Bitva u Grčaric - Battle of Grčarice

Bitva u Grčaric
Část druhá světová válka
datum7. – 10. Září 1943
Umístění
Grčarice, Němci okupovali Jugoslávii, dnešní Slovinsko
45 ° 39'5,78 ″ severní šířky 14 ° 45'20.02 "E / 45,6516056 ° N 14,7555611 ° E / 45.6516056; 14.7555611Souřadnice: 45 ° 39'5,78 ″ severní šířky 14 ° 45'20.02 "E / 45,6516056 ° N 14,7555611 ° E / 45.6516056; 14.7555611
VýsledekPorážka jugoslávské armády
Bojovníci
Slovinští četníci Slovinští partyzáni
Velitelé a vůdci
Karl Novak
Danilo Borut Koprivica
Pavle Vošmar Vidmar
Milan Kranjc Kajtimar		 Jaka Avšič
Vinko Šumrada-Radoš
Zúčastněné jednotky
Modrá garda:
Oddělení Dolenjska Chetnik
Ljubljana Chetnik Oddělení		14. slovinská divize:
1. šoková brigáda "Tone Tomšić"
2. šoková brigáda "Ljubo Šercer"
3. šoková brigáda "Ivan Gradnik"
dělostřelecká baterie 2 zbraní
Síla
3502,000
Ztráty a ztráty
Úplné vyhlazení:
10  †
120-171 Válečný zajatec, téměř všichni zabiti po soudu s Kočevje nebo bez soudu		neznámý
Battle of Grčarice se nachází v Jugoslávii
Bitva u Grčaric
Umístění v Jugoslávii

The Bitva u Grčaric byla bitva bojovaná počátkem září 1943[1] mezi Slovinští partyzáni a Modrá garda. Bitva byla zahájena Grčarice v Německem okupované Jugoslávii, současnost Slovinsko.

Pozadí

Kapitulace Itálie byla důležitým bodem obratu ve druhé světové válce ve slovinské části Osy okupované Království Jugoslávie.[2] Slovinští partyzáni měli ve svém sídle britskou misi. Na základě pokynů obdržených od spojenců bylo italským jednotkám nařízeno odevzdat své zbraně partyzánům v Jugoslávii, což slovinským partyzánům umožnilo výrazně posílit jejich síly.[3] Slovinští partyzáni okamžitě použili tyto zbraně k eliminaci svých hlavních politických oponentů, slovinského oddělení jugoslávské armády ve vlasti.

Síly

Národní osvobozenecká armáda a partyzánské oddíly Slovinska

Slovinští partyzáni, kteří zaútočili na jugoslávskou armádu v Grčaricích, patřili ke třem šokovým brigádám (Tomšić, Šercer a Gradnik) 14. slovinské divize. Po kapitulaci Itálie v roce 1943 slovinští partyzáni zajali spolu s posádkou 2 těžká děla, která přinesli do Grčaric.[4] Podle rozhovoru bývalého četnického důstojníka Uroše Šušteriće italští vojáci obsluhovali dělostřelecké zbraně používané proti četníkům.[5]

Slovinští četníci

Karl Novak ve 30. letech, velitel všech četnických oddílů ve Slovinsku

Velitelem všech četníků ve Slovinsku byl Karl Novak. Většina slovinských četníků v Grčaricích byla členy Sokolské hnutí.[6] Četnický oddíl v Grčaricích byl hlavní slovinskou četnickou skupinou.[7] Jejich počet vzrostl z původně 50 na 350.[8] Jejich oficiální název byl Dolenjska Chetnik Detachment, zatímco oni byli také známí jako Centrální četnický oddíl (slovinština: Centralni Četniški Odred)[9] Asi 60 z nich byli důstojníci nebo poddůstojníci.[10] Oddělení Dolenjska Chetnik velel major Danilo Borut Koprivica. To mělo čtyři prapory, první velel kapitán Pavle Vošmar Vidmar, druhý Milan Kranjc, třetí Marjan Strniša a čtvrtý Stanko Abram.[11]

Chetnikové v Grčaricích očekávali posily složené z Chetniků z Lublaně a kolem 300[12] Chetniks z Lika region.[13] Pouze malé oddělení 20 četníků z Lublaně se podařilo dostat do Grčaric a posílit obránce. Jeden oddíl 270 Četníků z Liky pod velením Vasilije Maroviće poslal major Bjelajac, aby se připojil k Chetnikům ve Slovinsku, pokusil se dosáhnout Grčarice, ale vrátil se po dosažení Srbských Moravic, kde se dozvěděli o italské kapitulaci a rozhodli se vrátit.

