Seal (východní Asie) - Seal (East Asia)
 | tento článek potřebuje další citace pro ověření. (Srpna 2009) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) |
| Těsnění | |||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Pečeť jména Baiwen, přečtěte si nahoru-dolů-vpravo-vlevo: 葉昊旻 印 (pchin-jin: Ye Hao Min Yin, rozsvícený „Seal of Ye Haomin“) | |||||||||||||||||||||
| čínské jméno | |||||||||||||||||||||
| Tradiční čínština | 印鑑 nebo 圖章 nebo 印章 | ||||||||||||||||||||
| Zjednodušená čínština | 印鉴 nebo 图章 nebo 印章 | ||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||
| Korejské jméno | |||||||||||||||||||||
| Hangul | 인감 nebo 도장 nebo 인장 | ||||||||||||||||||||
| Hanja | 印鑑 nebo 圖章 nebo 印章 | ||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||
| Japonské jméno | |||||||||||||||||||||
| Kanji | 印鑑 nebo 印章 nebo 判 子 | ||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||
A těsnění, v kontextu východní a jihovýchodní Asie, je obecný název pro tisk známky a jejich otisky, které se používají místo podpisy v osobních dokumentech, kancelářských dokumentech, smlouvách, uměleckých dílech nebo jakýchkoli položkách vyžadujících potvrzení nebo autorství. V západním světě je obchodníci tradičně označovali jako chop chop nebo jednoduše kotlety. Proces začal v Číně a brzy se rozšířil po východní Asii. Čína, Japonsko a Korea v současné době používají směs pečetí a podpisů rukou a stále častěji elektronické podpisy.[1]
Čínská těsnění jsou obvykle vyrobena z kámen, někdy z kovů, dřeva, bambusu, plastu nebo slonoviny, a obvykle se používají s červenou barvou inkoust nebo rumělka vložit (čínština : 朱砂; pchin-jin : zhūshā). Slovo 印 („yin“ v mandarínštině, „in“ v japonštině a korejštině) konkrétně odkazuje na otisk vytvořený pečetí a také se objevuje v kombinaci s jinými morfémy ve slovech souvisejících s jakýmkoli tiskem, jako ve slově „印刷"," tisk ", vyslovováno" yìnshuā "v mandarínštině," insatsu "v japonštině. Hovorový název kotleta, když se odkazuje na tyto druhy pečetí, byl převzat z hindština slovo chapa a od Malajština slovo víčko[2], což znamená razítko nebo gumová razítka. V Japonsku se tuleni (hanko) historicky používají k identifikaci jednotlivců zapojených do vlády a obchodování od starověku. Japonští císaři, šóguni a samurajové nechali na edikty a další veřejné dokumenty vtisknout svou osobní pečeť, aby prokázali autentičnost a autoritu. I dnes japonské občanské společnosti pravidelně používají pro podpis smlouvy a další důležité papírování pečeť jména.[3]
Typy
- Zhuwen (čínština: 朱 文; pchin-jin: zhūwén; Japonská výslovnost: shubun; "červené znaky") těsnění vytisknou čínské znaky červeným inkoustem, někdy označovaným jako jang těsnění.
- Baiwen (čínština: 白文; pchin-jin: báiwén; Japonská výslovnost: hakubun; "bílé znaky") těsnění vytisknou pozadí červeně a ponechají bílé znaky, někdy označované jako jin těsnění.
- Zhubaiwen Xiangjianyin (zjednodušená čínština : 朱白文 相间 印; tradiční čínština : 朱白文 相間 印; pchin-jin : zhūbáiwén xiāngjiàn yìn; lit. 'červeno-bílé znaky kombinovaná pečeť') používají pečeť zhuwen a baiwen spolu
Baiwen pečeť
Zhuwen pečeť
Zhubaiwen Xiangjianyin, čtvrtletně: 1 a 3 s Baiwen; 2 a 4 se Zhuwen
Zhuwen na pravé straně, Baiwen na levé straně
Baiwen na pravé straně, Zhuwen na levé straně
Vládní orgány
The Čínští císaři, jejich rodiny a úředníci používali velké pečeti známé jako xǐ (璽), později přejmenovaný bǎo (寶; 'poklad'), což odpovídá pečeti západních zemí. Ty byly obvykle vyrobeny z nefrit (i když bylo možné použít i tvrdé dřevo nebo drahý kov) a měly původně čtvercový tvar. Během roku byly změněny do obdélníkového tvaru Dynastie písní, ale vrátil se na náměstí během Dynastie Čching.
Nejdůležitější z těchto pečetí byla Dědická pečeť říše, který vytvořil první čínský císař, Qin Shi Huang, a byl považován za legitimizující zařízení ztělesňující nebo symbolizující Mandát nebes. Pečeť dědictví byla předána několika dynastie, ale byl ztracen na začátku Dynastie Ming. To částečně vysvětluje posedlost císařů Qing vytvářením četných císařských pečetí - pouze pro oficiální použití císařů Zakázané město v Pekingu má sbírku 25 pečetí - aby se snížil význam pečeti dědictví.
