Životy nejvýznamnějších malířů, sochařů a architektů - Lives of the Most Excellent Painters, Sculptors, and Architects
![]() Titulní strana vydání z roku 1568 Le Vite | |
Autor | Giorgio Vasari |
---|---|
Originální název | Le Vite de 'più eccellenti pittori, scultori, e architettori |
Překladatel | E. L. Seeley |
Země | Itálie |
Jazyk | italština |
Předmět | Životopisy umělců |
Vydavatel | Torrentino (1550), Giunti (1568) |
Datum publikace | 1550 (zvětšený 1568) |
Publikováno v angličtině | 1908 |
Stránky | 369 (1550), 686 (1568) |
Životy nejvýznamnějších malířů, sochařů a architektů (italština: Le vite de 'più eccellenti pittori, scultori, e architettori), také známý jako Životy (italština: Le Vite), je řada biografií umělců napsaných italským malířem a architektem ze 16. století Giorgio Vasari, který je považován za „možná nejslavnější a dokonce i dnes nejčtenější dílo starší umělecké literatury“,[1] "některé z Italská renesance nejvlivnější psaní o umění ",[2] a "první důležitá kniha o historie umění ".[3] Název je často zkrácen pouze na Vite nebo Žije.
Poprvé vyšlo ve dvou vydáních s podstatnými rozdíly mezi nimi; první v roce 1550 a druhý v roce 1568 (což je ten, který se obvykle překládá a je na něj odkazováno). Jednou důležitou změnou byla zvýšená pozornost věnovaná benátskému umění ve druhém vydání, přestože Vasari stále byl a od té doby byl kritizován za nadměrný důraz na umění svého rodáka Florencie.
Pozadí
Spisovatel Paolo Giovio vyjádřil své přání sestavit pojednání o současných umělcích na večírku v domě Kardinál Farnese, který požádal Vasariho, aby poskytl Giovio co nejvíce relevantních informací. Giovio místo toho projekt odevzdal Vasari.[4]
Jako první italský historik umění zahájil Vasari žánr encyklopedie uměleckých biografií, který pokračuje dodnes. Vasariho práce byla poprvé publikována v roce 1550 autorem Lorenzo Torrentino v Florencie,[5] a věnovaný Cosimo I de'Medici, velkovévoda Toskánska. Jeho součástí bylo cenné pojednání o technických metodách používaných v umění. To bylo částečně přepsáno a rozšířeno v roce 1568 a opatřeno dřevorytem portréty umělců (někteří domnělí).
Tato práce má trvalou a notorickou přízeň florentinů a má tendenci jim připisovat veškerý nový vývoj v Renesanční umění - například vynález rytina. Benátské umění zejména systematicky je ignorováno, natož další části Evropy.[6] Mezi jeho prvním a druhým vydáním Vasari navštívil Benátky a druhé vydání věnovalo větší pozornost benátskému umění (konečně včetně Tizian ) bez dosažení neutrálního úhlu pohledu. John Symonds v roce 1899 tvrdil, že „Je zřejmé, že Vasari často psal nedbale, matoucí data a místa a nijak se nesnažil ověřit pravdivost svých tvrzení.“ (pokud jde o Vasariho život Nicola Pisano ), i když uznává, že navzdory těmto nedostatkům je to jeden ze základních zdrojů informací o Renesance v Itálii.[7]
Vasariho biografie jsou rozptýleny zábavnými drby. Mnoho z jeho anekdot má prsten pravdy, i když je to pravděpodobně vynález. Jiné jsou obecné fikce, například příběh mladých Giotto malování mouchy na povrch malby od Cimabue že se starší pán opakovaně pokoušel oprášit, žánrový příběh, který se odráží v anekdotách, vyprávěl o řeckém malíři Apelles. Nezkoumal archivy pro přesná data, jak to dělají historici moderního umění, a jeho biografie jsou přirozeně nejspolehlivější pro malíře jeho vlastní generace a bezprostředně předcházející generace. Moderní kritika - se všemi novými materiály otevřenými výzkumem - opravila mnoho z jeho tradičních dat a atributů. Práce je i dnes široce považována za klasiku, ačkoli panuje všeobecná shoda, že musí být doplněna o moderní vědecký výzkum.
Na konci jeho obsahuje Vasari čtyřiadvacetistránkový náčrt jeho vlastní biografie Vitea přidává další podrobnosti o sobě a své rodině v jeho životech Lazzara Vasariho a Francesco de 'Rossi.
