Časová osa Ilkhanate - Timeline of the Ilkhanate

The Ilkhanate od 1256-1353
Rozpad Ilkhanate, 1345

Toto je časová osa Ilkhanate.

13. století

10. léta

Rokdatumudálost
121715. říjnaHulagu Khan se narodil Tolui a Sorghaghtani Beki[1]
1218podzimMongolské dobytí Khwarezmie: Muhammad II. Z Khwarezmu Síly sil se střetávají s mongolskou armádou vedenou Jochi a Subutai bitva neprůkazně skončila[2]
zimaMongolské dobytí Khwarezmie: A muslimský delegace obchodníka zaslaná uživatelem Čingischán dorazí na Otrar a guvernér Inalchuq zabije je a zmocní se jejich zboží pro sebe; dosáhne jediný přeživší Mongolsko a varuje Čingischána, který vysílá další tři vyslance, aby požadovali opatrovnictví Inalchuqu - jsou také zabiti[2]
1219podzimMongolské dobytí Khwarezmie: Ögedei a Chagatai vzít Otrar a masakruje jeho populaci; Čingischán odeslání Jochi dobýt Syr Darya a další armádu k dobytí Fergana[3]

20. léta 20. století

Rokdatumudálost
122015. únoraMongolské dobytí Khwarezmie: Čingischán bere Buchara a umístí Yelü Ahai pod kontrolu Transoxiana[3]
16. březnaMongolské dobytí Khwarezmie: Čingischán bere Samarkand a Muhammad II. Z Khwarezmu prchá do Nišapur; Čingischán odesílá Jebe a Subutai zničit sultána[3]
SmětMongolské dobytí Khwarezmie: Jebe a Subutai vzít Balch a zajmout Muhammad II. Z Khwarezmu matka Terken Khatun a rodina v Pohoří Zagros[4]
zimaMongolské dobytí Khwarezmie: Muhammad II. Z Khwarezmu umírá[3]
1221březenMongolské dobytí Khwarezmie: Tolui ničí Merv[3]
dubenMongolské dobytí Khwarezmie: Jochi, Chagatai, a Ögedei zničit Urgench zatímco Tolui bere Nišapur a Herát[3]
jaroBitva o Parwan: Jalal ad-Din Mingburnu porazí mongolskou armádu vedenou Shikhikhutug v Hindúkuš[3]
Mongolské dobytí Khwarezmie: Čingischán bere Termez[3]
Obležení Bamyan (1221): Čingischán bere Bamyan; Chagatai syn Mutukan při tom zemře[5]
listopadBitva o Indus: Čingischán porážky Jalal ad-Din Mingburnu, který plave přes Řeka Indus a uniká[3]

30. léta

Rokdatumudálost
1231srpenMongolské dobytí Khwarezmie: Chormaqan porážky Jalal ad-Din Mingburnu, který unikne, aby ho zabil neznámý Kurd; tak končí Khwarazmian dynastie[4]
1232Tolui je zasažen nemocí a umírá[6]
1236Mongolské invaze do Gruzie: Chormaqan podmaní Gruzie a Arménie[7]

40. léta

Rokdatumudálost
1242Mongolské invaze do Anatolie: Mongolové berou Erzurum[8]
124326. červnaBitva u Köse Dağ: Baiju porážky Kaykhusraw II a podrobuje Arménské království Cilicia[9]
1244The Ayyubid dynastie vzdává hold Mongolům[8]
Badr al-Din Lu'lu ' z Mosul předkládá Mongolská říše[10]

