Překlad „zákona“ do dalších evropských jazyků - Translating "law" to other European languages - Wikipedia

The překlad „zákona“ do dalších evropských jazyků čelí několika obtížím. Ve většině evropský jazyky Stejně jako některé další ovlivněné evropskými jazyky lze přeložit do dvou různých slov Angličtina tak jako "zákon Pro obecné srovnání v tomto článku latinský budou použity termíny „ius“ a „lex“. Etymologicky, ius má nějaký vztah k že jo, prostě nebo rovný.

Všeobecné

V angličtině existují dvě víceméně synonyma přídavná jména, oba latinského původu, které odpovídají etymologicky k kontinentálnímu rozlišení: běžné slovo právní a méně časté právnický (nebo dokonce právní). Avšak slova ius a lex nejsou synonyma.

Lex lze někdy přeložit jako legislativa, statut, zákonný zákon nebo dokonce akt, i když odpovídající legislativní, statutus a Actus také existují. Lex je zákon vytvořený a politický orgán, tak jako Parlament nebo Vláda. V moderních společnostech nohy jsou obvykle psány, i když to není nezbytná funkce. Lex se často používá v množný (nohy), protože každý akt je jeden lex.

Na druhou stranu, ius je také polysemózní, protože to může znamenat buď zákon nebo že jo. Kontinentální právníci někdy rozlišují mezi „subjektivními“ ius„(jakékoli zákonné právo) a„ cíl ius„(celý zákon), ale to se v běžném jazyce neděje. Dva smysly ius lze ve většině případů snadno rozlišit.

Když ius prostředek zákon, obvykle nějaké má sémantický připojení k co je pravda, prostě nebo rovný. Například Němec motto Einigkeit und Recht und Freiheit (doslovně Jednota, právo a svoboda)) byl přeložen jako Jednota a spravedlnost a svoboda, i když pro slovo existuje jiné slovo spravedlnost (Gerechtigkeit). Lex takové připojení nemá. Někteří překladatelé z Kant a Hegelova díla byla přeložena Recht tak jako objektivní právo (viz Steiner, 2002, s. 276), i když tyto práce, zejména Kantovy, jsou jen o právu nebo nanejvýš o nejlepším právu.

Dnešní kontinentální právnické školy a fakulty nárok na studium ius. Středověký univerzity naopak měly obvykle fakultu nohy. The Anglická Wikipedia článek o „zákon " Odkazy na články Wikipedie v jiných jazycích o ekvivalentu ius.

Příklady

Jazyk	zákon (obecně)	statut, akt parlamentu	Jazyk	zákon (obecně)	statut, akt parlamentu
latinský	ius	lex	holandský	recht	mokrý
francouzština	droit	loi	Němec	Recht	Gesetz
španělština	derecho	ley	italština	ducho	legge
lotyšský	tiesības	likums	ruština	право	закон
Litevský	teisė	įstatymas	maltština	ordni	liġi
portugalština	direito	lei	švédský	rätt	zpoždění

Existuje několik evropských jazyků jiných než angličtina, kde se „zákon“ překládá do jednoho slova, například polština prawo. Na druhé straně je to významný neevropský jazyk, který tento rozdíl odlišuje arabština, kde قانون (qānūn) je ekvivalentní s lex a ﺣـق (haqq) je ekvivalentní s ius.

Abychom objasnili rozdíl, můžeme se podívat na to, jak se tyto věty překládají španělština:

občanské právo derecho civilní	zakázáno zákonem prohibido por la ley
zvykové právo derecho común	akt Kongresu ley del Congreso
imigrační zákon derecho de inmigración	Zákon o přistěhovalectví ley de inmigración
přirozené právo derecho přirozené	přírodní zákony leyes de la naturaleza

V dvojjazyčných a vícejazyčných jurisdikcích je v právních kontextech nutný pečlivý překlad, aby se předešlo nejednoznačnosti. Ani vynikající překlad však nedokáže zachytit všechny konotace původních slov a mnoho vědců se zasazuje o dvojjazyčné soudce, kteří mohou analyzovat obě verze textu.

