Ibn al-Nadim - Ibn al-Nadim - Wikipedia

Abū al-Faraj Muḥammad ibn Isḥāq al-Nadīm (arabština: ابو الفرج محمد بن إسحاق النديم), Také ibn Abī Ya'qūb Isḥāq ibn Muḥammad ibn Isḥāq al-Warrāqa běžně známé pod nasab (patronymic) Ibn al-Nadim (arabština: ابن النديم; zemřel 17. září 995 nebo 998) byl Arab[1][2] muslimský bibliograf a životopisec[3] z Bagdád kdo sestavil encyklopedii Kitab al-Fihrist (Katalog knih).

Životopis

O Al-Nadimovi se toho z jeho epitet vyvozuje mnoho. 'Al-Nadim' (النَّدِيم), „Court Companion“ a „al-Warrāq (الْوَرَّاق) „opisovač rukopisů“. Pravděpodobně se narodil v Bagdád ca. 320/932 tam zemřel ve středu 20. dne Shaʿbanu A.H. 380. Byl snad Arabem Peršan původ.[1][2]Od šesti let by navštěvoval a madrasa a obdržel kvalitní komplexní vzdělání v islámských studiích, historii, geografii, srovnávacím náboženství, vědách, gramatice, rétorice a koránském komentáři. Ibrahim al-Abyari, autor Turāth al-Insaniyah říká al-Nadim studoval s al-Hasan ibn Sawwar, logik a překladatel vědeckých knih; Yunus al-Qass, překladatel klasických matematických textů; a Abu al-Hasan Muhammad ibn Yusuf al-Naqit, vědec řecké vědy.[4]Nápis v rané kopii al-Fihrista, pravděpodobně od historika al-Maqrizi, líčí, že al-Nadim byl žákem právníka Abu Sa'ida al-Sirafi (d. 978/9), básník Abu al-Faraj al-Isfahani a historik Abu Abdullah al-Marzubani a další. Al-Maqriziho fráze „ale nikdo ho necitoval“ by znamenala, že sám al-Nadim nevyučoval.[5] Během přednášek některých předních učenců desátého století sloužil jako učňovský obor v oboru otcův knižní obchod. Jeho otec, knihkupec a majitel prosperujícího knihkupectví, pověřil al-Nadim nákupem rukopisů od prodejců. Al-Nadim, s dalšími zaměstnanými písaři kaligrafů, by je potom pro zákazníky zkopíroval. Knihkupectví, obvykle v horním patře, by bylo oblíbeným hangoutem intelektuálů.[6]

Pravděpodobně navštívil intelektuální centra v Basra a Kufa při hledání vědeckého materiálu. Možná navštívil Aleppo, centrum literatury a kultury pod vládou Sajf al-Dawla. V knihovně v Mosul našel fragment knihy od Euklid a díla poezie. Al-Nadim možná sloužil jako „Court Companion“ Nasir al-Dawla, a Hamdanid vládce Mosulu, který podporoval učení.[7] Jeho rodina byla vysoce vzdělaná a on nebo jeho předchůdce mohl být „členem kulatého stolu knížete“. The Buyid kalif „Adud al-Dawla (r. 356–367 H), byl velkým přítelem umění a věd, miloval básníky a učence, dával jim platy a založil významnou knihovnu.[8] Pravděpodobněji služba u soudu v Mu'izz al-Dawla a později jeho syn Izz al-Dawlah V Bagdádu mu tento titul vynesl. Zmiňuje setkání s někým Dar al-Rum v roce 988, o období kompilace knihy.[9] Je však pravděpodobné, že zde „Dar al-Rum“ odkazuje spíše na řecký ortodoxní sektor Bagdádu než na Konstantinopol.[10]

Mezi jeho širokým okruhem elit byli i další Ali ibn Harun ibn al-Munajjim (d. 963), z Banu Munajjim a křesťanský filozof Ibn al-Khammar. Obdivoval Abu Sulayman Sijistani, syn Aliho bin Isa, "dobrého vezíra" Banu al-Jarrah, za jeho znalosti filozofie, logiky a zejména řeckých, perských a indických věd Aristoteles. Lékař Ibn Abi Usaibia († 1273), zmiňuje se o al-Nadimovi třináctkrát a nazývá ho spisovatelem nebo možná vládním tajemníkem.[11] Al-Nadim Kunya „Abu al-Faraj“ naznačuje, že byl ženatý s alespoň jedním synem.

