National Vanguard Party - National Vanguard Party
National Vanguard Party ب الطليعة الوطني Parti Avantgarda nationale | |
---|---|
Vůdce | Mohamed Ould Abdellahi Ould Eyye |
Založený | 1991 |
Ideologie | Neo-ba'athism Saddámismus |
Mezinárodní příslušnost | Irácká strana Ba'ath |
Barvy | Černá, červená, bílá a zelená (Panarabské barvy ) |
Vlajka strany | |
![]() | |
Část série na | ||||||||||||||||||||||||||||
Baathismus | ||||||||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
![]() | ||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||
související témata | ||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||
The National Vanguard Party (arabština: ب الطليعة الوطني, romanized: Hizb Al-Taliyeh Al-Watani, francouzština: Parti Avantgarda nationale nebo PAGN), je a politická strana v Mauretánie. Je to mauritánská regionální pobočka Irákem vedená arabská socialistická strana Ba'ath (Arabština: حزب البعث العربي الاشتراكي, přepsal: Hizb Al-Ba'ath Al-'Arabi Al-Ishtiraki).
Dějiny
Originální hnutí Ba'ath
První pro-irácké ba'athistické aktivity v Mauretánie začalo v roce 1968, ale nic nebylo organizačně stanoveno až do roku 1972. Mauritánští ba'athisté dělí svou historii na dvě fáze; založení (1976–1982) a rozmístění (1982–1990). O období 1968–1970 je málo dostupných informací a ba'athistická aktivita začala vážně na začátku 70. let. První tajný sjezd strany se konal v roce 1976. Postavili se proti vládě Moktar Ould Daddah a většinu svých raných let využili ve snaze proniknout do rozhodnutí Mauritánská lidová strana a státní instituce. Po převratu v roce 1978 se větev Ba'ath vědomě rozhodla pokusit se o nábor Haratin lidé. Začali publikovat Baʿth a Haratine v Mauritánii pomoci jim v jejich hledání. V období 1978–1984 strana zintenzivnila úsilí o nábor členů vojenského zařízení. Strana Ba'ath byla jedním z nejvroucnějších stoupenců Arabizace politiky v Mauritánii. Díky jejich snahám byl vůdce Ba'ath Mohammed Yehdih Ould Breideleil na krátkou dobu jmenován ministrem informací. V době vlády Mohameda Khouny Oulda Haidally byli Ba'ath obtěžováni a v letech 1982 až 1983 55 Vláda zatkla ba'athisty. Avšak v letech 1986–1987 se ba'athistům podařilo proniknout do důstojnického sboru a poddůstojnických řad, což z nich činilo hrozbu pro Oulda Haidallu a jeho vládu. Ould Haidalla se souhlasem Saddáma Husajna vyloučil a zakázal ba'athistický personál v armádě v roce 1988. S invazí Iráku do Kuvajtu ztratila strana Ba'ath populární přitažlivost a finanční pomoc z irácké ambasády vyschla. Do roku 1990 toho z původního hnutí Ba'ath moc nezbylo.
National Vanguard Party
Strana byla založena v roce 1991, během válka v Zálivu, který nahradil staré hnutí Ba'ath, které se rozpadlo v roce 1990.[1] Zůstává největší Arabský nacionalista politické síly v zemi. Strana udržuje dobré vztahy s Bagdádská strana Ba'ath dokonce i po Saddam hussein pád po 2003 invaze do Iráku.[2] Strana dokázala v průběhu roku postavit kandidáty na křesla v parlamentu Parlamentní volby 1992, a byla jedinou stranou, s výjimkou Republikánská strana pro demokracii a obnovu, postavit kandidáty do voleb do Senátu. Strana však zajistila pouze 1 procento hlasů na celostátní úrovni a nezískala místo ani v parlamentu, ani v senátu. Kabry Ould Taleb Jiddou, vůdce strany, byl díky své volební kampani odměněn úřadem ministra zahraničí nově zvolenou vládou.[3]
Pobočka podporuje plnou Arabizace země, uvažovaný pohled rasista kritiky. Prezident Mohamed Khouna Ould Haidalla když byla u moci, zavedla protibašistickou politiku. Tato politika pokračovala pod jeho nástupcem Maaouya Ould Sid'Ahmed Taya. Navzdory tomu mauritánská vláda během Iráku podporovala Irák válka v Zálivu. Vztahy mezi Irákem a Mauretánií byly tak těsné, že se mezinárodně šířily zvěsti, že Saddámova rodina uprchla do země po invazi v roce 2003, i když se to ukázalo jako nepravdivé. Represe proti straně nebyla snížena a v roce 2003 bylo několik členů uvězněno pro podezření ze pokusu o svržení vlády.[2] Důvodem úzkých vztahů mezi oběma zeměmi byla síla mauritánské strany Ba'ath.[4] Strana byla zakázána v roce 1999 po obnovení bilaterálních vztahů s Izrael.[5][6] Bylo obviněno, že ve spolupráci s iráckou vládou vypracovalo plány na podněcování nepokojů v zemi.[7]
Mohamed Ould Abdellahi Ould Eyye, vůdce strany, byl zatčen v roce 2003 na základě velkého protivládního protestu, který požadoval, aby vláda přerušila své vztahy s Izraelem a Spojenými státy a pomohla Ba'athistický Irák. Rafi byl spolu s 13 dalšími ba'athisty zatčen vládními silami a v květnu došlo k razi v ústředí strany.[8] Na místo zaujala další pro-irácká strana Ba'ath, Strana pro práci a národní jednotu (francouzština: Parti pour le Travail et l'Uniti Nationale, zkráceně PTUN). Přestože se PTUN nachází v blízkosti irácké pobočky Ba'ath, skupina je malá a převážně neaktivní.[9]
Viz také
Reference
- ^ Lane, Jan-Erik; Redissi, Hamadi; Ṣaydāwī, Riyāḍ (2009). Náboženství a politika: Islám a muslimská civilizace. Ashgate Publishing. p.217. ISBN 978-0-7546-7393-4.
- ^ A b Seddon, David (2004). Politický a ekonomický slovník Středního východu. Taylor & Francis. p.87. ISBN 020340291X.
- ^ Banks, Arthur S .; Muller, Thomas; Overstreet, William (2008). Politická příručka světa 2008. CQ Stiskněte. p.848. ISBN 0-87289-528-9.
- ^ Thomas, Caroline; Wilkin, Peter (1999). Globalizace, lidská bezpečnost a africké zkušenosti. Vydavatelé Lynne Rienner. p.114. ISBN 1-55587-699-4.
- ^ East, Roger; Thomas, Richard (1999). Profily osob u moci: vůdci světové vlády. Routledge. p.345. ISBN 1-85743-126-X.
- ^ Publikace Europa (2003). Afrika jižně od Sahary 2003. Routledge. p. 661.
- ^ Banks, Arhur S .; Muller, Thomas; Overstreet, William (2008). Politická příručka světa 2008. CQ Stiskněte. p.848. ISBN 0-87289-528-9.
- ^ Publikace Europa (2003). Afrika jižně od Sahary 2004. Routledge. p.702. ISBN 1-85743-183-9.
- ^ „Shrnutí politických stran a koalic v Mauritánii, květen 2006“. Kabelová brána. 15. května 2006. Archivovány od originál dne 16. května 2012. Citováno 10. července 2013.