Catullus 16 - Catullus 16

Pēdīcābō ego vōs irrumābō („Budu sodomizovat a ošukat tě“) je někdy první řádek použitý jako název, z Carmen 16 ve sbíraných básních Gaius Valerius Catullus (asi 84 př. n. l. - asi 54 př. n. l.). Báseň, napsaná v hendecasyllabic (11 slabik) Metr, byla považována za tak explicitní, že úplný anglický překlad nebyl publikován až do konce dvacátého století.[1] První řádek byl nazván „jedním z nejšpinavějších výrazů, jaké kdy byly napsány latinský —Nebo v jakémkoli jiném jazyce. “[2]

Carmen 16 je významné v literární historie jako umělecké dílo cenzurováno pro svou obscénnost, ale také proto, že báseň vyvolává otázky ohledně správného vztahu básníka nebo jeho života k dílu.[3] Později latinští básníci odkazovali na báseň ne pro svou invektivní, ale jako ospravedlnění předmětu, který zpochybnil převládající slušnost nebo morální ortodoxie. Ovid,[4] Plinius mladší,[5] Bojový,[6] a Apuleius[7] všichni se dovolávali Catullovy autority, když tvrdili, že i když by básník měl být váženou osobou, jeho dílo by nemělo být omezováno ani omezováno.[8]

Cenzurovaná vydání

Několik vydání Catullusových prací vynechává explicitnější části básně. Pozoruhodným příkladem je rok 1924 Loeb vydání: toto vynechává řádky 1 a 2 z anglického překladu, ale zahrnuje je v latině; řádky 7–14 jsou vynechány z latiny i z angličtiny; pozdější vydání Loeb[9] poskytuje kompletní text v obou jazycích. Byla vydána další vydání s nevyplněnými explicitními slovy.[10]

NPR pípání cenzurováno první řádek Catullus 16, a to jak v latinském, tak v anglickém překladu v radiofonické výměně mezi Guy Raz a Mary Beard v roce 2009.[11] C. H. Sisson píše „obscénnost Catulluse je již dlouho kamenem úrazu“. Sleduje Loeba a vynechává báseň jako nenásledují:

protože se mi zdá, že báseň je bez nich lepší (posledních osm řádků). V kratší verzi Catullus dává bod (jako vždy): další řádky jsou pravděpodobně falešné. Je na rozdíl od Catulluse vyvyšovat pornografickou kvalitu toho, co napsal; jeho mysl byla příliš zaměřená na jeho téma.[8]

Thomas Nelson Winter poznamenává: „V tom smyslu, že se jedná o běžný jazyk těch, kterým báseň směřuje, není obscénní. Neslušnost, stejně jako krása, je v očích diváka.“[8]

Sociální a literární kontext

Catullus (uprostřed) od Alma-Tadema

Báseň vyvolává otázky ohledně správného vztahu básníka nebo jeho života k dílu.[3][12] Catullus adresuje báseň dvěma mužům, Furiusovi a Aureliovi. Furius odkazuje Marcus Furius Bibaculus, básník z prvního století před naším letopočtem, který měl poměr s Juventiem, Catullovým milencem. Aurelius odkazuje Marcus Aurelius Cotta Maximus Messalinus, konzul nebo senátor z prvního století před naším letopočtem během Julio-Claudian dynastie.[13][14][15]

Tito dva muži buď společně, nebo jednotlivě také vystupují v tzv „Cyklus“ Catullova Furia a Aurelia, v básních 11, 15, 21, 23, 24 a 26. Cyklus uvažuje o sexuálních tématech a s výjimkou Catullus 11 používá hrubý jazyk k těmto dvěma tématům.[16] Tito dva jsou popsáni jinde jako kolegové Catullus ' kohorta přátel: comite Catulli.[12] Podle Catullus 16, Furius a Aurelius najít Catullus verše být molliculi („něžný“ nebo „delikátní“), implikující, že autor je zženštilý básník.[16] Podle T. P. Wiseman, Catullus o sobě mluví žensky i ve své milostné poezii. V cynickém a krutém prostředí římské vysoké společnosti byl díky Catullovu něžnému přístupu zranitelný.[17] Kritika Furia a Aurelia byla zaměřena na Catullus 5, zjevně z „mnoha tisíců polibků“ na řádku 12. Kenneth Quinn uvádí:

