Tiódelsova sága - Tiódels saga

Tiódelsova sága (taky Tíódélsova sága, Sága Tiodielis, a různé jiné formy v rukopisech) je Starý islandský rytířská sága, založeno na Starý norský překlad, Bisclaretz ljóð, z Marie de France Breton lai Bisclavret.[1]

souhrn

V souhrnu Tove Hovn Ohlsson,

Rytíř každý týden několik dní mizí a žádné tělo neví, kam jde. Jeho manželce se podaří vymýtit jeho tajemství - že je vlkodlak a žije mezi divokými zvířaty. Poté, co se dozví, že jeho oblečení je nezbytné pro jeho návrat do lidské podoby, kontaktuje dalšího rytíře, který je po dlouhou dobu jejím obdivovatelem (v Tíódél její milenec) a požádá ho, aby jí pomohl zbavit se manželových šatů. Když Tíódél se znovu neobjeví, oba se vzali. Když král jednoho dne loví, všimne si zvířete, které, jak se zdá, žádá o milost. Místo toho, aby ho zastřelil, nechá zvíře ho následovat domů, kde se stane královským mazlíčkem. Na oslavě zvíře upře oči na rytíře, který je nyní ženatý se svou ženou, a zaútočí na něj. Král a jeho společnost hledají opět ubytování na noc v domě páru. Zvíře na ni také útočí (a kouše si z nosu, Lai de Bisclavret a Tíódélsova sága). Král se rozzlobí a chce ho zabít. Třetí rytíř vysvětluje králi, že zvíře musí mít důvod zaútočit na tyto dva lidi, a naznačuje, že důvodem může být to, že žena mohla skrýt oblečení svého prvního manžela. Je nucena jít a vzít si oblečení, ale zvíře je nejprve nepřijme. Teprve poté, co jsou šaty a rytíř umístěny do samostatné místnosti, dojde k transformaci a král a jeho společnost poznají ztraceného rytíře. Manželka a její druhý manžel jsou zahnáni a jejich děti se rodí bez nosu.[2]

Rukopisy a kmen

Stemma rukopisného přenosu staré islandské ságy Tiódels, vizualizované z diskuze v Tove Hovn Ohlsson (ed.), Tiodelis sága, Stofnun Árna Magnússonar í Íslenskum Fræðum, rit, 72 (Reykjavík: Stofnun Árna Magnússonar, 2009). MSS se koná v Reykjavíku, pokud není uvedeno jinak. Tečkované čáry naznačují nejednoznačné vztahy v Ohlssonově díle.

Tiódelsova sága pochází z Bisclaretz ljóð, ale podrobnosti, kde je to blíže ke starofrancouzskému originálu než k dochovaným rukopisům Bisclarets ljóð (hlavně De la Gardie, 4-7 ) ukazují, že kopie Bisclaretz ljóð na kterém je založen, je nezávislý na ostatních dochovaných svědcích.[3] Sága přežije ve 24 rukopisech od raného novověku, nejvíce původně vyrobených na Islandu.[4]

Edice a překlady

Vliv

Tiódelsova sága byl základem pro tři rímur, dosud nepublikované: jeden od Kolbeinna Grímssona (kolem 1600-83), uchovaný ve třech rukopisech; jeden od Jóna Sigurðssona a jeho syna Símona á Veðramóta (kolem 1644-1709), od Skagafjörður, zachováno v deseti rukopisech; a jeden od Magnúse Jónssona í Magnússkógara (1763-1840) z Dalasýsla, uchovaný ve třech rukopisech a deseti dalších.[5]

Reference

  1. ^ Marianne E. Kalinke a P. M. Mitchell, Bibliografie staro norštiny – islandských románků, Islandica, 44 (Ithaca: Cornell University Press, 1985), s. 114.
  2. ^ Tove Hovn Ohlsson (ed.), Sága Tiodelis, Stofnun Árna Magnússonar í Íslenskum Fræðum, rit, 72 (Reykjavík: Stofnun Árna Magnússonar, 2009), s. cxxix-cxxx.
  3. ^ Tove Hovn Ohlsson (ed.), Sága Tiodelis, Stofnun Árna Magnússonar í Íslenskum Fræðum, rit, 72 (Reykjavík: Stofnun Árna Magnússonar, 2009), s. cxxix.
  4. ^ Marianne E. Kalinke a P. M. Mitchell, Bibliografie staro norštiny – islandských románků, Islandica, 44 (Ithaca: Cornell University Press, 1985), s. 114; Tove Hovn Ohlsson (ed.), Sága Tiodelis, Stofnun Árna Magnússonar í Íslenskum Fræðum, rit, 72 (Reykjavík: Stofnun Árna Magnússonar, 2009), s. cxxxi.
  5. ^ Tove Hovn Ohlsson (ed.), Sága Tiodelis, Stofnun Árna Magnússonar í Íslenskum Fræðum, rit, 72 (Reykjavík: Stofnun Árna Magnússonar, 2009), s. xi.