Alfred Rosenberg - Alfred Rosenberg

Alfred Rosenberg
Bundesarchiv Bild 183-1985-0723-500, Alfred Rosenberg headcrop.jpg
Rosenberg C. 1941–45
Vedoucí kanceláře zahraniční politiky NSDAP
V kanceláři
1. dubna 1933 - 8. května 1945
PředcházetStanovení pozice
UspělPozice zrušena
Reichsleiter
V kanceláři
2. června 1933 - 8. května 1945
Komisař pro dohled nad intelektuální a ideologickou výchovou NSDAP (aka Rosenbergova kancelář)
V kanceláři
Leden 1934 - 8. května 1945
PředcházetStanovení pozice
UspělPozice zrušena
Říšský ministr pro okupovaná východní území
V kanceláři
17. července 1941 - 8. května 1945
FührerAdolf Hitler
PředcházetStanovení pozice
UspělPozice zrušena
Osobní údaje
narozený
Alfred Ernst Rosenberg

12. ledna [OS 31. prosince 1892] 1893
Reval, Estonská gubernie, Ruská říše
(dnešní Tallinn, Estonsko )
Zemřel16. října 1946(1946-10-16) (ve věku 53)
Norimberk, Bavorsko, Spojencem okupované Německo
Příčina smrtiZávěsný
NárodnostBaltská němčina
Politická stranaNacistická strana
Manžel (y)
Hilda Leesmann
​
​
(m. 1915; div. 1923)​

Hedwig Kramer
​
​
(m. 1925)​
Děti2
RodičeWaldemar Wilhelm Rosenberg (otec)
Elfriede Siré (matka)
VzděláváníInženýrství
Alma materPolytechnický institut v Rize
Moskevská nejvyšší průmyslová škola
ProfeseArchitekt
Politik
Spisovatel
Známý jakoVytváření Mýtus dvacátého století
SkříňHitlerův kabinet
Podpis

Alfred Ernst Rosenberg (12. ledna [OS 31. prosince 1892] 1893 - 16. října 1946) byl a Baltská němčina[1] nacistický teoretik a ideolog. Rosenberg byl poprvé představen Adolf Hitler podle Dietrich Eckart a zastával několik důležitých funkcí v nacistické vládě. Byl hlavou Úřad zahraničních věcí NSDAP během celého pravidla nacistické Německo (1933–1945) a vedl Amt Rosenberg („Rosenbergova kancelář“), oficiální nacistický orgán pro kulturní politika a dohled, mezi lety 1934 a 1945. V průběhu roku druhá světová válka, Rosenberg byl hlavou Říšské ministerstvo pro okupovaná východní území (1941–1945). Po válce byl odsouzen zločiny proti míru; plánování, zahájení a vedení války agrese; válečné zločiny; a zločiny proti lidskosti na Norimberské procesy v roce 1946. Byl odsouzen k trestu smrti a popraven dne 16. října 1946.

Autor klíčové práce Nacistická ideologie, Mýtus dvacátého století (1930) je Rosenberg považován za jednoho z hlavních autorů klíče nacistický ideologická vyznání, včetně jeho rasová teorie, pronásledování Židů, Lebensraum, zrušení Versailleská smlouva a opozice vůči tomu, o čem se uvažovalo “degenerovat "moderní umění. Je známý svým odmítáním a nenávistí ke křesťanství,[2][3] hrál důležitou roli ve vývoji německého nacionalisty Pozitivní křesťanství.[4]

Časný život

Rodina

Rosenberg se narodil 12. ledna 1893 v Reval, Nyní Tallinn (hlavní město moderní Estonsko ), pak v Estonská gubernie (Ruská říše ). Jeho matka Elfriede (rozená Siré), která měla francouzština a německý původ, byla dcerou Louise Rosalie (rozené Fabricius), narozené poblíž Leal (moderní Lihula Estonsko) v roce 1842 a železniční úředník Friedrich August Siré, nar Petrohrad (Ruská říše) v roce 1843.[5][6] Elfriede Siré, která se narodila ve stejném městě v roce 1868 a byla potvrzena v Revalu v 17 letech v roce 1885, se provdala za Woldemara Wilhelma Rosenberga, bohatého obchodníka z Revalu, v Lutheran Church of Saint Peter and Saint Paul (Petrohrad) v roce 1886.[6] Jeho dědeček z otcovy strany, Martin Rosenberg, byl jeho obuvnický mistr a starší cech. Narozen v Riga v roce 1820 a pravděpodobně částečně lotyšský sestupu se přestěhoval do Revalu v padesátých letech minulého století, kde se seznámil s Julií Elisabeth Strammovou, narozenou v Jörden (Estonsko) v roce 1835. Oba se vzali v německé farnosti sv. Mikuláše v Revalu v roce 1856.[5][6] Když byl malé dítě, došlo v Rosenbergově rodině k několika úmrtím. Jeho matka zemřela jen dva měsíce po jeho narození, ve 24 letech v roce 1893, jeho dědeček z otcovy strany zemřel v roce 1896 a jeho otec zemřel ve věku 42 let v roce 1904 po dlouhé nemoci.[7][6]

The Maďarsko-židovský novinář Franz Szell, který zřejmě pobýval v Tilsit, Prusko, Německo, strávil rok výzkumem v lotyšský a estonština archivy před zveřejněním otevřeného dopisu v roce 1936 s kopiemi pro Hermann Göring, Joseph Goebbels, Ministr zahraničí Konstantin von Neurath a další a obvinili Rosenberga z toho, že mu v žilách tekla „žádná kapka německé krve“. Szell napsal, že mezi předky Rosenberga byli jen „Lotyši, Židé, Mongolové a Francouzi“.[8] V důsledku jeho otevřeného dopisu byl Szell deportován litevskými úřady dne 15. září 1936.[9] Jeho tvrzení byla zopakována v 15. Září 1937 vydání Vatikán noviny L'Osservatore Romano.[10] Alfred Rosenberg skutečně byl Baltská němčina, francouzština, a pravděpodobně také estonština a lotyšský sestup, ale ne židovský byl objeven původ.[5][6]

Vzdělání a časná kariéra

Mladý Rosenberg vystudoval Petri-Realschule (v současné době Tallinna Reaalkool) a pokračoval studiem architektury na Polytechnický institut v Rize and engineering ve společnosti Moskevská nejvyšší technická škola[11][12] dokončil doktorské studium v ​​roce 1917. Během svých pobytů doma v Revalu navštěvoval výtvarné studio známého malíře Mravenci Laikmaa, ale i když sliboval, neexistují žádné záznamy, které by kdy vystavoval.