16.12 se nejvíce blíží slovům básně 5, zejména v 5.10. Porovnání těchto dvou řádků je velmi lákavé připsat odkaz na báseň 5 a na samotnou báseň 5, zejména proto, že tento předpoklad úhledně vysvětluje obvinění, obranu a protižalobu básně 16.[8]

Catullus je maliguje a vyhrožuje jim znásilnění.[12] Podle T. P. Wiseman, Catullus využil obscénnosti, aby získal své poselství, že „měkká“ poezie může být více vzrušující než explicitní popis „citlivost mnohem drsnější než jeho vlastní".[17] Podle Thomase Nelsona Wintera mohl Catullus stále tvrdit, že má čistý život (79,16), a to navzdory důkazům o pederasty (básně 14, 109) s láskou k vdané ženě (zmínka v básni 83) Lesbia manžel).

Catullus a jeho současníci podle všeho věřili, že muž dokáže sexem udělat téměř cokoli a zůstat úctyhodným, pokud zůstane v mužské roli. Catullusovo naléhání na vlastní slušnost a na svou mocnou mužnost je tedy vše jedno. Catullus je správný muž.[8]

Craig Arthur Williams říká, že Catullus 16 to ukazuje v římské ideologii mužského pohlaví vir, muž není ohrožen jeho pronikáním k jiným mužům, ve skutečnosti je jeho mužský stav posílen.[18] Mary Beard považuje poselství básně za ironické:[3]

Z jeho veršů nelze poznat člověka. A 'pedicabo ego vos et irrumabo' za to, že můžeš. Ale vtip je (nebo spíše jeden z vtipů v této komplikované malé básni) - pokud z jeho polibkových veršů nemůžete odvodit, že [Catullus] je zženštilý, pak ani z jeho poetických hrozeb násilného proniknutí nelze odvodit, že toho je také schopen.

Latinský text a překlad

Latinské čtení Catullus 16
Externí zvuk
ikona zvuku Catullus 16 (anglicky), číst Louis Zukofsky, PennSound
ČáraLatinský textanglický překlad[19][20][21][22]
1Pēdīcābō ego vōs et irrumābō,Budu tě sodomizovat a ošukat tě
2Aurēlī pathice et cinaede Fūrī,dno Aurelius a katamit Furius,
3quī mē ex versiculīs meīs putāstis,vy, kteří si myslíte, protože moje básně
4quod sunt molliculī, parum pudīcum.jsou citliví, že nemám hanbu.
5Nam castum esse decet pium poētamJe správné, aby oddaný básník byl morální
6ipsum, versiculōs nihil neede est;sám, [ale] v žádném případě to není nutné pro jeho básně.
7quī tum dēnique habent salem ac lepōrem,Ve skutečnosti mají vtip a šarm,
8sī sint molliculī ac parum pudīcīpokud jsou citliví a trochu nestoudní,
9et quod prūriat incitāre possunt,a může vzbudit svědění,
10ne dīcō puerīs, sed hīs pilōsīsa nemyslím tím u chlapců, ale u těch chlupatých starců
11quī dūrōs nequeunt movēre lumbōs.kdo to nemůže dostat nahoru.[23]
12Vos, quod mīlia multa bāsiōrumProtože jste četli moje nespočet polibků,[24]
13lēgistis muž mē marem putātis?myslíš si o mě méně jako o muži?
14Pēdīcābō ego vōs irrumābō.Budu tě sodomizovat a ošukat tě.

