Časová osa Chagatai Khanate - Timeline of the Chagatai Khanate

Viz také: Časová osa mongolské říše, Časová osa Oiratů, a Časová osa Sin-ťiang pod vládou Qing
Chagatai Khanate, konec 13. století.
Moghulistan v roce 1372
Po zhroucení Chagatai Khanate, 1490.
Yarkent Khanate a Turpan Khanate v roce 1517

Toto je časová osa Chagatai Khanate (1226–1348) a jeho nástupnické státy, Moghulistan (1347–1462), Yarkent Khanate (1514–1696) a Turpan Khanate (1462–1680).

12. století

80. léta

Rokdatumudálost
118322. prosinceChagatai je narozen

13. století

1200s

Rokdatumudálost
1208Qocho, Qayaligh, a Almaliq podrobit se Čingischán; Almaliq a Issyk-Kul region daný Chagatai[1]

10. léta

Rokdatumudálost
1211Mongolské dobytí dynastie Jin: Jochi, Ögedei, a Chagatai napadnout vnitřní Mongolsko[2]
1213podzimMongolské dobytí dynastie Jin: Jochi, Ögedei, a Chagatai zpustošení Hebei a Shanxi[3]
1219podzimMongolské dobytí Khwarezmie: Ögedei a Chagatai vzít Otrar a masakruje jeho populaci; Čingischán odeslání Jochi dobýt Syr Darya a další armádu k dobytí Fergana[4]
Chagatai dohlíží na stavbu silnic pro Mongolská říše[2]

20. léta 20. století

Rokdatumudálost
122016. březnaMongolské dobytí Khwarezmie: Čingischán bere Samarkand (vzhledem k Chagatai spolu s Jimsar County ) a Muhammad II. Z Khwarezmu prchá do Nišapur; Čingischán odesílá Jebe a Subutai zničit sultána[4]
1221dubenMongolské dobytí Khwarezmie: Jochi, Chagatai, a Ögedei zničit Urgench zatímco Tolui bere Nišapur a Herát[4]
Obležení Bamyan (1221): Čingischán bere Bamyan; Chagatai syn Mutukan při tom zemře[2]
1227Mongolské dobytí Západní Sia: Chagatai bere Taiyuan a získává poradce Vajir Ujgur a Qutb-ud-Din Habash 'Uprostřed[2]
1229Chagatai podporuje Ögedei je dosazen na trůn a je udělen Transoxiana[2]

40. léta

Rokdatumudálost
12421. červenceChagatai Khan umírá a jeho vnuk Qara Hülegü následuje jej[5]
1246Güyük Khan jmenuje Yesü Möngke jako hlava Chagatai Khanate[6]

50. léta

Rokdatumudálost
1251Möngke Khan jmenuje Qara Hülegü jako hlava Chagatai Khanate, který umírá brzy poté, a jeho manželka Orghana se stává regentem pro svého malého syna Mubarak Shah[6]

60. léta 20. století

Rokdatumudálost
1260Toluidská občanská válka: Alghu, vnuk Chagatai Khan, sesadí Mubarak Shah, zmocněnec do Chagatai Khanate z Mongolská říše a založí soud v Kašgar při útoku Otrar a Afghánistán[7]
1262Toluidská občanská válka: Alghu prozrazuje Ariq Böke a spojenci s Kublajchán[6]
1266Alghu umírá a je následován Mubarak Shah, který je sesazen Ghiyas-ud-din Baraq[8]
1269Ghiyas-ud-din Baraq je poražen Zlatá horda a ztratí třetinu Transoxiana[6]

70. léta 20. století

Rokdatumudálost
1270Ghiyas-ud-din Baraq z Chagatai Khanate napadá Ilkhanate ale utrpí porážku v bitvě u Qara-Su poblíž Herát[6]
1271Ghiyas-ud-din Baraq umírá a Kaidu převezme kontrolu nad Chagatai Khanate, instalace Negübei jako loutkový chán[6]
1275Chagatai Khanate zisky Ghazni[9]
1276Chagatai Khanate zajišťuje kontrolu nad Almaliq[9]

