Květen 1941 Sanski Most vzpoura - May 1941 Sanski Most revolt

Květen 1941 Sanski Most vzpoura
Část Druhá světová válka v Jugoslávii
Mapa nezávislého státu Chorvatsko se značkou znázorňující umístění Sanski Most
Mapa nezávislého státu Chorvatsko se značkou znázorňující umístění Sanski Most
Umístění Sanski Most v nezávislém státě Chorvatsko
Mapa nezávislého státu Chorvatsko se značkou znázorňující umístění Sanski Most
Mapa nezávislého státu Chorvatsko se značkou znázorňující umístění Sanski Most
Květen 1941 Sanski Most revolta (Bosna a Hercegovina)
datum6. - 8. května 1941[1]
Umístění
Vesnice na jihovýchod od Sanski Most, Nezávislý stát Chorvatsko (dnes, Bosna a Hercegovina )
VýsledekPovstání bylo potlačeno do dvou dnů
Bojovníci

Srb povstalci:

  • Oddělení dobrovolníků
  • Bývalí členové záložních vojenských jednotek
  • Srbští vesničané z Kijeva, Vidovići, Tramošnje, Kozice a dalších sousedních míst
Axis Powers:
  • Nezávislý stát Chorvatsko Ustaše Muslimové z Kijeva
  • Nezávislý stát Chorvatsko Ustaše Gendarmerie
Velitelé a vůdci
Ztráty a ztráty
několik desítek srbských rolníků zabitých během povstání
27 srbských civilistů popravených po potlačení povstání		2-6 Ustaše zraněn
2–3 němečtí vojáci zraněni

The Květen 1941 Sanski Most vzpoura (také známý jako Đurđevdanské povstání (srbština: Ђурђевдански устанак) nebo vzpoura Sana rolníků (srbština: Побуна санских сељака)) došlo poblíž města Sanski Most v tom, co bylo v té době Osy okupovaná Jugoslávie. The Srbská populace se vzbouřili proti útlaku ze strany Ustaše režimu, vládci Nezávislý stát Chorvatsko kteří byli sponzorováni nacistické Německo. Mnoho civilistů zemřelo během tří dnů nepřátelských akcí.

Úvod

Dne 6. Května 1941, během Đurđevdan slava, an Východní ortodoxní svatý den na počest Svatý Jiří začalo povstání ve vesnicích Kijevo a Tramošnja a pokračovalo tři dny. Byla to první epizoda nepřátelství proti okupačním silám.[2][3][4](p178)[5][6][7]

Oslavy Đurđevdanu v Kijevu a Tramošnji byly narušeny Ustaše. To vyprovokovalo místní srbské civilisty, aby povstali proti Ustaše. Aby potlačili povstání, požádali Ustaše o pomoc Německo. Ve dnech 7. – 8. Května 1941 dorazily do vesnic německé pěchotní a dělostřelecké síly. Zajali 450 srbských civilistů jako rukojmí. Do 8. května 1941 bylo povstání potlačeno. Mnoho srbských civilistů bylo zabito. Až tři Němci a 2 Ustaše byli zraněni. Dne 9. května 1941 bylo v odvetu popraveno 27 srbských civilistů. Jejich těla byla pověšena uprostřed Sanski Most. V roce 1973 byla jejich těla pohřbena v památníku v Sušnjaru.

Pozadí

Hlavní článek: Nezávislý stát Chorvatsko

The Nezávislý stát Chorvatsko (NDH) byl a druhá světová válka loutkový stát z nacistické Německo a Itálie. Byla vytvořena 10. dubna 1941 z části Demokratická federální Jugoslávie které byly obsazeny Síly osy. Nezávislý stát Chorvatsko spotřeboval většinu současného dne Chorvatsko a Bosna a Hercegovina a část Srbsko.[8][9][10][11]

