Jaroslav Heyrovský - Jaroslav Heyrovský

Jaroslav Heyrovský
Heyrovsky Jaroslav.jpg
narozený(1890-12-20)20. prosince 1890
Praha, Čechy
Zemřel27. března 1967(1967-03-27) (ve věku 76)
Praha, Československo
NárodnostČeskoslovensko
Alma mater
Známý jakoElektroanalytická chemie
Polarografie
Ocenění
Vědecká kariéra
Pole

Jaroslav Heyrovský (Česká výslovnost: [ˈJaroslav ˈɦɛjrofskiː] (O tomto zvukuposlouchat)) (20. prosince 1890 - 27. března 1967) byl a čeština chemik a vynálezce. Heyrovský byl vynálezcem polarografické metody, otcem elektroanalytická metoda a příjemce Nobelova cena v roce 1959 za objev a vývoj polarografických metod analýzy.[2] Jeho hlavním pracovním oborem bylo polarografie.[1][3][4][5][6][7]

Život a dílo

Jaroslav Heyrovský se narodil v roce Praha 20. prosince 1890, páté dítě profesora Leopolda Heyrovského Římské právo na Univerzita Karlova v Praze a jeho manželka Clara, rozená Hanl von Kirchtreu.[8] Rané vzdělání získal na střední škole až do roku 1909, kdy zahájil studium chemie, fyzika, a matematika na Univerzita Karlova v Praze. V letech 1910 až 1914 pokračoval ve studiu na University College v Londýně pod profesorem, pane William Ramsay W. C. McC. Lewis a F. G. Donnan, přičemž jeho B.Sc. v roce 1913. Zejména se zajímal o spolupráci s profesorem Donnanem v oblasti elektrochemie.

Během První světová válka Heyrovský pracoval ve vojenské nemocnici jako výdejní chemik a radiolog, což mu umožnilo pokračovat ve studiu a získat titul Ph.D. stupně v Praze v roce 1918 a D.Sc. v Londýně v roce 1921.

Heyrovský zahájil univerzitní kariéru jako asistent profesora B. Braunera v Ústavu analytické chemie Univerzity Karlovy v Praze; v roce 1922 byl povýšen na docenta a v roce 1926 se stal prvním univerzitním profesorem fyzikální chemie.

Heyrovského vynález polarografické metody pochází z roku 1922 a celou svou další vědeckou činnost soustředil na rozvoj tohoto nového oboru elektrochemie. Na univerzitě založil školu českých polarografů a sám stál v čele polarografického výzkumu. V roce 1950 byl Heyrovský jmenován ředitelem nově zřízeného polarografického ústavu, který byl od té doby začleněn do Československá akademie věd od roku 1952.

V roce 1926 se profesor Heyrovský oženil s Marií (Mary) Koranovou a dvojici se narodily dvě děti, dcera Jitka a syn Michael.

Jaroslav Heyrovský zemřel 27. března 1967. Byl pohřben v Vyšehradský hřbitov v Praze.

Vyznamenání, ocenění, dědictví

Pamětní deska v ulici Kaprova v Praha

Mnoho univerzit a studijních míst ctilo Heyrovského. V roce 1927 byl zvolen za kolegu z University College v Londýně. Čestné doktoráty získal na Technické univerzitě v Drážďanech v roce 1955, Varšavské univerzitě v roce 1956, Univerzitě Aix-Marseille v roce 1959 a Pařížské univerzitě v roce 1960. v roce 1933 mu bylo uděleno čestné členství na Americké akademii umění a věd; v Maďarské akademii věd v roce 1955; Indická akademie věd v Bangalore v roce 1955; Polská akademie věd ve Varšavě v roce 1962; byl zvolen korespondujícím členem Německé akademie věd v Berlíně v roce 1955; člen Německé akademie přírodních vědců, Leopoldina (Halle-Saale) v roce 1956; Zahraniční člen Královské dánské akademie věd v Kodani v roce 1962; Místopředseda Mezinárodní unie fyziky v letech 1951 až 1957; Prezident a první čestný člen Polarografické společnosti v Londýně; čestný člen Polarografické společnosti v Japonsku; čestný člen Chemických společností Československa, Rakousko, Polsko, Anglie a Indie. V roce 1965 byl Heyrovský zvolen a Zahraniční člen Královské společnosti (ForMemRS) v roce 1965.[1]

v Československo Heyrovský byl v roce 1951 vyznamenán Státní cenou I. stupně a v roce 1955 Řádem Československé republiky.

Heyrovský přednášel polarografii ve Spojených státech v roce 1933 SSSR v roce 1934, Anglie v roce 1946, Švédsko v roce 1947, Čínská lidová republika v roce 1958 a v U.A.R. (Egypt) v letech 1960 a 1961.

Kráter Heyrovský na Měsíc je pojmenován na jeho počest.

Reference

  1. ^ A b C Butler, J. A. V .; Zuman, P. (1967). „Jaroslav Heyrovsky 1890-1967“. Biografické monografie členů Královské společnosti. 13: 167. doi:10.1098 / rsbm.1967.0008. S2CID  121121953.
  2. ^ „Nobelova cena za chemii 1959“. Nobelprize.org. Nobel Media AB 2014. Web. 2. února 2017.
  3. ^ L. R. Sherman (prosinec 1990). „Jaroslav Heyrovský (1890 - 1967)“. Chemie v Británii: 1165–1167.
  4. ^ Calascibetta, F. (1997). „Chemie v Československu v letech 1919 až 1939: J. Heyrovský a pražská polarografická škola“. Kentaur. 39 (4): 368–381. Bibcode:1997Cent ... 39..368C. doi:10.1111 / j.1600-0498.1997.tb00043.x.
  5. ^ Zuman, P. (2001). „Elektrolýza s klesající rtuťovou elektrodou: Příspěvek J. Heyrovského pro elektrochemii“. Kritické recenze v analytické chemii. 31 (4): 281–289. doi:10.1080/20014091076767. S2CID  95699688.
  6. ^ Barek, J. Í .; Fogg, A. G .; Muck, A .; Zima, J. Í. (2001). "Polarografie a voltametrie na rtuťových elektrodách". Kritické recenze v analytické chemii. 31 (4): 291. doi:10.1080/20014091076776. S2CID  95149148.
  7. ^ Barek, J. Í .; Zima, J. Í. (2003). „Osmdesát let polarografie - historie a budoucnost“. Elektroanalýza. 15 (5–6): 467. doi:10.1002 / elan.200390055.
  8. ^ http://www.steinbauer.biz/familytree/Rodokmeny.htm#_Toc219631234

externí odkazy