Tyto pečeti obvykle nesly názvy kanceláří, spíše než jména vlastníků. Pro různé účely lze použít různé plomby: například Cchien-tchang měl řadu neformálních pečetí (čínština : 乾隆 御 覽 之 寶; pchin-jin : Qiánlóng yùlǎn zhī bǎo; lit. „Pečeť (pečeti) pro [použití během] inspekce Qiánlóngova císaře“) použitá na vybraných obrazech v jeho sbírce.
Nejpopulárnějším stylem písma pro vládní pečeti v císařských epochách Číny (od dynastie Song po dynastii Čching) je Devítinásobný skript (九 疊 文; jiǔdiéwén), vysoce stylizovaný skript, který je pro netrénované nečitelný.
Vláda Čínská republika na Tchaj-wanu nadále používal tradiční čtvercové pečeti až do přibližně 13 centimetrů na každé straně, známé pod různými názvy v závislosti na hierarchii uživatele. Součástí zahajovacího obřadu pro Prezident Čínské republiky zahrnuje udělení toho Pečeť Čínské republiky a Seal of Honor.
V Čínská lidová republika, pečeť Ústřední lidová vláda od roku 1949 do roku 1954[4] byla čtvercová bronzová pečeť s bočními délkami 9 centimetrů. Nápis zní „Pečeť ústřední lidové vlády Čínské lidové republiky“. Je pozoruhodné, že pečeť používá relativně moderní Písmo písně spíše než starší pečeť skripty a pečeť se nazývá a ano (印), nikoli a xǐ (璽). Vládní pečeti v Čínské lidové republice mají dnes obvykle kruhový tvar a uprostřed kruhu mají pěticípou hvězdu. Název vládní instituce je uspořádán kolem hvězdy v půlkruhu.
Osobní
Existuje mnoho tříd osobních pečetí.
Jméno 名 印
Označuje jméno osoby.
| Název (čínština) | Jméno (pchin-jin) | anglické jméno | Příklad | Ukázka těsnění | Použití |
|---|---|---|---|---|---|
| 姓名 印 | Xingming Yin | Pečeť osobního jména | [李 小狼 印], [李 小狼] |   | Uveďte osobní jméno (rodinné jméno a křestní jméno ) osoby. |
| 表字 印 | Biaozi Yin | Pečeť názvu stylu | [字 矗 昊], [矗 昊] |   | Uveďte název stylu osoby. |
| 臣妾 印 | Chenqie Yin | Pečeť konkubíny subjektu | [臣 小 明] (muž), [妾 美 櫻] (žena) |   | Používán v císařských dobách císařskými manželkami nebo úředníky. |
| 書簡 印 | Shujian Yin | Zjednodušené pečeti slov | [如 佩 信 印] |  | Používá-li se v dopisech, místo ručního psaní přání blahobytu nastupuje pečeť. |
| 迴文 印 | Huiwen Yin | Rotující znaková pečeť | [李 小狼 印], [徐永裕 印] |   | Stejné jako pečeť osobního jména, ale znaky se čtou proti směru hodinových ručiček, nikoli shora dolů, zprava doleva. Někdy se používá písemně (např. K podpisu a předmluva knihy). |
| 總 印 | Zong Yin | Obecná nebo kombinovaná pečeť | [大 英 伯明皇 龍 正 之 章] |  | Uveďte osobní jméno a jméno místa, odkud pochází. |
| 官印 | Guan Yin | Vládní pečeť nebo úřední pečeť | [宜州 管 下 羈 縻 都 黎 縣 印] |  | Pečeť oddělení vlády nebo vedoucího oddělení. |
| 國 璽 、 帝 璽 | Guo Xi, Di Xi | Pečeť království, pečeť císaře | [大 清 帝國 之 璽], [文帝 行 璽] |   | Pečeť říše nebo panovníka. |
Zdarma 閑 印
Jsou ekvivalentem toho dnešního e-mailový podpis a může obsahovat osobní filozofii nebo literární sklon dané osoby. Mohou to být jakékoli tvary, od oválných až po dračí.
| Název (čínština) | Jméno (pchin-jin) | anglické jméno | Příklad | Těsnění | Použití |
|---|---|---|---|---|---|
| 肖 形 印 | Xiaoxing Yin | Portrétní pečeť | (Obrázek jelena) |  | Má obrázky bez slov, které vyjadřují charakter uživatele. |
| 吉 語 印 | Jiyu Yin | Pečeť štěstí | [日 就 富貴] |  | Má šťastná slova a přísloví. |
| 黃 神 越 章 | Huangshen Yuezhang | Překročení pečeti žlutého boha | [黃 神 越 章 天帝 神 之 印] |  | Používá se ve starověku jako ochranné kouzlo na dopisy, aby odrazilo divoká zvířata a démony příjemce. Nyní se používá hlavně jako úmluva o blahopřání k dopisům lidem, kteří cestují do zahraničí, a jako ochranné kouzlo pro bezpečné doručení dopisu příjemci. |
| 封 泥 | Feng Ni | Pečeť razítko | N / A | N / A | Používá se k zapečetění dopisů nebo balíků, často po přilepení uzavírací značky / proužku na chlopni. |
Studio 齋 印
Noste jméno soukromého studia osoby 書齋, ve kterém je většina literátů starověká Čína měl, i když pravděpodobně v menších formách. Jedná se o víceméně obdélníkový tvar.