Byl namířen útlak Ustašeho režimu Srbové, Židé, Muslimové a Romové lidí, jako součást větší kampaně genocida.[12][13] V Sanski Most, úředníci NDH, včetně Viktor Gutić komisař podněcoval místní Chorvaty a muslimy k útoku na Srby. Dne 23. dubna 1941, Gutić objednal vše Srbové a Černohorci žijící v Bosanska Krajina, který se narodil v Srbsku nebo Černé Hoře, opustil oblast do pěti dnů.[14] Tento edikt, který byl zveřejněn v místním rádiu a v tisku, byl proveden některými místními Chorvati a Muslimové.[15] Eugen Dido Kvaternik, chorvatský nacionalistický politik, a Ante Pavelić, chorvatský fašistický diktátor. Za předpokladu, že Đurđevdan, také známý jako den hajduk (bandité), byl jedním ze srbských povstaleckých shromáždění, zaútočili na významné srbské civilisty.[16]

6. května 1941

Útlak Ustašeho režimu způsobil spontánní odpor civilistů, který se vyvinul do ozbrojených povstání ve vesnicích jihovýchodně od Sanského Mostu.[17][18]

Dne 6. května 1941 se nepřátelství urychlilo tím, že Ustaše (většinou muslimové) vnikli do domů srbských civilistů v Kijevu a Donji Tramošnja. V Tramošnji bylo vypáleno několik domů. Skupina asi dvaceti srbských civilistů, většinou bez střelných zbraní, zabránila spálení dalších domů.[19] [20] Až šest Ustaše bylo zraněno.[21] K srbským civilistům se přidali bývalí členové záložních vojenských jednotek a vesničané z osady Sjenokosi.[22] Srbští civilisté zahnali Ustaše, kteří utekli do Kijeva a Sanského Mostu, a požádali o pomoc německou posádku v Prijedoru.[23]

7. května 1941

Ráno 7. května 1941 ústecké úřady uvěznily několik pozoruhodných srbských civilistů v kasárnách armády na nádraží. Populace byla varována, že budou popraveni, pokud dojde k újmě kterémukoli členu Ustaše nebo německé armády.[24] Jeden člen místního lesního strážce Ustaše se možná úmyslně zranil a poté nahlásil ústeckým úřadům v Sanski Most, že byl napaden a zraněn srbskými civilisty.[25]

Němci poslali průzkum hlídka jednoho četa.[26] Čtyřicet dva vojáků 1. praporu 132. pěší divize umístěný v Prijedor dorazil 7. května 1941.[27] Spolu s Ustaše a četníky pronásledovali povstalecké srbské civilisty. Brzy ráno 7. května 1941 zabil Ustaše v Sanském Mostě tři srbské civilisty.[28]

Srbští civilisté, povzbuzeni úspěchem předchozího dne, odolávali.[29] Srbové z Banja Luky, Prijedoru a Sanského mostu odcestovali do Tramošnje, aby se připojili k boji. Bylo jich asi 200 a byli vyzbrojeni různými typy pušek, jedním kulometem a jednou automatickou zbraní. Umístili své síly v Kijevu a Tomině.[30] Srbští civilisté z Kijeva, Vidovići, Tramošnje, Kozice a dalších sousedních míst rychle zaujali obranná postavení na svazích Kijevské Gory nad Sjenokosem. Odolali útoku sil Osy. [31][32] V této bitvě byli tři němečtí vojáci zraněni.[33][34]

8. května 1941

Rudolf Sintzenich, generál a velitel 436 pěšího pluku 132. pěší divize (Pappenheim) nařídil 3. praporu 436 pěšího pluku strhnout se v 0200 hodin. Jejich trasa byla z Banja Luky do Sanského Mostu přes Prijedor. 3. praporu velel Henigs. Jedna rota 132 Pioneer Battalion cestovala na kole a jedna motorová baterie z Kostajnica spojil Henigovy síly.[35]

Dne 8. května 1941 byla německá síla posílena motorizovanou pěchotou z Bosanski Novi a baterií dvou děl dělostřelecké divize obsazené v Prijedoru.[36] Před palbou Němci zajali 450 Srbů.[37] Mezi 8. a 11. hodinou odpálily německé síly 38 granátů ze dvou děl umístěných v Čaplje a zabily několik desítek Srbů.[38][39][40] Po ostřelování Tramošnje a Kijevské hory (hory poblíž Kijeva) se německé síly přesunuly do vesnic Tomina, Podovi a Kozica.[41]