V roce 987 začal Ibn al-Nadim sestavovat al-Fihrist (Katalog), jako užitečný referenční index pro zákazníky a obchodníky s knihami. Po dlouhou dobu si všiml tisíců autorů, jejich životopisných údajů a děl shromážděných z jeho pravidelných návštěv soukromých sběratelů knih a knihoven v celém regionu - včetně Mosulu a Damašku - a prostřednictvím aktivní účasti na živé literární scéně Bagdádu v doba.

Náboženství

Široká diskuse Ishaqa al-Nadima o náboženstvích a náboženských sektách v jeho spisech a jemnosti jeho popisů a terminologií vyvolaly otázky týkající se jeho vlastních náboženských přesvědčení a vztahů. Vypadá to Ibn Hajar tvrzení, že al-Nadim byl Shiʿah,[12] bylo založeno na jeho použití termínu určití lidé (الخاصة) pro Shiʿah, obyčejní lidé (العامة) pro non-Shiʿahs a pejorativní termín Haashawīyya (الحشوية),[n 1] pro Sunnité. Posilující toto podezření jsou odkazy na Hanbali škola jako Ahl al-Hadith ("Lidé z Hadísy "), a ne Ahl al-Sunna ("Lidé s tradicí"), použití prosba z mír s ním (عليه السلام) za jmény Ahl al-Bayt (Potomci Muhammad ) a odkaz na šíitského imáma Ali ar-Rida tak jako mawlana (mistr). Tvrdí to al-Waqidi skrýván jako Shiʿah od taqiyya (disimulace) a že většina tradicionalistů byla Zaydis. Ibn Hajar také tvrdil, že al-Nadim byl a Muʿtazila. O této sektě pojednává pátá kapitola Al-Fihrist kde se jim říká Lidé spravedlnosti (أهل العدل). Al-Nadim volá Ash'arité al-Mujbira, a ostře kritizuje Sab'iyya doktrína a historie. Narážka na jisté Shafi'i vědec jako „tajný Twelver“ údajně naznačuje své možné Twelver přidružení. V jeho kruhu byl teolog Al-Mufid, da'i Ibn Hamdan, autor Khushkunanadh a Jacobite filozof Yahya ibn 'Adi (d. 363/973) učitel na Isa bin Ali a kolega copyista a knihkupec (str. t64, 8). Další nepodložené tvrzení, že al-Nadim byl Isma'ili, spočívá na jeho setkání s vůdcem Isma'ili.[6]

Al-Fihrist

Jedna stránka z rukopisu al-Fihrista

The Kitab al-Fihrist (arabština: كتاب الفهرست) Je souhrnem znalostí a literatury islámu desátého století odkazujících na cca. 10 000 knih a 2 000 autorů.[13] Tento zásadní zdroj středověku arabština -Islámská literatura, informovaná různými starověkými helénskými a římskými civilizacemi, zachovává z vlastní ruky jména autorů, knih a účtů, jinak zcela ztracených. Al-Fihrist je důkazem Al-Nadimovy touhy po znalostech mezi vzrušujícím sofistikovaným prostředím bagdádské intelektuální elity. Jako záznam civilizace přenášené prostřednictvím muslimské kultury do západního světa poskytuje jedinečný klasický materiál a odkazy na další civilizace.[14]