Vliv
Vasariho Vite byl popsán jako „zdaleka nejvlivnější jediný text pro historii renesančního umění“[8] a „nejdůležitější dílo renesanční biografie umělců“.[1] Jeho vliv se nachází hlavně ve třech doménách: jako příklad pro současné a pozdější životopisce a historiky umění, jako určující faktor v pohledu na renesanci a roli Florencie a Říma v ní a jako hlavní zdroj informací o životy a díla raně renesančních umělců z Itálie.
The Vite byl přeloženo zcela nebo částečně do mnoha jazyků, včetně holandský, Angličtina, francouzština, Němec, polština, ruština a španělština.
Rané překlady se staly vzorem pro ostatní
The Vite vytvořil model pro encyklopedie biografií umělců. Různí překladatelé ze 17. století se stali autory životopisů ve své vlastní zemi původu a často se jim říkalo Vasari jejich země. Karel Van Mander byl pravděpodobně první Vasarian autor s jeho Malířská kniha (Het Schilderboeck, 1604), který zahrnoval nejen první nizozemský překlad Vasari, ale také první nizozemský překlad Ovid a byl doprovázen seznamem italských malířů, kteří se objevili na scéně po Vasari, a prvním komplexním seznamem životopisů malířů z Nizozemí.[1] Podobně, Joachim von Sandrart, autor Deutsche Akademie (1675), se stal známým jako „německý Vasari“ a Antonio Palomino, autor Zpráva o životě a dílech nejvýznamnějších španělských malířů, sochařů a architektů (1724), se stal „španělským Vasari“.[9] V Anglii, Aglionby je Malba ilustrovaná od roku 1685 byl do značné míry založen také na Vasari.[1] Ve Florencii byly biografie umělců revidovány a provedeny koncem 17. století autorem Filippo Baldinucci.
Pohled na renesanci
The Vite je také důležitý jako základ pro diskuse o vývoji stylu.[10] Po dlouhou dobu ovlivňoval pohled historiků umění na ranou renesanci, přičemž kladl příliš velký důraz na úspěchy florentských a římských umělců, přičemž ignoroval úspěchy zbytku Itálie a určitě umělců ze zbytku Evropy.[11]
Zdroj informací
Po staletí je nejdůležitějším zdrojem informací o Raná renesance Italština (a zejména toskánský ) malíři a uvedení jejich obrazů. V roce 1899 John Addington Symonds použil Vite jako jeden ze svých základních zdrojů pro popis umělců v jeho sedmi knihách o Renesance v Itálii,[12] a dnes je stále, navzdory zjevným předsudkům a nedostatkům, základem pro biografie mnoha umělců, jako Leonardo da Vinci.[13]
Obsah
The Vite Obsahuje biografie mnoha významných italských umělců a je také přijímán jako jakýsi klasický referenční průvodce pro jejich jména, která se někdy používají různými způsoby. Následující seznam respektuje pořadí knihy rozdělené do tří částí. Kniha začíná věnováním Cosimo I de'Medici a předmluva, a poté začíná technickými a podkladovými texty o architektuře, sochařství a malbě.[14] Následuje druhá předmluva, která představuje skutečný „Vite“ v částech 2 až 5. Následuje kompletní seznam z druhého (1568) vydání. V několika případech byly v jedné sekci uvedeny různé velmi krátké biografie.
