La Vie parisienne (opereta) - La Vie parisienne (operetta) - Wikipedia

La vie parisienne
	Opéra bouffe podle Jacques Offenbach
	Plakát od Jules Chéret pro původní produkci
Libretista	Henri Meilhac; Ludovic Halévy;
Jazyk	francouzština
Premiéra	31. října 1866; Théâtre du Palais-Royal, Paříž

La vie parisienne (Francouzská výslovnost:[la vi paʁizjɛn], Pařížský život) je opéra bouffe nebo opereta, složeno Jacques Offenbach, s libreto podle Henri Meilhac a Ludovic Halévy.^[1]

Tato práce byla Offenbachovým prvním celovečerním dílem zobrazujícím současný pařížský život, na rozdíl od jeho dřívějších dobových děl a mytologických předmětů. Stal se jedním z nejpopulárnějších Offenbachových operet.

V roce 1864 Théâtre du Palais-Royal uvedla komedii Meilhaca a Halévyho s názvem Le Photographe (Fotograf), který uváděl postavu Raoul Gardefeu, milovníka Mételly, která se pokoušela svést baronku. O dva roky dříve komedie stejných autorů La Clé de Métella (Klíč Métella) se hrálo na Théâtre du Vaudeville. Tyto dva kousky předznamenávají libreto La vie parisienne který lze datovat koncem roku 1865.^[2]

Historie výkonu

Poprvé byl vyroben ve verzi pěti aktů na Théâtre du Palais-Royal, Paříž, dne 31. října 1866. Práce byla oživena ve čtyřech dějstvích (bez původního čtvrtého dějství) dne 25. září 1873, Théâtre des Variétés, Paříž.

Théâtre des Variétés jej v roce 1875 oživilo: Dupuis, Grenier, Cooper, Berthelier a Bouffar, Berthal a Devéria; na pařížské scéně po mnoho let zřídka chyběl, Dupuis se opakovaně vracel ke své roli a zpěváky jako např Jeanne Granier, Baron Albert Brasseur, Germaine Gallois, Anna Tariol-Baugé, Max a Mistinguett účastnit se probuzení.^[3]

V roce 1958 byla zahájena pozoruhodná výroba v Théâtre du Palais-Royal, s Jean-Pierre Granval, Jean Desailly, Pierre Bertin, Jean-Louis Barrault Jean Parédès, Suzy Delair, Madeleine Renaud, Simone Valère, a Denise Benoît. The Théâtre national de l'Opéra-Comique zahájil práci v roce 1931 a poté v roce 1974. Později pařížské produkce zahrnovaly Théâtre du Châtelet v roce 1980 s Michel Roux, Daniele Chlostawa a Patrick Minard a Théâtre de Paris v roce 1985 s Gabriel Bacquier, Jane Rhodes a Martine Masquelin.^[3]

Poprvé byl uveden v Londýně na Holborn divadlo dne 30. března 1872 v úpravě F. C. Burnand. Newyorská premiéra byla první Booth divadlo, dne 12. června 1876.

Role

Role	Typ hlasu	Premiérové obsazení, 31. října 1866 (Dirigent: Offenbach)	Revidovaná verze čtyř aktů Premiérové obsazení, 25. září 1873 (Dirigent: Offenbach)
Bobinet, pařížský dandy	tenor nebo vysoká baryton	Gil-Pérès	Pierre Eugène Grenier
Zaměstnanec železnic	mluvící role	Millaux
Raoul de Gardefeu, pařížský dandy	tenor	Priston	Henri Venderjench
Métella, demi-mondaine	mezzosoprán	Honorine	Devéria / Céline Van Ghell
Gontran, Métellaina přítelkyně	tenor	Coste
Josephe, průvodce	mluvící role	Martal
Le Baron de Gondremarck, švédský cestovatel	baryton	Louis Hyacinthe Duflost	José Dupuis
La Baronne de Gondremarck, jeho žena	soprán	Céline Montaland	Juliette Grandville
Brazilský, bohatý člověk	baryton	Jules Brasseur
Alphonse, Gardefeuův komorník	mluvící role	Ferdinand
Frick, bootmaker	baryton	Jules Brasseur	Jean-François Berthelier
Gabrielle, výrobce rukavic	soprán	Zulma Bouffar	Zulma Bouffar
Pauline, pokojská	soprán	Elmire Paurelle
Prosperovat, sluha	baryton	Jules Brasseur	Jean-François Berthelier
Urbain, sluha	baryton	Louis Lassouche	Louis Lassouche
Clara, recepční neteř	soprán	Jindřich
Leonie, recepční neteř	mezzosoprán	Bédard
Louise, recepční neteř	mezzosoprán	Breton	Estelle Lavigne
Madame de Quimper-Karadec, Bobinetova teta	mezzosoprán	Félicia Thierret
Paní de Folle-Verdure, její nièce	mezzosoprán	Léontine Massin
Alfréd, majordomus	baryton		Léonce
Caroline, recepční neteř			Julia H.
Julie, recepční neteř			Magne
Augustine, recepční neteř			Maria
Albertine, demi-mondaine			Pauline
Charlotte, demi-mondaine			V. Klein
Sbor: Železniční dělníci, Pošťáci, Cestovatelé, Sluhové, Výrobci bot, Výrobci rukavic, Číšníci, Patroni