Během Německá okupace v roce 1918 působil Rosenberg jako učitel na Gymnázium Gustava Adolfa. První projev přednesl Židovský marxismus dne 30. listopadu v House of the Blackheads, po vypuknutí Estonská válka za nezávislost.[13] Spolu s ním emigroval do Německa s ustupující císařskou armádou Max Scheubner-Richter, který sloužil jako mentor Rosenberga a jeho ideologie. Příjezd Mnichov, přispěl k Dietrich Eckart publikace, Völkischer Beobachter (Etnický / nacionalistický pozorovatel). Do této doby byl oba antisemita - ovlivněno Houston Stewart Chamberlain kniha Základy devatenáctého století, jedna z klíčových protonacistických knih rasová teorie - a anti-bolševik.[14] Rosenberg se stal jedním z prvních členů Německá dělnická strana - později přejmenován na Nacionalistická německá dělnická strana, lépe známá jako nacistická strana - se připojila v lednu 1919, osm měsíců předtím Adolf Hitler připojil se v září. Podle některých historiků byl Rosenberg také členem Společnost Thule spolu s Eckartem,[15] Ačkoli Nicholas Goodrick-Clarke tvrdí, že byli pouze hosty.[16][17] Po Völkischer Beobachter se stal nacistickým stranickým deníkem v prosinci 1920, Rosenberg se stal jeho redaktorem v roce 1923.[18] Rosenberg byl vedoucím členem Aufbau Vereinigung, Rekonstrukční organizace, spiklenecká organizace běloruských emigrantů, která měla zásadní vliv na ranou nacistickou politiku.[19]

Nacistická strana

V roce 1923, po neúspěchu Pivní sál Putsch Hitler, za který byl uvězněn zrada, jmenoval Rosenberga vůdcem nacistického hnutí a tuto funkci zastával až do Hitlerova propuštění. Hitler v pozdějších letech soukromě poznamenal, že jeho volba Rosenberga, kterého považoval za slabého a líného, ​​byl strategický; Hitler nechtěl, aby se dočasný vůdce nacistů stal příliš populárním nebo hladovým po moci, protože osoba s kteroukoli z těchto dvou vlastností by po propuštění Hitlera možná nechtěla postoupit vedení strany. V době jmenování však Hitler neměl důvod věřit, že bude brzy propuštěn, a Rosenberg se nezdál slabý, takže to mohl být Hitler, který do historie četl svou nespokojenost s Rosenbergem za práci, kterou udělal.[20]

V roce 1929 Rosenberg založil Militantní liga pro německou kulturu. Později založilÚstav pro studium židovské otázky ", první větev promítaného Advanced School of the NSDAP,[21][22] věnovaný identifikaci a útoku na židovský vliv v německé kultuře a záznamu historie judaismu z radikální nacionalistické perspektivy. Stal se Říšský sněm Zástupce v roce 1930 a vydal jeho knihu dne rasová teorie Mýtus dvacátého století (Der Mythus des 20. Jahrhunderts), který se zabývá klíčovými otázkami nacistické ideologie, jako je „židovská otázka“. Rosenberg zamýšlel svou knihu jako pokračování Houston Stewart Chamberlain výše citovaná kniha. Přestože se do roku 1945 prodalo více než milion kopií, jeho vliv v nacismu zůstává pochybný. Často se říká, že to byla kniha, která byla oficiálně uctívána v nacismu, ale knihu, kterou málokdo přečetl za první kapitolou nebo ji dokonce shledal srozumitelnou.[23] Hitler to nazval „věcmi, kterým nikdo nerozumí“[24] a nesouhlasil s jeho pseudonáboženským tónem.[14]

Rosenberg pomohl přesvědčit Hitlera, jehož rané projevy se zaměřily na pomstu proti Francii a Británii,[25] že komunismus byl pro Německo vážnou hrozbou. "Židovsko-bolševismus „se stal ideologickým cílem nacismu na počátku 20. let.[14]

V Římě se během listopadu 1932 Rosenberg účastnil Konference Volta o Evropě. Britský historik Sir Charles Petrie potkal ho tam a pozoroval ho s velkou nechutí; Petrie byl katolík a silně protestoval proti Rosenbergovým protižidovským a protikatolickým náladám.[26]

Následující rok, jakmile se Hitler stal kancléřem, byl Rosenberg jmenován vůdcem Kancelář zahraniční politiky nacistické strany v dubnu a 2. června 1933 byl jmenován Reichsleiterem, druhou nejvyšší politickou hodností v nacistické straně.[27] Další událostí roku 1933 byla Rosenbergova návštěva Británie, jejímž cílem bylo vyvolat dojem, že nacisté nebudou hrozbou, a podpořit vazby mezi novým režimem a Britská říše. Bylo to pozoruhodné selhání. Když Rosenberg položil věnec nesoucí a svastika na kenotaf, a Dělnická strana kandidát to sekl a později hodil do Temže a dostal pokutu 40 šilinků za úmyslné poškození u soudního dvora na Bow Street.[28][29] V lednu 1934 Hitler udělil Rosenbergovi odpovědnost za duchovní a filozofické vzdělávání strany a všech souvisejících organizací.[Citace je zapotřebí ]

Rasové teorie

Část série na
nacismus
Vlajka NSDAP (1920–1945). Svg
  • Kategorie Kategorie
  • Vlajka Německa. Svg Německý portál

Jako hlavní rasový teoretik nacistické strany Rosenberg dohlížel na konstrukci lidského rasového „žebříku“, který ospravedlňoval Hitlerovu rasovou a etnickou politiku. Rosenberg stavěl na díle Arthur de Gobineau, Houston Stewart Chamberlain, Madison Grant a Klansman Lothrop Stoddard stejně jako o víře Hitlera. Rosenberg umístil černochy a Židy na samé dno žebříku, zatímco na samém vrcholu stál „Árijci "závod. Rosenberg propagoval Severská teorie který považoval severské za „mistrovský závod ",[poznámky 1][30] lepší než ostatní, včetně ostatních Árijců (Indoevropanů). Byl také ovlivněn Žido-zednářská konspirační teorie propagován katolíkem kontrarevoluční tradice, jako je kniha Le Juif, le judaïsme et la judaïsation des peuples chrétiens (1869) od Roger Gougenot des Mousseaux, kterou pod názvem přeložil do němčiny Věčný Žid.[31]

Rosenberg dostal rasový termín Untermensch z názvu Stoddardovy knihy z roku 1922 Revolt Against Civilization: The Menace of the Under-man, který byl přijat nacisty z německé verze této knihy Der Kulturumsturz: Die Drohung des Untermenschen (1925).[32]

Rosenberg v průběhu let přetvářel nacistickou rasovou politiku, ale vždy se skládala z árijské nadvlády, extrémního německého nacionalismu a vzteklého antisemitismu. Rosenberg také otevřeně oponoval homosexualita - zejména v brožuře „Der Sumpf“ („Bažina“, 1927). Homosexualitu považoval za překážku rozšiřování severské populace.

