Je překrásný večer, klidný a volný - It is a beauteous evening, calm and free

Je překrásný večer, klidný a volný

Je krásný den, klidný a volný,
Svatý čas je tichý jako jeptiška
Bez dechu s adorací; široké slunce
Potápí se v klidu;
Jemnost nebeských mláďat o'er Moře:
Poslouchat! mocná Bytost je vzhůru,
A dělá se svým věčným pohybem
Zvuk jako hrom - věčně.
Drahé dítě! drahá dívko! který tu se mnou chodí,
Pokud vypadáš nedotčen vážnou myšlenkou,
Tvoje přirozenost proto není méně božská:
Celý rok jsi v Abrahamově lůně;
A uctívat se ve vnitřní svatyni chrámu,
Bůh je s tebou, když to nevíme.

"Je překrásný večer, klidný a volný" je sonet podle William Wordsworth napsáno na Calais v srpnu 1802. Poprvé vyšlo ve sbírce Básně, ve dvou svazcích v roce 1807, která se objevila jako devatenáctá báseň v části nazvané „Různé sonety“.

Sonet popisuje večerní procházku po pláži se svou devítiletou dcerou Caroline Vallon. Wordsworth odráží, že pokud je jeho mladá dcera zdánlivě nedotčena majestátností scény, je to proto, že je mladá a přirozeně spřízněná s přírodou.

Dějiny

Velmi teplé jemné ráno - malý déšť. Wm napsal dva sonety na Buonaparte poté, co jsem mu přečetl Miltonovy sonety ...

— Dorothy Wordsworth, Grasmere Journal, Pátek 21. května 1802 [1]

Do toho pátku 21. května 1802 se Wordsworth vyhýbal sonetové formě, ale jeho sestře Dorothy bod odůvodnění Milton sonety ho „vyhodily“ a dále napsal celkem asi 415.[2]

„Je to krásný večer“ je jediný „osobní“ sonet, který v tuto chvíli napsal; další napsané v roce 1802 byly politické povahy a ve sbírce z roku 1807 byly „věnovány svobodě“.

Jako příklad toho, jak básník dosahuje efektů, se často uvádí přirovnání „tichý jako jeptiška / bez dechu s adorací“. Na jedné straně „dech“ posiluje klidnou večerní scénu, kterou Wordsworth popisuje; na druhé straně to naznačuje třesoucí se vzrušení a připravuje čtenáře na následující obraz věčného pohybu moře. Cleanth Brooks poskytl vlivnou analýzu sonetu z hlediska tohoto napětí v roce 2006 Dobře zpracovaná urna: Studie o struktuře poezie (viz také Paradox (literatura) ).[3]

Odkaz na Abrahamovo lůno (srov. Lukáš 16:22 ) také přitahoval kritickou pozornost, protože je obvykle spojena s Nebe (nebo alespoň Očistec ) v křesťanské tradici a vybízí ke srovnání s Lucy básně.[4] Přirozeným čtením však je, že Wordsworth jednoduše zdůrazňoval blízkost dítěte k božskému: Stephen Gill odkazuje na Wordsworthovu óda: "Náznaky nesmrtelnosti ".[5]

„Přirozená zbožnost“ dětí byla předmětem, který v té době zaměstnával Wordswortha, a rozvinul jej v „Intimations“, prvních čtyřech slokách, které dokončil na začátku roku, ale odložil je stranou, protože nemohl rozhodnout o původu předpokládané přirozené spřízněnosti s božstvím u dětí, ani proč ji ztratíme, když se vynoříme z dětství.[Poznámka 1] Do roku 1804 věřil, že našel odpověď v Platonický doktrína preexistence duší a dokázal dokončit svou ódu. Pátý řádek sonetu „Jemnost nebeských mláďat o'er moře“ odkazuje na mýtus o stvoření z Genesis 1: 2 (srovnej Milton ztracený ráj 7: 235, báseň, kterou Wordsworth znal prakticky nazpaměť), a podobné použití „mláďat“ se nakonec objevilo v „Intimations“ ve sloce VIII

Ty, nad nímž nesmrtelnost tvá
Páni jako Den, Pán o'er otrok,
Přítomnost, kterou nesmí dát ...