Část 2
- Cimabue
- Arnolfo di Lapo, s Bonanno
- Nicola Pisano
- Giovanni Pisano
- Andrea Tafi
- Gaddo Gaddi
- Margaritone
- Giotto, s Puccio Capanna
- Agostino a Agnolo
- Stefano a Ugolino
- Pietro Lorenzetti (Pietro Laurati)
- Andrea Pisano
- Buonamico Buffalmacco
- Ambrogio Lorenzetti (Ambruogio Laurati)
- Pietro Cavallini
- Simone Martini s Lippo Memmi
- Taddeo Gaddi
- Andrea Orcagna (Andrea di Cione)
- Tommaso Fiorentino (Giottino)
- Giovanni da Ponte
- Agnolo Gaddi s Cennino Cennini
- Berna Sanese (Barna da Siena)
- Duccio
- Antonio Viniziano (Antonio Veneziano)
- Jacopo di Casentino
- Spinello Aretino
- Gherardo Starnina
- Lippo
- Lorenzo Monako
- Taddeo Bartoli
- Lorenzo di Bicci s Bicci di Lorenzo a Neri di Bicci
Část 3
- Jacopo della Quercia
- Niccolo Aretino (Niccolò di Piero Lamberti)
- Dello (Dello di Niccolò Delli)
- Nanni di Banco
- Luca della Robbia s Andrea a Girolamo della Robbia
- Paolo Uccello
- Lorenzo Ghiberti s Niccolò di Piero Lamberti
- Masolino da Panicale
- Parri Spinelli
- Masaccio
- Filippo Brunelleschi
- Donatello
- Michelozzo Michelozzi s Pagno di Lapo Portigiani
- Antonio Filarete a Simone (Simone Ghini)
- Giuliano da Maiano
- Piero della Francesca
- Fra Angelico s Domenico di Michelino a Attavante
- Leon Battista Alberti
- Lazaro Vasari
- Antonello da Messina
- Alesso Baldovinetti
- Vellano da Padova (Bartolomeo Bellano)
- Fra Filippo Lippi s Fra Diamante a Jacopo del Sellaio
- Paolo Romano, Mino del Reame, Chimenti Camicia, a Baccio Pontelli
- Andrea del Castagno a Domenico Veneziano
- Gentile da Fabriano
- Vittore Pisanello
- Pesello a Francesco Pesellino
- Benozzo Gozzoli s Melozzo da Forlì
- Francesco di Giorgio a Vecchietta (Lorenzo di Pietro)
- Galasso Ferrarese s Cosmè Tura
- Antonio a Bernardo Rossellino
- Desiderio da Settignano
- Mino da Fiesole
- Lorenzo Costa s Ludovico Mazzolino
- Ercole Ferrarese
- Jacopo, Giovanni a Gentile Bellini s Niccolò Rondinelli a Benedetto Coda
- Cosimo Rosselli
- Il Cecca (Francesco d'Angelo)
- Don Bartolomeo Abbate di S. Clemente (Bartolomeo della Gatta) s Matteo Lappoli
- Gherardo di Giovanni del Fora
- Domenico Ghirlandaio s Benedetto, David Ghirlandaio a Bastiano Mainardi
- Antonio Pollaiuolo a Piero Pollaiuolo s Maso Finiguerra
- Sandro Botticelli
- Benedetto da Maiano
- Andrea del Verrocchio s Benedetto a Santi Buglioni
- Andrea Mantegna
- Filipínský Lippi
- Bernardino Pinturicchio s Niccolò Alunno a Gerino da Pistoia
- Francesco Francia s Caradosso
- Pietro Perugino s Rocco Zoppo, Francesco Bacchiacca, Eusebio da San Giorgio a Andrea Aloigi (l'Ingegno)
- Vittore Scarpaccia s Stefano da Verona, Jacopo Avanzi, Altichiero, Jacobello del Fiore, Guariento di Arpo, Giusto de 'Menabuoi, Vincenzo Foppa, Vincenzo Catena, Cima da Conegliano, Marco Basaiti, Bartolomeo Vivarini, Giovanni di Niccolò Mansueti, Vittore Belliniano, Bartolomeo Montagna, Benedetto Rusconi, Giovanni Buonconsiglio, Simone Bianco, Tullio Lombardo, Vincenzo Civerchio, Girolamo Romani, Alessandro Bonvicino (il Moretto), Francesco Bonsignori, Giovanni Francesco Caroto a Francesco Torbido (il Moro)
- Iacopo detto l'Indaco (Jacopo Torni)
- Luca Signorelli s Tommaso Bernabei (il Papacello)
Část 4
- Leonardo da Vinci
- Giorgione da Castelfranco
- Antonio da Correggio
- Piero di Cosimo
- Donato Bramante (Bramante da Urbino)
- Fra Bartolomeo Di San Marco
- Mariotto Albertinelli
- Raffaellino del Garbo
- Pietro Torrigiano (Torrigiano)
- Giuliano da Sangallo
- Antonio da Sangallo
- Raphael
- Guillaume de Marcillat
- Simone del Pollaiolo (il Cronaca)
- Davide Ghirlandaio a Benedetto Ghirlandaio
- Domenico Puligo