The Fihrist rejstříky autorů spolu s biografickými podrobnostmi a literární kritikou. Zájem Al-Nadima sahá od náboženství, zvyků, věd, s temnými stránkami středověké islámské historie, prací o pověrách, magii, dramatu, poezii, satiře a hudbě z Persie, Babylonie a Byzance. Pozemské, bizarní, prozaické a profánní. Al-Nadim svobodně vybral a katalogizoval bohatou kulturu své doby z různých sbírek a knihoven.[15]Pořadí je primárně chronologické a práce jsou seřazeny podle čtyř interních řádů: žánr; orfann (kapitola); maqala (diskurz); the Fihrist (kniha jako celek). Tyto čtyři chronologické principy základního systému pomáhají vědcům interpretovat práci, získávat nepolapitelné informace a porozumět metodě složení, ideologie a historických analýz Ibn al-Nadim.[16]

The Fihrist ukazuje bohatství, rozsah a šíři historických a geografických znalostí šířených v literatuře EU Islámský zlatý věk, od moderní po starověké civilizace Sýrie, Řecko, Indie, Řím a Persie. Malý přežívá Peršan knihy uvedené Ibn al-Nadimem.

Cílem autora, který je uveden v jeho předmluvě, je indexovat všechny knihy arabština, napsaný Araby a dalšími, jakož i jejich skripty zabývající se různými vědami, s popisy těch, kdo je složili, a kategorie jejich autorů, spolu s jejich vztahy, dobami narození, délkou života a dobami smrti , lokality jejich měst, jejich ctnosti a chyby, od počátku formování vědy až po naši dnešní dobu (377/987).[17][1] Rejstřík jako literární forma existovala jako tabaqat - biografie. Současně v západní části říše v Umajjád sídlo Córdoba, Andaluský učenec Abu Bakr al-Zubaydī, vyrobeno Ṭabaqāt al-Naḥwīyīn wa-al-Lughawīyīn („Kategorie gramatiků a lingvistů“) a biografická encyklopedie raných arabských filologů Basran, Kufan a Bagdád školy arabské gramatiky a tafsir (Koránová exegeze), který pokrývá velkou část stejného materiálu uvedeného v kapitole II Al-Fihrist.

Vydání a kapitoly

Al-Fihrist publikováno v roce 987, existuje ve dvou rukopisných tradicích neboli „edicích“: úplnější vydání obsahuje deset maqalat („diskurzy“ - Devin J. Stewart se rozhodl definovat maqalat tak jako Rezervovat při zvažování struktury práce al-Nadim).[18] Prvních šest je podrobnou bibliografií knih o islámský předměty:


Al-Nadim tvrdí, že viděl všechny uvedené práce, nebo se spoléhá na důvěryhodné zdroje.

Kratší vydání obsahuje (kromě předmluvy a první části prvního pojednání o písmech a různých abecedách) pouze poslední čtyři pojednání, jinými slovy arabské překlady z řečtiny, syrský a další jazyky spolu s arabskými knihami vytvořenými podle vzoru těchto překladů. Možná to byl první koncept a delší vydání (které je obvykle tištěné) bylo rozšířením.

Ibn al-Nadim často zmiňuje velikost a počet stránek knihy, aby se vyhnul tomu, že opisovači podvádějí kupující vydáváním kratších verzí. Srov. Stichometrie z Nicephorus. Odkazuje na kopie slavných kaligrafů, na bibliofily a knihovny a hovoří o aukci knih a obchodu s knihami. V úvodní části se zabývá abecedami 14 národů a jejich způsobem psaní a také psacím perem, papírem a jeho různými odrůdami. Jeho diskurzy obsahují části o původu filozofie, o životech Platón a Aristoteles, původ Tisíc a jedna noc, myšlenky na pyramidy, jeho názory na kouzlo, čarodějnictví, pověra, a alchymie atd. Kapitola věnovaná tomu, co autor spíše odmítavě nazývá „příběhy před spaním“ a „bajky“, obsahuje velké množství perského materiálu.