80. léta 20. století

Rokdatumudálost
1282Kaidu trůny Duwa jako chán z Chagatai Khanate[6]
1286Chagatai Khanate zajišťuje kontrolu nad Tarimská pánev[9]

90. léta 20. století

Rokdatumudálost
1291Chagatai Khanate nájezdy Ilkhanate[10]
1292Chagatai Khanate nájezdy Indie[9]
1295Chagatai Khanate zajišťuje kontrolu nad Turpan a Hami[9]
1298zimaVálka Kaidu – Kublai: Duwa z Chagatai Khanate porazí jüanské síly Mongolsko a zajímá Temur Khan zetě, Körgüz[11]

14. století

1300s

Rokdatumudálost
1301záříVálka Kaidu – Kublai: Duwa a Kaidu utrpěl zranění v bitvě s yuanskými silami východně od Altajské hory a Kaidu brzy poté zemře[12]
1304Temur Khan, Chapar Khan z Dům Ögedei, a Duwa z Chagatai Khanate poslat vyslance do Ilkhanate nastolit mír a obnovit jednotu mezi Mongoly; Chagatai Khanate se stává přítokem jüanů[12]
1306Temur Khan posílá Külüg Khan pomoci Duwa v jeho válce proti Chapar Khan[13]
1307Chapar Khan je poražen a Duwa nainstaluje svého bratra Yangichar jako loutka[13]
Duwa umírá a jeho syn Könchek následuje jej[10]
1308Könchek umírá a Taliqu, a muslimský vnuk Büri, následuje jej[10]
1309Kebek, syn Duwa vraždy Taliqu a dosadí na trůn svého bratra Esen Buqa I.[10]

10. léta

Rokdatumudálost
1312Ilkhanate chytí Ghazni[10]
1316Válka Esen Buqa – Ayurbarwada: Vypukne konflikt mezi Chagatai Khanate a Yuan dynastie a Ilkhanate[13]
1318Válka Esen Buqa – Ayurbarwada: Esen Buqa I. umírá a Kebek následuje jej[13]

20. léta 20. století

Rokdatumudálost
1326Kebek umírá a jeho bratr Eljigidey následuje jej[10]
1328Chagatai Khanate napadá Indie, sahající až k Dillí[10]

Třicátá léta

Rokdatumudálost
1330Eljigidey je sesazen jeho bratrem Duwa Temür[14]
1331Duwa Temür je sesazen jeho bratrem Tarmashirin, který převádí národ na islám[14]
1334Rebelové nespokojeni s přeměnou na islám zabítTarmashirin, který je následován Buzan, jeho synovec[14]
1335Buzan je svržen jeho bratrancem Changshi[14]
1338Changshi je zavražděn jeho bratrem Yesun Temur, který ho nahradí[14]
Černá smrt udeří do Chagatai Khanate[14]

40. léta

Rokdatumudálost
1342Yesun Temur je sesazen „Ali-sultáne[14]
1343The Chagatai Khanate je rozdělen na dvě části, s Qazan Khan ibn Yasaur převzetí kontroly nad západní částí (Transoxanie ) a Tughlugh Timur východní část (Moghulistan )[14]
1347Qazan Khan ibn Yasaur je poražen Amir Qazaghan, kdo nastavuje Danishmendji, an Ögedeiid princ, jako loutkový chán; efektivní konec sjednoceného Chagatai Khanate[14]
1348Transoxanie: Danishmendji je zabit Amir Qazaghan, který trůní Bayan Qulï jako chán[15]

50. léta

Rokdatumudálost
1350Moghulistan: Tughlugh Timur dostane se obřezán a stane se muslimský[16]
1351Transoxanie: Amir Qazaghan útočí na Kart dynastie a pytle Herát[15]
1357Transoxanie: Amir Qazaghan je zavražděn a jeho syn Abdullha následuje jej[15]
1358Transoxanie: Abdullha měl Bayan Qulï zabit, hněvat se Hajji Beg, Timur strýc, pán Kesh, který ho zahnal do exilu a jeho smrti[15]