Rosenbergův přístup k Slované byla flexibilní a závisela na konkrétním zúčastněném národu.[poznámky 2][poznámky 3] V důsledku ideologie „Drang nach Osten „(„ Cesta na východ “), viděl Rosenberg svou misi jako dobytí a kolonizaci slovanského východu.[33][34] v Der Mythus des 20. Jahrhunderts Rosenberg popisuje ruské Slovany jako přemožené bolševismem.[poznámky 4] Pokud jde o Ukrajince, upřednostňoval vytvoření nárazníkového státu, který by zmírnil tlak na německé východní hranice, a souhlasil s představou vykořisťování Ruska ve prospěch Německa.[35] Během války byl Rosenberg nakloněn spolupráci s východními Slovany proti bolševismu a nabídl jim národní nezávislost na rozdíl od jiných nacistů, jako byli Hitler a Himmler, kteří takové myšlenky odmítli.[36][37]

Náboženské teorie

Rosenberg prosazoval nové „náboženství krve“, založené na domnělých vrozených pobídkách severské duše k obraně jejího ušlechtilého charakteru před rasovou a kulturní degenerací.[38] Věřil, že to bylo ztělesněno na počátku Indoevropský náboženství, zejména staroevropská (keltský, germánský, řecký, římský ) pohanství, Zoroastrismu, a Védský hinduismus.[Citace je zapotřebí ]

Ve své knize z roku 1920 Nemorálnost v TalmuduRosenberg označil Židy za Antikrista.[poznámky 5] Odmítl křesťanství pro jeho univerzálnost, pro jeho učení o prvotní hřích (přinejmenším pro Němce, o nichž prohlásil, že se při jedné příležitosti narodili ušlechtilí) a pro její učení o nesmrtelnost duše,[39] řka: „pohlcení křesťanství oslabilo lid.“[40] Veřejně Rosenberg zasáhl, aby odsoudil degeneraci křesťanství kvůli židovskému vlivu.[41] V návaznosti na Chamberlainovy ​​myšlenky odsoudil to, co nazval „negativním křesťanstvím“ (ortodoxní víra protestantských a katolických církví), místo toho prosazoval tzv. „pozitivní“ křesťanství[poznámky 6][poznámky 7] na základě Chamberlainova argumentu, že Ježíš byl členem indoevropské severské enklávy se starým bydlištěm Galilee kteří bojovali proti judaismu.[poznámky 8][poznámky 9] Je příznačné, že ve své práci vysvětlující nacistický systém intelektuální víry Mýtus dvacátého století Rosenberg záhadně naráží a chválí raně křesťanského kacíře Marcion (který odmítl Starý zákon i pojem Krista jako židovského Mesiáše) a manichejským „árijsko-íránským“ Cathari, jako autentičtější tlumočníci křesťanství versus historicky dominantní judaeokřesťanství;[poznámky 10] navíc tyto starodávné, externě křesťanské metafyzické formy byly více „organicky slučitelné se severským smyslem pro duchovní a severskou„ duší krve “.“ Pro Rosenberga, antiintelektuálního, náboženského doktrína bylo neoddělitelné[poznámky 11] sloužit zájmům severské rasy a propojovat jednotlivce s jeho rasovou podstatou.[poznámky 12] Rosenberg uvedl, že „Obecné myšlenky římský a protestantské církve jsou negativní křesťanství, a proto neodpovídají naší (německé) duši. “[42][poznámky 13] Jeho podpora Luthera jako velké německé osobnosti byla vždy rozpolcená.[43][poznámky 14][poznámky 15][poznámky 16]

V lednu 1934 Hitler jmenoval Rosenberga kulturním a vzdělávacím vůdcem říše.[44][45] The Sanctum Officium v Římě doporučil Rosenbergovi Mýtus dvacátého století být kladen na Index Librorum Prohibitorum (seznam knih zakázaných katolickou církví) za opovržení a odmítnutí „všech dogmat katolické církve, skutečně samotných základů křesťanského náboženství“.[46]Během druhé světové války Rosenberg nastínil budoucnost, kterou si představovala Hitlerova vláda pro náboženství v Německu, s třicetibodovým programem pro budoucnost německých církví. Mezi jeho články:

  • německá národní říšská církev by požadovala výlučnou kontrolu nad všemi církvemi
  • vydání Bible by skončilo
  • krucifixy, Bible a svatí měli být odstraněni z oltářů
  • můj boj bude umístěn na oltářích jako „německému národu, a proto Bohu nejposvátnější knihou“
  • křesťanský kříž byl odstraněn ze všech kostelů a nahrazen svastikou.[44]

Válečné aktivity

V roce 1940 byl Rosenberg jmenován hlavou Hohe Schule (doslovně „střední škola“, ale německá fráze odkazuje na vysokou školu), Centrum národně socialistického ideologického a pedagogického výzkumu, z něhož Einsatzstab Reichsleiter Rosenberg (Pracovní skupina Reichsleiter Rosenberg) vyvinutá za účelem drancování umění a kulturních statků. ERR byli v Paříži obzvláště aktivní při rabování umění ukradeného slavným židovským rodinám, jako je Rothschildové a to z Paul Rosenberg. Hermann Göring použil ERR ke sběru umění pro své osobní uspokojení.[47]Vytvořil „Zvláštní pracovní skupinu pro hudbu“ (Sonderstab Musik) sbírat to nejlepší hudební nástroje a skóre pro použití na univerzitě, která má být postavena v Hitlerově rodném městě Linec, Rakousko. Příkazy dané Sonderstab Musik měly vyrabovat všechny formy židovského majetku v Německu a těch nalezených v kterékoli zemi převzaté německou armádou a jakékoli hudební nástroje nebo partitury měly být okamžitě odeslány do Berlín.[48]

Říšský ministr pro okupovaná východní území

Následující invaze z SSSR, Rosenberg byl jmenován vedoucím Říšské ministerstvo pro okupovaná východní území (Reichsministerium für die besetzten Ostgebiete) dne 17. července 1941. Alfred Meyer sloužil jako jeho zástupce a zastupoval ho na Konference ve Wannsee. Další úředník ministerstva, Georg Leibbrandt, také se zúčastnil konference na žádost Rosenberga.

Rosenberg představil Hitlerovi svůj plán organizace dobytých východních území a navrhl zřízení nových správních obvodů, které by nahradily dříve sovětský -kontrolovaná území s novými Reichskommissariats. Byly by to:

Alfred Rosenberg v roce 1939
Bývalé nacistické ministerstvo pro okupovaná východní území, Berlín (2014)

Přestože Rosenberg považoval všechny sovětské národy za své komunistické přesvědčení za nelidské,[49] cílem těchto návrhů bylo povzbudit určitéruština nacionalismu a prosazovat německé zájmy ve prospěch budoucnosti Árijci generace, v souladu s geopolitickými “Lebensraum Plány im Osten. Poskytly by nárazník proti sovětské expanzi v rámci přípravy na úplné vymýcení komunismu a Bolševismus rozhodnou preventivní vojenskou akcí.

Podle těchto plánů, kdy Wehrmacht síly napadly sovětem ovládané území, okamžitě provedly první z navrhovaných Reichskommissariats z Ostland a Ukrajina pod vedením Hinrich Lohse a Erich Koch, resp. Organizace těchto správních území vedla ke konfliktu mezi Rosenbergem a SS nad léčbou Slované pod německou okupací. Rosenberg jako hlavní rasový teoretik nacistického Německa považoval Slovany, i když méně než Němce, za Árijce. Rosenberg si často stěžoval Hitlerovi a Himmlerovi na zacházení s nežidovskými okupovanými národy.[50] Navrhl vytvoření nárazníkových satelitních států z Velkého Finska, Baltiky, Ukrajiny a Kavkazu.[35]

Dne 18. listopadu 1941 tisková konference když mluvil o židovské otázce, řekl:

Na východě stále žije asi šest milionů Židů a tuto otázku lze vyřešit pouze biologickým vyhlazením celého židovstva v Evropě. Židovská otázka bude pro Německo vyřešena, až když poslední Žid opustí německé území, a pro Evropu, když na evropském kontinentu až po Ural nestojí ani jeden Žid ... A za tímto účelem je nutné je donutit za hranice Uraly nebo jinak způsobí jejich vymýcení.[51]