V kapitole o anonymních dílech nejrůznějšího obsahu je část o „perských, indických, byzantských a arabských knihách o sexuálním styku ve formě dráždivých příběhů“, avšak perská díla nejsou oddělena od ostatních; seznam obsahuje „Knihu Bahrām-doḵta o pohlavním styku“. Poté následují knihy Peršané, Indiáni atd. o věštění, knihy „všech národů“ o jezdeckém umění a válečných uměních, dále o doktorských jízdách a sokolnictví, z nichž některé byly konkrétně přisuzovány Peršanům. Pak máme knihy moudrosti a napomenutí Peršanů a dalších, včetně mnoha příkladů perské andarzské literatury, např. různé knihy připisované Perských císařů Khosrau I., Ardashir I., atd.

Rukopisy

Gustav Flügel[č. 2][19]

  • Old Paris MS - čtyři kapitoly
  • MS Istanbul, kopie přepsaná Ahmad al-Miṣrī pro de Slane's použití v Paříž
  • Vídeň MS - dvě kopie
  • Leiden MS - několik fragmentů

Bayard Dodge[č. 3][20]

  • Beatty MS - MS č. 3315, Knihovna Chester Beatty v Dublin; až kap. V, §.I, (popis Al-Nashi al-Kabira). 119 f.f., rukopis starým naskh skript; patřil historikovi Ahmad ibn ‘Ali al-Maqrīzī.[č. 4] Beatty MS, kopie originálu, pravděpodobně unikla zničení v Bagdádu v roce 1258 poté, co byla odvezena do Damašku, kde v roce 1423 historik Ahmad ibn ‘Alī al-Maqrīzī získal. Na podzim roku Aḥmad Pāshā al-Jazzār (d. 1804) byl v knihovně velké mešity v Akr a rukopis byl pravděpodobně rozdělen, když byl odtamtud ukraden, a později byla první polovina prodána obchodníkem Yahudah sběrateli Chester Beatty pro jeho knihovnu v Dublinu.
  • MS 1934 - knihovna sousedící s Mešita Süleymaniye Istanbul; „Suleymaniye G. Kütüphanesi kismi Shetit Ali Pasha 1934“; od kap. V, §.2., Popis Al-Wāsiṭīho.
  • MS 1134 (č. 1134) a MS 1135 (č. 1135) - Knihovna Koprülü, Istanbul.
  • Tonk MS - Sa’īdīyah knihovna v Tonk, Rádžasthán původně patřil Nabobovi.[č. 5][23]
  • MS 4457 - Bibliothéque nationale Paris; Fonds Arabe, 1953; kat., str. 342 (srov. 5889, fol. 128, sv. 130), č. 4457; první díl; (AH 627 / 1229-30 CE); 237 folií.
  • MS 4458 -BNP; Fonds Arabe, 1953; kat., s. 342 (srov. 5889, fol. 128, sv. 130), č. 4458.
  • Vídeň MSS - č. 33 a 34.
  • Leiden MS (Č. ​​20 ve Flügelu)
  • Ṭanjah MS - (Majallat Ma’had al-Khuṭūṭ al-‘Arabīyah, vydaný Společností arabských států, Káhira, vo. I, pt 2, str. 179.)
  • Dodatek Aḥmad Taymūr Pasha - Al-Fihrist, egyptské vydání, Káhira, Raḥmānīyah Press, 1929.

