Životy nejvýznamnějších malířů, sochařů a architektů - Lives of the Most Excellent Painters, Sculptors, and Architects

Životy nejvýznamnějších malířů, sochařů a architektů
Vite.jpg
Titulní strana vydání z roku 1568 Le Vite
AutorGiorgio Vasari
Originální názevLe Vite de 'più eccellenti pittori, scultori, e architettori
PřekladatelE. L. Seeley
ZeměItálie
Jazykitalština
PředmětŽivotopisy umělců
VydavatelTorrentino (1550), Giunti (1568)
Datum publikace
1550 (zvětšený 1568)
Publikováno v angličtině
1908
Stránky369 (1550), 686 (1568)

Životy nejvýznamnějších malířů, sochařů a architektů (italština: Le vite de 'più eccellenti pittori, scultori, e architettori), také známý jako Životy (italština: Le Vite), je řada biografií umělců napsaných italským malířem a architektem ze 16. století Giorgio Vasari, který je považován za „možná nejslavnější a dokonce i dnes nejčtenější dílo starší umělecké literatury“,[1] "některé z Italská renesance nejvlivnější psaní o umění ",[2] a "první důležitá kniha o historie umění ".[3] Název je často zkrácen pouze na Vite nebo Žije.

Poprvé vyšlo ve dvou vydáních s podstatnými rozdíly mezi nimi; první v roce 1550 a druhý v roce 1568 (což je ten, který se obvykle překládá a je na něj odkazováno). Jednou důležitou změnou byla zvýšená pozornost věnovaná benátskému umění ve druhém vydání, přestože Vasari stále byl a od té doby byl kritizován za nadměrný důraz na umění svého rodáka Florencie.

Pozadí

Spisovatel Paolo Giovio vyjádřil své přání sestavit pojednání o současných umělcích na večírku v domě Kardinál Farnese, který požádal Vasariho, aby poskytl Giovio co nejvíce relevantních informací. Giovio místo toho projekt odevzdal Vasari.[4]

Jako první italský historik umění zahájil Vasari žánr encyklopedie uměleckých biografií, který pokračuje dodnes. Vasariho práce byla poprvé publikována v roce 1550 autorem Lorenzo Torrentino v Florencie,[5] a věnovaný Cosimo I de'Medici, velkovévoda Toskánska. Jeho součástí bylo cenné pojednání o technických metodách používaných v umění. To bylo částečně přepsáno a rozšířeno v roce 1568 a opatřeno dřevorytem portréty umělců (někteří domnělí).

Tato práce má trvalou a notorickou přízeň florentinů a má tendenci jim připisovat veškerý nový vývoj v Renesanční umění - například vynález rytina. Benátské umění zejména systematicky je ignorováno, natož další části Evropy.[6] Mezi jeho prvním a druhým vydáním Vasari navštívil Benátky a druhé vydání věnovalo větší pozornost benátskému umění (konečně včetně Tizian ) bez dosažení neutrálního úhlu pohledu. John Symonds v roce 1899 tvrdil, že „Je zřejmé, že Vasari často psal nedbale, matoucí data a místa a nijak se nesnažil ověřit pravdivost svých tvrzení.“ (pokud jde o Vasariho život Nicola Pisano ), i když uznává, že navzdory těmto nedostatkům je to jeden ze základních zdrojů informací o Renesance v Itálii.[7]

Vasariho biografie jsou rozptýleny zábavnými drby. Mnoho z jeho anekdot má prsten pravdy, i když je to pravděpodobně vynález. Jiné jsou obecné fikce, například příběh mladých Giotto malování mouchy na povrch malby od Cimabue že se starší pán opakovaně pokoušel oprášit, žánrový příběh, který se odráží v anekdotách, vyprávěl o řeckém malíři Apelles. Nezkoumal archivy pro přesná data, jak to dělají historici moderního umění, a jeho biografie jsou přirozeně nejspolehlivější pro malíře jeho vlastní generace a bezprostředně předcházející generace. Moderní kritika - se všemi novými materiály otevřenými výzkumem - opravila mnoho z jeho tradičních dat a atributů. Práce je i dnes široce považována za klasiku, ačkoli panuje všeobecná shoda, že musí být doplněna o moderní vědecký výzkum.

Na konci jeho obsahuje Vasari čtyřiadvacetistránkový náčrt jeho vlastní biografie Vitea přidává další podrobnosti o sobě a své rodině v jeho životech Lazzara Vasariho a Francesco de 'Rossi.

Vliv

Vasariho Vite byl popsán jako „zdaleka nejvlivnější jediný text pro historii renesančního umění“[8] a „nejdůležitější dílo renesanční biografie umělců“.[1] Jeho vliv se nachází hlavně ve třech doménách: jako příklad pro současné a pozdější životopisce a historiky umění, jako určující faktor v pohledu na renesanci a roli Florencie a Říma v ní a jako hlavní zdroj informací o životy a díla raně renesančních umělců z Itálie.

The Vite byl přeloženo zcela nebo částečně do mnoha jazyků, včetně holandský, Angličtina, francouzština, Němec, polština, ruština a španělština.

Rané překlady se staly vzorem pro ostatní

The Vite vytvořil model pro encyklopedie biografií umělců. Různí překladatelé ze 17. století se stali autory životopisů ve své vlastní zemi původu a často se jim říkalo Vasari jejich země. Karel Van Mander byl pravděpodobně první Vasarian autor s jeho Malířská kniha (Het Schilderboeck, 1604), který zahrnoval nejen první nizozemský překlad Vasari, ale také první nizozemský překlad Ovid a byl doprovázen seznamem italských malířů, kteří se objevili na scéně po Vasari, a prvním komplexním seznamem životopisů malířů z Nizozemí.[1] Podobně, Joachim von Sandrart, autor Deutsche Akademie (1675), se stal známým jako „německý Vasari“ a Antonio Palomino, autor Zpráva o životě a dílech nejvýznamnějších španělských malířů, sochařů a architektů (1724), se stal „španělským Vasari“.[9] V Anglii, Aglionby je Malba ilustrovaná od roku 1685 byl do značné míry založen také na Vasari.[1] Ve Florencii byly biografie umělců revidovány a provedeny koncem 17. století autorem Filippo Baldinucci.

