Ar-Rašídova vzpoura - Ar-Rashid revolt

Ar-Rašídova vzpoura
datum3. července 1963
Umístění
armádní tábor ar-Rashid, Bagdád, Irácká republika
VýsledekPokus o převrat byl poražen
Bojovníci

Irák Irácká vláda

 Irácká komunistická strana
Irák Irácká armáda
Velitelé a vůdci

Irák Ahmed Hassan al-Bakr
Předseda vlády Iráku

Hazim Jawad
Tajemník regionálního velení strany Ba'ath

Muhammad Habib
Vedoucí komunistické buňky v Bagdádu

Irák Hasan Sari
Vedoucí komunistické buňky armády
Síla
34 000 (Ba'ath National Guard Militia)300-2,000
Ztráty a ztráty
1+

The ar-Rashidova vzpoura odkazuje na neúspěšné povstání proti Baathista vláda v Irák. Vzpoura byla plánována stoupenci Irácká komunistická strana ve spojení s vojenskými důstojníky. Vzpoura se nedokázala rozšířit ven Bagdád a byl rozdrcen baathistickými silami.

Pozadí

8. února 1963, an armádní puč byl představen a svrhl iráckou nacionalistickou vládu z Abd al-Karim Qasim ve prospěch panarabisty Abdul Salam Arif. Oba byli členy hnutí svobodných důstojníků, kteří zorganizovali svržení západního Hášimovská monarchie v 14. července revoluce, ale ideologické rozdíly mezi těmito dvěma způsobily napětí. Převrat byl plánován déle než rok a následoval jeden a půl měsíce roku Ba'athist agitace a protesty proti Qasimu. Po převratu zavedl nový režim Arif jako prezidenta a rychle postupoval, aby eliminoval své oponenty, především stoupence irácké komunistické strany Qasim. Byly zadrženy, mučeny a často zabity tisíce vůdců a klíčových kádrů komunistické strany, takže strana byla v organizačním nepořádku.[1]

Přípravy vzpoury

Zatímco baathisté rozdrtili většinu organizace komunistické strany, v dělnickém hnutí a armádě zůstaly neporušené některé buňky komunistické strany. Bagdádské organizace komunistické strany byly před zákrokem jedním z nejbojovnějších sektorů strany. Buněčné strany uvnitř armády začaly kontaktovat buňky náležející k bagdádskému výboru pracovníků, který organizoval stranické aktivity uvnitř odbory v hlavním městě naplánovat svržení baathistů několik týdnů po převzetí baathistů.[2]

Ibrahim Muhammad Ali byl členem dělnického ústředního výboru komunistické strany a vedl dělnický výbor v Bagdádu. Marně se snažil hledat směr od skupiny Ústřední výbor členové strany, jen aby zjistili, že byli popraveni. Ali poté z vlastní iniciativy provedl reorganizaci buněk civilní strany v Bagdádu. Ali nařídil Muhammadovi Habibovi (Abu Salamovi), pracovníkovi kavárny, aby reorganizoval buněčné strany v armádě. Habib dokázal navázat komunikaci s desátníkem Hasanem Sari. Sari měla na starosti jednu z buněk komunistické strany uvnitř armády.[2]

Ali byl zajat zpravodajskými službami poté, co se členové komunistické strany obrátili na vládní informátory, kteří odhalili jeho totožnost. Byl umučen k smrti. Habib poté musel převzít Aliho vedení nad civilními buňkami a pokračovat v práci s armádními buňkami. Habib a Sari vytvořili „Revoluční výbor“, který se připravoval na vzpouru. Sari by mobilizoval vojáky v povstání, zatímco Habib by mobilizoval civilisty, aby vojákům poskytl pomoc. Na plánování se podíleli další dva desátníci komunistické strany a krejčí jménem Hafiz Latfah.[2]

Spiklenci představili svůj plán několika zbývajícím členům ústředního výboru komunistické strany. Členové ústředního výboru plán odmítli a označili jej za porušení stranické kázně. Habib ignoroval jejich pokyny a neinformoval Sari o rozhodnutí stranického vedení. Důkazy naopak naznačovaly, že Habib Sari sdělil, že mají plnou podporu celé komunistické strany. Habib a Sari společně pokračovali v přípravách.[3]

Vzpoura

3. července 1963 proběhla vzpoura. Povstalečtí vojáci, stejně jako bagdádská a středoevropská sekce komunistické strany, společně s hromadou 2 000 bojovníků, převzali kontrolu nad armádním táborem ar-Rashid v Bagdádu. Podařilo se jim zadržet velitele táborů, celé vedení milicí Baathistické národní gardy, ministra vnitra a ministra zahraničí Iráku.[4]