| Název (čínština) | Jméno (pchin-jin) | anglické jméno | Příklad | Těsnění | Použití |
|---|---|---|---|---|---|
| 齋 館 印 | Zhaiguan Yin | Studio nebo studijní pečeť | [雅 目 齋], [蘭 雪 堂] |   | Uvádí název studia nebo orgánu. Patří sem pečeti společnosti a společnosti. |
| 別 號 印 | Biehao Yin | Alias Seal | [白石道人], [白雲峰 主] |   | Uvádí aliasy uživatele, včetně uměleckých jmen, jmen malby a jmen pera. |
| 收藏 印 | Shoucang Yin | Skladovací pečeť | [松 雨 彗 齋 圖書 印], [儀徵 張錫 組 珍藏 書画] |   | Používá se na knihy nebo obrazy, které si uchovává uživatel. To zahrnuje pečeticí pečeti použité na obrazech a knihách, které majitel obdivuje. Slouží podobné funkci jako knihovny na západě. |
| 詞句 印 | Ciju Yin | Pečeť poezie | [買魚 沽酒 答 春 晴], [問 梅 消息] |   | Napsáno básní nebo příslovím, použito na malbách a podobně. Může být velký nebo malý, v závislosti na délce nápisu. |
| 花 押 印 | Huaya Yin | Podpisová pečeť | N / A |   | Stylizovaný podpis osoby. Často malý, někdy s obrázky, design se může lišit ve stylu. |
Těsnící pasta
Existují dva typy těsnicí pasty podle toho, z jakého základního materiálu jsou vyrobeny. Standardní barva je rumělková červená (nebo světlejší nebo tmavší odstíny červené), ale pro specifické účely lze použít i jiné barvy, jako je černá, námořnická modrá atd.
- Hedvábí: Červená pasta je vyrobena z jemně rozmělněného prášku rumělka, smíchaný s ricinový olej a hedvábné prameny. Hedvábné prameny spojují směs dohromady a vytvářejí velmi silnou látku. Má velmi mastný vzhled a má tendenci být jasně červené barvy.
- Rostlina: Červená pasta je vyrobena z jemně rozmělněného rumělky, smíchaného s ricinovým olejem a moxa punk. Protože základna je rostlinná, která byla rozmělněna na prášek, struktura je velmi volná, protože se neváže. Vzhled je jako houba a není mastný.
Rostlinná pasta má tendenci schnout rychleji než pasty na bázi hedvábí, protože rostlinný extrakt nedrží olej tak pevně jako hedvábí. V závislosti na použitém papíru mohou rostlinné pasty zaschnout za 10 až 15 minut. Čím je papír savější, tím rychleji schne, protože papír absorbuje většinu oleje. Rostlinné pasty také mají tendenci se díky volnému pojivu snadněji rozmazávat než hedvábné pasty.
Pasta se po použití uchovává zakrytá v původní nádobě (ať už plastové nebo keramické). Uchovává se v prostředí mimo přímé sluneční světlo a mimo intenzivní teplo, aby se zabránilo jeho vysychání. Pastu na hedvábné pasty je třeba každý měsíc míchat špachtlí, aby nedošlo k potopení oleje a vysušení pasty, stejně jako k přípravě k použití. Dobrá pasta by vytvořila jasný dojem najednou; pokud dojem není jasný a vyžaduje další otisky, znamená to, že pasta je buď příliš suchá, nebo byl rumělka vyčerpána.
Když je těsnění přitlačeno na tiskovou plochu, postup se liší podle rostlinné nebo hedvábné pasty. U pasty na bázi hedvábí uživatel vyvíjí tlak, často se speciálně vyrobeným měkkým, plochým povrchem pod papírem. U rostlinné pasty uživatel jednoduše aplikuje lehký tlak. Vzhledem k tomu, že zvednutí štítku svisle od jeho otisku může roztrhnout nebo poškodit papír, se těsnění obvykle zvedá z jedné strany po druhé, jako by se ohýbalo ze stránky. Poté může být obrázek blotován kouskem papíru, aby se rychleji vysušil, i když to může způsobit jeho rozmazání. Obvykle pod papírem musí být hromada měkké plsti nebo papíru, aby byl otisknut pro jasný dojem těsnění.
Využití ve východní Asii
Čínské použití
Mnoho lidí v Číně vlastní pečeť osobního jména. Umělci, učenci, sběratelé a intelektuálové mohou vlastnit celou sadu pečetí jmen, pečetí pro volný čas a pečetí ateliérů. Dobře vyrobené těsnění vyrobené z polodrahokamy může stát mezi 400 a 4000 yuan.
Těsnění se stále používají pro úřední účely v řadě kontextů. Při sběru balíků nebo doporučených zásilek slouží jmenná pečeť jako identifikace, podobně jako podpis. V bankách se tradičně používala metoda identifikace také pečetí. Těsnění zůstávají obvyklou formou identifikace kontroly v pevninská Čína a Tchaj-wan. Dnes je osobní identifikace často vlastnoručním podpisem doprovázeným otiskem pečeti. Pečeť může sloužit jako identifikace s podpisy, protože je obtížné ji falšovat (ve srovnání s paděláním podpisu) a ke své pečeti má přístup pouze majitel.