Na Norimberské procesy řekl, že nevěděl o Holocaust, navzdory skutečnosti, že Leibbrandt a Meyer byli přítomni na Konference ve Wannsee.[52]

Válečné propagandistické úsilí

Fotograf Heinrich Hoffmann, 1941

Od invaze do Sovětský svaz zamýšlel uložit Nová objednávka, byla to v podstatě dobytá válka. Německé propagandistické snahy zaměřené na získání ruského názoru byly přinejlepším nerovnoměrné a nekonzistentní. Alfred Rosenberg byl jedním z mála v nacistické hierarchii, který prosazoval politiku, která měla podporovat antikomunistický obyvatelstva okupovaných území. Zde se zajímal hlavně o neruské oblasti, jako je Ukrajina a pobaltské státy; příznivci Ruská osvobozenecká armáda byli do jisté míry schopni ho získat.[53]

Rosenberg mimo jiné vydal sérii plakátů oznamujících konec sovětských kolektivních farem (kolchoz ). V únoru 1942 vydal také agrární zákon, kterým zrušil veškerou sovětskou legislativu o zemědělství a obnově rodinných farem pro ty, kteří byli ochotni spolupracovat s okupanty. Ale dekolektivizace byla v rozporu s širšími požadavky válečné výroby potravin a Hermann Göring požadoval zachování kolektivních farem, kromě změny názvu. Hitler sám odsoudil přerozdělení půdy jako „hloupé“.[54]

Bylo mnoho německých ozbrojených sil (Wehrmacht ) plakáty žádající o pomoc v Bandenkrieg, válka proti Sovětští partyzáni, přestože německá politika měla opět za následek přidání jejich problémů. Plakáty pro „dobrovolnické“ práce s nápisy jako „Pojďte s námi zkrátit válku“ skryly děsivou realitu, které čelí Ruští pracovníci v Německu. Mnoho lidí se přidalo k partyzánům, než aby riskovali, že budou posláni k neznámému osudu na západě.[Citace je zapotřebí ]

Další z Rosenbergových iniciativ, kampaň „Svobodný Kavkaz“, byla poněkud úspěšnější a přilákala do tzv. Východní legie různé národnosti (Ostlegionen ), ačkoli to nakonec mělo malý rozdíl ve výsledku války proti Východní fronta.

Soud a poprava

Rosenberg (vpravo) u norimberských procesů, s Hans Frank (uprostřed) a Alfred Jodl
1946 Norimberská soudní síň: Rosenberg (přední řada, vlevo)
Rosenberg po svém oběšení

Rosenberg byl zajat Spojenecké vojska dne 19. května 1945 v Flensburg -Mürwik.[55] Byl souzen Norimberk a shledán vinným ze všech čtyř důvodů: spiknutí za účelem spáchání zločiny proti míru; plánování, zahájení a vedení války agrese; válečné zločiny; a zločiny proti lidskosti. Konečný rozsudek proti němu ho označil za jednoho z hlavních plánovačů invazí do Norsko a Sovětský svaz. Rovněž ho považoval za přímo odpovědného za systematické drancování okupovaných zemí Evropy i za brutální podmínky ve východní Evropě.[56] Během soudu napsal své monografie, které byly posmrtně publikovány as analytickým komentářem Serge Lang a Ernst von Schenck.[57]

Byl odsouzen k trestu smrti a popraven společně s dalšími odsouzenými spoluobžalovanými ve vězení v Norimberku ráno 16. října 1946.[58] Jeho tělo, stejně jako tělo ostatních devíti popravených mužů a těla Hermann Göring, byl zpopelněn v Ostfriedhof (Mnichov) a popel byl rozptýlen v řece Isar.[59][60][61]

V průběhu celého procesu bylo dohodnuto, že Rosenberg má rozhodující roli při formování nacistické filozofie a ideologie. Mezi příklady patří: jeho kniha Mýtus dvacátého století, která vyšla v roce 1930, kde podněcoval nenávist proti „Liberální imperialismus "a" bolševik marxismus "; prohlubování vlivu"Lebensraum "myšlenka v Německu během války; usnadnění pronásledování křesťanských církví a zejména Židů; a opozice vůči Versailleská smlouva.[62][63]

Podle Josepha Kingsbury-Smitha, který se zabýval popravami za Mezinárodní zpravodajská služba Rosenberg byl jediným odsouzeným mužem, který, když byl na šibenici dotázán, jestli nějaké má poslední prohlášení udělat, odpověděl jediným slovem: „Ne“.[64]

Nacistická politika a Rosenbergovy názory

Hitler byl vůdce orientovaný na praktickou politiku, zatímco pro Rosenberga bylo klíčové náboženství a filozofie a byl kulturně nejvlivnějším ve straně.[65] Několik zpráv o době před nacistickým nástupem k moci hovoří o Hitlerovi jako o mluvčím Rosenbergových názorů a zjevně měl velký intelektuální vliv.[66]

Otázka Rosenbergova vlivu v nacistické straně je kontroverzní. Byl vnímán jako postrádající charisma a politické dovednosti ostatních nacistických vůdců a byl poněkud izolovaný. V některých jeho projevech se zdálo, že Hitler je blízký Rosenbergovým názorům, odmítá tradiční křesťanství jako náboženství založené na židovské kultuře a dává přednost etnicky a kulturně čisté „Rase“, jejíž osud měl být německému lidu přiřazen „Prozřetelností“. U jiných se držel linie nacistické strany, která prosazovala „pozitivní křesťanství“.

Po Hitlerově převzetí moci se uklidnil, aby uklidnil protestantské a katolické církve, že strana nemá v úmyslu znovu nastolit Germánské pohanství. Postavil se do pozice, že je mužem, aby zachránil pozitivní křesťanství před úplným zničením v rukou ateistické antiteistické komunisty z Sovětský svaz.[67] To platilo zejména bezprostředně před a po volbách v roce 1932; Hitler se chtěl ukázat jako neohrožující hlavní křesťanské víry a upevnit svou moc.[Citace je zapotřebí ] Hitler dále cítil, že katolicko-protestantské boje byly hlavním faktorem oslabení německého státu a umožnění jeho nadvlády zahraničními mocnostmi.[Citace je zapotřebí ]

Někteří nacističtí vůdci, jako např Martin Bormann, byli protikřesťanský a soucitný s Rosenbergem.[68] Jakmile se dostali k moci, Hitler a většina nacistických vůdců usilovali o sjednocení křesťanských denominací ve prospěch „pozitivního křesťanství“. Hitler soukromě odsoudil mystické a pseudonáboženské zájmy jako „nesmysl“.[69] Nicméně, on a Joseph Goebbels souhlasil, že po Endsieg (Konečné vítězství) Říšský kostel by mělo být tlačeno do vývoje v Němce sociální evolucionista organizace hlásající kult rasy, krve a bitvy místo Vykoupení a Desatero z Mojžíš, které považovali za zastaralé a židovské.[70]

