Vilém Mathesius - Vilém Mathesius

Vilém Mathesius
Vilém Mathesius
narozený(1882-08-03)3. srpna 1882
Pardubice, Rakousko-Uhersko
Zemřel12. dubna 1945(1945-04-12) (ve věku 62)
Praha, Protektorát Čechy a Morava
Národnostčeština
obsazeníProfesor
Známý jakoPražský jazykový kruh
Akademické pozadí
Alma materUniverzita Karlova
VlivyHenry Sweet, Otto Jespersen, Georg von der Gabelentz, T.G. Masaryka
Akademická práce
DisciplínaLingvista
SubdisciplínaFunkcionalismus
OvlivněnoBohumil Trnka, Vladimír Skalička, Jan Firbas, Petr Sgall

Vilém Mathesius (Česká výslovnost: [ˈVɪlɛːm ˈmatɛːzɪjus], 3. srpna 1882 - 12. dubna 1945) byl a čeština lingvista, literární historik a spoluzakladatel Pražský jazykový kruh. Je považován za jednoho ze zakladatelů strukturální funkcionalismus v lingvistice.[1]

Mathesius byl šéfredaktorem dvou lingvistických časopisů, Travaux du Cercle Linguistique de Prague ("Díla Pražského lingvistického kruhu") a Slovo a slovesnost („Slovní a slovní umění“) a spoluzakladatel třetího, Nové Athenaeum.[2][3] Jeho rozsáhlé publikace v těchto časopisech i jinde pokrývají řadu témat, včetně historie anglické literatury, syntax, Česky stylistika a kulturní aktivismus.

Kromě své práce v lingvistice založil v roce 1912 katedru Anglická filologie na Univerzita Karlova, který byl prvním takovým oddělením v České republice Československo.[3] Vedoucím oddělení zůstal až do roku 1939, kdy Nacisté zavřeli všechny české univerzity. Katedra nyní existuje jako pobočka Filozofické fakulty, ale nazývá se „Katedra anglofonních literatur a kultur“.

Osobní život a vzdělání

Vilém se narodil jako nejmladší ze dvou synů Bedřicha a Eveliny Mathesiusových. Jeho otec byl bohatý koželuh v dlouhé řadě koželuhů z saský původ, tvrdí Martin Luther životopisec Johannes Mathesius jako předchůdce.[3][4] Jeho bratranec, Bohumil Mathesius, byl básník a překladatel.

Vilém se narodil v roce Pardubice, město na východě Čechy (v dnešní době Česká republika, pak část Rakousko-uherská říše ). Když mu bylo 11, jeho rodina se přestěhovala na západ do Kolín, město poblíž Praha. Tam navštěvoval klasiku gymnázium a zvláště se zajímal o studium jazyka a účastnil se kurzů v latinský, řecký, Němec, a francouzština, kromě svého rodného jazyka čeština. Něco také naučil italština a ruština, a setkal se s pastor Čeněk Dušek na soukromé lekce v Angličtina.[4] Dušek také instruoval Mathesia Kalvinismus, náboženství, které Mathesius aktivně a oddaně praktikoval celý svůj život.[2][3]

V roce 1901 zahájil Mathesius studium germánský a Románská filologie pod Neogrammarian Jan Gebauer na Karlově univerzitě v Praze, vydělával si oba B.A. a jeho doktorát tam.[5] Tématem jeho disertační práce, kterou předložil v roce 1907, bylo Hippolyte Taine kritika Shakespeare.[1][2] Zatímco působil jako asistent učitele němčiny v a střední škola v Plzeň, napsal své habilitační práce a předložil jej v roce 1909. Další 3 roky strávil prací na Univerzitě Karlově jako a privatdozent, poté v roce 1912 byl jmenován prvním profesorem univerzity anglistika (Anglická filologie), efektivní založení katedry.[3] Vedoucím katedry zůstal, dokud nebyla Univerzita Karlova spolu se všemi ostatními českými univerzitami nacisty násilně zavřena 17. listopadu 1939.[5]