Těsnění se také často používají na Čínská kaligrafie pracuje a Čínské obrazy, obvykle vtištěno do takových děl v pořadí (shora dolů) pečeti jména, pečeti pro volný čas, pak studijní pečeti. Majitelé nebo sběratelé obrazů nebo knih často přidají své vlastní studiové pečeti k kusům, které shromáždili. Tato praxe je aktem ocenění práce. Některá umělecká díla měla nejen těsnění, ale i nápisy majitele; například Cchien-tchang měl až 20 různých pečetí pro použití s nápisy na obrazech, které sbíral. Za předpokladu, že je provedeno vkusně (například nezakrývá tělo obrazu, vhodný nápis, jemná kaligrafie atd.), Tato praxe obraz neznehodnocuje, ale mohla by ho vylepšit tím, že mu dá další původ, zvláště pokud je pečeť slavného nebo oslavovaného jedince, který v určitém okamžiku dílo vlastnil.
Těsnění obvykle vyřezávají specializovaní řezbáři nebo samotní uživatelé. Specializovaní řezbáři vyřezají jméno uživatele do kamene v jednom ze standardních skriptů a stylů popsaných výše, obvykle za poplatek. Na druhou stranu si někteří lidé vyřezávají své vlastní pečeti pomocí mastku a jemných nožů, které jsou široce dostupné a jsou levnější než platba profesionála za odborné znalosti, řemeslo a materiál. Výsledky se liší, ale je možné, aby si jednotlivci pro sebe vyřezali dokonale legitimní pečeť.
Jako novinový suvenýr pečují řezbáři také o turistickém podnikání Chinatowns a turistických destinací v Číně. Často vyřezávají na místě nebo překlady cizích jmen levně mastek, někdy představovat římské znaky. Ačkoli mohou být tyto těsnění funkční, obvykle nejsou ničím jiným než kuriozitami a mohou být nevhodné pro vážné použití a ve skutečnosti by mohly znehodnotit nebo znehodnotit vážná umělecká díla.
Určení, která strana těsnění by měla směřovat nahoru, lze provést několika způsoby: pokud je nahoře řezba, přední strana by měla směřovat k uživateli; pokud je na boku nápis, měl by směřovat nalevo od uživatele; pokud je na boku tečka, měla by směřovat od uživatele.
Jakmile je použito těsnění, otřete co nejvíce pasty z tiskového povrchu a od okrajů vhodným materiálem. Těsnění jsou udržována v neustálém prostředí, zejména těsnění vyrobená ze santalového dřeva nebo z černého vola. Vysoká tenká těsnění se nejlépe drží po stranách, pro případ, že by se kývala a padala dolů. Důležitější pečetě, jako jsou pečeti autorit a společnosti, jsou pro větší ochranu zapouzdřeny nebo zabaleny do zlatého hedvábného plátna.
Hongkong
V Hongkongu pečetě vypadly z obecného použití, protože podpisy jsou často vyžadovány. V minulosti podniky používaly plomby na dokumentech souvisejících s transakcemi. Kromě toho byly použity pečeti místo podpisu pro negramotné obyvatelstvo města.[5]
Japonské použití
| Tato sekce potřebuje další citace pro ověření. (Červen 2010) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) |
V Japonsku jsou pečeti obecně označovány jako inkan (印鑑) nebo Hanko (判 子).[6] Inkan je nejobsáhlejší termín; Hanko má tendenci odkazovat na plomby použité v méně důležitých dokumentech.
Prvním důkazem psaní v Japonsku je a Hanko z roku 57 n. l., vyrobeno z masivního zlata věnovaného panovníkovi z Nakoku podle Císař Guangwu Han, volala King of Na zlatá pečeť.[7] Zpočátku jen císař a jeho nejdůvěryhodnější vazaly držený Hanko, protože byly symbolem císařovy autority. Vznešení lidé začali používat své vlastní osobní Hanko po 750 a samuraj začal používat někdy v průběhu Feudální období. Samurajům bylo povoleno výlučné použití červeného inkoustu. Po zahájení modernizace v roce 1870 hanko se začaly běžně používat v celé japonské společnosti.
Vládní úřady a korporace obvykle mají inkan specifické pro jejich kancelář nebo společnost a dodržovat obecná pravidla uvedená pro jitsuin s následujícími výjimkami. Pokud jde o velikost, jsou poměrně velké, měří 2 až 4 palce (5,1 až 10,2 cm) napříč. Jejich rukojeti jsou často extrémně ozdobně vyřezávané vlysy mýtických zvířat nebo ručně vyřezávané hakubun nápisy, které mohou být citacemi z literatury, jmény a daty nebo původní poezií. The Tajná pečeť Japonska je příklad; o hmotnosti více než 3,55 kg a velikosti 9,09 cm jej pro úřední účely používá Císař.