Synopse

1. dějství

Příběh začíná na Gare de l'Ouest, kde zaměstnanci uvádějí původ vlaků přijíždějících z různých míst ve Francii („Nous sommes employedés de la ligne de l'Ouest“). Na vlak čekají dva pařížští dandi, Bobinet a Gardefeu Rambouillet, ale vyhýbejte se navzájem, když chodí. Vypadli přes demi-mondaine Métella. Přijíždí s třetím mužem a předstírá, že nepoznává dva předchozí milence. Její odmítnutí se sejde se dvěma přáteli a oni slibují, že budou hledat lepší třídu milenek („Elles sont tristes, les markýze“). Zatímco přemýšlel, jak toho dosáhne, Gardefeu vidí svého bývalého služebníka Josepha, nyní turistického průvodce. Joseph odhaluje, že se má setkat se švédským baronem a jeho ženou, kterou má předvést po Paříži, ale za částku souhlasí s tím, aby jeho místo zaujal Gardefeu. Zatímco jde hledat barona, Gardefeu zajímá, co se stane s baronkou („Ce que c'est pourtant que la vie!“) Baron a baronka Gondremarcková vstoupí a slíbí jim, že jim ukáže vše, co chtějí ve francouzštině kapitál („Jamais, foi de cicérone“). Stanice se zaplňuje dalšími cestujícími, kteří přijíždějí na pěkný čas do Paříže, včetně brazilského vracejícího se poté, co předtím strávil své jmění ve městě („Je suis Brésilien, j'ai de l'or“).

Zákon 2

V domě Gardefeu čeká jeho výrobce rukavic Gabrielle a jeho výrobce bot Frick na návrat pána („Entrez! Entrez, jeune fille à l'œil bleu!“). Gardefeu pokračuje ve své předstírání se Švédy a vysvětluje, že jsou v přístavku hotelu, doufajíc, že barona dostanou z cesty, aby mohl věnovat pozornost baronce; baron již má své plány na základě dopisu od přítele („Dans cette ville toute pleine“). Baron poté požádá, aby vzal stůl d'hôte. Problém chybějících hotelových hostů je vyřešen tím, že se Gabrielle a Frick a jejich přátelé vydávají za jiné hotelové hosty. Bobinet zavolá a nabídne následující noc uspořádat večírek pro Švédy v sídle své nepřítomné tety s pozvaným baronem. Baronka najde ve svém pokoji zbytky Gardefeuovy aféry s Métellou. Sama Métella nyní přichází v naději na smíření s Gardefeu („Vous souvient-il, ma belle“) a končí nabídkou pobavit barona za pár dní. Hosté dorazí na stůl d'hôte; Frick jako major („Pour découper adroitement“) a Gabrielle jako válečná vdova („Je suis veuve d'un plukovník“) as tyrolienem všichni odcházejí do večeře („On est v'nu m'inviter“).

Zákon 3

Na večírku následujícího večera, který uspořádal Bobinet, se jeho služebníci oblékli do davu aristokratů („Donc, je puis me fier à vous!“). Přijíždí baron Gondremarck, kterého si vezme Pauline „Madame l'amirale“ (ve skutečnosti komorná). Přijíždí Gabrielle („Na va courir, na va sortir“) a Bobinet jako švýcarský admirál („Votre zvyk a craqué dans le dos!“).