50. léta

Rokdatumudálost
1251podzimMöngke Khan místa Hulagu Khan ve vedení Severní Čína[1]
1252létoMöngke Khan poplatky Hulagu Khan s invazí braní Bagdád[11]
125620. listopaduHulagu Khan bere Alamut z Vrahové[1]
Mongolové poráží Kaykaus II na Aksaray a dosadit na trůn Kilij Arslan IV[12]
125817. lednaObležení Bagdádu (1258): Hulagu Khan posílá mongolský kontingent přes Řeka Tigris který utrpí porážku proti Aybak[13]
18. lednaObležení Bagdádu (1258): Baiju zaplaví nepřátelský tábor a zaútočí a vyhná je zpět[13]
29. lednaObležení Bagdádu (1258): Hulagu Khan obléhá Bagdád[13]
1. únoraObležení Bagdádu (1258): Mongolské obléhací zbraně byly porušeny Bagdád věž Ajami[14]
3. únoraObležení Bagdádu (1258): Mongolské síly zabírají Bagdád stěny[14]
10. únoraObležení Bagdádu (1258): Al-Musta'sim, jeho synové a 3 000 hodnostářů se vzdávají[14]
13. únoraObležení Bagdádu (1258): Mongolové pytel Bagdád[14]
20. únoraObležení Bagdádu (1258): Al-Musta'sim a jeho rodina jsou popraveni; tak končí první Abbasid Caliphate[14]
Hulagu Khan bere titul Ilkhan, což znamená „poslušný chán“[14]
březenÖljei Khatun bratr Bukha-Temur pytle To bylo[1]

60. léta 20. století

Rokdatumudálost
1260ledenSiege of Aleppo (1260): Hulagu Khan bere Aleppo z An-Nasir Yusuf; tak končí Ayyubid dynastie[1]
The Antiochské knížectví předkládá Mongolská říše[15]
6. červnaHulagu Khan dostává zprávy o Möngke Khan smrt a ústup do Ahlat[16]
26. červenceBitva o Ain Jalut: Qutuz z Mamluks postupovat do Palestina a řídit Mongolové z Gaza[16]
jaroHulagu Khan syn Yoshmut a velitel Elege z Jalayir vzít Mayyafaraqin a Mardin[1]
srpenKitbuqa pytle Sidone[15]
3. záříBitva o Ain Jalut: Qutuz z Mamluks porazí mongolské síly pod Kitbuqa a zatlačte je zpět na Eufrat[16]
10. prosincePrvní bitva o Homs: Baibars porazí mongolskou výpravu Sýrie[1]
Toluidská občanská válka: Berke z Zlatá horda spojenci s Ariq Böke a vyhlásí válku Hulagu Khan[17]
1261Mosul a Cizre rebel[1]
1262létoPovstání v Mosul a Cizre jsou potlačeny[1]
listopadHulagu Khan zabije svého vezíra Saif-ud-Din Bitigchiho a nahradí ho Shams al-Din Juvayni[18]
Válka Berke – Hulagu: Berke z Zlatá horda spojenci s Mamluks a napadne Ázerbajdžán[17]
Hulagu Khan dává Khorasan a Mazandaran jeho synovi Abaqa a Ázerbajdžán svému druhému synovi Yoshmut[18]
126313. lednaVálka Berke – Hulagu: Berke porážky Hulagu Khan armáda na Řeka Terek[18]
12658. únoraHulagu Khan umírá a je následován jeho synem Abaqa Khan[19]
1266Válka Berke – Hulagu: Berke umírá dovnitř Tbilisi a je následován jeho pravnukem Mengu-Timur[19]

70. léta 20. století

Rokdatumudálost
1270Ghiyas-ud-din Baraq z Chagatai Khanate napadá Ilkhanate ale utrpí porážku v bitvě u Qara-Su poblíž Herát[20]
1271Samagar nájezdy Qalaat al-Madiq[21]
1273ledenYisüder, bratr Abaqa, pytle Buchara[22]
127715. dubnaBitva o Elbistan: Mamluks porazit mongolské síly v Elbistan[19]

80. léta 20. století

Rokdatumudálost
128129. říjnaDruhá bitva o Homs: Abaqa Bratr Möngke Temur je poražen Mamluk síly[19]
1282Abaqa umírá a je následován jeho bratrem Tekuder, a muslimský[19]
1284Arghun, syn Abaqa, sesadí Tekuder[19]