Odkaz na věčný pohyb moře v sonetu připomíná argument nesmrtelnosti v Platónově dialogu Phaedrus (který také léčí erotická láska ). Přímo přes vodu měly být tyto obrazy (a přímý imperativ „Poslouchejte!“) Později zopakovány Matthew Arnold, časný obdivovatel (s výhradami) „Intimations“, ve své básni „Pláž Dover „, ale v tlumenější a melancholické žíle, bědující nad ztrátou víry, a v volný verš spíše než přísně disciplinovaná forma sonetu, která tak přitahovala Wordswortha.

Caroline Wordsworth

Caroline, narozená v prosinci 1792 (pokřtěna 15. prosince),[6] byla dcerou Wordswortha Annette Vallon (1766–1841), dcerou chirurga v Blois, s nímž Wordsworth evidentně vstoupil do vztahu při návštěvě Francie během Revoluce v roce 1792. Následná válka s Anglií odložila veškeré naděje na manželství a bylo to jen během krátké chvíle Peace of Amiens v roce 1802 mohl Wordsworth poprvé navštívit svou dceru, i když si mezitím s Annette vyměnili dopisy. Do této doby byl zasnoubený, aby se oženil se svou přítelkyní z dětství Mary Hutchinsonovou, manželství umožnilo pouze vyrovnání dluhu, který dluží rodině Wordsworth.

Aféra byla známa Dorothy a jeho nejbližší rodině a přátelům, včetně Coleridge a nakonec) Southey, ale utajován před veřejností a publikován až v roce 1916 jako výsledek výzkumů George McLeana Harpera.[7][Poznámka 2] Na počátku 20. let 20. století byly v resortních archivech objeveny dva rané dopisy od Annette, které byly zadrženy během napoleonských válek. Loir-et-Cher.[8] Kromě pozdějšího dopisu z roku 1834 jsou to jediné dopisy od Annette, které přežily (zatímco dopisy od Wordswortha a Dorothy jsou ztraceny).[9] Předchozí dvě písmena odhalují temperamentní a okouzlující mladou dámu velmi zamilovanou do Wordswortha, která je schopná se o sebe postarat sama.[10] Při zpětném pohledu se zdá, že příběh o odsouzeném nedovoleném milostném vztahu mezi Vaudracour a Julia který se objeví v Předehra, publikovaný také jako samostatná delší báseň v roce 1820, je šikmým autobiografickým odkazem na Wordsworthovu aféru.[11]

Ze setkání v Calais nám nezůstal ani žádný skutečný záznam. Dorothy poskytuje záznam ve svých denících, ale byl jasně uveden později a neexistuje měsíční zpráva o měsíční návštěvě, která však vzhledem k její délce musela být úspěšná.[12] Samotná Caroline je zmíněna jen letmo.[Poznámka 3]

Na základě důkazů o sonetu je zřejmé, že Wordsworth pociťoval ke své dceři skutečnou náklonnost, stejně jako Mary, která se úzkostlivě snažila, aby Wordsworth pro Caroline udělal více, pokud se jejich situace zlepší. Její přání bylo uděleno při sňatku Caroline v roce 1816, kdy Wordsworth na Caroline vypořádal 30 GBP ročně, velkorysý příspěvek (1360 GBP kupní síla v roce 2000 liber šterlinků), který trval až do roku 1835, kdy byl nahrazen kapitálovým vyrovnáním 400 GBP.[13][14]

Wordsworth spolu s Dorothy a Mary a jejich přítelem Crabb Robinson, viděli Annette a Caroline ještě jednou na návštěvě Paříže v roce 1820.[15] Do té doby měla Caroline dvě mladé dcery. Mladší z nich nezanechal žádné děti, ale starší, Louise Marie Dorothée Baudouin (třetí jméno po Dorothy), se provdala za malíře Théophile Vauchelet s dvěma dcerami, z nichž pocházejí dnešní francouzští potomci Wordswortha.[16][17] Caroline zemřela v roce 1862. V muzeu v je portrét Annette od Vauchelet Versailles.

