Franz Schlegelberger - Franz Schlegelberger

Franz Schlegelberger
Franz Schlegelberger.JPG
Schlegelberger (ve věku 71) na Norimberském soudním procesu
Říšský ministr spravedlnosti
V kanceláři
30. ledna 1941 - 20. srpna 1942
PrezidentAdolf Hitler (tak jako Führer )
KancléřAdolf Hitler
PředcházetFranz Gürtner
UspělOtto Georg Thierack
Osobní údaje
narozený(1876-10-23)23. října 1876
Königsberg, Provincie Východní Prusko, Německá říše
Zemřel14. prosince 1970(1970-12-14) (ve věku 94)
Flensburg, Schleswig-Holstein, západní Německo
NárodnostNěmec
Politická strananacistický

Louis Rudolph Franz Schlegelberger (23. října 1876 - 14. prosince 1970) byl německý státní tajemník Říšské ministerstvo spravedlnosti (RMJ), který sloužil jako ministr spravedlnosti během Třetí říše. Byl nejvýše postaveným obžalovaným v Soud soudců v Norimberk.

Časný život

Schlegelberger se narodil v rodině protestantského prodavače v roce Königsberg. Vystudoval univerzitu v Königsbergu - nebo podle dokumentů z jeho soudu University of Leipzig - v roce 1899 dosáhl titulu doktor práv. V roce 1901 Schlegelberger složil státní právní zkoušku a stal se soudem Hodnotitel u místního soudu v Königsbergu. V roce 1904 se stal soudcem u státního soudu v Lycku (nyní Ełk ). Na začátku května 1908 se obrátil na berlínský státní soud a ve stejném roce byl jmenován asistentem soudce u berlínského odvolacího soudu (Kammergericht). V roce 1914 byl jmenován do Kammergericht Rada (Kammergerichtsrat) v Berlíně, kde pobýval až do roku 1918.

1. dubna 1918 se Schlegelberger stal spolupracovníkem v říšském soudním úřadu. Dne 1. října téhož roku byl jmenován do tajného vládního soudu a výkonné rady. V roce 1927 byl jmenován ministerským ředitelem v RMJ. Schlegelberger učil na Právnické fakultě Univerzita v Berlíně jako čestný profesor od roku 1922. Dne 10. října 1931 byl Schlegelberger jmenován státním tajemníkem říšského ministerstva spravedlnosti pod vedením ministra spravedlnosti Franz Gürtner a tuto práci si udržel až do Gürtnerovy smrti v roce 1941. Dne 30. ledna 1938 se Schlegelberger připojil k Nacistická strana na Adolf Hitler rozkazy.

V nacistické straně

Setkání čtyř nacistů, kteří nesli velkou část odpovědnosti za to, že umožnili převzetí právního systému Německa nacistickou ideologií. Franz Schlegelberger je druhý zleva. Zcela vlevo na tomto obrázku je Roland Freisler. Otto Thierack je druhý zprava a Curt Rothenberger je úplně vpravo.

Mezi mnoha Schlegelbergerovými díly v této době byl návrh zákona o zavedení nové národní měny, který měl ukončit hyperinflace ke kterému Říšská značka byl náchylný. Po Franze Gürtnera smrt v roce 1941, Schlegelberger se stal prozatímním říšským ministrem spravedlnosti pro roky 1941 a 1942, poté následoval Otto Thierack. Během svého působení v kanceláři počet rozsudky smrti prudce vzrostl.[1] Je autorem návrhů zákonů, jako je tzv. Polské ustanovení trestního práva (Polenstrafrechtsverordnung) pod kterými Poláci byli popraveni za stržení německých plakátů. Schlegelbergerův postoj k jeho práci lze nejlépe shrnout v dopise říšskému ministrovi a náčelníkovi říšského kancléřství Hans Heinrich Lammers:

Vážený říšský ministře Dr. Lammersi,

Na základě Führerova nařízení ze dne 24. října 1941, které mi bylo zasláno prostřednictvím pana státního ministra a náčelníka předsednictva Führerova a říšského kancléře, jsem vydal Žida Markuse Luftglassa, který byl zvláštním soudem odsouzen na 2,5 roku vězení Katowice, přes Gestapo k provedení.