- Andrea da Fiesole
- Vincenzo da San Gimignano a Timoteo da Urbino
- Andrea Sansovino (Andrea dal Monte Sansovino)
- Benedetto da Rovezzano
- Baccio da Montelupo a Raffaello da Montelupo (otec a syn)
- Lorenzo di Credi
- Boccaccio Boccaccino (Boccaccino Cremonese)
- Lorenzetto
- Baldassare Peruzzi
- Pellegrino da Modena (Pellegrino Aretusi)
- Giovan Francesco, také známý jako il Fattore
- Andrea del Sarto
- Properzia de ‘Rossi, s navrhovatelka Plautilla Nelli, Lucrezia Quistelli a Sofonisba Anguissola
- Alfonso Lombardi
- Michele Agnolo (Giovanni Angelo Montorsoli)
- Girolamo Santacroce
- Dosso Dossi a Battista Dossi (Bratři Dossi)
- Giovanni Antonio Licino
- Rosso Fiorentino
- Giovanni Antonio Sogliani
- Girolamo da Treviso (Girolamo Da Trevigi)
- Polidoro da Caravaggio a Maturino da Firenze (Maturino Fiorentino)
- Bartolommeo Ramenghi (Bartolomeo Da Bagnacavallo)
- Marco Calabrese
- Morto Da Feltro
- Franciabigio
- Francesco Mazzola (Il Parmigianino)
- Jacopo Palma (Il Palma)
- Lorenzo Lotto
- Fra Giocondo
- Francesco Granacci
- Baccio d'Agnolo
- Valerio Vicentino (Valerio Belli), Giovanni da Castel Bolognese (Giovanni Bernardi) a Matteo dal Nasaro Veronese
Část 5
- Marcantonio Bolognese
- Antonio da Sangallo
- Giulio Romano
- Sebastiano del Piombo (Sebastiano Viniziano)
- Perino Del Vaga
- Domenico Beccafumi
- Giovann'Antonio Lappoli
- Niccolò Soggi
- Niccolò detto il Tribolo
- Pierino da Vinci
- Baccio Bandinelli
- Giuliano Bugiardini
- Cristofano Gherardi
- Jacopo da Pontormo
- Simone Mosca
- Girolamo Genga, Bartolommeo Genga a Giovanbatista San Marino (Giovanni Battista Belluzzi)
- Michele Sanmicheli s Paolo Veronese (Paulino) a Paolo Farinati
- Giovannantonio detto il Soddoma da Verzelli
- Bastiano detto Aristotile da San Gallo
- Benedetto Garofalo a Girolamo da Carpi s Bramantino a Bernardino Gatti (il Soiaro)
- Ridolfo Ghirlandaio, Davide Ghirlandaio a Benedetto Ghirlandaio
- Giovanni da Udine
- Battista Franco s Jacopo Tintoretto a Andrea Schiavone
- Francesco Rustichi
- Fra 'Giovann'Agnolo Montorsoli
- Francesco detto de 'Salviati s Giuseppe Porta
- Daniello Ricciarelli da Volterra
- Taddeo Zucchero s Federico Zuccari
Část 6
- Michelangelo Buonarroti (Michelangelo) s Tiberio Calcagni a Marcello Venusti
- Francesco Primaticcio s Giovanni Battista Ramenghi (il Bagnacavallo Jr.), Prospero Fontana, Niccolò dell'Abbate, Domenico del Barbieri, Lorenzo Sabatini, Pellegrino Tibaldi, Luca Longhi, Livio Agresti, Marco Marchetti, Giovanni Boscoli a Bartolomeo Passarotti
- Tiziano da Cadore (Tizian) s Jacopo Bassano, Giovanni Maria Verdizotti, Jan van Calcar (Giovanni fiammingo) a Paris Bordon
- Jacopo Sansovino s Andrea Palladio, Alessandro Vittoria, Bartolomeo Ammannati a Danese Cattaneo
- Lione Aretino (Leone Leoni) s Guglielmo Della Porta a Galeazzo Alessi
- Giulio Clovio, rukopis iluminátor
- Různí italští umělci: Girolamo Siciolante da Sermoneta, Marcello Venusti, Iacopino del Conté, Dono Doni, Cesare Nebbia a Niccolò Circignani detto il Pomarancio
- Bronzino
- Giorgio Vasari
Edice
Bylo vydáno mnoho překladů a překladů Žije během let. Mnoho z nich bylo zkráceno kvůli velké délce originálu. Nejnovějším novým překladem do angličtiny je autor Peter a Julia Conaway Bondanella zveřejněné v Oxfordská světová klasika série v roce 1991.[15]
Části I a II vydání 1568 (pouze obal)
Části I a II vydání 1568 (plná kniha)
Část III, svazek 1 z vydání 1568 (plná kniha)
Část III, svazek 2 z vydání 1568 (plná kniha)
Verze online
- "Giorgio Vasari." Životy umělců.” Web vytvořil Adrienne DeAngelis. Aktuálně neúplné, zamýšleno jako nezkrácené, v angličtině.