„Večerní hvězda a sláva nebe“

Dorothyho zápis do deníku poskytuje skromné ​​podrobnosti o jejich návštěvě Calais (i když nabízí dostatek důkazů o její pozoruhodné popisné síle) a přivádí nás zpět k Doveru po druhém z pouhých dvou odkazů na Caroline:

Do Calais jsme dorazili ve 4 hodiny v neděli ráno 31. července [1. srpna] ... Téměř každý večer jsme chodili po břehu moře s Annette & Caroline nebo Wm & I ... viděli jsme daleko v na západ anglické pobřeží jako mrak přelitý hradem Dover, který byl ale jako vrchol mraku - Večerní hvězda a sláva oblohy ... Nic v Romance nebylo nikdy tak poloviční. Teď se objevil pohled, když se Večerní hvězda potopila a barvy západu vybledly dvě anglická světla, rozsvícená Angličany v naší zemi, aby varovala plavidla ze skal nebo písku. Ty jsme viděli z mola, když jsme neviděli žádné další vzdálené objekty kromě samotných Mraků, Oblohy a Moře. Vše bylo temné. Zdálo se, že město Calais je opuštěné nebeským světlem, ale na moři samotném bylo vždy světlo, život a radost. „Jednou v noci, ale nikdy nezapomenu, den byl velmi horký, a já a William jsme kráčeli společně po molu - moře bylo ponuré, protože na celé obloze byla temnota, kromě případů, kdy bylo rozšířeno bleskem, který často nám odhalil vzdálenou loď. V blízkosti nás vlny řvaly a rozbíjely se o molo, a když se rozbíjely a jak se k nám přibližovaly, byly rušeny nazelenalým ohnivým světlem. Vzdálenější moře vždy černé a ponuré. Bylo také krásné za klidných horkých nocí vidět malé čluny veslovat z přístavu s ohnivými křídly a plachetnice s ohnivou stopou, kterou řezaly, když šly, a které se za nimi uzavřely stotisícem jisker střelby z koulí a proudy noci Glowworm. Caroline byla potěšena.

V neděli 29. srpna jsme opustili Calais ve 12 hodin ráno a přistáli jsme v Doveru v 1 v pondělí 30. dne. Po celou dobu mi bylo špatně ...[18]

— Dorothy Wordsworth, Grasmere Journal, Neděle 1. srpna 1802

„Půlměsíc, hvězda lásky“

Calais sky na západ v 9 hodin 1. srpna 1802 pomocí Stellarium

Dorothyho deník odkazuje na večerní hvězda potápí se na západě přes kanál Dover Castle, stejně jako další z Wordsworthových Calaisových sonetů, “Spravedlivá hvězda večera, nádhera Západu V den, kdy dorazili, byla ve skutečnosti Venuše v těsném spojení s třídenním půlměsícem, zatímco Jupiter a Saturn byli sami v relativně zřídka. skvělé spojení (vyskytují se zhruba každých 20 let) méně než čtrnáct dní předtím, byly blízko východu.[19] Muselo to být krásný pohled a Dorothy, znalá pozorovatelka noční oblohy, si toho musela být vědoma, a možná jí v deníku zabránilo špatné počasí, které zažili při cestě dolů ze severu.

Asi o čtyřicet let později, šest týdnů po smrti Annette Vallonové 10. ledna předchozího měsíce,[20] Wordsworth složil tyto řádky, které byly publikovány v roce 1842:[21]

Půlměsíc, hvězda lásky,
Sláva večera, jak jste tam vidět
Pouze s rozpětím oblohy mezi nimi
Mluv jeden z vás, mé pochybnosti odstraní,
Který je doprovodný Page a který královna?

