Reference

  1. ^ A b Jehněčí A. „Jacques Offenbach (Seznam jevištních děl)“. V: The New Grove Dictionary of Opera. Macmillan, Londýn a New York, 1997.
  2. ^ Sur le plateau, suvenýry d'un librettiste, Albert Vanloo, librairie Ollendorff, s. d. citováno v Yon2000, str.[stránka potřebná ]
  3. ^ BNF, Département des Manuscrits, N.A.Fr. 17,004, s. 278–280, citováno v Yon 2000, str.[stránka potřebná ]
  4. ^ Kracauer, Siegfried. Offenbach a Paříž jeho času (z němčiny přeložili Gwenda David a Eric Mosbacher). Constable and Company, London 1937, str. 315–317.
  5. ^ Časy, Č. 28 457, 27. listopadu 1875.
  6. ^ Le Figaro, 28. listopadu 1875, Courrier des Théâtres
  7. ^ Henri Meyer kreslil karikatura čtyř autorů vyhodených do vzduchu na Měsíc (Gallica)
  8. ^ Faris, Alexander. Jacques Offenbach. Faber & Faber, Londýn a Boston, 1980, s. 186.
  9. ^ Le Figaro, 3. listopadu 1875, Courrier des Théâtres
  10. ^ Le Figaro, 3. února 1876, Courrier des Théâtres.
  11. ^ Le Figaro, 29. února 1876, La Soirée Théâtrale
  12. ^ Le Figaro, 19. dubna 1876, Courrier des Théâtres
  13. ^ Le Figaro, 26. dubna 1876, Courrier des Théâtres
  14. ^ Le Figaro, 1. dubna 1877, La Soirée Théâtrale
  15. ^ Le Figaro, 2. června 1877, La Soirée Théâtrale
  16. ^ Deník opery, Německo. Opera, Červen 1980, roč. 31, č. 6, s. 567.
  17. ^ Clark, Andrew. Zpráva ze Ženevy. Opera Červenec 1986, roč. 27, č. 7, str. 840–841.
  18. ^ Zpráva Jean-Charles Hoffelé dne Le Voyage dans la lune. Zpřístupněno 8. července 2019.
  19. ^ "Le Voyage dans la Lune" (PDF). Cndp-reims. Citováno 26. prosince 2017.
  20. ^ Casaglia, Gherardo (2005). "Le voyage dans la lune, 26. listopadu 1875 ". L'Almanacco di Gherardo Casaglia (v italštině).
  21. ^ The Scène de la vente ve třetím aktu paroduje číslo stejného jména v opéra-comique La dame blanche, napsaný v roce 1825 autorem Boieldieu (Yon 2000, str.[stránka potřebná ])
  22. ^ Victoria and Albert Museum, Diaghilev Výstava, leden 2010
  23. ^ Vysílání „Scintille, diamant!“ z Les Contes d'Hoffmann má svůj původ v Předehra z Le voyage dans la lune. Tento apokryfní počet Les Contes d'Hoffmann byl napsán v roce 1905 pro svou berlínskou produkci. Zdroj: „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 2008-04-05. Citováno 2008-04-17.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz) Forum Opéra
  24. ^ Milnes, R.. Recenze Entre Nous Opera Rara Sada CD. Opera, Listopad 2007, s. 1388–1390.
  25. ^ Laurent, F., recenze Nabídka Offenbach au!, Maguelone CD MAG11188. Diapason, Leden 2012 (598), s. 93.

Zdroje

externí odkazy