Bitva

Předehrou bitvy u Grčaric byly střety mezi Partisany a Chetniky v r Sveti Gregor 3. září. Poté, co byl napaden partyzánskou brigádou Tone Tomšićse četnické síly stáhly do Grčaric, kde měly své centrum a velitelství.[14] Chetnikové okamžitě opevnili své pozice spojující dvě budovy a kostel.[15] Dne 5. září obdrželi Četnikové dva nákladní automobily se zbraněmi a střelivem, protože italský generál Gambara chtěl navázat spojení se spojenci.[16]

Partyzáni ze Šercerovy brigády u Kočevje v září 1943

Dne 6. Září oslavili Chetnikové v Grčaricích narozeniny Peter II Jugoslávie.[17]

7. září partyzáni obklíčili Grčarice a 8. září zahájili útok na Grčarice.[18] První den útoku slovinští partyzáni neměli žádné těžké zbraně, takže Četnikové úspěšně odrazili všechny jejich útoky.[19]

Major Novak byl během této bitvy v Lublani a velil svým jednotkám rádiovým spojením. Očekával posílení od Četniků z Liky a neustále zasílal pokyny do oddělení Dolenjska Chetniks, aby si udržely své pozice. Když byl Koprivica zraněn, jmenoval kapitána Milana Kranjce, aby převzal velení nad oddílem.[20] Dne 9. září 20. se k obklíčeným četníkům připojili četníci ljubljanského oddílu.

Když si Kranjc uvědomil, že četnické jednotky nemohou odolat útokům partyzánů, plánoval v noci prorazit jejich linii.[21] V půlnoci Kranjc křičel na partyzány a vysvětloval jim, že jejich političtí komisaři jsou vinni ze zločinů proti slovinskému lidu a obviňují je z toho, že místo útoků na jednotky pravidelné jugoslávské armády namířili proti nacistickým jednotkám, které okupovaly jejich zemi.[22] Kranjc vyzval partyzánské vojáky, aby zabili své politické komisaře a připojili se k četníkům v jejich boji proti okupaci.[23] Když byl Kranjc zraněn partyzánskou dělostřeleckou palbou, převzala velení nad četnickými silami Marijan Strniša - Pribina.

Podle poválečných jugoslávských zdrojů spáchali Koprivica i Kranjc sebevraždu, aby se vyhnuli zajetí partyzány.[24]

Síly jugoslávské armády ve Vlasti utrpěly porážku a měly 11 zabitých vojáků a 171 zajatých.[25]

Podle Vladimír Dedijer, Partyzáni obsadili Grčarice dne 9. září 1943.[26] Mezi Četníky zajatými přívrženci byl Vladimír Kalan, který pracoval pro spojeneckou zpravodajskou službu a byl propuštěn poté, co si vyžádal britské občanství.[27]

Kočevjeho zkoušky

Kočevje procesy organizované v bývalé hale sokolských sdružení mezi 9. a 11. říjnem 1943.

The Liberation Front slovinského národa organizované procesy se zajatými jugoslávskými vojáky ve dnech 9. až 11. října 1943.[28] Fronta osvobození slovinského národa uspořádala soudní proces s 21 zajatými jugoslávskými důstojníky a 16 z nich odsoudila k smrti, zatímco 5 bylo odsouzeno k nuceným pracím.[29]

Kromě devíti vězňů, kteří uprchli, a těch, kteří byli souzeni a odsouzeni k smrti, byli všichni ostatní vězni tajně popraveni v listopadu a prosinci 1943 na mnoha různých místech v Kočevje, i když se vzdali poté, co jim partyzáni zaručili život, což byla podmínka jejich vydání.[30]

Následky

Obrázek pořízený během obléhání Turjak

Dne 19. září 1943 se asi 700 příslušníků slovinských oddílů jugoslávské armády ve vlasti vzdalo slovinským partyzánům v Hrad Turjak po Obležení Turjak.[31]

Slovinský historik Janez Grum zdůraznil, že porážka Četniků ve třídenní bitvě u Grčaric byla vážnou ranou pro antikomunistické Slovince a jejich odpor vůči komunistickému teroru.[32]

Po porážce v Grčaricích nadále existovaly pouze malé rozptýlené skupiny Četníků ve Slovinsku, zatímco major Novak rezignoval na svého velitele.[33] Dragoslav Mihailović jmenován Ivan Prezelj jako nový velitel slovinských jednotek Jugoslávská armáda ve vlasti.[34] Prezelj velel malému počtu četnických oddílů až do konce druhé světové války.[35]

Slovinská domobrana byla založena jako reakce na masakry a nepřípustná jednání partyzánů spojená s bitvy o Turjak a Grčarice.[36]

Dědictví

Ve své poválečné práci Edvard Kardelj vyprávěl, že až do kapitulace Itálie a zničení Slovinské oddělení z Jugoslávská armáda ve vlasti v Grčarice, Stalin trval na tom, že Chetnikové a partyzáni by měli „dosáhnout dohody za každou cenu ... za účelem vytvoření armády pod velením Draža Mihailović."[37]

Obrázek opravené budovy v Grčaricích z roku 2011, kde měli během bitvy o Grčarice sídlo Chetnikové, s pamětní deskou na počest Chetniků

Po pádu komunistické vlády nad Jugoslávií na konci 20. století byla na zeď budovy, kde měli četníci sídlo, umístěna pamětní deska.