— William Wordsworth, Evening Voluntary XI, 25. února 1841

Zdroje

  1. ^ Wordsworth ed. Woof (2002), str. 101
  2. ^ Gill (1989), str. 209, 390
  3. ^ Brooks (1956), str. 4, 9
  4. ^ Page (1994), str. 65
  5. ^ Stephen Gill (1984), str. 709n
  6. ^ Legouis (1922) str. 25
  7. ^ Harper (1916), str. 141–2
  8. ^ Davies (1980), s. 55
  9. ^ Haf ed. Grasmere Journals (2002) str. 205
  10. ^ Davies (1980), str. 55-7
  11. ^ Gill (1989) str. 340
  12. ^ Gill (1989) str. 207
  13. ^ Gill (1989), str. 208, 299
  14. ^ „Kupní síla britských liber od roku 1245 do současnosti“. MeasuringWorth.com. Citováno 28. května 2012. Externí odkaz v | vydavatel = (Pomoc)
  15. ^ Davies (1980), str. 272
  16. ^ Legouis (1922) str. 113
  17. ^ Davies (1980), str. 341
  18. ^ Wordsworth ed. Woof (2002), str. 124–5
  19. ^ Edinburgh magazine, nebo Literární sborník, svazek 20. John Murray. 1802. str. 54.
  20. ^ Legouis (1922) str. 111
  21. ^ de Selincourt, Darbishire (1947) str. 14

Poznámky

  1. ^ Dorothy Grasmere Journal záznamy, že Wordsworth napsal první část „Intimations“ ráno 27. března 1802, den poté, co předchozí ráno napsal Carolininu matku Annette Vallon.
  2. ^ Příslušná pasáž v Harper je následující


    Kravata, která v této době svázala Wordswortha s Francií, byla nešťastnou připoutaností, která měla vrhat stín na jeho život po mnoho let. Kde a za jakých okolností to začalo, nemohu říci. Předmět jeho unáhlené náklonnosti nese jméno Annette a v pozdějším životě byl známý jako Madame Vallon. Existují všechny důvody domnívat se, že ve svých obecných rysech báseň s názvem „Vaudracour a Julia“ uvádí důvody jejich rozchodu. Musíme si pamatovat, při pomyšlení na jeho původní vinu, že byl sirotkem od raného dětství, že jeho opatrovníci a učitelé byli lhostejní k jeho osudu, že společnost ke konci 18. století byla laxní v pohledu na sexuální morálku , a navíc, že ​​Francie byla ve stavu nepřirozeného vzrušení.

    Annette mu porodila dceru, která dostala jméno Caroline. Po svém návratu do Anglie udržoval korespondenci s matkou. Dorothy Wordsworthová věděla o faktech. I když ji poznání zarmoutilo a rozrušilo, nikdy to neoslabilo její lásku k bratrovi; a to samo o sobě by bylo dostatečným důkazem toho, že udělal, co mohl, aby napravil svůj falešný krok.

    — George McLean Harper, William Wordsworth a Annette Vallon 141-2
    ale to je v podstatě vše, co o aféře říká.
  3. ^ Dorothy ve svých denících obecně zaznamenává pouze dopisy mezi Wordsworthem a Annette bez dalších podrobností. Pouze jednou učiní důkladnější komentář, když charakterizuje dopis od Annette jako dopis od „chudé Annette“ (22. března 1802) a téhož dne se spolu s Wordsworthem rozhodli Annette navštívit.

Bibliografie

  • Brooks, Cleanth. Dobře zpracovaná urna: Studie o struktuře poezie, Mariner Books 1956
  • Davies, Hunter. William Wordsworth, Weidenfeld a Nicolson 1980
  • Gill, Stephen. „William Wordsworth: Hlavní díla včetně Předehra", Oxford University Press 1984
  • Gill, Stephen. William Wordsworth: Život, Oxford University Press 1989
  • Harper, George McLean. William Wordsworth: jeho život, díla a vliv Scribner 1916
  • Legouis, Emile. William Wordsworth a Annette Vallon J. M. Dent 1922
  • Moorman, Mary. William Wordsworth, A Biography: The Early Years, 1770-1803 v. 1, Oxford University Press 1957
  • Moorman, Mary. William Wordsworth: Biografie: Pozdější roky, 1803-50 v. 2, Oxford University Press 1965
  • Page, Judith W. Wordsworth a pěstování žen, University of California Press 1994
  • E de Selincourt, Helen Darbishire. Poetická díla Williama Wordswortha, Oxford University Press 1947
  • Wordsworth, Dorothy (ed. Pamela Woof). Časopisy Grasmere a Alfoxden. Oxford University Press 2002

externí odkazy