Heinrich Himmler Názory Rosenbergových byly nejbližší a jejich odcizení bylo pravděpodobně vytvořeno Himmlerovými schopnostmi uvést v činnost to, co Rosenberg jen napsal. Zatímco si Rosenberg myslel, že by křesťanství mělo být umíráno, Himmler se aktivně rozhodl vytvořit protiteroristické pohanské rituály.[71]

Podplukovník William Harold Dunn (1898–1955) o něm ve vězení napsal lékařskou a psychiatrickou zprávu, aby jej vyhodnotil jako riziko sebevraždy:

Fanatickým a neústupným způsobem působil dojmem, že lpí na svých vlastních teoriích a že na něj během procesu s krutostí a zločiny strany měl malý vliv.[72]

Shrnutí nevyřešeného konfliktu mezi osobními pohledy Rosenberga a pragmatismem nacistické elity:

Ukázalo se, že bezohledné pronásledování nacistických cílů neznamenalo, jak Rosenberg doufal, prostupování německého života novou ideologií; znamenalo to koncentraci kombinovaných zdrojů strany a státu na totální válka.[73]

Rodinný život

Rosenberg byl dvakrát ženatý. V roce 1915 se oženil Hilda Leesmann etnický estonština; rozvedli se v roce 1923. O dva roky později, v roce 1925 se oženil s Hedwig Kramerovou,[74] s nimiž zůstal ženatý až do své popravy spojenci. S Kramerem měli dvě děti: syna, který zemřel v roce dětství a dcera Irene, která se narodila v roce 1930.[75]

Spisy

  • Unmoral im Talmud, 1920, Ernst Boepple Deutscher Volksverlag, Mnichov („Nemorálnost v Talmudu“)
  • Das Verbrechen der Freimaurerei: Judentum, Jesuitismus, Deutsches Christentum, 1921 („Zločin zednářství: judaismus, jezuitismus, německé křesťanství“)
  • Wesen, Grundsätze und Ziele der Nationalsozialistischen Deutschen Arbeiterpartei, 1922, Deutscher Volksverlag Ernsta Boeppleho, Mnichov („Bytost, principy a cíle Nacionálně-německé dělnické strany“)
  • Škůdce v Rusku. Der Bolschewismus, seine Häupter, Handlanger und Opfer, 1922, Deutscher Volksverlag Ernsta Boeppleho, Mnichov („Mor v Rusku. Bolševismus, jeho hlavy, stoupenci a oběti“)
  • Bolschewismus, Hunger, Tod, 1922, Deutscher Volksverlag Ernsta Boeppleho, Mnichov („bolševismus, hlad, smrt“)
  • Der staatsfeindliche sionismus. („Sionismus, nepřítel státu“), 1922.
  • Die Protokolle der Weisen von Sion und die jüdische Weltpolitik, 1923 („The Protokoly sionských starších a židovská světová politika “)
  • Židovský bolševismusBritons Pub. Society, 1923, společně s Ernst Boepple
  • Der Mythus des 20. Jahrhunderts, 1930 („Mýtus 20. století“)
  • Dietrich Eckart. Ein Vermächtnis, 1935 („Dietrich Eckart: Dědictví“)
  • Dunkelmänner Unserer Zeit. Eine Antwort auf die Angriffe gegen den „Mythus des 20. Jahrhunderts“, 1937 („Tmářství naší doby: reakce na útoky proti„ mýtu 20. století “)
  • Protestantische Rompilger. Der Verrat an Luther und der „Mythus des 20. Jahrhunderts“, 1937 („Protestantští římští poutníci: Zrada Luthera a„ mýtus 20. století “)“
  • Portrét eines Menschheitsverbrechers, 1949, s analytickým komentářem Serge Langa a Ernsta von Schencka („Monografie Alfreda Rosenberga: S komentáři“)[57]
  • Die Macht der FormNeznámý („Síla formy“)

Deník

Během Norimberské procesy, Rosenbergův ručně psaný deník přeložil Harry Fiss, Vedoucí dokumentace pro americké stíhání.[76] Po použití důkazů během norimberských procesů deník zmizel spolu s dalším materiálem, který dostal státní zástupce Robert Kempner (1899–1993).[77] To bylo obnoveno v Lewiston, NY, dne 13. června 2013.[78] Napsáno na 425 stránkách s volnými listy, s údaji z let 1936 až 1944, je nyní majetkem United States Holocaust Memorial Museum (USHMM) ve Washingtonu.[77] Henry Mayer, vedoucí archivář muzea, a syn přeživšího holocaustu, měl přístup k materiálu a přestože „nedostal dostatek času na přečtení záznamu v deníku od začátku do konce“ viděl, že se Rosenberg soustředil na určité subjekty, včetně brutality vůči Židům a jiným etnickým skupinám a nátlaku na civilní obyvatelstvo okupovaného Ruska, aby sloužilo Německu. “[77] Meyer také zaznamenal Rosenbergovy „nepřátelské komentáře k nacistickým vůdcům“, které popsal jako „nepoškozené“.[77] Zatímco některé části rukopisu byly dříve publikovány, většina byla po celá desetiletí ztracena. Bývalý Federální úřad pro vyšetřování činidlo Robert King Wittman, který pomohl vystopovat deník, řekl: „v deníku není místo, kde by měli Rosenberg nebo Hitler říkat, že Židé by měli být vyhlazeni, vše, co bylo řečeno, bylo„ přesunout je z Evropy “.“[79] The New York Times řekl o hledání chybějícího rukopisu, že „zamotaná cesta deníku by sama o sobě mohla být předmětem televizní minisérie“.[80][81]Od konce roku 2013 zobrazil USHMM 425stránkový dokument (fotografie a přepisy) na své domovské stránce.[82]