Povstání bylo potlačeno 8. května 1941.[42] Němci a Ustaše vypálili všechny domy v Sjenokose osada, Kijevo.[43] Mnoho srbských civilistů bylo zajato neozbrojených, protože odhodili zbraně. Srbští civilní obyvatelé Tominy byli propuštěni na zásah italského vojáka. Německé síly však přepravily asi třicet srbských vězňů z oblasti Tomina do Sanského Mostu, přestože se nepřátelství jednotlivě neúčastnily.[44]

Následky

Pamětní komplex, Šušnjar

Dne 9. května 1941 Němci zabili dvacet sedm srbských civilistů.[45] Židé a srbští civilisté byli nuceni pověsit těla v centru Sanského Mostu.[21] Těla zůstala viset dva dny.[46]

Na konci května 1941 Gutić řekl: „Silnice budou přát Srbům, ale Srbové už nebudou.“ Oznámil další opatření k zabití všech srbských civilistů.[47] Đurđevdanské povstání a Červen 1941 povstání ve východní Hercegovině předcházelo obecnému povstání organizovanému Komunistická strana Jugoslávie.[48]

Až do konce července 1941 se většina vůdců Đurđevdanského povstání schovávala v zalesněné oblasti poblíž Kmećani a naplánovali svou další akci.[49] Ústecký útlak a obtěžování Srbů a Židů jako odplata za Đurđevdanské povstání pokračovaly.[50]

Po rozpadu NDH v roce 1945 uprchl Gutić do Rakousko a Itálie. v Benátky byl uznán, zatčen a převezen do tábora v Grottaglie. Na začátku roku 1946 byl vydán do Jugoslávie a do Sarajevo byl odsouzen k smrti.[51] Dne 20. února 1947 byla v Banja Luce provedena Gutićova poprava.[52]

V roce 1971 byli srbští civilisté zabití během tohoto konfliktu pohřbeni v komplexu Memorial v Šušnjaru. V červenci 2003 byl komplex obnoven a označen za národní památku Bosny a Hercegoviny.[53]