Viz také

Poznámky

  1. ^ Haashawīyya znamená ty, kteří věří, že Alláh může být omezen na fyzické rozměry.
  2. ^ chybí část kapitoly V, § I., materiál o Muʿtazila sekty
  3. ^ doplněk k Flügel's MSS
  4. ^ Ahmad ibn 'Ali al-Maqrīzī, historik Abū al-'Abbās Ahmad ibn' Ali al-Maqrīzī, rodák z Ba'albeku, stal se úředníkem v Damašku, ale později žil v Egyptě, kde zemřel; jeden z největších středověkých egyptských historiků. [21][22]
  5. ^ Johann Fück, ZDMG, New Ser. XV, č. 2 (1936), 298—321

Reference

  1. ^ A b C Nicholson, str. 362.
  2. ^ A b Šedá, str. 24.
  3. ^ iranicaonline.
  4. ^ Vyhnout se, str. xvii.
  5. ^ Vyhnout se, str. xxvi.
  6. ^ A b Vyhnout se, str. xviii.
  7. ^ Vyhnout se, str. xx.
  8. ^ Fück, str. 117.
  9. ^ Vyhnout se, str. xxi.
  10. ^ Nallino.
  11. ^ Usaybi'ah, část I, str. 57
  12. ^ Hajar, Lisan al-Mizan, bod 5, s. 72
  13. ^ Biografický slovník Společnosti pro šíření užitečných znalostí, Svazek 2, Numero 2, str. 782
  14. ^ Vyhnout se, str. i.
  15. ^ LLC, str. 16-17.
  16. ^ Stewart, str. 369–387.
  17. ^ Vyhnout se, s. 1-2.
  18. ^ Devin J. Stewart: Struktura Fihrista
  19. ^ Vyhnout se, str. xiv, já
  20. ^ Vyhnout se, str. xxiv-xxxiv, I.
  21. ^ Ziriklī, str. 172, I.
  22. ^ Enc. islám, str. 175, IV.
  23. ^ Ṭūsī, str. 315, Fihrist al- Ṭūsī.

Zdroje

  • Vyhnout se, Bayard, ed. (1970), Fihrist of al-Nadīm: Desáté století Průzkum islámské kultury, 2, překládal Dodge, New York: Columbia University Press[kompletní anglický překlad].
  • Fück Johann Wilhelm. Eine arabische Literaturgeschichte aus dem 10. Jahrhundert n. Chr.
  • tamtéž, Die arabischen Studien in Europa bis in den Anfang des 20. Jahrhunderts., viii, Lipsko, s. 335
  • Goldziher, Ignác, Beiträge zur Erklärung des Kitâb al-Fihrist
  • Šedá Louis Herbert (1915), Íránský materiál o Fihristovi (Vyd. 3/1), Le Muséon, s. 24–39
  • Kartový katalog Knihy, karty a literární poklady, Kalifornie: The Library of Congress, Chronicle Books LLC, 2017, ISBN  9781452145402
  • Nadīm (al-), Abū al-Faraj Muḥammad ibn Isḥāq Abū Ya’qūb al-Warrāq (1871), Flügel, Gustav (ed.), Kitab al-Fihrist, Lipsko: Vogel
  • Nallino, Carlo Alfonso. Ilm al-falak: Tarikhuhu ind al-Arab fi al-qurun al-wusta (Astronomy: the history of Arabic Writers of Middle Ages).
  • Nicholson, Reynold A (1907), Literární historie Arabů, Cambridge: T.F. Unwin, ISBN  9781465510228
  • Ritter, Hellmut (1928), „Zur Überlieferung des Fihrist“, Philologika I. (Der Islam 17 ed.): 15–23
  • Stewart, Devin (srpen 2007). „Struktura Fihrista: Ibn al-Nadim jako historik islámských a teologických škol“. International Journal of Middle East Studies. 39 (3): 369–387. doi:10.1017 / S0020743807070511. JSTOR  30069526.
  • Ṭūsī (al-), Abū Ja’far Muḥammad ibn al-Ḥasan (1855). Sprenger, Aloys (ed.). „Fihrist'al-Ṭūsī (Tusyho seznam knih Shy'ah a poznámky Alam al-Hody k životu Shy ah)“. Bibliotheca Indica. Kalkata: Asiatic Society of Bengal, Baptist Mission Press (71, 91, 107).

externí odkazy