Viz také

Reference

Informační poznámky

  1. ^ Rosenberg napsal: „Žádní lidé v Evropě nejsou rasově homogenní, ani Německo tomu tak není. Podle nejnovějších výzkumů přijímáme pět ras, z nichž každá odhaluje zjevně odlišné typy. Je však nepochybné, že skutečný nositel kultury pro Evropu byl v první místo severské rasy. Z této krve vyrostli velcí hrdinové, umělci a zakladatelé států. “ Mýtus dvacátého století (1930), str. 576
  2. ^ Rosenberg napsal: „Češi byli naopak rozvrstveni rasou na seversko-slovanskou šlechtu a nižší řády alpské dinárské známky, což zobrazovalo ten typ, který moderní Češi tak jasně ztělesňuje.“ Strana 108, „Jednooký maniakální Ziska z Trocnowa, jehož vedoucí v pražském Národním muzeu ukazuje, že byl východním asijským typem, byl prvním projevem tohoto zcela destruktivního taboritského hnutí, kterému musí Češi poděkovat za vyhlazení poslední zbývající germánské mocnosti v nich působící, jakož i represe všeho, co bylo skutečně slovanské. “ Mýtus dvacátého století (1930), s. 109
  3. ^ Rosenberg napsal: „Celý východ je různorodý; bude se zde muset hovořit o ruském charakteru, o poněmčených národech Finska, Estonska a Litvy, přičemž také Polsko si vyvinulo svou jasně načrtnutou individualitu.“ Mýtus dvacátého století (1930) str. 643
  4. ^ Alfred Rosenberg, Der Mythus des 20. Jahrhunderts: Eine Wertung der seelischgeistigen Gestaltungskämpfe unserer Zeit, München: Hoheneichen, 1930, zde str. 214: V roce 1917 se ruský muž konečně rozpadl. Rozpadl se na dvě části. Severská ruská krev se boje vzdala, východní Mongolci se mocně rozpoutali, svolali na pomoc čínské a pouštní národy, Židé a Arméni se tlačili dopředu k vedení a tatarský Kalmuch Lenin stal se pánem. Démonství této krve se instinktivně namířilo proti všemu, co navenek stále mělo nějaký upřímný účinek, vypadalo mužně a seversky, jako živá výtka proti muži, kterého Lothrop Stoddard popsal jako „nelidského“.
  5. ^ Rosenberg napsal: „Nenávist Ježíše spojená s nepochopitelným nedostatkem porozumění pro Ježíše, který se projevuje v dílech dnešního židovstva téměř bez přestrojení a vrcholí systematickým židovským bolševickým pronásledováním křesťanství v Rusku, sahá téměř 2000 let zpět. Kristus byl nejsilnější bouří proti židovské bytosti, kterou Žid vždy cítil a zná, a jen křesťanská uber-tolerance by mohla považovat za možné postavit most. Mezi Kristem a Antikristem nemůže být mír; může existovat pouze vítěz. "
    Originál v němčině: „Der Haß, verbunden mit abgrundtiefer Verständnislosigkeit der Person Jesu gegenüber, der in den Erzeugnissen der heutigen Juden kaum mehr verhüllt zum Ausdruck kommt und in den planmäßigen Christenverfolgungen seitens der jüdischen jetzt bald 2000 Jahre unverändert fort. Die Persönlichkeit Christi ist der stärkste Ansturm gegen jüdisches Wesen; das hat der Jude von jeher gefühlt und gewußt, einzig christliche Übertoleranz könnte glauben, hier eine Brücke schlagen ; es siegt entweder der eine oder der andere. "
    Rosenberg, Alfred (1943) [1920] Unmoral im Talmud. Franz Eher Verlag, s. 19
  6. ^ Rosenberg napsal: "Z popisu Ježíše lze vybrat velmi odlišné rysy. Jeho osobnost často vypadá jako měkká a soucitná, pak opět blafovaná a drsná. Ale vždy je podporována vnitřním ohněm. Bylo to v zájmu římská církev se svou touhou po moci představovat podřízenou pokoru jako Kristovu esenci, aby vytvořila co nejvíce služebníků pro tento motivovaný „ideál“. Opravit toto znázornění je dalším neodstranitelným požadavkem německého hnutí na obnovu Ježíš se nám dnes jeví jako sebevědomý pán v nejlepším a nejvyšším smyslu slova. “ Mýtus dvacátého století (1930), str. 604
  7. ^ Rosenberg napsal: „Z tohoto důvodu Ježíš navzdory všem křesťanským církvím představuje stěžejní bod v naší historii. Stal se bohem Evropanů, přesto se málokdy objevil v odpuzujícím zkreslení.

    "Pokud koncentrovaný pocit osobnosti, který stavěl gotické katedrály a inspiroval Rembrandt portrét pronikl jasněji do vědomí široké veřejnosti, začala by nová vlna kultury. Předpokladem však je překonání dřívějších zákonných hodnot „křesťanských“ církví. ““ Mýtus dvacátého století (1930), str. 391

  8. ^ Rosenberg cituje Dr. Emila Junga s odkazem na prohlášení syrského křesťanského kazatele Ephraem (4. století): „Ježíšova matka byla žena Danaite (tj. Někdo narozený v Danu) a jako otec měl latinu. Ephraem to považuje za nehorázné a dodává:„ Ježíš tedy odvozil svůj původ od dvou největší a nejslavnější národy, konkrétně od Syřanů z matčiny strany a od Římanů z otcovy strany. ““ Mýtus dvacátého století “ (1930), str. 76
  9. ^ Rosenberg napsal: „Herder kdysi požadoval, aby se náboženství zasvěcené Ježíši stalo náboženstvím Ježíšovým. O to usiloval Chamberlain. Zcela svobodný člověk, který se vnitřně naklonil celé kultuře naší doby, projevil nejhlubší citlivost vůči nadlidská jednoduchost Krista. Představoval Ježíše jako to, co se kdysi zdálo být: prostředníkem mezi člověkem a bohem. “ Mýtus dvacátého století “ (1930), str. 623
  10. ^ Rosenberg napsal: „Pro římské křesťanství je charakteristické, že pokud je to možné, eliminuje osobnost svého zakladatele, aby na jeho místo postavil církevní strukturu panování kněží.“ Mýtus dvacátého století (1930), str. 160
  11. ^ Rosenberg napsal: „Starodávná germánská představa boha je rovněž nemyslitelná bez duchovní svobody. Ježíš také hovořil o nebeském království v nás. Síla duchovního hledání se již projevuje u světského poutníka Odina a lze ji vidět v hledači a věřící, Eckehart, a vidíme to u všech velkých mužů z Luther na Lagarde. Tato duše také žila v úctyhodném Tomáš Akvinský a ve většině západních otců církve. “ Mýtus dvacátého století (1930), str. 247
  12. ^ Rosenberg napsal: „Vášnivý pozorovatel správně poznamenal, že Ježíšovo dítě Sixtinské Madony je„ upřímně hrdinské “z pohledu a držení těla (Wölfflin). To je trefně vyjádřeno až na to, že chybí základní důvod, proč údajně židovská rodina měla hrdinský pohled na to. Zde rozhoduje pouze složení a rozložení barev, nikoli „vnitřnost“ a „odhodlání“. To jsou předpoklady úspěchu formativní vůle, opět rasového ideálu krásy. place of the light-brown haired, light skinned Jesus child a blue black, woolly haired, brown skinned Jew boy would be an impossibility. Equally, we cannot think of a Jewish Mother of God next to the holy, even if the latter had the "noble face" of an Offenbach or Disraeli." Mýtus dvacátého století (1930), str. 297
  13. ^ Rosenberg wrote: "The Jewish idea of the "slave of god", one who receives mercy from an arbitrary, absolutist god, has thus passed over to Rome and Wittenberg, and can be attributed to Paul as the actual creator of this doctrine, which is to say that our churches are not Christian but Pauline. Jesus unquestionably praised the One-Being with god. This was his redemption, his goal. He did not preach a condescending granting of mercy from an almighty being in the face of which even the greatest human soul represented a pure nothingness. This doctrine of mercy is naturally very welcome to every church. With such misinterpretation the church and its leaders appear as the "representatives of god". Consequently, they could acquire power by granting mercy through their magic hands." Mýtus dvacátého století (1930), str. 237
  14. ^ Rosenberg wrote: "Now we may certainly also say that the love of Jesus Christ has been the love of one who is conscious of his aristocracy of soul and of his strong personality. Jesus sacrificed himself as a master, not as a servant ... And also Martin Luther knew only too well, what he said, when shortly before his death he wrote 'These three words, free – Christian – German, are to the pope and the Roman court nothing but mere poison, death, devil and hell. They can neither suffer, see nor hear them. Nothing else will come of it, that is certain.'" (Against the papacy donated by the devil in Rome, 1645) Mýtus dvacátého století (1930), str. 622
  15. ^ Rosenberg wrote: "In all seriousness, the Cosmic God was said to be identical with the dubious spiritual assertions of the Old Testament! Hebrew polytheism was elevated to a model of monotheism, and no deeper knowledge had come to Lutheran theology from the original magnificent Aryan-Persian idea of the world and the cosmic comprehension of God. In addition there appeared the revering of Paul, an original sin of protestantism, against which Lagarde, as is known, attacked by the entire official theology of his day, fought in vain." Mýtus dvacátého století (1930), str. 11
  16. ^ Rosenberg wrote: "However richly talented, however powerful and surpassing in forms it was, until the present, we have still not created a religious form worthy of us: neither František z Assisi, Luther, Goethe ani Dostojevskij are founders of a religion for us." Mýtus dvacátého století (1930), str. 441