Některá těsnění byla vyřezána čtvercovými tunely od rukojeti ke spodní straně, aby si konkrétní osoba mohla zasunout své vlastní inkan do prohlubně, čímž podepsal dokument jak svým jménem, tak názvem firmy (nebo kanceláře). Tyto plomby jsou obvykle uloženy v jitsuin-stylky pod vysokou ostrahou, kromě oficiálních ceremonií, při nichž jsou vystaveny na extrémně ozdobných stáncích nebo v jejich bednách.
Pro osobní použití existují nejméně čtyři druhy pečetí. V pořadí od většiny formálních / oficiálních po nejméně jsou jitsuin, ginko-in, mitome-in, a gago-in.[6]
A jitsuin (実 印) je úředně registrovaná pečeť. K podnikání a dalším důležitým nebo právně závazným událostem je nutná registrovaná pečeť. A jitsuin se používá při nákupu vozidla, sňatku, nákupu pozemku atd.
Velikost, tvar, materiál, dekorace a styl písma jitsuin jsou přísně regulovány zákonem. Například v Hirošimě, a jitsuin se předpokládá zhruba 1⁄2 až 1 palec (1,3 až 2,5 cm), obvykle čtvercový nebo (zřídka) obdélníkový, ale nikdy kulatý, nepravidelný nebo oválný. Musí obsahovat celou rodinu a křestní jméno, bez zkratky. Nápis musí být červený s bílým pozadím (shubun), přičemž v celém názvu jsou použity zhruba stejné šířky čar. Písmo musí být jedním z několika založených na starodávných historických stylech písma, které se vyskytují v kovu, řezbářství atd. Starověké formy ideografů jsou samozřejmostí. Název musí zcela obklopovat červený obvod a na spodní straně (pracovní ploše) těsnění by neměla být žádná jiná dekorace. Horní a boční strany (rukojeť) těsnění mohou být zdobeny jakýmkoli způsobem, od zcela nezdobených přes historické zvířecí motivy až po data, jména a nápisy.
V celém Japonsku platí pravidla jitsuin design je tak přísný a každý design je jedinečný, takže drtivá většina lidí svěřuje jejich vytvoření jitsuin profesionálovi, který zaplatí více než 20 USD a častěji se blíží 100 USD a bude jej používat po celá desetiletí. Lidé, kteří si přejí otevřít novou kapitolu svého života - řekněme po rozvodu, smrti manžela / manželky, dlouhé smůle nebo změně kariéry - budou mít často novou jitsuin vyrobeno.
Materiálem je obvykle vysoce kvalitní tvrdý kámen nebo, mnohem méně často, jelení roh, mastek nebo nefrit. Někdy je vyřezáván strojem. Když je to ručně vyřezávané, an do Používá se („gravírovací čepel“), zrcadlo a malý specializovaný dřevěný svěrák. An do je sekáč s plochým ostřím o velikosti tužky, obvykle kulatý nebo osmiboký v příčném řezu a někdy zabalený do provázku, aby rukojeť měla neklouzavý povrch. The do je držen svisle v jedné ruce, s bodem vyčnívajícím z pěsti na straně naproti něčí palec. Nové, moderní do cenové rozpětí od méně než 1 USD do 100 USD.
The jitsuin je uchováván na velmi bezpečném místě, například v bankovním trezoru, nebo pečlivě ukrytý ve svém domě. Obvykle jsou uloženy v obdélníkových krabicích o velikosti palce vyrobených z lepenky pokryté silně vyšívanou zelenou látkou zvenčí a červeným hedvábím nebo červeným sametem uvnitř, které jsou drženy uzavřené bílým plastovým nebo jelením třískem přivázaným k víku a procházejí látkovou smyčkou připojenou k spodní polovina krabice. Kvůli povrchní podobnosti s rakvemi jsou nadšenci a v japonštině často nazýváni „rakve“. hanko butiky. Pasta se obvykle ukládá samostatně.
A ginko-in (銀行 印) se používá speciálně pro bankovnictví; ginkó znamená „banka“. Vkladní vkladní účet osoby obsahuje originální dojem z ginko-in vedle pečeti zaměstnance banky. Pravidla pro velikost a design se u jednotlivých bank poněkud liší; obecně obsahují celé jméno Japonce. Západu může být povoleno používat celé příjmení se zkráceným křestním jménem nebo bez něj, například „Smith“, „Bill Smith“, „W Smith“ nebo „Wm Smith“ místo „William Smith“. Nápisy mohou být červené nebo bílé, libovolným písmem a s uměleckou výzdobou.
Většina lidí si je nechává vyrábět na zakázku profesionály nebo si je vyrábí ručně, protože se vyrábějí hromadně ginko-in nenabízejí žádné zabezpečení. Jsou to dřevo nebo kámen a jsou přenášeny v různých palcových a velikostních pouzdrech připomínajících látkové kabelky nebo plastové pouzdra na tužky. Obvykle jsou pečlivě ukryty v domě majitele.
Banky kromě ubrousků pro chemické čištění vždy poskytují razítka nebo inkoustovou pastu. Banky také poskytují malé plastové čisticí povrchy podobné malým skvrnám červené umělé trávy. Ty jsou připojeny k pultům a používají se k drhnutí nahromaděné inkoustové pasty z pracovního povrchu těsnění zákazníků.