Micaela Wakil Janan nabízí následující moderní anglický prozaický překlad básně:

Seru na vás, chlapci, do zadku a do úst, divíte se Aureliovi a buzerujete Furiusovi! Rozmnožíš mě na základě mých básní, protože jsou trochu sexy, protože nejsou opravdu slušné. Básník musí žít čistý - ale ne jeho básně. Ony mít jen koření a šarm, i když trochu sexy a opravdu ne pro děti - pokud ve skutečnosti způsobují mluvení těla (nemluvím u teenagerů, ale u chlupatých starců, kteří sotva pohnou svými ztuhlými zadky). Ale vy, protože jste náhodou četli o „mnoha tisících polibků“, myslíte si Já jsem nejsi muž? Seru na vás, chlapci, do zadku a do úst![25]

Sexuální terminologie

Další informace: Latinské vulgární výrazy

Latina je přesný jazyk pro obscénní činy, jako jsou pedicabo a irrumabo, které se objevují v prvním a posledním řádku básně. Termín pedicare je přechodné sloveso, které znamená „vložit něčí penis do jiné osoby řiť ".[26] Termín cinaedus v řádku 2 odkazuje na „dno „osoba v tomto činu, tj. osoba, která byla proniknuta.[27] Termín irrumare je rovněž přechodné sloveso, což znamená „vložit penis do jiného člověka ústa na kojení ",[28] a pochází z latinského slova, rūma což znamená „vemeno“ (jako v: „dát něco na sání“). Muž, který saje penis, je označen jako fellator nebo ekvivalentně a pathicus (řádek 2).[29]Catullus nepotvrzuje ani nepopírá tvrzení Aurelia a Furia, že je “ne muž„od sexuálního slangu“irrumare" a "pedicare„zatímco má sexuální slangový význam pro homosexualitu, může to znamenat i tak málo jako“Jdi do pekla".[25]

Pedagogika

Paul Allen Miller navrhuje, aby Catullus 16 obsahoval informace týkající se:

  1. historická proměnlivost společensky přijímaného chování
  2. vytvořená povaha sexuální identity
  3. povaha a funkce pohlaví
  4. všudypřítomnost a hra síly i odporu
  5. napomenutí a optativní funkce básnického umění[30]

