Je nám sedm - We Are Seven
"Je nám sedm"je báseň napsaná William Wordsworth a publikoval v jeho Lyrické balady. Popisuje diskusi mezi dospělým básnickým řečníkem a „malou chatkou“ o počtu bratrů a sester, kteří s ní bydlí. Báseň se obrací k otázce, zda jako součást rodiny počítat se dvěma mrtvými sourozenci.
Pozadí
Wordsworth tvrdil, že nápad pro Je nám sedm Přišel k němu, když cestoval sám po Anglii v říjnu 1793 poté, co se oddělil od svého přítele Williama Calvert. Tato samota s přírodou, o které tvrdil, ho povzbudila, aby dosáhl hlubšího porozumění, kde zážitek již nebyl jen pro potěšení, jako tomu bylo v jeho dřívějších dobách, ale také naznačoval temnější stránku.[1] Ponořený do těchto pocitů přišel Wordsworth Goodrich Castle a potkal malou holčičku, která by sloužila jako model pro tu malou holčičku Je nám sedm. Ačkoli neexistuje žádná dokumentace o tom, co mu holčička během rozhovoru vlastně řekla, zaujala Wordswortha natolik, že napsal:[2]
Musím jen dodat, že na jaře 1841 jsem znovu navštívil hrad Goodrich, aniž jsem tu část viděl Wye od té doby, co jsem tam v roce 1793 potkal malou holčičku. Bylo by mi větší potěšením, kdybych našel v sousední vesničce stopy toho, kdo mě tolik zajímal; ale bylo to nemožné, protože jsem bohužel neznal ani její jméno.[3]
Wordsworth začal psát báseň počátkem roku 1798 při práci na mnoha dalších básních podle vzoru baladická forma pro společnou básnickou sbírku s Samuel Coleridge. Sbírka byla navržena v březnu, protože Wordsworth potřeboval získat peníze na navrhovanou cestu do Německa s Coleridge. Tyto básně byly zahrnuty do Lyrické balady a několik dalších básní s několika napsanými Coleridgeem.[4] Wordsworth popisuje okamžik dokončení básně:
Moji přátelé to nebudou považovat za příliš malicherné, že to souvisí s tím, že při chůzi sem a tam jsem jako první složil poslední sloku a začal s posledním řádkem. Když to všechno skončilo, přišel jsem, přednesl jsem to panu Coleridgeovi a mé sestře a řekl: „Musí být přidána prefatorní sloka a já bych se měl s větší radostí posadit k našemu malému čajovému jídlu, kdyby můj úkol byl dokončeno. “ V podstatě jsem zmínil, co jsem chtěl vyjádřit, a Coleridge okamžitě odhodil sloku takto: -
- „Malé dítě, drahý bratře Jime,“ -
Protestoval jsem proti rýmu, „drahý bratře Jime,“ jako směšnému, ale všichni jsme si užívali vtipu, že jsme se připojili k našemu příteli, jménu Jamese T., kterému se familiárně říkalo Jim. Byl bratrem dramatika, a to mi připomíná anekdotu, kterou by stálo za povšimnutí. Zmíněný Jem viděl Lyrické balady, když procházel tiskem v Bristolu, během kterého jsem v tom městě pobýval. Jednoho večera za mnou přišel s vážnou tváří a řekl: „Wordsworthe, viděl jsem svazek, který Coleridge a ty chystáš vydat. Je v něm jedna báseň, kterou vás vážně prosím, abyste ji zrušila, protože pokud bude zveřejněna, bude z vás vždycky nesmysl. “ Odpověděl jsem, že jsem se cítil velmi zavázán zájmem, který vzal na mém dobrém jménu spisovatele, a prosil jsem, abych věděl, jaký byl ten nešťastný kousek, o kterém se zmiňoval. Řekl: „Říká se„ Je nám sedm. “„ Ne! řekl jsem, ale využij to své šance a on mě nechal v zoufalství.[3]
Sbírka, včetně Je nám sedm, byl přijat Joseph Cottle v květnu 1798 a brzy poté byla zveřejněna anonymně.[5] V roce 1820 byla báseň znovu vydána jako soustředěný útok a s názvem „Malá služebná a gentleman“.[6]
Někteří průvodci a místní obyvatelé města Conwy, Wales, tvrdí, že Wordsworth byl inspirován k napsání básně poté, co viděl náhrobek v kostele Panny Marie a Všech svatých; tento náhrobek je označen „Je nám sedm.“[7]
Báseň
Báseň je dialogem mezi vypravěčem, který slouží jako tazatel, a malou dívkou, přičemž část rozvíjející se první sloky přispěl Coleridge.[8] Báseň je napsána v baladické formě.
