Složeno na Westminster Bridge, 3. září 1802 - Composed upon Westminster Bridge, September 3, 1802 - Wikipedia

K písni „Upon Westminster Bridge“ od Half Man Half Biscuit viz Achtung Bono.
Westminsterský most, jak se objevil v roce 1808

Země nemá co ukázat spravedlivější:
Tupý, byl by duše, která by mohla projít kolem
Pohled tak dojemný ve své majestátu:
Toto město nyní nosí jako oděv oblečení
Krása rána; tichý, holý,
Lodě, věže, kopule, divadla a chrámy leží
Otevřená do polí a do nebe;
Vše jasné a třpytivé v bezdymovém vzduchu.
Nikdy nebylo slunce krásněji strmé
Ve své první kráse, údolí, skále nebo kopci;
Ne'er viděl, že jsem nikdy necítil tak hluboký klid!
Řeka klouže podle své vlastní sladké vůle:
Drahý Bože! Samotné domy vypadají, že spí;
A celé to mocné srdce leží na místě!

William Wordsworth: Básně, ve dvou svazcích: Sonet 14

"Složeno na Westminster Bridge, 3. září 1802" je Petrarchan sonet podle William Wordsworth popisující Londýn a řeka Temže, při pohledu z Westminsterský most brzy ráno. Poprvé byl publikován ve sbírce Básně, ve dvou svazcích v roce 1807.

Dějiny

[...] z Londýna jsme vyrazili v sobotu ráno v1⁄2 kolem 5. nebo 6., 31. července (zapomněl jsem, který), jsme nasadili Dover Coach na Charing Cross. Bylo krásné ráno. Město, St Pauls, s řekou a množstvím malých lodí, udělalo nejkrásnější pohled, když jsme přešli Westminsterský most. Domy nebyly převislé svým oblakem kouře a byly roztaženy do nekonečna, přesto slunce zářilo tak jasně s tak čistým světlem, že dokonce existovalo něco jako čistota jedné z přírodních vlastních velkolepých brýlí

— Dorothy Wordsworth, Grasmere Journal, 31. července 1802[1]

Sonet byl původně datován rokem 1803, ale toto bylo opraveno v pozdějších vydáních a datum složení bylo uvedeno přesně 31. července 1802, kdy Wordsworth a jeho sestra Dorothy cestovali do Calais navštívit Annette Vallon a jeho dceru Caroline Annette, před jeho nadcházejícím manželstvím s Mary Hutchinsonovou.

Sonet byl vždy populární a unikl obecně vzrušujícím recenzím od kritiků, jako je Francis Jeffrey v Edinburgh Recenze když Básně ve dvou svazcích byl poprvé publikován. Důvod nepochybně spočívá v jeho velké jednoduchosti a kráse jazyka, která se opírá o Dorothyino pozorování, že tato umělá podívaná je přesto srovnávána s nejkrásnějšími přírodními brýlemi přírody. Cleanth Brooks analyzoval sonet v těchto termínech v Dobře zpracované urno: Studie o struktuře poezie.[2]

Stephen Gill poznamenává, že na konci svého života uvažoval Wordsworth, který se zabýval editací svých děl, o revizi dokonce „tak dokonalé básně“, protože tento sonet reagoval na námitku dámy, že London nemohl být „holý“ a "oblečený" (příklad využití paradoxu v literatuře ).[3]

To, že sonet tak pečlivě sleduje zápis Dorothy do deníku, není žádným překvapením, protože ji Dorothy napsala Grasmere Journal „aby tím Wm potěšil“ a byl volně k dispozici Wordsworthovi, který o Dorothy řekl: „Dala mi oči, dala mi uši„ v jeho básni “Vrabčí hnízdo ".[4][5][6]

Reference

  1. ^ Wordsworth (2002), str. 12.
  2. ^ Brooks (1956), str. 5.
  3. ^ Gill (1989), str. 389, 4186n ..
  4. ^ Wordsworth (2002), str. 1.
  5. ^ Wordsworth, William. „Vrabčí hnízdo“. Bartleby.com. Citováno 30. května 2012.
  6. ^ Bostridge, Mark (9. března 2008). „Balada Dorothy Wordsworthové, Frances Wilsonová“. Nezávislý. Citováno 30. května 2012.

Zdroje

  • Brooks, Cleanth (1956). Dobře zpracovaná urna: Studie o struktuře poezie. Mariner Books.
  • Gill, Stephen (1989). William Wordsworth: Život. Oxford University Press.
  • Wordsworth, Dorothy (2002). Pamela Woof (vyd.). Časopisy Grasmere a Alfoxden. Oxford University Press.

Další čtení

externí odkazy