Reference

  1. ^ Bianchini S. „6. dubna 1941: l'attacco italiano alla Jugoslavia.“ Marzorati 1993 str. 198 ISBN  978-88-280-0126-3 „Maggio .... 6-8 insurrezione di contadini contro gli ustasa a Sanski Most.“
  2. ^ Vojno-istoriski glasnik. str. 155 „Konflikt vypukl 6. května, kdy slavilo mnoho srbských rodin v Kijevu a vesnicích Tramošnja.“
  3. ^ Zadruga M. a kol „Genocida nad Srbima u II svetského ratu.“ Muzej zrtava genocidy i Srpska književna zadruga 1995 p258 "Уз то је први усташки напад био на домаћинства која су славила крену славу Ђурђевдан 6. маја 1941 због којег је услиједила и побуна санских сељака 6-8. Маја 1941. године."
  4. ^ „Mesec dana od izbijanja aprilskog rata i 18 dana od kapitulacionog akta došlo je do sukoba srpskih seljaka iz okoline Sanskog Mosta, sela Kijevo i Tramošnja 6, 7. i 8. maja 1941. godine, poznatog kao Đurđevdanski ustanak sanskih seljaka.“ („Měsíc po dubnové válce vypukl a 18 dní od kapitulace se srbští vesničané z Kijeva a Tramošnje poblíž Sanského Mostu zúčastnili konfliktu ve dnech 6., 7. a 8. května 1941, který je známý jako Đurđevdanské povstání vesnických obyvatel Sany.“)
  5. ^ Nikolić K. "Istorija 3/4: za III razred gimnazije prirodno-matematičkog smera i IV razred gimnazije opšteg i društveno-jezičkog smera", Zavod za udžbenike i nastavna sredstva 2005 ISBN  978-86-17-12413-5.
  6. ^ Jović R. „Šušnjar 1941.“ Opština Oštra Luka 2011 str. 39; ISBN  978-99938-41-08-1
  7. ^ Kazimirović V. „Srbija i Jugoslavija 1914-1945.“ Prizma 1995 s. 877
  8. ^ „Nezávislý stát Chorvatsko.“ Britannica Online encyklopedie. Přístupné 8. září 2009.
  9. ^ „Chorvatsko.“ Archivováno 1. listopadu 2009 v WebCite Online encyklopedie společnosti Microsoft Encarta. Vyvolány 8 September 2009.
  10. ^ "Jugoslávie." Encyklopedie holocaustu. United States Holocaust Memorial Museum. Přístupné 8. září 2009.
  11. ^ [1] Archivovaná webová citace, 31. října 2009.
  12. ^ „Holocaust, Jasenovac.“ Jewish virtual library.org Zpřístupněno 3. června 2011.
  13. ^ Pavlowitch S. „Hitlerův nový nepořádek: druhá světová válka v Jugoslávii.“ Columbia University Press 2008 s. 34. ISBN  0-231-70050-4
  14. ^ Goldstein I. a Ramet S. (vyd.) Nezávislý stát Chorvatsko v roce 1941: Na cestě ke katastrofě v Nezávislý stát Chorvatsko 1941-45. Routledge, New York, 2007, s. 22. ISBN  0-415-44055-6.
  15. ^ Dodik P. „Šušnjar 1941 sborník (referáty, svědectví a dokumenty).“ Opština Oštra Luka 2011 str.58 ISBN  978-99938-41-08-1. „Bohužel tento druh propagandy v rádiu a v tisku padl na úrodnou půdu a byl přijat nejen Chorvaty, ale také velkým počtem muslimů.“ “
  16. ^ Goldstein I. „Hrvatska: 1918-2008.“ EPH 2008 p264
  17. ^ „Jugoslavija 1918-1984.“ ČZ Uradni list Slovenije 1985 str.426. „... zbog ustaškog divljanja spontane manifestacije otpora izbijale su u Hercegovini početlęom juna 1941, u Bosanskoj krajini kod Sanskog Mosta maja 1941 ...“
  18. ^ Đurđev B. a kol „1941, Hiljadu devetsto četrdeset i prva, u historiji naroda Bosne i Hercegovine: Naučni skup, održan u Drvaru od 7. do 9. Oktobra 1971.“ Institut za istoriju radničkog pokreta Sarajevo, Veselin Masleša 1973 p74. „Sve to je imalo za posljedicu nezadovoljstvo naroda i spontani otpor, koji je prerastao u oružani ustanak manjačkih sela jugoistočno od Sanskog Mosta.
  19. ^ Đurđev B. a kol „1941, Hiljadu devetsto četrdeset i prva, u historiji naroda Bosne i Hercegovine: Naučni skup, održan u Drvaru od 7. do 9. Oktobra 1971.“ Institut za istoriju radničkog pokreta Sarajevo, Veselin Masleša 1973 p74. „Neposredni povod izbijanju ustanka bio je oružani sukob do kojeg je došlo 6 maja u selu Kijevu.“
  20. ^ Bokan 1972, str. 447a: „У Трамошњи усташе су запалиле неколико кућа, али је група од 20 сељана, од којих су неки били ник