60. léta 20. století

Rokdatumudálost
1360březenMoghulistan: Tughlugh Timur napadá Transoxanie a síly Hajji Beg ustoupit do Khorasan; kde je zavražděn Shindand; Timur se stane hlavou klanu Barlasů kvůli smrti Hajji Bega[17]
1363Transoxanie: Amir Husayn a Timur napadnout a vzít Transoxania z Moghulistan; při útěku Ilyas Khoja se dozví o svém otci Tughlugh Timur smrt[18]
1364Transoxanie: Amir Husayn a Timur dosadit na trůn Khabul Shah[18]
1365Moghulistan: Ilyas Khoja napadá Transoxanie a obléhá Samarkand ale je nucen ustoupit poté, co je jeho armáda zasažena epidemií[19]
1368Moghulistan: Qamar-ud-din Khan Dughlat vraždy Ilyas Khoja a uzurpuje si titul chán[20]

70. léta 20. století

Rokdatumudálost
137010. dubnaTransoxanie: Timur korunuje sám sebe králem Balch poté, co porazil Amira Husajna a trůny Suurgatmish jako chán, zabíjení Khabul Shah[21]
1375Transoxanie: Timur napadá Moghulistan, zničující Ili region, ke kterému Qamar-ud-din Khan Dughlat reaguje invazí Fergana a přepadení Timura, který barelly uniká[22]

80. léta 20. století

Rokdatumudálost
1388Transoxanie: Timur prohlašuje se za sultána a trůny Sultan Mahmud jako chán po Suurgatmish umírá[23]
1389Transoxanie: Timur napadá Moghulistan dosahující téměř Turpan a porážet Khizr Khoja[24]

90. léta 20. století

Rokdatumudálost
1390Transoxanie: Timur napadá Moghulistan a pohony Qamar-ud-din Khan Dughlat do úkrytu, umožnění Khizr Khoja získat kontrolu nad regionem[25]
1397Moghulistan: Khizr Khoja dcera se ožení Timur[25]
1399Moghulistan: Khizr Khoja umírá a jeho syn Shams-i-Jahan následuje jej[25]

15. století

1400s

Rokdatumudálost
1400Transoxanie: Timur pošle svého vnuka Mirzu Iskandera napadnout Moghulistan, zadření Aksu a Khotan[26]
1402Transoxanie: Sultan Mahmud zemře; efektivní konec Západního Chagatai Khanate[23]
1408Shams-i-Jahan je následován jeho bratrem Muhammad Khan[25]

10. léta

Rokdatumudálost
1415Muhammad Khan je následován jeho bratrem Naqsh-i-Jahan[25]
1418Naqsh-i-Jahan je následován Uwais Khan[27]

20. léta 20. století

Rokdatumudálost
1421Uwais Khan je následován Sher Muhammad[28]
1425Shah Rukh pošle svého syna Ulugh Beg napadnout Moghulistan a porážky Sher Muhammad; Uwais Khan se stane vládcem Moghulistan znovu[28]
1429Uwais Khan je zabit Satuq Khan; dvě frakce podporující jeho syny Esen Buqa II a Yunus Khan jít do války s vítězstvím Esen[29]

1430

Rokdatumudálost
1433Moghulistan zotavuje se Kašgar z Timuridská říše[29]

50. léta

Rokdatumudálost
1451Esen Buqa II přepadne Timuridská říše; v odpověď Abu Sa'id Mirza půjčuje Yunus Khan vojska obsadit Moghulistan blízko Řeka Ili, rozdělením západní části na část, která se stala známou jako Yarkent Khanate[30]

60. léta 20. století

Rokdatumudálost
1462Esen Buqa II umírá a je následován jeho synem Dost Muhammad[30]
1469Dost Muhammad umírá a je následován jeho synem Kebek Sultan[30]