Habib a Sari si jako místo vzpoury vybrali tábor ar-Rashid, protože tam bylo zadržováno přibližně 1 000 prokassemských důstojníků a komunistů. Důvodem bylo, že jakmile byli zadržení důstojníci osvobozeni, poskytli vedení dalším armádním jednotkám po celé zemi, aby se připojily k povstání.[4]

Přestože se rebelové dokázali zmocnit vojenského tábora, nemohli zadržené osvobodit, protože narazili na neočekávaný odpor vězeňských stráží. Vzpoura se nikdy nerozšířila na další armádní jednotky. Baathistické síly dokázaly tábor obklíčit a rozdrtily vzpouru.[4]

Vlak smrti a následky

V rámci strany Baath požadoval vojenský sektor popravu všech zajatých důstojníků. Civilisté ve vedení baathisty se postavili proti masovým popravám důstojníků a tvrdili, že popravy by měly být omezeny na 30 hlavních vůdců vzpoury. Nakonec bylo rozhodnuto, že všichni zajatí důstojníci budou posláni dobytčím vlakem do pouštní věznice Nuqrat as-Salman. Cesta vlakem (později přezdívaná „Vlak smrti“) měla trvat šest hodin, během nichž se počítalo s tím, že mnozí zemřou v žhnoucím žáru. Řidič vlaku, který si uvědomil, že jeho náklad sestává z lidí, zrychlil jízdu na pouhé dvě hodiny. Když dorazili na místo určení, zemřel pouze jeden ze zajatých důstojníků. Iniciativa strojvedoucího v kombinaci se skutečností, že několik policistů absolvovalo lékařské vzdělání, byly rozhodujícími faktory pro omezení počtu obětí.[5]

Po ar-Rašídově vzpouře baasisté zintenzívnili kampaň proti komunistické straně. Pouze Střední Eufrat a kurdské části strany zůstaly nedotčeny.[5]

Zapojení Sovětů

Vzpoura způsobila roztržku Irácko-sovětské vztahy s tím, že irácká vláda tvrdí, že má důkazy, že sovětští instruktoři pomohli naplánovat vzpouru, a rádio Bagdád obviňuje Sovětský svaz „spiknutí proti naší národní nezávislosti“. Před vzpourou došlo k problémům mezi Irákem a Sovětským svazem, kdy Sovětský svaz pozastavil vojenské dodávky do Iráku a naznačil podporu Iráčtí kurdští rebelové. Irácká televize se poté oplatila útokem na Sovětský svaz, zejména na Sovětská politika v Maďarsku.[6] Odtajněn Ústřední zpravodajská služba Soubory (CIA) uvádějí „existují přesvědčivé důkazy o zapojení [sovětského] bloku do povstání 3. července v Camp Rashid“, včetně „doznání“ od „členů zpravodajské sítě sovětského bloku v Bagdádu ... síť byla organizována a režírovaný [redigován] a zapojil místní sověty do ... uskutečnění pokusu o převrat 3. července 1963. “ CIA také věřila, že „SSSR bude pracovat jak prostřednictvím propagandistických médií, tak skrytě s cílem svrhnout Ba'ath v Iráku, přičemž počítá s tím, že jakýkoli nástupnický režim bude příznivější pro komunistické zájmy.“[7]

Viz také

Reference

  1. ^ Ismael, Tareq Y. Vzestup a pád komunistické strany Iráku. Cambridge /New York: Cambridge University Press, 2008. str. 107-109
  2. ^ A b C Ismael, Tareq Y. Vzestup a pád komunistické strany Iráku. Cambridge /New York: Cambridge University Press, 2008. str. 110
  3. ^ Ismael, Tareq Y. Vzestup a pád komunistické strany Iráku. Cambridge /New York: Cambridge University Press, 2008. str. 110-111
  4. ^ A b C Ismael, Tareq Y. Vzestup a pád komunistické strany Iráku. Cambridge /New York: Cambridge University Press, 2008. str. 111
  5. ^ A b Ismael, Tareq Y. Vzestup a pád komunistické strany Iráku. Cambridge /New York: Cambridge University Press, 2008. str. 112
  6. ^ Bulletin Ústřední zpravodajské služby - 5. července 1963
  7. ^ Gibson, Bryan R. (2015). Vyprodáno? Zahraniční politika USA, Irák, Kurdové a studená válka. Palgrave Macmillan. 70–71. ISBN  978-1-137-48711-7.