Charles-Joseph de Harlez de Deulin - Charles-Joseph de Harlez de Deulin

Charles de Harlez

Charles-Joseph de Harlez de Deulin (Lutych, 21. srpna 1832 - Leuven, 14. července 1899) byl Belgičan Orientalista, domácí prelát, kánon katedrály v Lutychu a člen Academie Royale Belgie, který studoval a překládal Zoroastrian svaté texty.

Rodina de Harlez byla stará a vznešená rodina z Lutychu. Po dokončení běžného vysokoškolského studia se de Harlez věnoval studiu práva na univerzitě v Lutychu. Jeho úspěch v právnických studiích byl značný a silná doktorská zkouška ukončila jeho kariéru na právnické škole. Jeho rodinné vztahy a jeho vlastní schopnosti slibovaly jasnou budoucnost, ale s rostoucí nespokojeností se zákonem de Harlez právnické povolání brzy opustil. Poté zahájil studium teologie a v roce 1858 byl vysvěcen na kněze. Po vysvěcení byl jmenován ředitelem vysoké školy v St-Quirinu v roce Hej. V roce 1867 byl pověřen vedením nové umělecké školy, která byla zřízena pro mladé církve v souvislosti s Katolická univerzita v Lovani (Francouzština: Louvain). V této funkci působil čtyři roky. Poté se v něm začala projevovat stará záliba v orientálních studiích. V roce 1871 byl jmenován profesorem na orientálním oddělení univerzity v Lovani a energicky se věnoval studiu Zoroastrian Bible - Avesta - z nichž vydal překlad (1875–77).

Spiegel už přeložil Avestu do němčiny a Anqueil-Duperron se pokusil o překlad do francouzštiny. Překlad de Harlez byl dodatkem k Avesta výklad a druhé vydání práce vyšlo v roce 1881. Vztah mezi Rig Veda a Avesta ještě nebyla plně pochopena, rozhodl se to de Harlez. Zdůraznil rozdíly mezi těmito dvěma texty, navzdory mnoha zjevným dohodám. Jeho názor se setkal s velkým odporem, ale někteří jeho oponenti - například James Darmesteter - údajně se otočil k jeho úhlu pohledu.

V roce 1883 se Mgr de Harlez obrátil na nové oddělení - jazyk a literaturu v Číně. Na tomto oddělení ho hlavně přitahovaly problémy starověkého čínského náboženství. Všude ve svých dílech ukazuje stejnou chuť ke studiu náboženského vývoje a založil a stal se prvním šéfredaktorem časopisu, Muséon, který měl být věnován objektivnímu studiu historie obecně a zejména náboženských dějin. Bylo založeno v roce 1881 a k nejdůležitějším z jeho raných článků přispěl de Harlez. Ačkoli byl redaktorem „Muséonu“ a stále byl horlivým studentem íránštiny a čínštiny, měl de Harlez čas na další práci. Po celou dobu byl profesorem Sanskrt na univerzitě a pro potřeby svých studentů vytvořil sanskrtský manuál.

Také se s ním seznámil Manchu literatury a v roce 1884 vydal v Louvainu příručku jazyka Manchu. Pod ním vzkvétala škola louvských orientálních studií. The Mélanges Charles de Harlez (Leyden. 1896), sbírka více než padesáti vědeckých článků napsaných vědci ze všech zemí a vyznání, mu byla představena k dvacátému pátému výročí jeho louvainské profesorské funkce.

Další publikace

• Manuel de la langue de l'Avesta (Paris, 1879; 2. vyd., 1888)
• Manuel du Pehlevi (Paříž, 1880)
• Etudes éraniennes (Paříž, 1880)
• La Bible dans l 'Inde (Bible in India; Paris, 1882)
• Le texte originaire du Yih-King (Původní text I Ching )
• Védisme, brahmanisme et christianisme (Brusel, 1881)
• Textes Tâoïstes, absolvent původního čínského jazyka a komentáře. [Laozi, Daodejing] Annales du Musèe Giumet XX. (Paříž, 1891) Erstmals mit Kommentar des Wang Bi!

Reference

• Tento článek včlení text z publikace nyní v veřejná doména: Herbermann, Charles, ed. (1913). "Charles-Joseph de Harlez de Deulin ". Katolická encyklopedie. New York: Robert Appleton Company. cituje:
  • Annuaire de l'universite catholique de Louvain (1900)