A mitome-in (認 印) je středně formální pečeť obvykle používaná pro podepisování poštovních zásilek, podepisování plateb za faktury za služby, podepisování interních firemních poznámek, potvrzení přijetí interní firemní pošty a dalších každodenních funkcí s nízkým zabezpečením.
Mitome-in jsou běžně uloženy na místech s nízkým zabezpečením a vysokou užitnou hodnotou, jako jsou zásuvky kancelářských stolů a v předsíni (genkan) bydliště.
A mitome-in 'Forma se řídí mnohem méně zvyky než jitsuin a ginko-in. Nicméně, mitome-in dodržovat hrstku přísně dodržovaných zvyků. Velikost je atribut, který se nejvíce řídí společenským zvykem. Obvykle je to velikost amerického penny nebo menší. Muž je obvykle o něco větší než žena a juniorský zaměstnanec je vždy menší než jeho šéfové a jeho starší spolupracovníci, což odpovídá sociální hierarchii kanceláře. The mitome-in vždy má příjmení osoby a obvykle nemá křestní jméno osoby (shita no namae). Často jsou kulaté nebo oválné, ale čtvercové nejsou neobvyklé a obdélníkové nejsou neslýchané. Vždy jsou to geometrické obrazce. Na prázdném poli mohou mít červený nápis (shubun) nebo naopak (hakubun). Hranice kolem jejich okrajů jsou volitelné.
Plastický mitome-in v populárních japonských názvech lze získat z papírnictví za méně než 1 USD, ačkoli velmi populární jsou i jména vyrobená z levného kamene. Levná prefabrikovaná těsnění se nazývají sanmonban (三 文 判). Prefabrikované razítka jsou pro obchodní účely nepřijatelné.
Mitome-in a menší těsnění jsou obvykle uložena v levných plastových kufřících, někdy s malými zásobami červené pasty nebo razítkem.
Většina Japonců má také mnohem méně formální pečeť používanou k podepisování osobních dopisů nebo počátečních změn v dokumentech; toto se nazývá obecně obecným pojmem Hanko. Často zobrazují pouze jeden hiragana, kanji ideograf, nebo katakana postava v něm vytesaná. Jsou stejně kulaté nebo oválné, protože jsou čtvercové. Liší se velikostí od 0,5 do 1,5 centimetru širokého (0,20 až 0,59 palce); ženy bývají malé.
Gago-in (雅号 印) používají grafici k výzdobě a podepsání své práce. Praxe sahá několik set let zpět. Podpisy jsou často pseudonymy nebo přezdívky; ozdoby jsou obvykle oblíbená slogany nebo jiné extrémně krátké fráze. A gago dovnitř může mít jakoukoli velikost, design nebo tvar. Nepravidelné přirozeně se vyskytující obrysy a rukojeti, jako by byl říční kámen rozřezán na dvě části, jsou samozřejmostí. Materiál může být cokoli, i když v moderní době je nejběžnější měkký kámen a kov je vzácný.
Tradičně, inkan a Hanko jsou vyryty na konci prstu dlouhé tyčinky z kamene, dřeva, kostí nebo slonoviny, o průměru mezi 25 a 75 milimetry (0,98 až 2,95 palce). Jejich řezba je formou kaligrafické umění. Mohou být vytesána cizí jména rōmaji, katakana, hiragana nebo kanji. Inkan pro standardní japonská jména lze zakoupit prefabrikované.
Téměř každý papírnictví, diskontní prodejna, velký knihkupectví a obchodní dům nese malé kutilské sady pro výrobu hanko. Patří mezi ně pokyny, písma hiragana napsaná dopředu a zrcadlově (jak by se objevila na pracovní ploše pečeti), štíhlá v tou dláto, dva nebo tři stupně brusného papíru, štíhlé popisovací pero (k nakreslení motivu na kámen) a jeden až tři skvrnité, levné, měkké hranaté zelené kameny velikosti prstu.
V moderním Japonsku má většina lidí několik inkan.
U každého je vyžadován certifikát pravosti Hanko použitý při významné obchodní transakci. Registrace a certifikace inkan lze získat na místním obecním úřadě (např. na radnici). Tam osoba obdrží „osvědčení o otisku pečeti“ známé jako inkan tōroku shōmei-sho (印鑑 登録 証明書).
Zvyšující se snadnost, s níž to moderní technologie umožňuje Hanko podvody začínají vyvolávat určité obavy, že současný systém nebude schopen přežít.
Podpisy se nepoužívají pro většinu transakcí, ale v některých případech, například při podpisu smlouvy o mobilním telefonu, se mohou použít, někdy navíc k razítku z mitome-in. U těchto transakcí a jitsuin je příliš oficiální, zatímco a mitome-in sám o sobě nestačí, a proto se používají podpisy.[8][9]
Pečeť čínského stylu využívala také Ryūkyū království.[10]
Odrazování od používání těsnění
V průběhu roku 2020 se japonská vláda pokoušela odrazovat od používání pečetí, protože tato praxe vyžaduje generování papírových dokumentů, které narušují elektronické vedení záznamů a pomalu digitální komunikace. Zpoždění bylo nejnaléhavější hlášení infekčních chorob Během Pandemie covid-19: Úředníci zjistili, že mezi objevením případu covid-19 a jeho nahlášením veřejnosti trvalo až tři dny. Japonský předseda vlády Yoshihide Suga stanovila digitalizaci byrokracie a nakonec Celá japonská společnost jako klíčová priorita. Jeho cílem je založit novou digitální agenturu, která tuto myšlenku uvede do praxe.[11]
Korejské použití
The těsnění byl poprvé představen Korea přibližně v 2. století před naším letopočtem. Zbývající nejstarší záznam o jeho použití v Koreji je, že králové Buyeo použil královskou pečeť (oksae: 옥새, 玉 璽 ), který nesl nápis Pečeť krále Ye (濊 王 之 印, 예 왕지 인 ). Používání tuleňů se stalo populárním během Tři korejská království doba.