Poznámky

  1. ^ „Catullus Purified: A Brief History of Carmen 16“. Citováno 18. srpna 2006.
  2. ^ Harry Mount, „Mark Lowe má pravdu: Římané to řekli lépe,“ Telegrafovat 25. listopadu 2009, online.
  3. ^ A b C Mary Beard (25. listopadu 2009). „Pedicabo ego vos et irrumabo: o čem byl Catullus?“. The Times Literary Supplement. Archivovány od originál dne 9. července 2010. Citováno 25. července 2012.
  4. ^ Ovid, Tristia 2.353–354.
  5. ^ Plinius mladší, Epistulæ 4.14.
  6. ^ Bojový, Epigramy 1.36.10–11.
  7. ^ Apuleius, Apologia 11.3.
  8. ^ A b C d E Winter, Thomas Nelson (1973). „Catullus Purified: A Brief History of Carmen 16“. Arethusa. 6: 257–265.
  9. ^ „Vydavatel odkazuje na cenzuru kvůli zvážení slušnosti v předchozím vydání“. Citováno 18. srpna 2006.
  10. ^ Carmina Caius Valerius Catullus od Gaius Valerius Catullus, publikoval v roce 1894. Projekt Gutenberg. Citováno 3. října 2016.
  11. ^ Ted Scheinman (14. prosince 2009). „NPR na báseň Naughty Catullus: Alea Redacta Est“. Washington City Paper. Citováno 25. července 2012.
  12. ^ A b C Ralph J. Hexter; Daniel L. Selden (10. listopadu 1992). Inovace starověku (PDF). Routledge. p. 478. ISBN  978-0-415-90129-1. Citováno 22. června 2012.
  13. ^ Arnold, Bruce; Aronson, Andrew; Lawall, Gilbert, Teri. (2000). Láska a zrada: Čtenář Catullus. Upraveno za účelem objasnění Furia a Aurelia 11-29-2009 Teri.CS1 maint: více jmen: seznam autorů (odkaz)
  14. ^ "seznam básní, ve kterých je Furius". Citováno 18. srpna 2006.
  15. ^ "seznam básní, ve kterých je Aurelius". Citováno 18. srpna 2006.
  16. ^ A b Phyllis Young Forsyth; Classical Association of the Atlantic States (1986). Básně Catullus: Učební text. University Press of America. 144, 162. ISBN  978-0-8191-5151-3.
  17. ^ A b T. P. Wiseman (26. září 1986). Catullus a jeho svět: Přehodnocení. Cambridge University Press. str. 122–123. ISBN  978-0-521-31968-3. Citováno 3. listopadu 2012.
  18. ^ Craig Arthur Williams (1. února 2010). Římská homosexualita. Oxford University Press. p. 181. ISBN  978-0-19-538874-9. Citováno 16. července 2012.
  19. ^ "Slovník". Archivovány od originál dne 18. června 2006. Citováno 18. srpna 2006.
  20. ^ „Překlad č. 1“. Citováno 18. srpna 2006.
  21. ^ „Překlad č. 2“. Citováno 18. srpna 2006.
  22. ^ John C. Traupman (1994). Nový vysokoškolský latinský a anglický slovník.
  23. ^ Doslova „kdo nemůže dostat své nepružné bedra do pohybu“. Ačkoli lumbus, singulární, může být někdy a eufemismus pro penis, v klasická latina slova Catullus, množné číslo „v sexuálních kontextech… se z větší části vyskytuje v popisech pohybů svádění nebo páření,“ poznamenává J.N. Adams, Latinský sexuální slovník (Johns Hopkins University Press, 1982), str. 48 s odvoláním na několik příkladů, včetně tohoto řádku, „kde by to mělo být bráno v původním smyslu“, tedy beder. Durusi„Tvrdý“ je tedy odkazem na fyzickou nepružnost stárnoucího těla, nikoli na tuhost penisu. Někteří angličtí překladatelé však shledávají nesnáze nejlépe vyjádřenou obtížností staršího muže dosáhnout erekce.
  24. ^ Doslova „mnoho tisíc polibků“, obvykle chápáno jako odkaz na Carmina 5, Vivamus mea Lesbia atque amemusa 7, Quaeris quot mihi basiationes.
  25. ^ A b Micaela Wakil Janan (1994). Když se lampa rozbije: Touha a příběh v Catullus. SIU Press. p. 45. ISBN  978-0-8093-1765-3.
  26. ^ Forberg 1824, str. 80–189
  27. ^ Forberg 1824, str. 80
  28. ^ Forberg 1824, s. 190–261
  29. ^ Forberg 1824, s. 190–191
  30. ^ Ronnie Ancona (2007). Stručný průvodce výukou latinské literatury. University of Oklahoma Press. p. 17. ISBN  978-0-8061-3797-1.

Reference

  • Forberg, Friedrich Karl (1824). De figuris Veneris (přeloženo do angličtiny jako Manuál klasické erotologie vikomt Julian Smithson, MA a soukromě vytištěn v roce 1884 v Manchester, Anglie. Přetištěno v edici 1966). New York: Grove Press. LCCN  66024913.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • MacLeod CM (listopad 1973). "Parodie a osobnosti v Catullus". The Classical Quarterly. Nová řada. 23 (2): 294–303. doi:10.1017 / S000983880003679X. JSTOR  638185.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Richlin A (1981). „Význam Irrumare v Catullus a Martial“. Klasická filologie. 76 (1): 40–46. doi:10.1086/366597. JSTOR  269544.
  • Adams, JN (1990). Latinský sexuální slovník. Johns Hopkins University Press. ISBN  978-0-8018-4106-4.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Hallett JP, Skinner MB (1997). Římské sexuality. Princeton, NJ: Princeton University Press. ISBN  978-0-691-01178-3.CS1 maint: ref = harv (odkaz)

externí odkazy