70. léta

Rokdatumudálost
1472Kebek Sultan je zavražděn a odchází Yunus Khan jediný vládce Moghulistan[30]
1473Konflikt Ming – Turpan: Yunus Khan zabírá Hami[31]
1479Mirza Abu Bakr Dughlat rebelové a zmocňuje se Yarkand, porážet Yunus Khan dvakrát[31]

80. léta 20. století

Rokdatumudálost
1482Konflikt Ming – Turpan: Hami je převzat Qanšin[32]
1484Využití konfliktu mezi Umar Shaikh Mirza II a Sultan Ahmed Mirza, Yunus Khan zabírá Fergana a Sayram[31]
1486Yunus Khan umírá a je následován jeho syny Ahmad Alaq (Turpan Khanate ) a Mahmud Khan (Yarkent Khanate )[32]
1488Yarkent Khanate: Mahmud Khan porazí a Timurid invaze[33]
Konflikt Ming – Turpan: Ahmad Alaq zabije Qanšina a převezme kontrolu nad ním Hami[33]
1489Konflikt Ming – Turpan: Engke Bolad retakes Hami[33]

90. léta 20. století

Rokdatumudálost
1493Konflikt Ming – Turpan: Ahmad Alaq zajme Šambu a obsadí Hami[34]
1497Konflikt Ming – Turpan: Ahmad Alaq opouští Hami[34]
1499Turpan Khanate: Ahmad Alaq chytí Kašgar a Yengisar z Mirza Abu Bakr Dughlat[32]

16. století

1500s

Rokdatumudálost
1502Muhammad Šajbání zachycuje obojí Ahmad Alaq a Mahmud Khan v bitvě[33]
1503Turpan Khanate: Muhammad Šajbání uvolňuje Moghul khany ale Ahmad Alaq umírá brzy poté a je následován jeho synem Mansur Khan[33]
1508Yarkent Khanate: Mahmud Khan je poražen jeho synovcem Sultan Said Khan, prchá do Muhammad Šajbání, který ho vykonává[33]
1509Mirza Abu Bakr Dughlat zachycuje Kašgar[35]

10. léta

Rokdatumudálost
1513Konflikt Ming – Turpan: Kara Del podrobuje se Mansur Khan[36]
1514Yarkent Khanate: Sultan Said Khan svrhne Mirza Abu Bakr Dughlat a zabírá celé své území, vládne nad ním sám; tak končí sjednocený Moghulistan[35]
1517Konflikt Ming – Turpan: Mansur Khan zahajuje nájezdy do Dynastie Ming[36]

20. léta 20. století

Rokdatumudálost
1529Yarkent Khanate: Sultan Said Khan napadá Badachšan[37]

30. léta

Rokdatumudálost
1533Yarkent Khanate: Sultan Said Khan umírá při pokusu o invazi Tibet a je následován jeho synem Abdurashid Khan - za jeho vlády ztrácí severní pastviny pro nomády[36]

40. léta

Rokdatumudálost
1543Makhdum-i-Azam umírá a jeho synové vytvářejí náboženské řády Aq Taghliq a Qara Taghliq[38]
1545Turpan Khanate: Mansur Khan je následován jeho synem Shah Khan[36]

50. léta

Rokdatumudálost
1558Yarkent Khanate: Kazašský Khanate napadne, ale je odrazen[39]

60. léta 20. století

Rokdatumudálost
1565Yarkent Khanate: Abdurashid Khan je následován jeho synem Abdul Karim Khan[40]

70. léta 20. století

Rokdatumudálost
1570Turpan Khanate: Shah Khan umírá a je následován jeho bratrem Muhammadem Khan ibn Mansur Khanem; záznamy poté moc turpanského chanátu nezmiňují[36]

90. léta 20. století

Rokdatumudálost
1593Yarkent Khanate: Abdul Karim Khan je následován jeho bratrem Muhammad Sultan[40]