Heil Hitler!
Vaše
nejposlušnější

— Schlegelberger

V dopise však Hans Heinrich Lammers ze dne 5. dubna 1942 Schlegelberger některé navrhl napůl Židé být „ušetřeni“ a mít na výběr mezi "evakuace" nebo sterilizace:

Opatření pro konečné řešení židovské otázky by se měl vztahovat pouze na plné Židy a potomky smíšená manželství prvního stupně, ale nemělo by se vztahovat na potomky smíšených manželství druhého stupně.

Pokud jde o zacházení se židovskými potomky smíšených manželství prvního stupně, souhlasím s koncepcí říšského ministra vnitra, kterou vyjádřil ve svém dopise ze dne 16. února 1942, v tom smyslu, že zabránění šíření těchto potomků smíšených manželství má být upřednostňováno před jejich vržením k Židům a evakuací. Z toho vyplývá, že evakuace těch napůl Židů, kteří již nejsou schopni se množit, je od počátku odstraněna. Neexistuje národní zájem na rozpuštění manželství mezi takovými napůl Židy a plnokrevným Němcem.

Ti napůl Židé, kteří jsou schopni se množit, by měli mít možnost podstoupit sterilizaci nebo být evakuováni stejným způsobem jako Židé.[2]

Po svém odchodu z funkce 20. srpna 1942 dal Hitler Schlegelbergerovi dotaci 100 000 RM; v roce 1944 mu Hitler dovolil koupit majetek s penězi, na co měli nárok pouze odborníci na zemědělství podle tehdy platných pravidel. To by později proti němu v Norimberku těžilo, protože se ukázalo, že Hitler si Schlegelbergera velmi vážil.

Po válce

Na Norimberském soudním procesu byl Schlegelberger jedním z hlavních obviněných.[3] Byl odsouzen k život ve vězení aby došlo ke spiknutí válečné zločiny a zločiny proti lidskosti.

Z důvodů uvedených pro rozsudek, říká:

... že Schlegelberger ve své podpořil Hitlerovu předtuchu převzetí moci vypořádat se se životem a smrtí bez ohledu na předstírání soudního procesu. Schlegelberger svými nabádáním a směrnicemi přispěl ke zničení nezávislosti soudnictví. Byl to jeho podpis na dekretu ze dne 7. února 1942, který uložil ministerstvu spravedlnosti a soudům břemeno stíhání, soudu a nakládání s oběťmi Hitlera Noc a mlha. Za to musí nést primární odpovědnost. Byl vinen zavedením a podporou postupů pro hromadné pronásledování Židů a Poláků. Pokud jde o Židy, jeho myšlenky byly méně brutální než myšlenky jeho spolupracovníků, ale lze je stěží nazvat humánními. Když se diskutovalo o „konečném řešení židovské otázky“, vyvstala otázka dispozice napůl Židů. The deportace plných Židů na východ byl pak v plném proudu po celém Německu. Schlegelberger nebyl ochoten rozšířit systém na poloviční Židy.

— Norimberk, UMKC.

Na konci zkoušek v letech 1945–1947 byl Schlegelberger v roce 1947 odsouzen k doživotí, přestože v roce 1950 byl 74letý Schlegelberger kvůli pracovní neschopnosti propuštěn. O několik let později pobíral měsíční důchod ve výši DM 2 894 (pro srovnání, průměrný měsíční příjem v Německu v té době činil 535 DM). Schlegelberger pak žil v Flensburg až do své smrti 14. prosince 1970.

