Sigrgarðsova sága frœkna - Sigrgarðs saga frœkna

Sigrgarðsova sága frœkna (moderní islandština Sigurgarðs sága frækna, sága Sigrgarðr Valiant) je středověká islandština romantická sága, popsal Finnur Jónsson jako „celkově ... jeden z nejlepších a nejcennějších pro čtení“ islandských „nevlastních ság“.^[1]

Děj a literární postava

Zápletku ságy shrnuli Marianne E. Kalinke a P. M. Mitchell:

Ingigerðr, královna Taricie, a její dvě sestry, Hildr a Signý, trpí kouzlem, které na ně vrhla Hlégerðr, konkubína jejich otce. Žádný nápadník nemůže potěšit Ingigerðra, zatímco Hildr a Signý se promění ve zvířata. Když Sigrgarðr, královský syn, narazí na Ingigerðra, opakovaně z něj dělá blázna. Opouští Taricii, aby se vrátil v přestrojení za obchodníka. Ingigerðr ho přelstí, když se ji pokusí unést pomocí létajícího koberce. Nakonec Sigrgarðr, vystupující jako vikingský Knútr, navštíví Ingigerðr se dvěma nevlastními bratry. Všem třem se podařilo kouzla prolomit. Sága končí trojitou svatbou.^[2]

Bez ohledu na shrnutí Kalkinkeho a Mitchella většina rukopisů ságy nechala království Ingigerðra ne v ‚Taricii ', ale v‚ Tartarii' (tj. Tartary ), a to bylo argumentoval, že ztracený původní rukopis ságy musí také číst Tartaria.^[3]

Zatímco sága „má ve svém stylu a vykreslování hodně drsných hran“, byla přesto charakterizována jako „pevně a mocně strukturovaná“, „vrhá se s neochvějnou oddaností do zázračného příběhu nevlastních matek a nevlastních bratrů , kletby, létající koberce, podvod, přestrojení, změna tvaru, trollové a dovádění do ložnice “.^[4]

Sága přilákala zvláštní kritický komentář kvůli manipulaci s genderovou a sexuální politikou: je zvláště pozoruhodná mezi romantickými ságami, protože morální postavení hlavní mužské postavy je sporné. Než si Sigrgarðr začala váhat s Ingigerðrem, dříve si vypěstovala zvyk svádět a odhodit ženy; degradace, které utrpí z jejích rukou, lze proto chápat jako odplatu za jeho nemorálnost.^[5]

Zdroje a vlivy

Sága čerpá Viktorova sága ok, Blávus a Bósa sága ok Herrauðs. Vzdálenější podobnosti s jinými texty - jak středověkými, tak pozdějšími lidovými příběhy - naznačují, že sága čerpá z ústních tradic vyprávění příběhů, přičemž některé podrobnosti pravděpodobně naznačují ústní spojení se středověkými irskými a velšskými tradicemi.^[6]

Rukopisy a datum

Sága je doložena nejméně 53 rukopisy, které pocházejí z patnáctého století až do počátku dvacátého, většinou z Islandu,^[7][8] zřejmě všichni pocházeli ze ztraceného společného originálu.^[3]

Nejstarší dochovaný rukopis je Rekjavík, Stofnun Árna Magnússonar, AM 556a-b 4to, z pozdějšího patnáctého století, známý jako Eggertsbók. Peter Jorgensen zjistil, že sága musela být původně složena kolem 1450 × 75.^[9]

Následující seznam rukopisů je založen na průzkumu, který provedli Kalinke a Mitchell,^[10] na Handrit.is a v průzkumu Stories for All Time z fornaldarsaga rukopisy. Jsou-li k dispozici, jsou poskytnuty odkazy na položky online katalogu.

Kalinke a Mitchell uvedli dva rukopisy jako obsahující Sigurgarðs sága frækna které ve skutečnosti obsahují Sigurgarðs sága o Valbrands: Lbs 1496 4to (1883) a Lbs 2319 4to (1727-1729). Podobně Handrit.is uvádí Lbs 4547 8vo jako obsahující Sigurgarðs sága frækna,^[11] také nesprávně.

Edice a překlady

• Einar Þorðarson (ed.), Sagan af Sigurgarði frœkna (Reykjavík: Einar Þorðarson, 1884), http://www.alarichall.org.uk/teaching/sigrgardssaga.php. [Populární edice pro čtení.]
• Agnete Loth (vyd.), Pozdně středověké islandské románkyEditiones Arnamagæanae, řada B, 20–24, 5 vols Kodaň: Munksgaard, 1962–65), V 39–107. [Hlavní vědecké vydání.]
• Alaric Hall, Steven D. P. Richardson a Haukur Þorgeirsson (ed. A trans.), „Sigrgarðs sága frækna: Normalizovaný text, překlad a úvod “, Skandinávsko-kanadská studia / Études Scandinaves au Canada, 21 (2013), 80-155, http://scancan.net/article.htm?id=hall_1_21. [Normalizovaný staroislandský text a anglický překlad podle Lothova vydání.]

Reference