Pohled na renesanci

The Vite je také důležitý jako základ pro diskuse o vývoji stylu.[10] Po dlouhou dobu ovlivňoval pohled historiků umění na ranou renesanci, přičemž kladl příliš velký důraz na úspěchy florentských a římských umělců, přičemž ignoroval úspěchy zbytku Itálie a určitě umělců ze zbytku Evropy.[11]

Zdroj informací

Po staletí je nejdůležitějším zdrojem informací o Raná renesance Italština (a zejména toskánský ) malíři a uvedení jejich obrazů. V roce 1899 John Addington Symonds použil Vite jako jeden ze svých základních zdrojů pro popis umělců v jeho sedmi knihách o Renesance v Itálii,[12] a dnes je stále, navzdory zjevným předsudkům a nedostatkům, základem pro biografie mnoha umělců, jako Leonardo da Vinci.[13]

Obsah

The Vite Obsahuje biografie mnoha významných italských umělců a je také přijímán jako jakýsi klasický referenční průvodce pro jejich jména, která se někdy používají různými způsoby. Následující seznam respektuje pořadí knihy rozdělené do tří částí. Kniha začíná věnováním Cosimo I de'Medici a předmluva, a poté začíná technickými a podkladovými texty o architektuře, sochařství a malbě.[14] Následuje druhá předmluva, která představuje skutečný „Vite“ v částech 2 až 5. Následuje kompletní seznam z druhého (1568) vydání. V několika případech byly v jedné sekci uvedeny různé velmi krátké biografie.

Část 2

Část 3

Část 4

Část 5

Část 6

Edice

Bylo vydáno mnoho překladů a překladů Žije během let. Mnoho z nich bylo zkráceno kvůli velké délce originálu. Nejnovějším novým překladem do angličtiny je autor Peter a Julia Conaway Bondanella zveřejněné v Oxfordská světová klasika série v roce 1991.[15]

  • Části I a II vydání 1568 (pouze obal)

  • Části I a II vydání 1568 (plná kniha)

  • Část III, svazek 1 z vydání 1568 (plná kniha)

  • Část III, svazek 2 z vydání 1568 (plná kniha)

Verze online

Viz také

  • Columbovo vejce (Žije obsahuje podobný příběh jako Kolumbův příběh o vejcích)

Reference

  1. ^ A b C d Max Marmor, Kunstliteratur, přeloženo Ernst Gombrich, v Art Documentation Vol 11 # 1, 1992
  2. ^ „Webové stránky University of Leeds“. Webprod1.leeds.ac.uk. Citováno 5. února 2014.
  3. ^ Murray, P. a L. Murray. (1963) Umění renesance. Londýn: Temže a Hudson (Svět umění), s. 8. ISBN  978-0-500-20008-7
  4. ^ Salmi, Mario; Becherucci, Luisa; Marabottini, Alessandro; Tempesti, Anna Forlani; Marchini, Giuseppe; Becatti, Giovanni; Castagnoli, Ferdinando; Golzio, Vincenzo (1969). Kompletní dílo Raphaela. New York: Reynal and Co., William Morrow and Company. p. 607.
  5. ^ „Christopher Witcombe, dějiny a technologie umění“. Witcombe.sbc.edu. Citováno 5. února 2014.
  6. ^ „Takuma Ito, Studies of Western Art No. 12, July 2007“. Sangensha.co.jp. Citováno 5. února 2014.
  7. ^ „John Addington Symonds, '' Renaissance in Italy, '' 1899, sv. 3, část 2". Fullbooks.com. Citováno 5. února 2014.
  8. ^ Profesor Hope Warburg Institute synopse kurzu, 2007 Archivováno 27 září 2007 na Wayback Machine
  9. ^ „Abstrakt z transakcí bibliografické společnosti“. Muse.jhu.edu. Citováno 5. února 2014.
  10. ^ Elinor Richter, recenzující studium stylu v teorii umění Philipa Sohmse Archivováno 5. Července 2007 v Wayback Machine : „Giorgio Vasari's Vite, jehož první vydání vyšlo v roce 1550, poskytuje základ pro jakoukoli diskusi o vývoji stylu.“
  11. ^ Stephanie Leone, The Renaissance Society of America, 2007: „[...] tradiční definice renesančního umění jako humanistické inovace florentských a římských umělců, z nichž vznikl Vite Giorgia Vasariho (1550, 1568).“
  12. ^ „Plné znění John Symonds“ Renaissance v Itálii"". Gutenberg.org. 13. března 2004. Citováno 5. února 2014.
  13. ^ „Bernard Barryte, Život Leonarda da Vinci, Bulletin knihovny University of Rochester (1984)“. Lib.rochester.edu. Citováno 5. února 2014.
  14. ^ Vasari, Giorgio. (1907) Vasari o technice: představení tří umění designu, architektury, sochařství a malířství s předponou k životům těch nejvýznamnějších malířů, sochařů a architektů. G. Baldwin Brown Vyd. Louisa S. Maclehose Trans. London: Dent.
  15. ^ Vasari, G. Životy umělců. Přeloženo s úvodem a poznámkami J.C. a Petera Bondanelly. Oxford: Oxford University Press (Oxford World’s Classics), 1991. ISBN  9780199537198

Zdroje

externí odkazy