V roce 1908 se Mathesius oženil s Růženou Moravcovou, se kterou měl později syna Viléma (známého jako Vilík). Moravcová nečekaně zemřela v roce 1933 během rutinní operace. Brzy poté se Mathesius oženil se svou sestrou Antonií.[4]

Mathesius během svého života utrpěl řadu zdravotních problémů. V roce 1922 onemocněl oční chorobou, která ho nakonec úplně zaslepila. To způsobilo, že se stále více spoléhal na své studenty, včetně René Wellek a Bohumil Trnka, aby mu pomáhali při výuce, čtení a psaní.[3][6] O deset let později, v roce 1932, mu byla diagnostikována tuberkulóza obratlů, což způsobilo, že byl rok a půl (1932–1933) na lůžku.[3] Navzdory těmto onemocněním pokračoval ve studiu, vyučoval a pracoval s Pražským kruhem,[2][3] do své smrti v Praze dne 12. dubna 1945.[7]

Práce s Pražským kruhem

Mathesius se poprvé setkal Roman Jakobson, vlivný ruský lingvista a spoluzakladatel organizace Moskevský jazykový kruh, krátce po Jakobsonově příjezdu do Prahy v roce 1920.[2][3] Byl to Jakobson, kdo upozornil na potřebu centra práce a diskuse pro mladé lingvisty ve městě, což se shodovalo s Mathesiovou vlasteneckou touhou zlepšit stav bádání v Československu.[2] Jejich plány by však nebyly realizovány půl dekády.[3][6]

Po dobu jednoho a půl roku (březen 1925 - říjen 1926) uspořádal Mathesius sporadická a neformální setkání mladých lingvistů, která se nakonec stala Pražský jazykový kruh v jeho vlastním domě.[2] První oficiální setkání se konalo 6. října 1926 v Mathesiově kanceláři.[2][3] Henrik Becker, mladý německý lingvista, byl prvním řečníkem pozvaným na přednášku, které se zúčastnilo pět lidí (včetně Mathesia a Jakobsona) a následovala diskuse.[3][6] Kruh požádal o oficiální status v roce 1930 a Mathesius jako vedoucí člen a dobře zavedený akademik působil jako jeho prezident.[2]

Kruh dosáhl mezinárodního ohlasu na dvou jazykových konferencích: první Mezinárodní kongres lingvistů na Haag v roce 1928, pak první Mezinárodní kongres slavistů v Praze v roce 1929.[4] Využili tyto konference jako příležitost k vývoji a prezentaci souboru deseti tezí pro lingvistický výzkum, podporujících „funkcionalistický“ přístup ke studiu jazyka.[2] Krátce po pražském kongresu vydali první nezávislou publikaci, dva svazky časopisu Travaux du Cercle Linguistique de Prague („Díla Pražského lingvistického kruhu“), jehož Mathesius byl šéfredaktorem.[2][3][6] Kromě toho v roce 1936 začal Kruh vydávat české periodikum s názvem Slovo a slovesnost („Slovní a slovní umění“), také s Mathesiem jako šéfredaktorem.[1] Zveřejnění Travaux přestal v roce 1939 v důsledku nástupu druhé světové války, ale časopis začal být znovu vydáván v roce 1995 jako součást obecného úsilí o oživení Kruhu.[8] Slovo a slovesnost, která se specializuje na strukturalistickou teorii a český jazyk, pokračuje (po krátké přestávce v letech 1942 až 1947) jako čtvrtletník.[2][9]

Stipendium

Mathesiova vědecká práce je obvykle rozdělena do tří období na základě jeho akademického a intelektuálního zaměření a jeho rostoucího zájmu o jazykové problémy.[5]

Literární historie (1910–1926)

Na začátku své kariéry byly Mathesiovy zájmy rozděleny mezi literární historii a lingvistiku. Začal sestavovat souhrn dějin anglické literatury a podařilo se mu vydat dva svazky (1910–1915), než jeho práce zkrátila ztráta zraku. Práce, které pokrývají Anglosaské období až pozdě Středověk, byli základními při založení katedry anglistiky na univerzitě.[3][5] Napsal také řadu článků o Shakespeare a jeho kritici v roce 1916, v roce Shakespearova jubilea.[5]

