Al-Ansar (Irák) - Al-Ansar (Iraq)

Al-Ansar
الأنصار
VůdciToma Tomas
Data provozu1979 – 1988
Hlavní sídloKirkúku
Sulajmáníja
Doupě (Jižní Jemen)
Aktivní regionyIrák Irák
IdeologieKomunismus
Velikost10.000?
Spojenci KDP
Jižní Jemen Jižní Jemen
OdpůrciIrák Irácká vláda
PMOI
PUK
Partyzáni

Al-Ansar (arabština: الأنصار„Partyzáni“) byl a partyzán síla připojená k Irácká komunistická strana, aktivní v letech 1979 až 1988.

Počáteční fáze

Partyzáni v oblasti Sulemaniyah
Hraní ve sněhu

Když se spojenectví mezi komunistickou stranou a Arabská socialistická strana Ba'ath skončila vlna tvrdých represí proti komunistické straně. V roce 1977 režim zahájil zákrok proti komunistům. Řada komunistických kádrů uprchla do Kurdské oblasti v severním Iráku uniknout zatčení. V lednu 1979 založili komunisté ve vyhnanství partyzánské bojové jednotky. V dubnu 1979 bylo hnutí al-Ansar funkční. Velitelství partyzánských jednotek bylo založeno v r Kirkúku a as-Sulemaniyah a základny byly založeny v Irbil. Později byly zřízeny také základny Dohuk a Ninive. K hromadění Al-Ansaru však došlo bez plného souhlasu politbyro strany.[1]

v Jižní Jemen, řada kádrů irácké komunistické strany zahájila vojenský výcvik před vstupem do partyzánů v severním Iráku. Výcvik řídila jihojemenská vláda.[2]

Komunistická strana přijímá jako svoji linii ozbrojený boj

Kulturní program v partyzánských táborech

V roce 1980 partyzánské noviny v arabštině, Nahj al-Ansar (نهج الأنصار, „Cesta partyzánů“) a kurdština, Ribazy Pešmerga, byly vypuštěny. V listopadu 1981 komunistická strana formálně přijala ozbrojený boj jako linii boje strany a zřídila Ústřední vojenský úřad jako jednotné velení vedoucí partyzánské hnutí. Do té doby partyzánské síly operovaly v kurdských provinciích Iráku.[1]

V roce 1982 se tajně konala Ústřední vojenská rada. Zúčastnili se jej generální tajemník komunistické strany, politbyro a partyzánští velitelé. Rada stanovila celkovou strategickou linii ozbrojeného boje. Do této doby byla přijata decentralizovaná velitelská struktura, která umožňovala partyzánským silám větší flexibilitu při konfrontacích s iráckými vládními jednotkami.[1]

Masakr Pasht Ashan

Komunistická strana uzavřela dohodu s Vlastenecký svaz Kurdistánu (PUK), jedna ze dvou hlavních kurdských frakcí. Jen dva týdny po uzavření dohody s PUK však komunistická strana přesunula své spojenectví na úhlavního rivala PUK, Kurdská demokratická strana (KDP). Tento posun spojenectví byl motivován ochotou PUK dosáhnout dohody s Saddam hussein je režim. Okamžitým výsledkem tohoto posunu bylo, že al-Ansar byl uveden do palebné linie mezi válčícími kurdskými frakcemi. V květnu 1983 vstoupily síly al-Ansar do oblasti Paštu Ashanu, zóny, kterou PUK i KDP prohlásily za součást své sféry vlivu. Síly PUK zaútočily na ústředí komunistické strany a zmasakrovaly 150 bojovníků al-Ansar a další členy komunistické strany.[3] Rozhlasová stanice provozovaná komunistickou stranou byla zničena PUK peshmerga. PUK peshmerga také zabavil munici a zásoby potravin Al-Ansaru. Několik členů komunistické strany, včetně členů strany politbyro, byli zajati PUK. Po útoku již al-Ansar nebyl účinnou partyzánskou silou.[3]

V rámci irácké komunistické strany (ústředního velení) (odštěpující se skupina, která se postavila proti spojenectví mezi iráckou komunistickou stranou a stranou Ba'ath), zazněla tvrzení, že masakr Pasht Ashan byl záměrně vyprovokován vedením komunistické strany. Podle této verze událostí by vedení komunistické strany využilo vraždění k odstranění opozičních sil uvnitř strany (které požadovaly pořádání nového sjezdu strany).[4]

Konec pohybu

V červnu 1987 hnutí utrpělo další vážný pokles, protože bylo zabito více než 150 bojovníků. Zpráva o šestém stranickém kongresu Irácké komunistické strany z roku 1998 zjistila, že příčinou porážky byl zmatek mezi politbyrem a místními partyzánskými silami. Jak partyzánské síly ztratily své vojenské kapacity, vyvinuly se v přívěsek hlavních kurdských sil, s nimiž komunistická strana budovala spojenectví. Komunistické partyzánské síly se de facto dostaly pod kontrolu kurdské části komunistické strany.[5]

Zasedání Ústřední výbor irácké komunistické strany se rozhodli dát kurdské sekci zodpovědnost za Al-Ansara. V květnu 1988 se ústřední výbor rozhodl rozpustit Ústřední vojenský úřad a formálně předat vedení partyzánských sil kurdské části strany. Do této doby byl al-Ansar z velké části zaniklý.[5] Podle odhadů komunistické strany bylo během devíti let ozbrojeného boje zabito kolem 1200 jejích bojovníků.[6]

Společnost veteránů

V roce 2004 byla na konferenci v jižních zemích založena organizace veteránů z Al-Ansar, Irácké komunistické partyzánské společnosti. Švédsko. Společnost má pobočky jak v Iráku, tak v exilu.[2]

Viz také

Reference

  1. ^ A b C Ismael, Tareq Y. Vzestup a pád komunistické strany Iráku. Cambridge /New York: Cambridge University Press, 2008. str. 184, 294
  2. ^ A b Al-Istashari, Al-Muhandis; Kabbah, Salam Ibrahim Atuf (30. června 2007). "الأنصار الشيوعيون العراقيون ... الريادة والمعالم التاريخي". Tárik ash-Shaab. Irácká komunistická strana. Citováno 3. ledna 2009.
  3. ^ A b Ismael, Tareq Y. Vzestup a pád komunistické strany Iráku. Cambridge /New York: Cambridge University Press, 2008. str. 201-202
  4. ^ Ismael, Tareq Y. Vzestup a pád komunistické strany Iráku. Cambridge /New York: Cambridge University Press, 2008. str. 202
  5. ^ A b Ismael, Tareq Y. Vzestup a pád komunistické strany Iráku. Cambridge /New York: Cambridge University Press, 2008. str. 270, 294
  6. ^ Abu Natasha. „كان اليزيديون جزءا من حركة الأنصار الشيوعيين“. Tárik ash-Shaab. Irácká komunistická strana. Citováno 3. ledna 2009.