Ostfriedhof (Mnichov) - Ostfriedhof (Munich)

Ostfriedhof v Mnichově

The Ostfriedhof ("Východní (ern) hřbitov") v Mnichov, nacházející se v okrese Obergiesing, byla založena v roce 1821 a stále se používá. Zahrnuje plochu více než 30 hektarů a přibližně 34 700 pohřebních pozemků.

Budovy byly postaveny v letech 1894 až 1900 podle plánů Hans Grässel. V roce 1929 a krematorium byla otevřena. Těla tisíců odpůrců Národní socialista režim zde byl zpopelněn v letech 1933 až 1945 a jejich popel byl většinou zlikvidován bez památníku. Tito zahrnovali lidi popravené v Věznice Stadelheim, oběti koncentrační tábory Dachau, Birkenau a Osvětim a Aktion T4 kampaň. V roce 1946 byla těla několika z odsouzených k smrti u Norimberské válečné zločiny počítaje v to Hermann Göring byly zde zpopelněny a popel se rozptýlil.

Dějiny

Ostfriedhof v Mnichově
Ostfriedhof v Mnichově

Nejstarší část Ostfriedhofu byla vyložena v roce 1817 jako pohřebiště Au na úzkém pruhu Auer Flur (v současnosti Tegernseer Landstraße ), která zasahovala až na území Giesingu. Po několika rozšířeních a uzavření pohřebiště na Gietlstraße v roce 1876 se také stalo pohřebištěm v Giesingu.

Budova hřbitova na St.-Martins-Platz byla postavena v letech 1894 až 1900 podle plánů Hans Grässel. Monumentální kopulární obraz od Josef Guntermann byl přidán současně (byl zničen v roce) druhá světová válka ). V této době byl Ostfriedhof rozšířen, aby vytvořil jeden z velkých hřbitovů tehdy rychle se rozvíjejícího města Mnichova. Charakteristickým rysem stavby byly arkádové klenby postavené do podoby nádvoří obklopujícího řady hrobů.[1]

Stará kaple pohřebiště au byla zničena v roce druhá světová válka. Ostatní budovy byly těžce poškozeny, ale byly znovu postaveny Hans Döllgast v letech 1951/52.

Krematorium 1929

Krematorium

Dne 27. září 1929 nový krematorium byla otevřena. Prostý design byl také Grässel. Po několik dní bylo krematorium zpřístupněno veřejnosti, navzdory kritice v místním tisku prohlídky vedl sám ředitel pohřebního oddělení města Mnichova. Návštěvníků bylo celkem 27 000.

1933 až 1945

Kurt Eisner, zavražděn 21. února 1919, ministr-prezident krátkotrvajícího Svobodný stát který předcházel Bavorská sovětská republika, byl pohřben v Ostfriedhofu. 1. května 1922 Mnichovské odbory volného obchodu (Münchner Freien Gewerkschaften) pověřil pomník věnovaný „mrtvým revoluce“. Urna obsahující Eisnerův popel byla zazděna na podstavci. Krátce po Národní socialisté převzal moc Památník revoluce byl zničen: byl zbořen 22. června 1933 a urna s Eisnerovým popelem byla přesunuta do Nový židovský hřbitov, kde je stále pohřben. Pomník v Ostfriedhofu po válce znovu vytvořil umělec Konstantin Frick jako věrnou kopii originálu.

V krematoriu Ostfriedhof byla spálena těla tisíců odpůrců Třetí říše. Začátkem července 1934 pozůstatky 17 nacistů a odpůrců národního socialismu zabitých během Noc dlouhých nožů byli přivedeni na hřbitov v dodávce nábytku (aby se zabránilo pozornosti) a spáleni. Popel byl náhodně rozdělen mezi mnoho uren, aby se odstranily všechny stopy mrtvých. Mezi nimi byl i novinář Fritz Gerlich, považovaný za jednoho z nejvíce prozíravých a odvážných nepřátel nacismu.

Neznámý počet lidí, kteří byli v roce 2006 zavražděni z politických důvodů Věznice Stadelheim bylo zde zpopelněno, stejně jako těla 3 996 zadržených z koncentrační tábory Dachau, Osvětim a Buchenwald jakož i z likvidačních zařízení Akce T4 eutanázie.

Po roce 1945

Vnější pohled z St.-Martins-Platz

Dne 17. října 1946 kamiony americké armády přinesly 12 rakev, které měly obsahovat těla 12 amerických vojáků, kteří zemřeli v nemocnici a měli být zpopelněni za přítomnosti amerických důstojníků. Jeden byl prázdný a byl přítomen pouze za účelem uvedení diváka v omyl. Ve skutečnosti šlo o těla deseti nacistických válečných zločinců odsouzených Norimberské válečné zločiny být pověšen: Joachim von Ribbentrop, Wilhelm Keitel, Ernst Kaltenbrunner, Alfred Rosenberg, Hans Frank, Wilhelm Frick, Julius Streicher, Fritz Sauckel, Alfred Jodl, a Arthur Seyss-Inquart. Jedenácté tělo bylo to Hermann Göring, který spáchal sebevraždu dříve, než mohla proběhnout jeho poprava. Aby se zabránilo tomu, že se hroby později stanou centry úcty, byl popel rozptýlen v Isar.[2]

Hroby významných osob

Plaketa na náhrobku Hanse Steyrera
Hrob Thomase Wimmera

Poznámky a odkazy

  1. ^ Hans Pietzner: Landschaftliche Friedhöfe. Lipsko 1904, s. 60
  2. ^ Kingsburg Smith, International News Service, 16. října 1946

Literatura

  • Archiv města Mnichov
  • Benedikt Weyerer: Mnichov 1933–1949 - Stadtrundgänge zur politischen Geschichte. MünchenVerlag, München 2006, ISBN  3-927984-18-3.
  • Erich Scheibmayr: Letzte Heimat - Persönlichkeiten v Münchner Friedhöfen. MünchenVerlag, München 1985, ISBN  3-9802211-0-5.
  • Erich Scheibmayr: My jsme? Chceš? Wo? 3 Teile. MünchenVerlag, München 1989, 1997, 2002, ISBN  3-9802211-1-3, ISBN  3-9802211-3-X, ISBN  3-9802211-4-8.
  • Willibald Karl: Der Münchner Ostfriedhof - Von den „Auer Leichenäckern“ zum Großstadt-Krematorium. Zwei Rundgänge. MünchenVerlag, München 2011, ISBN  978-3-937090-58-0.

externí odkazy

Souřadnice: 48 ° 07'04 ″ severní šířky 11 ° 35'20 ″ východní délky / 48,117777 ° N 11,588889 ° E / 48.117778; 11.588889