Karl Hermann Frank - Karl Hermann Frank - Wikipedia
Karl Hermann Frank | |
---|---|
![]() | |
Říšský ministr pro Čechy a Moravu | |
V kanceláři Srpen 1942 - květen 1945 | |
Prezident | Adolf Hitler (tak jako Führer ) |
Kancléř | Adolf Hitler |
Osobní údaje | |
narozený | Karlovy Vary, Království české, Rakousko-Uhersko | 24. ledna 1898
Zemřel | 22. května 1946 Věznice Pankrác, Praha, Československo | (ve věku 48)
Příčina smrti | Provedení závěsný |
Odpočívadlo | Hřbitov Ďáblice, Praha, Československo |
Politická strana | Nacistická strana |
SS kariéra | |
Věrnost | ![]() |
Hodnost | Obergruppenführer |
Zadržené příkazy | Vyšší SS a policejní vůdce pro Protektorát Čechy a Morava |
Ocenění | Válečný záslužný kříž s meči, 2. a 1. třída[1] |
Karl Hermann Frank (24. ledna 1898-22. Května 1946) byl prominentní Sudetská němčina nacistický úředník v Protektorát Čechy a Morava před a během druhá světová válka. Dosažení hodnosti Obergruppenführer, velil nacistickému policejnímu aparátu v protektorátu, včetně Gestapo, SD a Kripo. Po válce byl Frank souzen, odsouzen a popraven závěsný za roli při organizování masakrů lidí v českých vesnicích Lidice a Ležáky.
Časný život
Narozen v Karlovy Vary, Čechy, v Rakousko-Uhersko (současnost Karlovy Vary, Česká republika ), Frank učil jeho otec (zastánce Georg Ritter von Schönerer politiky o nacionalistické agitaci. Frank se pokusil narukovat do Rakousko-uherská armáda v první světová válka, ale byl odmítnut kvůli slepotě v pravém oku.[2] Strávil rok na právnické fakultě Německý jazyk Univerzita Karlova v Praze a pracoval jako lektor na vydělávání peněz.[2]
Extrémní zastánce začlenění Sudety do Německa se Frank připojil k Německá národní socialistická dělnická strana (Deutsche Nationalsozialistische Arbeiterpartei; DNSAP) do roku 1923 a podílel se na přípravě několika kapitol DNSAP v severních Čechách a ve Slezsku.[2] V roce 1925 Frank otevřel knihkupectví, které se specializovalo na nacionalistickou literaturu. Frank se připojil a pomohl uspořádat Sudetoněmeckou frontu pro vlast (SdH) v roce 1933, která se oficiálně stala Sudetoněmeckou stranou (SdP) v roce 1935. Poté pracoval v oddělení public relations a propagandy SdP.[3]
V roce 1935 se Frank stal zástupcem vůdce SdP a byl zvolen poslancem československého parlamentu. Frank, který zastupoval nejradikálnější národní socialisty v SdP, byl jmenován zástupcem Gauleiter Sudet, když se v říjnu 1938 stala součástí Německa.[4] Frank oficiálně vstoupil do nacistické strany a SS 1. listopadu 1938.[5]
druhá světová válka

V roce 1939 byl Frank povýšen na SS-Gruppenführer a jmenován státním tajemníkem říše Protektorát Čechy a Morava pod říšským protektorem Konstantin von Neurath.[4] Himmler jej také označil za protektorát Vyšší SS a policejní vůdce, což z něj dělá svého vysoce postaveného důstojníka SS. Ačkoli byl Frank nominálně pod Neurathem, měl v protektorátu velkou moc.[6] Ovládal nacistický policejní aparát v protektorátu, včetně Gestapo, SD a Kripo.[7]
Jako ministr zahraničí a šéf policie Frank prosazoval politiku tvrdého potlačování disidentských Čechů a prosazoval zatčení českého a moravského předsedy vlády, Alois Eliáš. Proti těmto činům Franka se postavil Neurathův „měkký přístup“ k Čechům, čímž se podpořil protiněmecký odpor stávkami a sabotáží.[8] To Franka frustrovalo a vedlo k tomu, že tajně pracoval na diskreditaci Neuratha.[8]
Hitlerovo rozhodnutí přijmout radikálnější přístup v Čechách a na Moravě mělo fungovat ve prospěch Franka. Hitler osvobodil Neuratha od jeho aktivních povinností 23. září 1941, ačkoli na papíře stále zůstával říšským protektorem. Frank doufal, že bude jmenován zástupcem protektora a každodenním vedoucím protektorátu. Místo toho si Hitler vybral Reinhard Heydrich, a dal mu mandát prosazovat politiku, bojovat proti odporu proti nacistickému režimu a udržovat produkční kvóty českých motorů a zbraní, které byly „pro německé válečné úsilí nesmírně důležité“.[8] Pracovní vztah mezi Frankem a Heydrichem byl dobrý, protože oba byli ambiciózní a brutální.[9] V protektorátu zahájili vládu teroru, zatýkali a zabíjeli protivníky a zintenzivňovali deportace Židů do koncentračních táborů. Podle Heydricha bylo do února 1942 zatčeno 4 000 až 5 000 lidí a 400 až 500 osob bylo popraveno.[10]
Masakr v Lidicích

