Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze - Faculty of Arts, Charles University in Prague - Wikipedia

Fakulta umění

Filozofická fakulta
Hlavní budova Filozofické fakulty UK Staré město Praha.
Dřívější jména	Artistická fakulta
Typ	Fakulta
Založeno	1348 (1348)
Přidružení	Univerzita Karlova v Praze
Děkan	Michal Pullmann[1]
Studenti	ca. 9 000 (přibližně 13 500 včetně) U3A a další kurzy)[2]
Vysokoškoláci	ca. 5 000[2]
Postgraduální studenti	ca. 2200[2]
Doktorandi	ca. 1 500[2]
Umístění	Praha , Čechy , Česká republika
webová stránka	www.ff.cuni.cz

The Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, je jednou z původních čtyř fakult Univerzita Karlova v Praha.^[3] Když byl založen, byl pojmenován Fakulta svobodných umění nebo Umělecká fakulta. Fakulta poskytuje přednášky v nejširším spektru oborů humanitních věd v EU Česká republika, a je jedinou univerzitní fakultou v České republice Evropa která poskytuje studie ve všech úředních jazycích EU Evropská unie. Fakulta má přibližně 1 000 zaměstnanců, více než 9 000 studentů a flexibilní systém více než 700 možných kombinací dvouoborových titulů.^[3]

Dějiny

Fakulta byla založena jako Fakulta svobodných umění v Brně Univerzita Karlova podle Císař Karel IV 7. dubna 1348, součást císařova pokusu o založení Království české jako stálé centrum Svatá říše římská a klást větší důraz na rozvoj učení a kultury v Praha. V té době studenti navštěvovali Fakultu svobodných umění, aby získali vzdělání především v rétorika a filozofie, později pokračoval v dalších předmětech. Fakulta svobodných umění se brzy stala největší součástí univerzity. V roce 1366 jej císař Karel IV. Obdařil první pražskou vysokou školou Collegium Carolinum; jako součást vysoké školy byla zřízena první knihovna umělecké fakulty z rukopisů darovaných králem.^[4]

Těsnění Filozofické fakulty z druhé poloviny 17. století

V návaznosti na Husitské války, Fakulta svobodných umění se stala jádrem univerzity na dvě století. Od 17. století byla fakulta známá jako Filozofická fakulta a do poloviny 19. století sloužil její program jako povinné přípravné vysokoškolské vzdělávání pro budoucí studenty všech ostatních fakult.

Od 18. století, stejně jako filozofie, fakulta nabízela programy v estetické teorii, pedagogice, matematika, astronomie, přírodní vědy, technické vědy, ekonomika a historie. Ty byly v 19. století doplněny orientálními studiemi, archeologie, religionistika, a filologie. Studium jazyků jako čeština, italština, francouzština, a hebrejština a jejich příslušná literatura a kultura se také začaly rozvíjet. Po liberalizaci akademického prostředí ve druhé polovině 19. století začala fakulta v roce 1897 přijímat studentky.

Fakulta byla rozdělena na českou a německou část v roce 1882 a fakulta přírodních věd se stala samostatnou institucí v letech 1920-1939. V roce 1939 byla škola uzavřena okupační síly nacistického Německa, a brutální pronásledování učitelů a studentů následoval. V návaznosti na konec okupace v roce 1945 na několik let znovu vzkvétala Filozofická fakulta; toto bylo násilně ukončeno v roce 1948 Komunistický puč v roce 1948. Prestiž fakulty se rychle snížila v důsledku vynuceného odchodu mnoha respektovaných učitelů a zavedení Marxista – leninista studie. V 60. letech se fakulta začala pomalu otevírat významným myslitelům té doby, ale tento trend byl zvrácen Sovětská okupace v roce 1968, který Jan Palach, student fakulty, protestoval proti tomu, že se zapálil. Po konec komunistického režimu v Československu v roce 1989 a po odchodu jejích zástupců na fakultě byla znovu založena jako jedna z nejuznávanějších univerzitních institucí v zemi.

Organizace studia

Studijní programy

Všechny studijní programy splňují Boloňský systém a jsou strukturovány do BA, MA a doktorských (Ph.D.) stupňů. Studijní programy mohou být jednooborové nebo dvouoborové, některé jsou k dispozici v jednooborové nebo dvouoborové. Standardní délka studia je 3–4 roky v programu BA a 2–3 roky v navazujícím magisterském studiu. Po ukončení magisterského studia se mohou absolventi přihlásit na doktorský studijní program. Doktorský studijní program, který nabízí ocenění Ph.D. vyžaduje absolvování doktorského programu, Ph.D. finále a obhajoba disertační práce.^[5]

Další programy

Vedle studijních programů nabízí fakulta svým studentům, hostujícím studentům nebo široké veřejnosti řadu krátkodobých kurzů nebo letních škol a dlouhodobé vzdělávání.^[5] Například program východoevropských a středoevropských studií (ECES) je semestrální program s výukou angličtiny určený pro zahraniční studenty Filozofické fakulty.^[6] Fakulta také organizuje Letní školu slavistiky.^[7]