17. století

10. léta

Rokdatumudálost
1610Yarkent Khanate: Muhammad Sultan je následován jeho synem Shudja ad Din Ahmad Khan[39]
1619Yarkent Khanate: Shudja ad Din Ahmad Khan je zavražděn a následován Abd al-Latifem (Afak) Khanem[39]

Třicátá léta

Rokdatumudálost
1631Yarkent Khanate: Abd al-Latif (Afak) Khan je následován jeho synovcem Sultan Ahmad Khan (Pulat Khan)[39]
1636Yarkent Khanate: Sultan Ahmad Khan (Pulat Khan) je svržen Abdalláhem (Moghul Khan)[39]

50. léta

Rokdatumudálost
1655Yarkent Khanate: Yarkent se stává přítokem Dynastie Čching[38]

1660s

Rokdatumudálost
1667Yarkent Khanate: Abdallah (Moghul Khan) je svržen jeho synem YuIbars Khan[41]

70. léta 20. století

Rokdatumudálost
1670Yarkent Khanate: Yulbars Khan je svržen a jeho strýc Ismail Khan je dosazen na trůn[41]
1678Dzungarské dobytí Altishahru: Ismail Khan jede na Aq Taghliq Khoja Afaq Khoja, který hledá pomoc u 5. dalajláma, který na oplátku napíše dopis Džungar Khanát pro pomoc.[42]

80. léta 20. století

Rokdatumudálost
1680Dzungarské dobytí Altishahru: Džungarové napadnout a zabít Ismailovu rodinu. Abd ar-Rashid Khan II je nainstalován jako pravítko.[41]
1682Nepokoje vypuknou a nutí Abd ar-Rashid Khan II utéct; jeho bratr Muhammad Imin Khan následuje[43]

90. léta 20. století

Rokdatumudálost
1693Muhammad Imin Khan napadá Džungar Khanát ale je svržen Afaq Khoja, jehož syn Yahiya Khoja je dosazen na trůn[43]
1695Afaq Khoja a Yahiya Khoja jsou zabiti ve vzpouře[43]
1696Akbash Khan je intronizován, ale prosí z Kašgar odmítnout ho uznat. Džungar vojáci jsou přivedeni Akbashem, aby prosadili jeho vládu. Džungarové však instalují Mirza Alim Shah Beg; tak končí Yarkent Khanate a Chagatai pravidlo[44]

Viz také

Reference

  1. ^ Atwood 2004, str. 445.
  2. ^ A b C d E Atwood 2004, str. 81.
  3. ^ Atwood 2004, str. 416.
  4. ^ A b C Atwood 2004, str. 307.
  5. ^ Atwood 2004, str. 82.
  6. ^ A b C d E F G Atwood 2004, str. 83.
  7. ^ Twitchett 1994, str. 411.
  8. ^ Atwood 2004, str. 202.
  9. ^ A b C d E Atwood 2004, str. 85.
  10. ^ A b C d E F G Atwood 2004, str. 86.
  11. ^ Twitchett 1994, str. 502.
  12. ^ A b Twitchett 1994, str. 503.
  13. ^ A b C d Twitchett 1994, str. 504.
  14. ^ A b C d E F G h i Atwood 2004, str. 87.
  15. ^ A b C d Grousset 1970, str. 343.
  16. ^ Grousset 1970, str. 344.
  17. ^ Grousset 1970, str. 345.
  18. ^ A b Grousset 1970, str. 411.
  19. ^ Grousset 1970, str. 412.
  20. ^ Grousset 1970, str. 422.
  21. ^ Grousset 1970, str. 415.
  22. ^ Grousset 1970, str. 423.
  23. ^ A b Grousset 1970, str. 416.
  24. ^ Grousset 1970, str. 424.
  25. ^ A b C d E Grousset 1970, str. 425.
  26. ^ Grousset 1970, str. 426.
  27. ^ Grousset 1970, str. 491.
  28. ^ A b Grousset 1970, str. 459.
  29. ^ A b Grousset 1970, str. 492.
  30. ^ A b C d Grousset 1970, str. 493.
  31. ^ A b C Grousset 1970, str. 494.
  32. ^ A b C Grousset 1970, str. 495.
  33. ^ A b C d E F Grousset 1970, str. 496.
  34. ^ A b Grousst 1970, str. 496.
  35. ^ A b Grousset 1970, str. 497.
  36. ^ A b C d E Grousset 1970, str. 499.
  37. ^ Adle 2003, str. 182.
  38. ^ A b Adle 2003, str. 184.
  39. ^ A b C d E Adle 2003, str. 183.
  40. ^ A b Grousset 1970, str. 500.
  41. ^ A b C Adle 2003, str. 185.
  42. ^ Grousset 1970, str. 501.
  43. ^ A b C Adle 2003, str. 192.
  44. ^ Adle 2003, str. 193.