Reference

  1. ^ (Terzić 1957, str. 535)
  2. ^ (Dežman, Štepec & Cregeen 2006, str. 23)
  3. ^ (Dežman, Štepec & Cregeen 2006, str. 23)
  4. ^ (Mlakar 2003, str. 48): "Ko so partizani izvedeli za kapitulacijo Italije, tak četnike ponovno pozvali na predaj, a ni bilo odziva. Nato so pred Grčarice pripeljali dve havbici, ki ju je partizanska vojska zaplenila pri Dolenji vasi. Z njima so upravljali italijanski častniki,"
  5. ^ Šušterič, Uroš (22. srpna 2005). "Slovenačke straže Đenerala Draže". Večernje Novosti. Citováno 30. prosince 2018.
  6. ^ (Bevc 2007, str. 149)
  7. ^ (Plut-Pregelj & Rogel 2010 )
  8. ^ (Plut-Pregelj & Rogel 2010 )
  9. ^ Zaveza št. 10, „Revija za duhovna, kulturna in politična vprašanja sedanjosti in prihodnosti - s posebnim ozirom na krizo slovenstva po boljševiški revoluciji in državljanski vojni“ - Elektronska izdaja, Nova slovenska zaveza Ljubljana: 2009
  10. ^ Borbe u Sloveniji 1943. bůh. - Beograd, Vojnoistorijski institut JNA, 1957, strana 33
  11. ^ Vojno-istoriski glasnik. 1983. str. 189.
  12. ^ (Grum & Pleško 1961, str. 69)
  13. ^ (Ravnikar-Podbevšek 1972, str. 275)
  14. ^ (Saje 1952, str. 567)
  15. ^ Zaveza št. 10, „Revija za duhovna, kulturna in politična vprašanja sedanjosti in prihodnosti - s posebnim ozirom na krizo slovenstva po boljševiški revoluciji in državljanski vojni“ - Elektronska izdaja, Nova slovenska zaveza Ljubljana: 2009
  16. ^ Zaveza št. 10, „Revija za duhovna, kulturna in politična vprašanja sedanjosti in prihodnosti - s posebnim ozirom na krizo slovenstva po boljševiški revoluciji in državljanski vojni“ - Elektronska izdaja, Nova slovenska zaveza Ljubljana: 2009
  17. ^ Zaveza št. 10, „Revija za duhovna, kulturna in politična vprašanja sedanjosti in prihodnosti - s posebnim ozirom na krizo slovenstva po boljševiški revoluciji in državljanski vojni“ - Elektronska izdaja, Nova slovenska zaveza Ljubljana: 2009
  18. ^ Zaveza št. 10, „Revija za duhovna, kulturna in politična vprašanja sedanjosti in prihodnosti - s posebnim ozirom na krizo slovenstva po boljševiški revoluciji in državljanski vojni“ - Elektronska izdaja, Nova slovenska zaveza Ljubljana: 2009
  19. ^ Zaveza št. 10, „Revija za duhovna, kulturna in politična vprašanja sedanjosti in prihodnosti - s posebnim ozirom na krizo slovenstva po boljševiški revoluciji in državljanski vojni“ - Elektronska izdaja, Nova slovenska zaveza Ljubljana: 2009
  20. ^ (Javoršek 1990, str. 262)
  21. ^ (Grum & Pleško 1961, str. 72)
  22. ^ (Grum & Pleško 1961, str. 72)
  23. ^ (Grum & Pleško 1961, str. 70)
  24. ^ Vojno-istoriski glasnik. 1983. str. 189.
  25. ^ (Švajncer 1992, str. 187)
  26. ^ (Dedijer 1990, str. 65)
  27. ^ South Slav Journal. Dositey Obradovich Circle. 2002. s. 61. ... Spojeneckou zpravodajskou službou a zajatou komunisty v září 1943 byl dr. Vladimír Kalan, rodák z Celje. ... Listopad 1943. Dr.Kalan byl zajat jako člen slovinského „četnického“ oddílu ve vesnici Grcarice.
  28. ^ (Milač 2002, str. 95): "Na začátku října 1943 proběhl tzv. Kocevského proces. Zajatí vůdci Grcarice a ..."
  29. ^ (Milač 2002, str. 95)
  30. ^ (Milač 2002, str. 235)
  31. ^ (Kardelj 1982, str. 156)
  32. ^ Zaveza št. 10 „Revija za duhovna, kulturna in politična vprašanja sedanjosti in prihodnosti - s posebnim ozirom na krizo slovenstva po boljševiški revoluciji in državljanski vojni“ - Elektronska izdaja, Nova slovenska zaveza Ljubljana: 2009
  33. ^ (Plut-Pregelj & Rogel 2010 )
  34. ^ (Plut-Pregelj & Rogel 2010 )
  35. ^ (Plut-Pregelj & Rogel 2010 )
  36. ^ (Griesser-Pečar 2007, str. 292): "Domobranstvo je nastalo kot reakce na nedopustnou ravnanja partizanov v OF - predvsem pod vtisom bojev za Grčarice v Turjak v září 1943, ..."
  37. ^ (Luthar 2008, str. 430): „Je překvapivé, že ještě před tímto vývojem dokonce Stalin trval na tom, aby partyzáni a Chetnikové„ dosáhli dohody za každou cenu ... za účelem vytvoření armády pod velením Draži Mihailoviće “. [534] líčil Kardelj že ...

Zdroje