Vedle práce s literaturou začal zkoumat lingvistickou teorii a zpochybňovat Neogrammarian důraz na diachronní nebo historická lingvistika který definoval studium jazyka v jeho době. V roce 1911 představil jednu ze svých slavnějších přednášek Královské učené společnosti „O potenciálu jazykového fenoménu“, která předpokládá Ferdinand de Saussure je kritický rozdíl mezi jazyk a čestné slovo (1916) a zdůrazňuje význam synchronní (podle jeho slov „statické“) studium jazyka.

Založení kruhu (1926–1936)

Ve svém druhém období intelektuálního vývoje, které se shodovalo s první dekádou Pražského lingvistického kruhu, zkoumal Mathesius povahu syntax a sémantika a také přispěl k práci Kruhu na fonologie, představující myšlenky funkční zátěž a kombinování kapacity fonémy.[5] To je také bod, ve kterém začal rozvíjet svou myšlenku funkcionalismus na rozdíl od Saussurean strukturalismus.[4]

Lingvistický funkcionalismus (1936–1945)

Třetí a poslední období Mathesiovy práce, které trvalo až do jeho smrti, bylo věnováno funkcionalistické teorie gramatiky. Byl předním zastáncem této myšlenkové školy, přestože připisuje stoupencům polského lingvisty Jan Baudouin de Courtenay a dánský lingvista Otto Jespersen s zasetím semen hnutí.[10] Mathesius vybudoval funkcionalismus jako alternativu k přístupu Neogrammarians, kterou kritizoval jako opomenutí pohlížet na jazyk jako na celý systém, s přílišným důrazem na psaný jazyk na úkor mluveného a opomíjením role mluvčího / spisovatele při produkci jazyka.[10] Funkcionalismus tyto problémy napravil a upřednostňoval také synchronní studium před diachronním a upřednostňoval analytický přístup před genealogickým.[10]

Během tohoto období se Mathesius začal více zabývat otázkami stylistika, jako rytmus a intonace, v češtině i angličtině.[5] Celková ztráta zraku způsobila, že soustředil svou pozornost na tyto aspekty mluvené řeči, protože mluvená řeč pro něj byla nyní snadněji přístupná.[3]

Po celou dobu své vědecké kariéry, zejména po Nacistické převzetí Československa v roce 1939, Mathesius prosazoval kulturní aktivismus, jak jej definoval první prezident Československa, T. G. Masaryk. V Mathesiově mysli znamenal kulturní aktivismus mimo jiné revitalizaci českého národního ducha a reformu státních svátků.[3] Vydal dvě hlavní sbírky na toto téma: Kulturní aktivismus ("Kulturní aktivismus") v roce 1925 a Co daly naše země Evropy a lidstvu („Co naše země přispěla k Evropě a lidstvu“) v roce 1940.

Dědictví

Mathesiovy myšlenky na lingvistický funkcionalismus zůstaly ústřední částí práce Pražského lingvistického kruhu a byly moderními lingvisty rozšířeny v mnoha směrech. Lingvistické přístupy k informační struktura, počítaje v to Perspektiva funkční věty a téma-komentář dichotomie, vyrostly z Mathesiusových spisů prostřednictvím práce Jan Firbas, František Daneš, Petr Sgall, a Eva Hajičová.[1] Mathesiovy myšlenky také ovlivnily Michael Halliday vývoj společnosti systémová funkční gramatika.