V případě Stát Těsní dovnitř monarchický V Koreji se používaly dva typy: Gugin (국인, 國 印), který udělil Císař Číny korejským králům se záměrem udržovat vztahy mezi dvěma zeměmi jako bratry (Sadae ). To bylo používáno pouze při komunikaci s Čínou a pro korunovaci králů. Ostatní, obecně nazývaní eobo (어보, 御 寶) nebo eosae (어새, 御 璽), se používají v zahraniční komunikaci s jinými zeměmi než s Čínou a pro domácí použití. S prohlášením o usazení Korejská republika v roce 1948 vytvořila jeho vláda novou státní pečeť, guksae (국새, 國 璽) a používá se při vyhlášení ústavy, jmenování členů kabinetu a velvyslanců, konferenci národní objednávky a důležité diplomatické dokumenty.
Těsnění používali vládní úředníci také v dokumentech. Tyto typy pečetí se nazývaly gwanin (관인, 官印) a byl pod dohledem odborných úředníků.
V moderní Koreji je používání těsnění stále běžné. Většina Korejců má osobní pečeti a každá vládní agentura a obchodní korporace má své vlastní pečeti pro použití ve veřejných listinách. Zatímco podepisování je také akceptováno, mnoho Korejců si myslí, že je ve veřejných dokumentech použití pečetí formálnější. V roce 2008 jihokorejský ústavní soud potvrdil rozsudek Nejvyššího soudu o neplatnosti podepsané a ručně psané závěti, která postrádala registrovanou pečeť.[12]
Osobní pečeti (korejština : 도장; RR : dojang) v Koreji lze klasifikovat podle jejich právního postavení. Ingam (인감, 印鑑) nebo sirina (실인, 實 印), význam registrovaná pečeťje pečeť registrovaná u místního úřadu. Registrací pečeti může osoba vydat „osvědčení o registraci pečeti“ (korejština : 인감 증명서; Hanja : 印鑑 證明書; RR : ingam-jungmyeong-seo), který je požadovaným dokumentem pro nejvýznamnější obchodní transakce a státní správu.
Právní systém registrovaných pečetí zavedla japonská koloniální vláda v roce 1914. I když v roce 2013 bylo naplánováno jeho úplné nahrazení elektronickým certifikačním systémem, aby se zabránilo podvodům, ingam stále zůstává oficiálním prostředkem ověření závazné právní dohody a identifikace.[13] Vláda v roce 2012 schválila „zákon o potvrzení atd. Osobního podpisu (본인 서명 사실 확인 등에 관한 법률)“, který umožňuje předregistrovaným vlastnoručním podpisům stejný právní účinek jako ingam.[14]
Zatímco ingam se používá v důležitých obchodních, jiných dojangy jsou používány pro každodenní účely, jako jsou méně významné úřední transakce. Většina Korejců má tedy více než dvě pečeti.
V tradičním umění, jako v Číně a Japonsku, umělec Čínská kaligrafie a obrazy použil své pečeti (obvykle pečeti pro volný čas a pečeti ve studiu) k identifikaci své práce. Tyto typy pečetí se nazývaly Nakkwan (낙관, 落款). Vzhledem k tomu, že samotné vyřezávání tuleňů bylo považováno za formu umění, mnoho umělců vyřezávalo své vlastní pečeti. Pečeť Joseonova období, kaligrafa a přírodního historika Kim Jung-hee (aka Wandang nebo Chusa), se považuje za starověk.
Korejské pečeti jsou vyrobeny ze dřeva, nefrit, nebo někdy slonová kost pro větší hodnotu. Státní pečeti byly obecně vyrobeny ze zlata nebo vysoce kvalitního nefritu. Vzácné případy bronz nebo existují ocelová těsnění.