Citace

  1. ^ Sources which refer to Rosenberg as a "Baltic German" or equivalent include:
    • Bullock, Alan (1964) Hitler: Studie v tyranii. New York: Harper p.79
    • Evans, Richard J. (2003) Příchod Třetí říše New York: Penguin. p.178 ISBN  0-14-303469-3
    • Fest, Joachim C. (1974) Hitler Přeložili Richard a Clara Winstonovi. New York:Vintage. str.116
    • Kershaw, Iane (1999) Hitler: 1889-1936: Hubris New York: Norton. str.158 ISBN  0-393-04671-0
    • Shirer, William L. (1960) Vzestup a pád Třetí říše: Historie nacistického Německa New York: Simon & Schuster. str.48
    • Weber, Thomas (2017) Becoming Hitler: The Making of a Nazi New York: Základní knihy. str. 220 ISBN  978-0-465-03268-6
  2. ^ Evans, Richard J. (2005) Třetí říše u moci New York: Knihy tučňáků. p.238-40. ISBN  0-14-303790-0
  3. ^ Hexham, Irving (2007). "Inventing 'Paganists': a Close Reading of Richard Steigmann-Gall's the Holy Reich". Journal of Contemporary History. Publikace SAGE. 42 (1): 59–78. doi:10.1177/0022009407071632. S2CID  159571996.
  4. ^ "Alfred Rosenberg". Jewish Virtual Library (American-Israeli Cooperative Enterprise). Citováno 7. května 2008.
  5. ^ A b C Cecil 1972, str. 6.
  6. ^ A b C d E Hiio 2018.
  7. ^ Piper 2015, str. 21.
  8. ^ Staff (March 2008) "Szell, Franz (fl 1936-1937): correspondence regarding Alfred Rosenberg" (catalog entry) Wiener Library Quote: "Franz Szell, an exiled Hungarian journalist apparently resident in Tilsit, Lithuania spent more than a year in the archives in Latvia and Estonia researching Alfred Rosenberg's family history with a view to publishing the open letter, 936/1."
  9. ^ Staff (5 September 1936) "Lithuania Deports Writer Who Called Nazi Chief 'non-aryan'" Židovská telegrafní agentura
  10. ^ Gugenberger, Edouard (2002) Boten der Apokalypse. Visionäre des Dritten Reichs. Vídeň. str. 196 ISBN  3-8000-3840-4
  11. ^ "Der Nürnberger Prozeß, Hauptverhandlungen, Einhundertachter Tag. Montag, 15. April 1946, Nachmittagssitzung". zeno.org. Citováno 16. srpna 2015.
  12. ^ Hasenfratz, H. P. (1989). "Die Religion Alfred Rosenbergs". Numen. 36 (1): 113–126. doi:10.2307/3269855. JSTOR  3269855.
  13. ^ Pekka Erelt Kapo luuras natsijuhi Alfred Rosenbergi järele Eesti Ekspress
  14. ^ A b C Evans, Richard J (2004). Příchod Třetí říše. London: Penguin Books. str. 178–179. ISBN  0-14-100975-6.
  15. ^ Kershaw, Iane (2000) Hitler, 1889-1936: Arogance W. W. Norton & Company. pp.138-139. ISBN  9780393320350
  16. ^ Goodrick-Clarke 1985, pp. 149, 221
  17. ^ Goodrick-Clarke 2003, str. 114
  18. ^ Cecil 1972, str. 34.
  19. ^ Kellogg 227–228
  20. ^ Cecil 1972, str. 42–43.
  21. ^ Grimsted, Patricia Kennedy (2005). „Roads to Ratibor: Library and archive rabran by the Einsatzstab Reichsleiter Rosenberg.“ Studie holocaustu a genocidy, sv. 19, č. 3. str. 390-458; zde: str. 406.
  22. ^ "Institut zur Erforschung der Judenfrage (IEJ) " In: Glosář. Jüdisches Museum Berlin (Židovské muzeum v Berlíně). Citováno 2015-01-18.
  23. ^ Goldensohn, Leon (2004). Gellately, Robert (vyd.). The Nuremberg Interviews. New York: Alfred A. Knopf. pp. xvii, 73–75, 108–109, 200, 284. ISBN  0-375-41469-X.
  24. ^ Speer, Albert (1970). Inside the Third Reich: Memoirs by Albert Speer. Přeloženo Richard Winston; Clara Winston. New York: Macmillan. p.115.
  25. ^ Kershaw, Ian (7 March 2013). Hitler. Penguin UK. ISBN  978-0-14-190959-2.
  26. ^ Sir Charles Petrie, A Historian Looks at His World (London, Sidgwick & Jackson, 1972), p. 136.
  27. ^ Orlow, Dietrich (1973) Dějiny nacistické strany: 1933-1945 Pittsburgh, Pensylvánie: University of Pittsburgh Press. str. 74. ISBN  0-822-93253-9
  28. ^ "Dr. Rosenberg's Wreath." Times [London, England] 12 May 1933: 11. The Times Digital Archive. Web. 6 February 2014. "There was a further charge against [James Edmond Sears] of wilfully damaging the wreath which was laid on the Cenotaph on Wednesday by Dr Rosenberg on behalf of Herr Hitler".
  29. ^ "Hitler's wreath at the Cenotaph". Velká válka v Londýně. Citováno 10. října 2014.
  30. ^ Though Rosenberg does not use the word "master race". He uses the word "Herrenvolk" (i.e. ruling people) twice in his book The Myth, first referring to the Amorejci (saying that Sayce described them as fair skinned and blue eyed) and secondly quoting Victor Wallace Germains ' description of the English in "The Truth about Kitchener". ("The Myth of the Twentieth Century") - Pages 26, 660 - 1930
  31. ^ Michael, R. (2008). A History of Catholic Antisemitism: The Dark Side of the Church. Springer. p. 128.
  32. ^ Losurdo, Domenico (2004). Translated by Marella & Jon Morris. "Toward a Critique of the Category of Totalitarianism" (PDF). Historický materialismus. Brill. 12 (2): 25–55, here p. 50. doi:10.1163/1569206041551663. ISSN  1465-4466.
  33. ^ Oświęcim, 1940–1945: przewodnik po muzeum, Kazimierz Smoleń, Państwowe Muzeum w Oświęcimiu, 1978, page 12
  34. ^ Metapolitics: from Wagner and the German Romantics to Hitler, page 221, Peter Viereck, Transaction Publishers 2003
  35. ^ A b Andreyev, Caterine (1990)Vlasov and the Russian Liberation Movement: Soviet Reality and Émigré Theories London: Cambridge University Press. p.30. ISBN  0521389607
  36. ^ Herbert, Ulrich (1997) Hitlerovi zahraniční pracovníci: Nucená zahraniční práce v Německu za třetí říše London: Cambridge University Press. pp.260–261 ISBN  0521470005