Kritici tvrdí, že Mathesius postrádal propracovanou metodologii a že jeho pozorování dat nemohlo dosáhnout příliš mnoho kvůli jeho neochotě navrhovat jednotné teorie, které by je vysvětlovaly.[2] Jeho práce nikdy nedosáhla mezinárodního proslulosti svých kolegů, možná proto, že psal téměř výhradně v češtině.[3]

Mathesiově duchovní dítě, Pražský kruh, hodně přispělo k povznesení a zlepšení pověsti Prahy v akademickém světě a k její mezinárodní pozornosti.[2] V návaznosti na prvních deset let Kruhu Mathesius shrnul své příspěvky: „V zahraniční lingvistice jsme bojovali za naši skupinu a získali pro ni skupinu s respektem k názvu„ Pražská škola “, zatímco doma nikdo nemůže, bez vůle, popřít je nám zásluhou, že jsme díky našemu novému stanovisku a novým pracovním metodám dali českému lingvistickému a literárnímu výzkumu mnoho čerstvých podnětů. “[6] Ačkoli se Kruh rozpustil v roce 1949 v důsledku vnitřního politického napětí, byl obnoven v roce 1989 a nyní pracuje na vydávání časopisů, pořádání konferencí a podpoře akademické práce v jazycích a lingvistice.[2][11]

Mathesius je na Univerzitě Karlově památníkem Centrum pro výzkum a vzdělávání v semiotice a lingvistice Viléma Mathesia[12] a podle Vilém Mathesius Foundation for the Promotion of English and American Studies in Prague, která vydává výroční ceny za nejlepší magisterské a bakalářské práce na katedře anglistiky a amerikanistiky.[13]

Hlavní práce

  • O potenciálnosti jevů jazykových (O potenciálu jazykového fenoménu), 1911
  • Dějiny literatury anglické I – II (Dějiny anglické literatury I – II), 1910–1915
  • Kulturní aktivismus (Kulturní aktivismus), 1925
  • Jazyk, kultura a slovesnost (Jazyk, kultura a poetické umění), 1982
  • Co daly naše země Evropy a lidstvu (Čím naše země přispěla k Evropě a lidstvu), 1940
  • Možnosti, které čekají (Možnosti, které čekají), 1944
  • Obsahový rozbor současné angličtiny na základě obětí lingvistickém (Funkční analýza současné angličtiny na obecném lingvistickém základě), 1961 (publ. Posmrtně)

Reference

  1. ^ A b C d Nekula, Marek (1999). „Vilém Mathesius“. Příručka pragmatiky. Amsterdam: Benjamins: 1–14.
  2. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó Toman, Jindrich (1995). Kouzlo společného jazyka: Jacobson, Mathesius, Trubetzkoy a Pražský jazykový kruh. Cambridge, MA: MIT Press. ISBN  0262200961. OCLC  476662581.
  3. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó str q Matejka, Ladislav, vyd. (1982). Zvuk, znamení a význam: quinquagenary Pražského lingvistického kruhu. Ann Arbor, MI: University of Michigan. ISBN  0930042263. OCLC  63472458.
  4. ^ A b C d E Leška, Oldrich. „Vilém Mathesius (1882–1945)“. sas.ujc.cas.cz. Citováno 2017-03-17.
  5. ^ A b C d E F G Sebeok, Thomas (1967). Portréty lingvistů: Životopisná pramenná kniha k dějinám západní lingvistiky, 1746-1963 (svazek 2). Bloomington: Indiana UP. 474–489.
  6. ^ A b C d E Vachek, Josef (1970). Jazyková škola v Praze: úvod do její teorie a praxe. Bloomington: Indiana UP. str. 137–151.
  7. ^ Leška, Oldřich (1995). „Vilém Mathesius (1882–1945)“. Slovo a slovesnost. Citováno 21. srpna 2019.
  8. ^ "Prague Linguistic Circle Papers (nová řada)".
  9. ^ "Slovo a slovesnost".
  10. ^ A b C Mathesius, Vilém (1975). Vachek, Josef (ed.). Funkční analýza současné angličtiny na obecném lingvistickém základě. Haag: Mouton.
  11. ^ "Moderní pražský jazykový kruh". Archivovány od originál dne 02.03.2009.
  12. ^ „O středisku Viléma Mathesia“. ufal.mff.cuni.cz. Citováno 2018-12-05.
  13. ^ „Ocenění Viléma Mathesia.

Další čtení

Viz také