Využití v jihovýchodní Asii
Filipínské použití
The Filipíny také měl těsnící kulturu před španělskou kolonizací. Když se však Španělům podařilo kolonizovat ostrovy, zrušili tuto praxi a spálili všechny dokumenty, které zajali od domorodců, a přitom důrazně stanovili římskokatolickou vládu. Záznamy o filipínských pečetích byly zapomenuty až do 70. let, kdy byly na archeologickém nalezišti v Butuan. Pečeť, nyní známá jako Butuánská pečeť ze slonoviny, byl prohlášen za národní kulturní poklad. Na pečeti je napsáno slovo „Butwan“ prostřednictvím domorodce suyat skript. Objev pečeti prokázal teorii, že předkoloniální Filipínci, nebo alespoň v pobřežních oblastech, používali pečeti na papíře. Před objevením pečeti se pouze myslelo, že staří Filipínci používali k psaní bambus, kov, kůru a listy. Přítomnost papírových dokumentů v klasické éře Filipín je podpořena také výzkumem Dr. H. Otley Beyer, otec filipínské antropologie, uvedl, že španělští mniši se „chlubili“ spálením starověkých filipínských dokumentů suyat nápisy, jeden z důvodů, proč staré dokumenty z Filipín v současnosti téměř neexistují. Slonovinová pečeť je nyní umístěna na Filipínské národní muzeum. V dnešní době se mladší generace snaží oživit používání pečetí, zejména při podpisu uměleckých děl, jako jsou kresby, malby, kaligrafie a literární díla.[15]
Vietnamské použití
Těsnění používají ve Vietnamu v menší míře oprávněné organizace a podniky a také tradiční vietnamští umělci. To bylo častější ve Vietnamu před francouzskou vládou, kdy se praxe podpisu stala běžností, ačkoli západní podpisy jsou obvykle považovány za méně autoritativní v podnikové situaci.[16]
Jiné použití
While Chinese style seals are typically used in China, Japan, and Korea, they are occasionally used outside East Asia. For example, the rulers of the Ilkhanate, a Mongol khanate established by Hulagu Khan v Persie, used seals containing Chinese characters in each of their diplomatic letters, such as the letter from Arghun to French King Filip IV and the letter from Ghazan na Papež Bonifác VIII. These seals were sent by the emperors of the Yuan dynastie, a Mongol-ruled dynasty of China, especially by Kublajchán a jeho nástupce Emperor Chengzong.
Viz také
- The Eight Masters of Xiling and Xiling Society of the Seal Art
- Cash seal
- Dědická pečeť říše
- Těsnění řezba, knob carving a side carving
- Pečeť (znak)
- Pečeť skript
- Rumělka
Reference
- ^ „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 11. 4. 2005. Citováno 2005-04-07.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
- ^ Hobson-Jobson (1903): A glossary of colloquial Anglo-Indian words, Article «Chop»; The dictionary of trade products (1890). Article «Chhap».
- ^ "Name Seal(2018)". Les Ateliers de Japon.
- ^ "图文：毛主席亲手定印文--新中国的"开国之玺"_新闻_腾讯网". qq.com.
- ^ Cheung, Mao (26 November 2017). "追尋圖章街千古一絕" [Seeking the historic craft of Seal Street]. Ta Kung Pao (v čínštině). Citováno 31. prosince 2019.
- ^ A b Nový japonsko-anglický slovník Kenkyusha, ISBN 4-7674-2015-6
- ^ „Gold Seal (Kin-in)“. Městské muzeum ve Fukuoka. Citováno 1. září 2014.
- ^ [1]
- ^ [2]
- ^ Kerr, Georgi. Okinawa: Historie ostrovního lidu.
- ^ Denyer, Simon. Japan wants to shred its paper habit. Could it finally leave the fax behind? Washington Post Oct. 17, 2020
- ^ "One's Testament Needs Seal: Court". Dong-A Ilbo. 2008-03-31. Citováno 2009-10-06.
- ^ Na Jeong-ju (2009-07-29). "'Ingam' to Disappear in 5 Years". Korea Times. Citováno 2009-10-06.
- ^ "Act on Confirmation, etc. of Personal Signature". Statutes of the Republic of Korea. Citováno 2019-05-03.
- ^ http://www.nationalmuseum.gov.ph/nationalmuseumbeta/Collections/Archaeo/Seal.html
- ^ http://www.mondaq.com/x/106934/Contract+Law/Vietnams+Stamp+of+Approval
- Kong Yunbai 孔雲白, Zhuanke Rumen 篆刻入門. Shanghai Book Publishings 上海書店印行: Shanghai, 1936.
- Qu Leilei, Čínská kaligrafie. Cico Books Ltd.: London, 2002.
- Wang Jia-nan; Cai Xiaoli and Young, Dawn; The Complete Oriental Painting Course: A structured, practical guide to painting skills and techniques of China and the Far East. Quarto Publishing plc. and Aurum Press: London, 1997.
- Wren, Christopher S. Chinese Chops: A Signature in Stone. New York Times. February 10, 1985.
- Masterpieces of Japanese Prints: Ukiyo-e from the Victoria and Albert Museum by Rupert Faulkner, Basil William Robinson, Richard Lane, Victoria and Albert Museum
externí odkazy
- Chinese Seals v China Online Museum
- The Art of Chinese Chop (Seal Carving)
- History of Chinese Seal Carvings
- Art-Virtue.com History of Chinese seal making
- A chop is necessary for approving decisions relating to the operations and management of a company in China.
- Introduction to Chinese Seal Carving
- Seal Culture still remains Electronic Commerce
| Země a regiony |  | |
|---|---|---|
| Etnické skupiny | ||
| Kultura |
| |
| životní prostředí | ||
| Ekonomika a Politika | ||
| Dějiny |
| |
| Sportovní | ||
| Vzdělání | ||
| Válečný | ||
| Věda a technika |
| |