Bobinet vstává, aby pozdravil dav pitnou písní („En endossant mon uniforme“) a šampaňské teče („Polévky, polévky, nejvíc času“), baron a všichni ostatní se opijí.

Zákon 4

Brazilský milionář nabízí na Maškarním plese maškarní ples Café Anglais. Hlavní číšník říká svým zaměstnancům, aby byli diskrétní, pokud jde o hosty („Avant toute vybral, il faut être ... Fermez les yeux“). Baron přijde za svým úkolem s Métellou, přičemž je stále více podezřelý z dění. Métella řekne baronovi, aby byl trpělivý („C'est ici l'endroit redouté des mères“), ale nebude jeho zábavou: je zamilovaná do někoho jiného, ale přivedla mu kamaráda. Baron zuří, když zjistí, že její milenec je Gardefeu. Přijíždí Brazilec, pak Bobinet a Gardefeu. Poté, co předvedli dopis Mételle („Vous souvient-il, ma belle“), jsou s Gardefeu smířeni a baronova zuřivost se zastaví až po zásahu baronky. All toast Paris („Par nos chansons et par nos cris, célébrons Paris.“).

Filmové verze

V roce 1935 Robert Siodmak výstřel film založený na operetě ve dvou jazykových verzích, francouzské a anglické. Hvězdy obou MLV byly Max a Conchita Černá Hora. Scénář byl Emeric Pressburger, dialogy od Marcel Carné a Benno Vigny. Producent byl Seymour Nebenzahl. Offenbachovu hudbu zařídil Maurice Jaubert. Francouzská verze měla premiéru 22. ledna 1936 v Paříži, anglická verze byla vydána v srpnu 1936.

Francouzská televizní produkce z roku 1967 v režii Yves-André Hubert scénické verze z roku 1958 namontované Jean-Louis Barrault,^[4] s Jean-Pierre Granval (Bobinet), Jean Desailly (Gardefeu), Pierre Bertin (Baron), Georges Aminel (Brésilien), Jean Parédès (Frick, Prosper, Alfred), Micheline Dax (Metella), Geneviève Kervine (Baronne), Simone Valère (Gabrielle), dirigoval André Girard,^[5] byl vydán na DVD.^[6]

Pařížský život (1977), režie Christian-Jaque.

Nahrávky

Záznamy, které se objevují na operadis-opera-discography.org.uk

Reference

Poznámky

^ Lamb, Sadie 1997, „Seznam děl“
^ Fiche Technique, programová kniha v Lyonu La vie parisienne, 2011, s. 5
^ ^A ^b Gänzl a Lamb 1992, s. 296
^ Yon 2000, str. 663 a 670
^ Programová poznámka, Opéra Comique, Paříž, květen 2014.
^ Éditions Montparnasse stránka pro La vie parisienne Archivováno 16. 01. 2018 na Wayback Machine, zpřístupněno 28. května 2014.

Zdroje

Casaglia, Gherardo (2005). "La vie parisienne, 31. října 1866 ". L'Almanacco di Gherardo Casaglia (v italštině).
Casaglia, Gherardo (2005). "La vie parisienne, 25. září 1873 ". L'Almanacco di Gherardo Casaglia (v italštině).
Gänzl, Kurt; Andrew Lamb (1998), "La vie parisienne v Gänzlova kniha hudebního divadla. Bodley Head, Londýn. ISBN
Lamb, Andrew (1992), "Vie parisienne, La" v The New Grove Dictionary of Opera, vyd. Stanley Sadie (Londýn, 1992) ISBN 0-333-73432-7
Yon, Jean-Claude (2000), Jacques Offenbach, Paříž: Éditions Gallimard. ISBN 9782070130979

externí odkazy

[1] Lamb, Sadie 1997, „Seznam děl“

[2] Fiche Technique, programová kniha v Lyonu La vie parisienne, 2011, s. 5

[Gänzl-3] A ^b Gänzl a Lamb 1992, s. 296

[Yon-4] Yon 2000, str. 663 a 670

[5] Programová poznámka, Opéra Comique, Paříž, květen 2014.

[6] Éditions Montparnasse stránka pro La vie parisienne Archivováno 16. 01. 2018 na Wayback Machine, zpřístupněno 28. května 2014.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]