Když byl Heydrich zavražděn v roce 1942 byl Frank znovu povýšen na povýšení na zástupce protektora; Kurt Daluege místo toho byl vybrán. Daluege a Frank byli nápomocni při zničení českých vesnic v Lidice a Ležáky aby se pomstil českému lidu za Heydrichovu smrt. Když přišlo na obyvatelstvo Lidic, nařídil Frank Horst Böhme, šéf SiPo a SD v Praze, zastřelit všechny muže, poslat všechny ženy do koncentračních táborů a dát těch pár dětí považovaných za hodné „germanizace“ do péče rodin SS v Německu, přičemž zbytek bude zavražděn.[11]

Pod Daluege Frank pokračoval v upevňování své moci a časem Wilhelm Frick byl jmenován říšským protektorem v roce 1943, Frank byl nejmocnějším úředníkem v Čechách a na Moravě.[12] V srpnu 1942 mu byla udělena Státní ministr jako říšský ministr pro Čechy a Moravu. V červnu 1943 byl povýšen na SS-Obergruppenführer a generální policie v Praze. Frank byl také jmenován generálem Waffen-SS.[13]
Protistranícké operace
V roce 1944 osobně dirigoval protipartizánské války v Morava zaměřené na zničení Partyzánská brigáda Jana Žižky. Přes nasazení 13 000 vojáků a souhrnné popravy z civilistů podezřelých z podpory partyzánů nemohli Němci zničit partyzánskou brigádu a mylně usoudili, že hrozba byla odstraněna.[14]
Soud a poprava
Frank byl zatčen americká armáda vojska v oblasti Rokycany dne 9. května 1945. Byl vydán Lidovému soudu v Praze a souzen v roce 1946. Poté, co byl odsouzen za válečné zločiny a zničení Lidic a Ležáků Frank byl odsouzen k smrti. Byl oběšen dne 22. května 1946 na nádvoří Věznice Pankrác v Praze před 5 000 diváky.[1] Byl pohřben v anonymní jámě u Prahy Hřbitov Ďáblice.
Osobní život
Frank byl dvakrát ženatý. Dne 21. Ledna 1925 se oženil s Annou Müllerovou (narozenou 5. Ledna 1899 v Karlovy Vary ). Pár měl dva syny Haralda, narozeného 20. ledna 1926, a Gerharda, narozeného 22. dubna 1931. Rozvedli se 17. února 1940 a později téhož roku se Müller oženil (?) ...
Karl-Hermann nástupce jako zástupce Gauleiter z Sudety, SA -Brigadeführer Dr. Fritz Köllner.
Dne 14. Dubna 1940 se Frank znovu oženil s lékařkou Karolou Blaschekovou (narozenou 13. Srpna 1913 v Brüx ). Pár měl spolu tři děti, dvě dcery Eddu (narozenou 16. srpna 1941) a Holle-Sigrid (narozen 8. března 1944) a syna Wolfa-Dietricha (narozen 20. srpna 1942).[15]
Reference
- ^ A b Miller 2006, str. 362.
- ^ A b C Miller 2006, str. 356.
- ^ Miller 2006, str. 356, 357.
- ^ A b Zentner & Bedürftig 1991, str. 290.
- ^ Miller 2006, str. 355.
- ^ Miller 2006, str. 358.
- ^ Suchánková 2013, str. 11.
- ^ A b C Williams 2003, str. 82.
- ^ Miller 2006, str. 359, 364.
- ^ Bryant 2007, s. 140–143.
- ^ Miller 2006, str. 359–360.
- ^ Zentner & Bedürftig 1991, str. 290, 291.
- ^ Miller 2006, str. 355, 359–360.
- ^ Hrošová 2012, str. 93–105.
- ^ Miller 2006, str. 364.
Bibliografie
- Bryant, Chad Carl (2007). Praha v černém: nacistická vláda a český nacionalismus. Cambridge, MA: Harvard University Press. ISBN 978-0-674-02451-9.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Hrošová, Marie (2012), Na každém kroku boj (1. vyd.), Nové Město u Chlumce nad Cidlinou: Český svaz bojovníků za svobodu, ISBN 978-80-260-2483-5CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Miller, Michael (2006). Vedoucí představitelé SS a německé policie, sv. 1. Nakladatelství R. James Bender. ISBN 978-93-297-0037-2.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Suchánková, Kateřina (2013). „Protipartyzánská operace Tetřev v roce 1944“ (PDF). Masarykova univerzita.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Williams, Max (2003). Reinhard Heydrich: The Biography, Volume 2 - Enigma. Church Stretton: Ulric Publishing. ISBN 978-0-9537577-6-3.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Zentner, Christian; Bedürftig, Friedemann (1997) [1991]. Encyklopedie Třetí říše. New York: Da Capo Press. ISBN 978-0-3068079-3-0.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
Další čtení
- Suppan, Arnold (2019). „Diktatura Karla Hermanna Franka“. Hitler – Beneš – Tito: Národní konflikty, světové války, genocidy, vyhnání a rozdělená vzpomínka ve střední a východní Evropě, 1848–2018. Vídeň: Press Rakouská akademie věd. 461–474. ISBN 978-3-7001-8410-2. JSTOR j.ctvvh867x.