Báseň začíná vypravěčem, který se ptá:
- Jednoduché dítě, drahý bratře Jime,
- To lehce čerpá dech,
- A cítí svůj život v každé končetině,
- Co by to mělo vědět o smrti? (řádky 1–4)
Přechodně popisuje dívku, jejíž krása ho potěšila:
- Měla rustikální lesní vzduch,
- A byla divoce oblečená;
- Její oči byly spravedlivé a velmi spravedlivé;
- —Její krása mě potěšila. (řádky 9–12)
Začne se jí ptát na její sourozence:
- „Sestry a bratři, malá služebná,
- Kolik jich může být? “
- Kolik? celkem sedm, “řekla,
- A přemýšlel, jak se na mě podíval. (řádky 13–16)
Dotýká se jí dále a ptá se, kde jsou, a ona jednoduše odpoví, že dva jsou ve Walesu, dva na moři a dva jsou pohřbeni na hřbitově poblíž jejího domu. Je zmatený její odpovědí a ptá se:
- „Přesto ti je sedm; modlím se, abys řekl,
- „Sladká služebná, jak to může být?“ (řádky 27–28)
Ona odpoví:
- „Sedm chlapců a dívek jsme my;
- „Dva z nás na dvoře kostela leží,
- „Pod stromem na kostelním dvoře.“ (řádky 30–32)
Dotýká se jí dále a snaží se, aby přiznala, že jich je jen pět, ale ona odpovídá:
- „Jejich hroby jsou zelené, lze je vidět,“
- Malá služebná odpověděla:
- „Dvanáct nebo více kroků od dveří mé matky,“
- „A jsou bok po boku.“
- „Moje punčochy tam často plete,
- „Můj 'šátek tam jsem lem;
- „A tam na zemi sedím -
- „Sedím a zpívám jim.
- „A často po západu slunce, pane,
- „Když je to lehké a spravedlivé,
- „Vezmu si malého porringera,
- „A sněz tam moji večeři (řádky 36–48)
Poté popisuje, jak umírají, což vyzve vypravěče, aby se zeptal:
- „Kolik vás tedy je,“ řekl jsem,
- „Pokud jsou dva v nebi?“ (řádky 61–62)
Poté, co malá holčička zopakovala, že jich bylo sedm, frustrovaný vypravěč odpoví:
- „Ale jsou mrtví: ti dva jsou mrtví!
- „Jejich duše jsou v nebi!“ (řádky 65–66)
Báseň končí předělem mezi dítětem a vypravěčem:
- „Bylo to zahodit slova: ještě
- Malá služebná by měla svou vůli,
- A řekl: „Ne, je nám sedm!“ (řádky 67–69)
Vlastnictví básně je v veřejná doména a celý text naleznete na wikisource.