- Le Vite. Výběry z edice 1550 (převzaty z dotisku z roku 1768), v italštině.
- Vydání 1568 na Knihy Google Část III, v. 1 (od Leonarda po Perino del Vaga), v italštině
- Le Vite. Vydání 1568, část III, v. 2 (od Beccafumiho po Vasariho), v italštině
- Příběhy italských umělců z Vasari. Přeložil E. L. Seeley, 1908. Zkráceně, anglicky.
- Le vite Progetto Manuzio Vydání 1550 v italštině
Viz také
- Columbovo vejce (Žije obsahuje podobný příběh jako Kolumbův příběh o vejcích)
Reference
- ^ A b C d Max Marmor, Kunstliteratur, přeloženo Ernst Gombrich, v Art Documentation Vol 11 # 1, 1992
- ^ „Webové stránky University of Leeds“. Webprod1.leeds.ac.uk. Citováno 5. února 2014.
- ^ Murray, P. a L. Murray. (1963) Umění renesance. Londýn: Temže a Hudson (Svět umění), s. 8. ISBN 978-0-500-20008-7
- ^ Salmi, Mario; Becherucci, Luisa; Marabottini, Alessandro; Tempesti, Anna Forlani; Marchini, Giuseppe; Becatti, Giovanni; Castagnoli, Ferdinando; Golzio, Vincenzo (1969). Kompletní dílo Raphaela. New York: Reynal and Co., William Morrow and Company. p. 607.
- ^ „Christopher Witcombe, dějiny a technologie umění“. Witcombe.sbc.edu. Citováno 5. února 2014.
- ^ „Takuma Ito, Studies of Western Art No. 12, July 2007“. Sangensha.co.jp. Citováno 5. února 2014.
- ^ „John Addington Symonds, '' Renaissance in Italy, '' 1899, sv. 3, část 2". Fullbooks.com. Citováno 5. února 2014.
- ^ Profesor Hope Warburg Institute synopse kurzu, 2007 Archivováno 27 září 2007 na Wayback Machine
- ^ „Abstrakt z transakcí bibliografické společnosti“. Muse.jhu.edu. Citováno 5. února 2014.
- ^ Elinor Richter, recenzující studium stylu v teorii umění Philipa Sohmse Archivováno 5. Července 2007 v Wayback Machine : „Giorgio Vasari's Vite, jehož první vydání vyšlo v roce 1550, poskytuje základ pro jakoukoli diskusi o vývoji stylu.“
- ^ Stephanie Leone, The Renaissance Society of America, 2007: „[...] tradiční definice renesančního umění jako humanistické inovace florentských a římských umělců, z nichž vznikl Vite Giorgia Vasariho (1550, 1568).“
- ^ „Plné znění John Symonds“ Renaissance v Itálii"". Gutenberg.org. 13. března 2004. Citováno 5. února 2014.
- ^ „Bernard Barryte, Život Leonarda da Vinci, Bulletin knihovny University of Rochester (1984)“. Lib.rochester.edu. Citováno 5. února 2014.
- ^ Vasari, Giorgio. (1907) Vasari o technice: představení tří umění designu, architektury, sochařství a malířství s předponou k životům těch nejvýznamnějších malířů, sochařů a architektů. G. Baldwin Brown Vyd. Louisa S. Maclehose Trans. London: Dent.
- ^ Vasari, G. Životy umělců. Přeloženo s úvodem a poznámkami J.C. a Petera Bondanelly. Oxford: Oxford University Press (Oxford World’s Classics), 1991. ISBN 9780199537198
Zdroje
Tento článek včlení text z publikace nyní v veřejná doména: Chisholm, Hugh, ed. (1911). "Vasari, Giorgio ". Encyklopedie Britannica. 27 (11. vydání). Cambridge University Press. 925–926.
externí odkazy
Média související s Vasari - Le vite de ‘piu eccellenti pittori, sochaři a architekti na Wikimedia Commons
italština Wikisource má původní text související s tímto článkem: Le vite de 'più eccellenti pittori, scultori e architettori (1568)
- Zdarma anglický překlad díla rozděleného do deseti elektronických knih v projektu Gutenberg
- Původní italská verze od roku 1568 archive.org
- Petri Liukkonen. „Giorgio Vasari“. Knihy a spisovatelé
- Výňatky z Vite v kombinaci s fotografiemi děl zmíněných Vasari.
- Gli artisti principali citati dal Vasari nelle Vite (elenco)
Životy nejvýznamnějších malířů, sochařů a architektů public domain audiokniha na LibriVox