Bibliografie

  • Das Landarbeiterrecht. Darstellung des privaten und öffentlichen Rechts der Landarbeiter in Preußen, Berlin., C. Heymann 1907.
  • Kriegsbuch. Die Kriegsgesetze mit der amtlichen Begründung und der gesamten Rechtsprechung und Rechtslehre -Berlín, Vahlen 1918 (s Georgem Gütheem)
  • Freiwillige Gerichtsbarkeit, Heft 43, Berlin 1935 Industrieverlag Spaeth & Linde
  • Gesetz über die Aufwertung von Hypotheken und anderen Ansprüchen vom 16. července 1925, Berlin, Dahlen, 1925. (spoluautor: Rudolf Harmening)
  • Zur Rationalisierung der Gesetzgebung., Berlín, Vlg. Franz Vahlen, 1928
  • Jahrbuch des Deutschen Rechtes., s Leem Sternbergem, 26. svazek, zpráva o roce 1927, Vahlen, Berlín, 1928
  • Das Recht der Neuzeit. Ein Führer durch das geltende Recht des Reichs und Preußens seit 1914 s Werner Hoche, Berlín: Franz Vahlen 1932.
  • Rechtsvergleichendes Handwörterbuch für das Zivil- und Handelsrecht des In- und Auslandes - 4. Bd .: Gütergemeinschaft auf Todesfall - Kindschaftsrecht, Berlín Franz Vahlen, 1933
  • Die Zinssenkung nach der Verordnung des Reichspräsidenten vom 8. Dezember 1931s úvodem a krátkými komentáři Dr. Dr. F. Schlegelbergera, státního tajemníka říšského ministerstva spravedlnosti, Franze von Dahlen, Berlín 1932
  • Das Recht der Neuzeit. Vom Weltkrieg zum nationalsozialistischen Staat. Ein Führer durch das geltende Recht des Reichs und Preußens von 1914 bis 1934., Berlín: Franz Vahlen 1934.
  • Die Erneuerung des deutschen Aktienrechts, Vortrag gehalten am 15. August 1935 vor der Industrie- und Handelskammer v Hamburku, Verlag Franz Vahlen, 1935
  • Gesetz über die Angelegenheiten der freiwilligen Gerichtsbarkeit, Köln, Heymanns 1952.
  • Das Recht der Gegenwart. Ein Führer durch das in Deutschland geltende Recht jako vydavatel, Berlín a Frankfurt a. M., Franz Vahlen Verlag 1955
    • Das Recht der Gegenwart: ein Führer durch das in der Bundesrepublik Deutschland geltende Recht - 29. Aufl., Stánek: 1. ledna 1998. - München: Vahlen, 1998 ISBN  3-8006-2260-2
  • Seehandelsrecht. Zugleich Ergänzungsband zu Schlegelberger, Kommentar zum Handelsgesetzbuch, Berlín, Vahlen, 1959. (s Rudolfem Lieseckem)
  • Kommentar zum Handelsgesetzbuch in der seit dem 1. Říjen 1937 geltenden Fassung (ohne Seerecht). Anotace: Ernst Geßler, Wolfgang Hefermehl, Wolfgang Hildebrandt, Georg Schröder, Berlin, Vahlen, 1960; 1965; 1966.

Reference

  1. ^ http://ww2gravestone.com/people/schlegelberger-dr-franz-louis-rudolph/
  2. ^ Schlegelberger |Norimberk Archivováno 7. Února 2006 v Wayback Machine, UMKC.
  3. ^ http://www.christsbondservants.org/Home_Files/wys-Tom.The%20Conviction%20of%20Franz%20Schelgelberger%20(2).pdf

Další čtení

  • Michael Förster, Jurist im Dienst des Unrechts: Leben und Werk des ehemaligen Staatssekretärs im Reichsjustizministerium, Franz Schlegelberger, 1876–1970, Baden-Baden 1995
  • Eli Nathans, Franz Schlegelberger, Baden-Baden 1990
  • Arne Wulff, Staatssekretär profesor Dr. Dr. h.c. Franz Schlegelberger, 1876–1970, Frankfurt nad Mohanem 1991

externí odkazy