  37. ^ Hertstein, Robert Edwin (1979) The war that Hitler won: Goebbels and the Nazi media campaign, UK: Hamish Hamilton. 364 ISBN  0241100917
  38. ^ Cecil, 1972, s. 85
  39. ^ Cecil 1972, str. 84–85.
  40. ^ Cecil 1972, str. 92.
  41. ^ Cecil 1972, str. 85.
  42. ^ "Churchmen to Hitler". Čas. 10. srpna 1936. Citováno 14. srpna 2008.
  43. ^ Cecil 1972, str. 87–88.
  44. ^ A b Shirer, William L. (1960) Vzestup a pád Třetí říše London: Secker & Warburg; Londýn. p. 240
  45. ^ Nacistická válka proti katolické církvi; Národní katolická konference blahobytu; Washington DC.; 1942
  46. ^ Bonney, Richarde (2009). Konfrontace nacistické války s křesťanstvím: Zpravodaje Kulturkampf, 1936–1939. Studies in the history of religious and political pluralism. 4. Bern: Peter Lang AG, International Academic Publishers. p. 122. ISBN  9783039119042.
  47. ^ Löhr, Hanns Christian (2018): Kunst als Waffe – Der Einsatzstab Reichsleiter Rosenberg, Ideologie und Kunstraub im „Dritten Reich“, Gebr. Mann, str. 38 a násl. ISBN  978-3-7861-2806-9
  48. ^ Vries, Willem de (2000): Kunstraub im Westen, Alfred Rosenberg und der Sonderstab Musik, S.Fischer Verlag. ISBN  3-596-14768-9
  49. ^ Irving, Davide (1996) Goebbels: Mastermind of the Third Reich, London: Focal Point. p. 769. ISBN  1872197132
  50. ^ Kevin P. Spicer, Antisemitism, Christian ambivalence, and the Holocaust, Center for Advanced Holocaust Studies, Indiana University Press, 2007, p. 308
  51. ^ Peter Longerich, Holocaust: The Nazi Persecution and Murder of the Jews, p.289
  52. ^ "Georg Leibbrandt | Jewish Virtual Library". jewishvirtuallibrary.org. Citováno 10. října 2014.
  53. ^ Russian Volunteers in the Wehrmacht
  54. ^ Leonid Grenkevich, The Soviet Partisan Movement, 1941–1945: A Critical Historiographical Analysis, Routledge, New York, 1999, pp. 169–171.
  55. ^ "Allies Capture Nazi Pagan Philosopher". Northern Star (Lismore, NSW : 1876–1954). Lismore, NSW: National Library of Australia. 22. května 1945. str. 4. Citováno 30. září 2013.
  56. ^ "The Avalon Project : Judgment : Rosenberg". avalon.law.yale.edu. Citováno 16. srpna 2015.
  57. ^ A b Rosenberg, Alfred (1949). Memoirs of Alfred Rosenberg, with commentaries. Posselt, Eric, Lang, Serge and von Schenck, Ernst. Chicago: Ziff-Davis Publishing Company. p. 328. OCLC  871198711.
  58. ^ "International Military Tribunal: The Defendants". ushmm.org. Citováno 16. srpna 2015.
  59. ^ Thomas Darnstädt (2005), "Ein Glücksfall der Geschichte", Der Spiegel, 13 September (14), p. 128
  60. ^ Manvell 2011, str. 393.
  61. ^ Overy 2001, str. 205.
  62. ^ "Alfred Rosenberg Nuremberg Charges". Archivovány od originál dne 29. srpna 2000. Citováno 16. srpna 2015.
  63. ^ Rosenberg case for the defense at Nuremberg trials Archivováno 23. února 2011 v Wayback Machine (Španělština)
  64. ^ Smith, Kingsbury (16 October 1946). „Poprava nacistických válečných zločinců“. Nuremberg Gaol, Germany. Mezinárodní zpravodajská služba. Citováno 17. listopadu 2019.
  65. ^ Richard Steigmann-Gall (2003). The Holy Reich: Nazi conceptions of Christianity, 1919–1945. Cambridge University Press. p. 91. ISBN  978-0-521-82371-5.
  66. ^ Cecil 1972, str. 45.
  67. ^ Kershaw, Iane (2001). „Hitlerův mýtus“: obraz a realita ve třetí říši. Oxford University Press. p. 109. ISBN  0-19-280206-2. OCLC  47063365. Hitler's evident ability to simulate, even to potentially critical Church leaders, an image of a leader keen to uphold and protect Christianity was crucial to the mediation of such an image to the church-going public by influential members of both major denominations. It was the reason why church-going Christians, so often encouraged by their 'opinion-leaders' in the Church hierarchies, were frequently able to exclude Hitler from their condemnation of the anti-Christian Party radicals, continuing to see in him the last hope of protecting Christianity from Bolshevism.
  68. ^ Stiegmann-Gall, Richard, The Holy Reich, CUP, pp. 243–5
  69. ^ Speer 1971, pp. 141,212.
  70. ^ Hürten, H. "'Endlösung' für den Katholizismus? Das nationalsozialistische Regime und seine Zukunftspläne gegenüber der Kirche," in: Stimmen der Zeit, 203 (1985) pp. 534–546
  71. ^ Cecil 1972, str. 119.
  72. ^ Cecil 1972, str. 219.
  73. ^ Cecil 1972, str. 160.
  74. ^ Cecil 1972, str. 52.
  75. ^ Cecil 1972, str. 52–53.
  76. ^ Tragakiss, Tamara (23 November 2005). "Morris Resident Was Translator During Nuremberg War Trials". The Litchfield County Times. Hearst Media Services Connecticut. Citováno 31. prosince 2018.
  77. ^ A b C d Fenyvesi, Charles (14 June 2012). „Tajemství ztracených (a nalezených) nacistických deníků“. národní geografie.
  78. ^ Federal Officials Reveal Diary of High-Level Nazi Leader Found in WNY Archivováno 15. října 2014 v Wayback Machine
  79. ^ Kovaleski, Serge F. (31 March 2016). "Tracking an elusive diary from Hitler's inner circle". The New York Times. pp. C1–2. Citováno 3. dubna 2016.
  80. ^ Cohen, Patricia (13. června 2013). „Deník Hitlerova pomocníka se vynořuje po lovu, který trval roky“. The New York Times. Citováno 15. června 2013.
  81. ^ „Encontrado el diario de un confidente de Hitler“ [Nalezen deník Hitlerova důvěrníka]. La Vanguardia (ve španělštině). Barcelona, ​​Španělsko. Reuters. 10. června 2013. Archivováno from the original on 14 October 2013.
  82. ^ "Alfred Rosenberg Diary - United States Holocaust Memorial Museum". collections.ushmm.org. Citováno 16. srpna 2015.

Bibliografie

externí odkazy