Bibliografie

  • Adle, Chahryar (2003), Dějiny civilizací Střední Asie 5
  • Andrade, Tonio (2016), Věk střelného prachu: Čína, vojenské inovace a vzestup Západu ve světových dějinách, Princeton University Press, ISBN  978-0-691-13597-7.
  • Asimov, M.S. (1998), Dějiny civilizací ve Střední Asii Svazek IV Věk úspěchu: 750 let do konce 15. století Část první Historické, sociální a ekonomické prostředí, UNESCO Publishing
  • Atwood, Christopher P. (2004), Encyklopedie Mongolska a mongolské říšeFakta o spisu
  • Barfield, Thomas (1989), Nebezpečná hranice: Nomadic Empires a Čína, Basil Blackwell
  • Barrett, Timothy Hugh (2008), Žena, která objevila tisk, Velká Británie: Yale University Press, ISBN  978-0-300-12728-7 (alk. papír)
  • Beckwith, Christopher I. (2009), Empires of the Silk Road: A History of Central Eurasia from the Bronze Age to the present, Princeton University Press, ISBN  0-691-13589-4
  • Beckwith, Christopher I (1987), Tibetská říše ve Střední Asii: Historie boje o velkou moc mezi Tibeťany, Turky, Araby a Číňany během raného středověku, Princeton University Press
  • Biran, Michal (2005), Impérium Qara Khitai v euroasijské historii: Mezi Čínou a islámským světem, Cambridge Studies in Islamic Civilization, Cambridge, Anglie: Cambridge University Press, ISBN  0521842263
  • Bregel, Yuri (2003), Historický atlas střední AsieBrill
  • Drompp, Michael Robert (2005), Tang Čína a kolaps ujgurské říše: dokumentární historieBrill
  • Ebrey, Patricia Buckley (1999), Cambridge Illustrated History of China, Cambridge: Cambridge University Press, ISBN  0-521-66991-X (brožura).
  • Ebrey, Patricia Buckley; Walthall, Anne; Palais, James B. (2006), Východní Asie: Kulturní, sociální a politické dějiny, Boston: Houghton Mifflin, ISBN  0-618-13384-4
  • Golden, Peter B. (1992), Úvod do dějin turkických národů: etnogeneze a formování státu ve středověké a raně novověké Eurasii a na Středním východě, OTTO HARRASSOWITZ · WIESBADEN
  • Graff, David A. (2002), Medieval Chinese Warfare, 300-900 Warfare and History, London: Routledge, ISBN  0415239559
  • Graff, David Andrew (2016), Euroasijský způsob války ve vojenské praxi v Číně a Byzanci v sedmém století, Routledge, ISBN  978-0-415-46034-7.
  • Grousset, Rene (1970), Říše stepí
  • Haywood, John (1998), Historický atlas středověkého světa, 600-1492, Barnes & Noble
  • Latourette, Kenneth Scott (1964), Číňané, jejich historie a kultura, svazky 1-2, Macmillan
  • Lorge, Peter A. (2008), Asijská vojenská revoluce: od střelného prachu k bombě, Cambridge University Press, ISBN  978-0-521-60954-8
  • Luttwak, Edward N. (2009), Velká strategie Byzantské říše, The Belknap Press of Harvard University Press
  • Millward, James (2009), Eurasian Crossroads: A History of Xinjiang, Columbia University Press