  21. ^ A b Dodik 2011, str. 58.
  22. ^ Đurđev, Antonić & Redžić 1973, str. 74c: „..., napadnuti su od jedne grupe boraca iz Dobrovoljačkog odreda, kojoj su se přidružili bivši rezervisti i seljaci iz kijevskog zaseoka Sjenokosi.“
  23. ^ Bokan 1972, str. 447b: „Устаници су успјели потиснути усташе, које су у паници побјегле у Кијево и Сански Мост тражћо
  24. ^ Praća Veljović S. Šušnjar 1941, sborník (referáty, svědectví a dokumenty). Opština Oštra Luka 2011 s77. ISBN  978-99938-41-08-1. „Рано ујутро 7. маја 1941 .г. Усташка власт је послала позиве угледнијим Србима да се јаве у усташки логор ... и рекао им да ће бити таоци зато што је дигнут устанак у селу Кијеву, и ако и један њемачки војник или усташа погине, усташе ће стријељати поменуте таоце. "
  25. ^ Ilić, Ratko (1983). Ratne godine. NIŠRO "Oslobođenje". str. 12.
  26. ^ Bokan 1972, str. 447c: „7ајпре је 7 маја дошла патрола од 42 њемачка војника,“
  27. ^ Petranović 1992, str. 178b: „... nemačko odeljenje iz 1. diviziona 132. puka stacioniranog u Prijedoru.“
  28. ^ „Vojno-istoriski glasnik.“ p155. „Když ustašovci zabili tři srbské rolníky v Sanském Mostě na začátku rána 7. května, vyrazili ještě jednou směrem na Kijevo a Tramošnja.“
  29. ^ Hurem R. „Kriza narodnooslobodilačkog pokreta u Bosni i Hercegovini krajem 1941. i početkom 1942.“ Svjetlost 1972 str. „I u Bosanskoj Krajini je bilo slučajeva da su grupe seljaka pokušavale da se suprotstave ustaškom teroru ... od Sanskog Mosta gdje je grupa seljaka 6. maja 1941. pružila otpor ustašama koji su ometali krsnu slavu nekih seljaka i uopšte vrijeđali religijska osje . Taj otpor, podstaknu prvim uspjehom, evoluirao je do tog stepena da su seljaci odlučili da se suprotstave jačoj grupi Njemaca i ustaša ... Spontane reakceje ustanika u raznim prilikama često se javljaju i kasnije .... "
  30. ^ „Vojno-istoriski glasnik.“ p155. „Zpráva o tom, že byla napadena skupina Ustašasů, přilákala velké množství srbských rolníků ... Několik stovek z nich bylo ozbrojeno.“
  31. ^ Đurđev, Antonić & Redžić 1973, str. 75a: "Neprijateljsko reagovanje i odmazda na ustanak uslijedili su veoma br-zo. Već sjutradan, 7. maja, na zahtjev Ustaškog stožera, iz Banjaluke dolazi jedna njemačka izviđačka jedinica, koja je sa žandarmima i ustaškim formacijama iz Sanskog u potjeru za ustanicima. Međutim, seljaci Kijeva, Vidovića, Tramošnje, Kozice i susjednih mjesta, zajedno sa pripadnicima Dobrovoljačkog odreda, blagovremeno su zaposjeli položaje iznad Sjenokosa i pružili uporan otpor napadačima. "
  32. ^ Bokan 1972, str. 447d: „С обронака Кијевске горе бранили су прилазе Трамошњи, и када су усташе покушале да продру у
  33. ^ Avakumović & Nikolić 2004, str. 88a: "Кад су Немци послали мали одред да извиди ствар, наоружани грађани су отворили ватру југозападно од Санског Моста и ранили три немачка војника."
  34. ^ Đurđev, Antonić & Redžić 1973, str. 75b: „U borbi sa brojno nadmoćnijim, iako nedovoljno naoružanim ustanicima, Nijemci i ustaše su pretrpjeli gubitke od nekoliko ranjenih ...“
  35. ^ Bokan 1972, str. 745.
  36. ^ Bokan 1972, str. 447e: ".... а 8 маја ступа у борбу ојачани батаљон, у којем је била моторизована пјешадија из Босанског Новог и батерије артиљеријског дивизиона из Приједора."
  37. ^ Avakumović & Nikolić 2004, str. 88b: "Сутрадан командант једне немачке дивизије послао је један батаљон са једном батеријом, који су прво покупили 450 талаца међу Србима, и онда уз помоћ артиљерије напао Србе који су се после кратког пушкарања разбежали."
  38. ^ Hadžimuhamedović, Amra (2003). „Pamětní komplex Šušnjar, architektonický celek“. Komise pro ochranu národních památek v Bosně a Hercegovině. Archivovány od originál dne 14. července 2014. Citováno 6. června 2014. Aby potlačili povstání, byli do oblasti vysláni vojáci německé armády z Prijedoru, kteří v obci Čaplje založili dvě děla a poté zahájili palbu na povstalecké vesnice a směrovali ortodoxní obyvatele.