Interpretace a kritická reakce
Ve své předmluvě k Lyrické balady, Wordsworth napsal, že básně vykazují „sílu skutečných a podstatných akcí a utrpení“, a to zejména Je nám sedm, vyjádřit „zmatek a nejasnost, které v dětství doprovázejí naši představu o smrti, nebo spíše naši naprostou neschopnost si tuto představu připustit“.[9] Geoffrey Hartman poukazuje na to, že existuje podvědomé přilnutí k nápadu uniknout z pocitu odloučení. Malá holčička v básni si nedokáže uvědomit, že je oddělena od svých mrtvých sourozenců. Nemůže pochopit smrt a navždy je v imaginativním stavu bytí a příroda zasahuje, aby zabránila dívce v porozumění jejímu oddělení od sourozenců.[10] Susan J. Wolfson zdůraznil redukční tón tazatele, který dívce umožňuje formulovat romantičtější pohled na přítomnost.[11]
Novější stipendium se však zaměřuje na sociologický kontext básně napsané ve stejném roce Thomas Malthus je Esej o principu populace byl publikován. Frances Ferguson tvrdí, že báseň pořádá debatu o personifikaci v jazyce.[12] Učenci včetně Aarona Fogela, Hollis Robbins a Heather Glen tvrdí, že otázky kladené na malou dívku se řídí formuláři sčítání lidu, které navrhuje John Rickman ve svém návrhu na sčítání lidu z roku 1796 Parlamentu.[13][14][15] Jako Oliver Goldsmith „“Opuštěná vesnice „Tvrdí Robbins, Wordsworthovo„ We Are Seven “„ podporuje tradiční spojení mezi jednotlivci a místem, kde se narodili. “[16] Peter DeBolla tvrdí, že báseň je částečně neřešitelná kvůli matematice v básni - rovnoměrnému napětí mezi sudým a lichým.[17] Maureen McLane čte báseň v kontextu morální filozofie a tvrdí, že zatímco dívka a tazatel mluví stejným jazykem, mají úplně odlišné pohledy na čas, smrt a počítání.[18] John Mahoney tvrdí: „Zdánlivě hloupá hádka mezi dospělým a dítětem je již odhalením raného a pokračujícího napětí básníka mezi nadějí na trvalou blaženost a vpádem do drsné reality.“[19]
Viz také
Reference
- ^ Moorman 1968 str. 232
- ^ Moorman 1968 str. 237
- ^ A b Wordsworth 1907 str. 293
- ^ Moorman 1968, str. 369–371
- ^ Moorman 1968, str. 372–373
- ^ Bateson 1954 str. 49
- ^ „Kostel Panny Marie a Všech svatých, Conwy“. Citováno 2. března 2015.
- ^ Hartman 1967 str. 144
- ^ Wordsworth 1802 str. Xxx, xiii
- ^ Hartman 1967, str. 143–145
- ^ Susan Wolfson, The Questioning Presence: Wordsworth, Keats a tázací režim v romantické poezii (Ithaca: Cornell University Press, 1986) 50.
- ^ Frances Ferguson, Solitude and the Sublime: Romanticism and the Estetics of Individuation (New York: Routledge, 1992), 164.
- ^ Hollis Robbins, “William Wordsworth ‚We Are Seven 'a první britské sčítání lidu. “ ELN 48.2, podzim / zima 2010.
- ^ Aaron Fogel, „Wordsworthovo„ Je nám sedm “a Crabbeho Farní rejstřík: Poezie a anti-sčítání lidu, Studie v romantismu 48 (2009)
- ^ Heather Glen, „Je nám sedm“ v 90. letech 20. století, „Grasmere 2012: Vybrané příspěvky z letní konference Wordsworth(Penrith: Humanitní e-knihy, 2012
- ^ “William Wordsworth ‚We Are Seven 'a první britské sčítání lidu. “ ELN 48.2, podzim / zima 2010.
- ^ Peter De Bolla, Umění záleží (Cambridge: Harvard UP, 2001)
- ^ Maureen N. McLane, Romantismus a humanitní vědy: Poezie, populace a diskurs druhů (Cambridge University Press, 2000) 53–62.
- ^ Mahoney 1997, str. 75–76
Bibliografie
- Bateson, F. W. Wordsworth: Re-interpretace. London: Longmans, 1954.
- Frances Ferguson. Samota a vznešený: romantismus a estetika individualizace (New York: Routledge, 1992),
- Hartman, Geoffrey. Wordsworthova poezie 1787–1814. New Haven: Yale University Press, 1967.
- Mahoney, John. William Wordsworth: Poetický život. New York: Fordham University Press, 1997.
- Maureen N. McLane, Romantismus a humanitní vědy: Poezie, populace a diskurs druhů (Cambridge University Press, 2000) 53–62.
- Moorman, Mary. William Wordsworth Životopis: Raná léta 1770–1803. London: Oxford University Press, 1968.
- Robbins, Hollis. "„Je nám sedm“ a první britské sčítání lidu od Williama Wordswortha.” ELN 48.2, podzim / zima 2010
- Susan J. Wolfson, The Questioning Presence: Wordsworth, Keats a tázací režim v romantické poezii(Ithaca: Cornell University Press, 1986)
- Wordsworth, William. Básně Williama Wordswortha. New York: McClure Phillips, 1907.
- Wordsworth, William. Lyrické balady: s pastoračními a jinými básněmi. London: Biggs and Cottle, 1802
externí odkazy
Práce související s Je nám sedm na Wikisource