  • Mote, F. W. (2003), Císařská Čína: 900–1800, Harvard University Press, ISBN  978-0674012127
  • Needham, Joseph (1986), Věda a civilizace v Číně, V: 7: Epos střelného prachu, Cambridge University Press, ISBN  0-521-30358-3
  • Rong, Sin-ťiang (2013), Osmnáct přednášek o DunhuanguBrill
  • Schafer, Edward H. (1985), The Golden Peaches of Samarkand: A Study of T'ang Exotics, University of California Press
  • Shaban, M. A. (1979), ʿAbbāsidova revoluce, Cambridge: Cambridge University Press, ISBN  0-521-29534-3
  • Sinor, Denis (1990), Cambridge History of Early Inner Asia, Volume 1, Cambridge University Press
  • Sima, Guang (2015), Bóyángbǎn Zīzhìtōngjiàn 54 huánghòu shīzōng 柏楊 版 資治通鑑 54 皇后 失蹤, Yuǎnliú chūbǎnshìyè gǔfèn yǒuxiàn gōngsī, ISBN  957-32-0876-8
  • Skaff, Jonathan Karam (2012), Sui-Tang China and its Turko-Mongol Neighbors: Culture, Power, and Connections, 580-800 (Oxford Studies in Early Empires), Oxford University Press
  • Standen, Naomi (2007), Neomezené přechody přes hranice věrnosti v Číně Liao, University of Hawai'i Press
  • Steinhardt, Nancy Shatzman (1997), Architektura Liao, University of Hawaii Press
  • Twitchett, Denis C. (1979), Cambridge historie Číny, sv. 3, Sui a T'ang Čína, 589–906, Cambridge University Press
  • Twitchett, Denis (1994), „The Liao“, Cambridge historie Číny, Svazek 6, Cizí režim a pohraniční státy, 907-1368, Cambridge: Cambridge University Press, s. 43–153, ISBN  0521243319
  • Twitchett, Denis (2009), Cambridge History of China Svazek 5 Dynastie Sung a její předchůdci, 907-1279, Cambridge University Press
  • Wang, Zhenping (2013), Tang Čína v multipolární Asii: Historie diplomacie a války, University of Hawaii Press
  • Wilkinson, Endymion (2015). Čínská historie: Nový manuál, 4. vydání. Cambridge, MA: Harvard University Asia Center distribuované Harvard University Press. ISBN  9780674088467.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Xiong, Victor Cunrui (2000), Sui-Tang Chang'an: Studie o městských dějinách pozdně středověké Číny (monografie Michiganu v čínských studiích), U M M CENTRA PRO ČÍNSKÉ STUDIE, ISBN  0892641371
  • Xiong, Victor Cunrui (2009), Historický slovník středověké Číny, Spojené státy americké: Scarecrow Press, Inc., ISBN  0810860538
  • Xu, Elina-Qian (2005), HISTORICKÝ VÝVOJ PŘEDDYNASTICKÉHO KHITANU, Institut pro asijská a africká studia 7
  • Xue, Zongzheng (1992), Turkic národy, 中国 社会 科学 出版社
  • Yuan, Shu (2001), Bóyángbǎn Tōngjiàn jìshìběnmò 28 dìèrcìhuànguánshídài 柏楊 版 通鑑 記事 本末 28 第二 次 宦官 時代, Yuǎnliú chūbǎnshìyè gǔfèn yǒuxiàn gōngsī, ISBN  957-32-4273-7
  • Yule, Henry (1915), Cathay a cesta tam: Být sbírkou středověkých sdělení o Číně, svazek I: Předběžný esej o styku mezi Čínou a západními národy před objevením Cape RouteSpolečnost Hakluyt