V Kanadě od roku 1891pravidlo stejné pravosti „rozhodl, že francouzská a anglická verze všech federálních zákonů jsou považovány za stejně autoritativní. Anglické a francouzské texty důležitých však nemusí překládat přesně, což ponechává otevřenou možnost, že soudci mohou chápat stejný zákon ve smyslu dvou různých věcí. To zahrnuje problém „zákona“ versus „droit". Například, Osgoode Hall vědec Robert Leckey tvrdí, že v roce 2006 Multani případ kvůli zákazu Kirpani (Sikhské slavnostní dýky) školní radou v Quebecu, soudci Nejvyšší soud Kanady, navzdory tomu, že psali důvody francouzsky, nesouhlasili s významem výrazu „ne peuvent être restreints que par une règle de droit"v oddíle 1 Listina práv a svobod, který se v anglické verzi textu vyskytuje jako „není předepsán zákonem“. Spoléhajíc na různá kulturní a akademická pozadí (občanské právo Quebeku a frankofonní správní kultura, versus anglické zvykové právo a britské tradice jinde v Kanadě), buď se rozhodli, že akce školní rady při zákazu kirpanu byla, nebo nebyla, “une règle de droit„nebo„ zákon “(bez odkazu na slovo„ předepsáno “). Lackey tvrdí, že„ [v] správním právu z Francie a ve stipendiu správního práva napsaném ve francouzštině v Quebecu je nařízení „une règle de droit“ a rozhodnutí není „une règle de droit“ “, zatímco v anglickém jazyce nemá rozdíl mezi„ předepsaným zákonem “a„ předepsaným zákonem “nic společného s rozlišováním mezi obecnými normami a individuálními rozhodnutími.^[1]^[2]

Tento rozdíl mezi angličtinou a jinými evropskými jazyky je někdy uváděn v debatách mezi právní pozitivismus, přírodní zákon a interpretivismus. Berkowitz (2005) tvrdí, že vzestup právního pozitivismu odpovídá „transformaci smyslu pro„ právo “, což je obtížné téma, k němuž přispívá zvláštní omezení anglického jazyka, nerozlišování mezi ius a lex. Jelen sám, v Pojem právo (s. 206 a násl.) tvrdil, že rozdíl mezi ius a lex může objasnit vztah mezi právem a morálka. Obdobně upozorňuje Gardner (2004), aby rozlišoval mezi „právem“ obecně a „právním zákonem“.

Pro účely příkladů tento článek používá latinská slova.

Diskuse o vztahu mezi ius (jus) a lex

Kontinentální legální pozitivisté 19. a první poloviny 20. století tvrdily, že všechno ius je lex.

Na německých „právnických fakultách“ se někdy říká následující alegorie: Slovo „Recht“ úzce souvisí se slovem „Rache“ (což je v angličtině „pomsta“). Přináší myšlenku „oko za oko“ jako první nástroj k překonání nekontrolované pomsty. Z tohoto pohledu je Recht institucionalizovaný Rache. Ale to znamená: Pokud někdo říká: „Měl jsem na to„ právo “.“, Měl by říci: „Udělal jsem to z pomsty.“, Protože daná osoba není „legální“ institucí.^{[Citace je zapotřebí ]}

Reference

Další čtení

Émile Benveniste (1969) Le vocabulaire des institutes indo-européennes, sv. 2, Pouvoir, droit, náboženství, Paříž: Minuit.
Berkowitz, Roger (2005) Dar vědy: Leibniz a moderní právní tradice, Harvard University Press. An výňatek je k dispozici online.
Fletcher, George (2001) „Na počest„ Ius et Lex “. Několik úvah o mluvení o právu“.
Gardner, John (2004), „Zákonnost práva“, Ratio Juris, sv. 17, č. 2, červen 2004, 168-181.
Hans Kelsen (1960) Čistá teorie práva, druhé vydání.
Hillel Steiner (2002), „Working Rights“, Kramer, Simmonds, Steiner, Debata o právech, Oxford: Oxfordská univerzita.

[1] Leckey, Robert. „Předepsáno zákonem / Une Règle de Droit.“ Osgoode Hall Law Journal 45.3 (2007): 571-620

[2] ttp://digitalcommons.osgoode.yorku.ca/cgi/viewcontent.cgi?article=1235&context=ohlj

[1]

[2]