  39. ^ Vojno-istoriski glasnik. str. 147.
  40. ^ Dedijer, Vladimír (1974). Dějiny Jugoslávie. McGraw-Hill Book Co. str. 591. Německé dokumenty ukazují, že 8. května bylo v Sanském Mostě použito těžké dělostřelectvo proti srbským rolníkům Bosnianského pochodu a že několik desítek bylo zabito
  41. ^ Bokan 1972, str. 447f: „са више артиљеријских оруђа по Трамошњи и Кијевској гори, а онда су кренули из више праваца праваца праваца праваца
  42. ^ Petranović 1992, str. 178.
  43. ^ Lukač, Dušan (1967). Ustanak u Bosanskoj krajini. Vojnoizdavački Zavod. str. 60. Neprijatelj je centar pobune - zaselak Sjenokose u selu Srpskom Kijevu - potpuno spalio [Nepřítel spálil střed povstání - osada Sjenokose v srbské vesnici Kijevo]
  44. ^ Vojno-istoriski glasnik. str. 155.
  45. ^ Redžić, Enver (2005). Bosna a Hercegovina ve druhé světové válce. Psychologie Press. str. 122. ISBN  978-0-7146-5625-0. Dne 9. května Němci zastřelili 27 srbských vesničanů a pověsili je v městském parku v Sanském Mostě.
  46. ^ Paříž, Edmond (1988). Obraťte se - nebo zemřete!: Katolické pronásledování v Jugoslávii během druhé světové války. Chick Publications. str. 81. V Sanském Mostě, odkud přišel, dvacet dní viselo na stromech veřejného náměstí dvacet sedm mrtvol.
  47. ^ Dr. Drago Njegovan: SRPSKI USTANAK U DRVARU I SRBU 27. JULA 1941.
  48. ^ Vojno-istoriski glasnik. str. 154.
  49. ^ Šućur, Krstan (2011). Šušnjar 1941.: sborník - referáty, svědectví a dokumenty. Opština Oštra Luka. str. 58. ISBN  978-99938-41-08-1. Většina aktivistů z pravého břehu řeky Sana a vůdců povstání v Djurđevdanu se skrývala v lesích poblíž Kmećani.
  50. ^ Vojno-istoriski glasnik. str. 152. Poslije majske pobune sanskih seljaka i ugušenja đurđevdanskog ustanka, ustaše koriste tu okolnost i još više pooštravaju teror nad Srbima i Jevrejima. [Po květnovém povstání rolníků Sany a potlačení Đurđevdanského povstání ho Ustaše použil k dalšímu zhoršení teroru srbského a židovského obyvatelstva.]
  51. ^ Dizdar a kol. 1997, str. 145.
  52. ^ „Strahovlada Viktora Gutića“ [Vláda teroru Viktora Gutiće] (v srbštině). Glas Srpske. 17. června 2013. Citováno 23. března 2014.
  53. ^ Hadžimuhamedović, Amra (2003). „Pamětní komplex Šušnjar, architektonický celek“. Komise pro ochranu národních památek v Bosně a Hercegovině. Archivovány od originál dne 14. července 2014. Citováno 6. června 2014. Na místě dnešního pamětního komplexu byla poprvé pohřbena těla 27 civilistů srbské národnosti zastřelených Němci 8. května 1941. Na Djurđevdan (Den sv. Jiří), kdy mnoho ortodoxních srbských rodin slaví den svatého, tam bylo povstání pravoslavných obyvatel vesnice Kijevo a dalších osad v okolí Sanského Mostu na protest proti tomu, že by mu mohly bránit tehdejší orgány NDH (Nezávislý stát Chorvatsko) slavit festival. Aby potlačili povstání, byli do oblasti vysláni vojáci německé armády z Prijedoru, kteří v obci Čaplje založili dvě děla a poté zahájili palbu na povstalecké vesnice a směrovali ortodoxní obyvatele. Na oplátku za oběti, které při tomto střetu utrpěly, německá armáda zatkla 27 Srbů, odvedla je do Sanského Mostu a jako příklad pro zbytek obyvatelstva je zastřelila u Mašinského mostu. Poté, co byli zastřeleni, byla těla naložena na koňský povoz a projela městem, poté byla vyjmuta z vozíku a pověšena v městském parku. O tři dny později byli přemístěni na místo naproti stávajícímu ortodoxnímu pohřebišti v Šušnjaru, kde byli pohřbeni. Před touto událostí byli všichni Židé ze Sanského Mostu deportováni do koncentračního tábora Jasenovac, kde byli zabiti.

Zdroje

externí odkazy