Činnost fakulty

Od roku 2008^{[Aktualizace]}, celkový počet studentů přesahuje 8 000; 7 040 studujících pro magisterské nebo bakalářské tituly a 1 701 pro doktorské studium.^[8] Fakulta se skládá ze 46 základních pracovních jednotek a šesti specializovaných pracovních jednotek a dvou vědeckých výzkumných ústavů (Český ústav egyptologie a Ústavu českého národa Korpus ). Autoři fakulty každoročně vydávají v průměru 35 knižních titulů.

Fakulta se účastní řady mezinárodních výměnných programů, včetně LLP Erasmus, Středoevropský výměnný program pro vysokoškolská studia (CEEPUS), AKTION výměnné programy pod záštitou Visegrádský fond a vládní stipendia.^[9] Počet hostujících studentů v rámci programu LLP Erasmus byl v roce 2008 280.^[8]

Filologie

Předměty na fakultě jsou nabízeny ve více než 50 jazycích a také s nimi spojená literatura, historie a kulturní zázemí. Tyto zahrnují:^[3]

Pozoruhodní absolventi a akademici

John Hus bytost upálen na hranici

Absolventi

• Michal Ajvaz (narozený 1949), spisovatel^[3]
• Edvard Beneš (1884–1948), prezident Československa (1935–38; 45-48)^[3]
• Bernard Bolzano (1781-1848), český matematik a teolog^[3][10]
• Karel Čapek (1890-1938), český spisovatel a novinář, který toto slovo poprvé použil robot k označení fiktivních automatů^[3][11]
• Václav Černý, Český literární historik a teoretik se specializací na romantiku a bohemistiku^[12]
• Ladislav Fuks (1923–1994), spisovatel^[3]
• Tomáš Garrigue Masaryk (1850-1937), zakládající prezident Československa (1918–35)^[3][13]
• Jaroslav Goll, Český historik^[14]
• Zoe Hauptová, Český slavista, paleolog, překladatel, lektor a šéfredaktor časopisu Staroslověnský slovník^[15]
• Bohuslav Havránek (1893–1978), literární teoretik Pražský jazykový kruh^[3]
• Jaroslav Heyrovský (1890-1967), chemik, vynálezce polarografická metoda, a Laureát Nobelovy ceny za chemii 1959^[3][11]
• Bedřich Hrozný (1879-1952), český archeolog a jazykový vědec, který dešifroval Chetitské klínové písmo^[3][16]
• Jan Hus (c.1370-1415), 15. století Český náboženský reformátor^[3][17]
• Alois Jirásek (1851–1930), spisovatel^[3]
• Josef Jungmann (1773–1847), lingvista a jeden z tvůrců moderní češtiny^[3]
• Alice Masaryková (1879–1966), sociolog a politik, zakladatel sociální výchovy v Československu^[3]
• Zdeněk Matějček (1922–2004), psycholog, autor průkopnických studií dětské psychologie^[3]
• Vilém Mathesius (1882–1945), literární teoretik Pražský jazykový kruh^[3]
• Jan Mukařovský (1891–1975), literární teoretik Pražský jazykový kruh^[3]
• Jan Palach (1948–69), student, který se na protest proti sovětské invazi v roce 1968 obětoval^[3]
• Jan Patočka (1907–1977), filozof a intelektuální vůdce Charta 77 protestní hnutí^[3][18]
• Milada Paulová (1891–1970), historička a byzantologička, první profesorka na Univerzita Karlova^[11]
• Josef Pekař, Český historik
• Vladimír Skalička (1909–1991), literární teoretik Pražský jazykový kruh^[3]
• Josef Škvorecký (1924–2012), spisovatel^[3]
• Milan Rastislav Štefánik (1880–1919), politik^[3]
• Růžena Vacková (1901–82), historik umění a archeolog^[3]
• René Wellek (1903–1995), literární teoretik Pražský jazykový kruh^[3]

Akademici

• Tomáš Halík, profesor sociologie, kněz a spisovatel, udělil cenu Andrewa Eliase za lidskou toleranci „za vynikající služby při šíření hodnot tolerance a svobody ducha a myšlení“ V červnu 2002^[3][19]
• Martin Hilský MBE, spisovatel a překladatel Shakespeare hry a básně do češtiny. V roce 2002 mu byla udělena Tom Stoppard Cena za jeho eseje o Shakespearovi^[3][20]
• Petr Sommer, archeolog a historik středověku.
• Miroslav Verner, archeolog, egyptolog a epigrapher, člen výboru UNESCO pro staroegyptské starožitnosti, Německý archeologický ústav a správní rady Mezinárodní asociace egyptologů.^[21]

Reference