90. léta 20. století

Rokdatumudálost
1290Zlatá horda útoky Ilkhanate ale je poražen Arghun[19]
Nawrūz rebelové a selže[19]
12917. březnaArghun je zavražděn velmi nepříjemným Taghachar Baarina, který pak trůní Gaykhatu Arghunův bratr[19]
1294Gaykhatu kopíruje Yuan dynastie a snaží se představit bankovky, který fantasticky selže[19]
1295Taghachar sesadí Gaykhatu a trůny Baydu[19]
říjenGhazan, syn Arghun, sesadí Baydu a stane se vládcem; také a muslimský[19]
129922. - 23. prosinceBitva o Wadi al-Khazandar: Ghazan porážky An-Nasir Muhammad z Mamluks[23]

14. století

1300s

Rokdatumudálost
1301Ghazan dělá neúspěšný pokus o přijetí Allepo[24]
130320. dubnaBitva o Marj al-Saffar (1303): Mongolská armáda pod Kutlushah je poražen Mamluks[24]
130411. květnaGhazan umírá a je následován jeho bratrem Öljaitü[19]
1307červenIlkhanate přispívá Gilan, Ghazni, a Sistan[22]
1308zimaÖljaitü převádí na Twelver šíitství[22]

10. léta

Rokdatumudálost
1310Kurdové a Arabové v Erbil masakr křesťan populace s Ilkhanate svolení[10]
1312Ilkhanate chytí Ghazni[25]
1316Válka Esen Buqa – Ayurbarwada: Vypukne konflikt mezi Chagatai Khanate a Yuan dynastie a Ilkhanate[26]
16. prosinceÖljaitü umírá a je následován jeho synem Abu Said Bahadur Khan[22]
1318Chagataid prvky se vzbouří Khorasan[22]
Öz Beg Khan útočí na Ilkhanate[22]
131913. červenceChupan porazí mongolské povstání v bitvě u Zanjan-Rud[22]

20. léta 20. století

Rokdatumudálost
1323Ilkhanate uzavírá mír s Mamluk Sultunate[22]

Třicátá léta

Rokdatumudálost
133530. listopaduAbu Said Bahadur Khan umírá a Ghiyas al-Din ibn Rashid al-Din trůny Arpa Ke'un, potomek Ariq Böke; efektivní konec Ilkhanate[27]
1336Arpa Ke'un je poražen „Ali Padsah z Bagdád, který trůní Musa[27]
1337Musa je sesazen Hasan Buzurg, který trůní Muhammad Khan[27]
1338Muhammad Khan je sesazen Hasan Kuchak, který trůní Jahan Temür[27]

40. léta

Rokdatumudálost
1346Černý mor se šíří do Ilkhanate[27]

50. léta

Rokdatumudálost
1356Shaikh Awais Jalayir nastavuje vlastní Jalairid sultanát; tak končí Ilkhanate[27]

Viz také

Reference

  1. ^ A b C d E F G h i Atwood 2004, str. 225.
  2. ^ A b Atwood 2004, str. 431.
  3. ^ A b C d E F G h i Atwood 2004, str. 307.
  4. ^ A b Atwood 2004, str. 308.
  5. ^ Atwood 2004, str. 81.
  6. ^ Twitchett 1994, str. 372.
  7. ^ Atwood 2004, str. 196.
  8. ^ A b Jackson 2005, str. 74.
  9. ^ Atwood 2004, str. 331.
  10. ^ A b Atwood 2004, str. 323.
  11. ^ Twitchett 1994, str. 405.
  12. ^ Jackson 2005, str. 116.
  13. ^ A b C Atwood 2004, str. 28.
  14. ^ A b C d E F Atwood 2004, str. 29.
  15. ^ A b Jackson 2005, str. 117.
  16. ^ A b C Atwood 2004, str. 6.
  17. ^ A b Twitchett 1994, str. 412.
  18. ^ A b C Atwood 2004, str. 226.
  19. ^ A b C d E F G h i j k l m Atwood 2004, str. 234.
  20. ^ Atwood 2004, str. 231.
  21. ^ Jackson 2005, str. 167.
  22. ^ A b C d E F G h Atwood 2004, str. 235.
  23. ^ Atwood 2004, str. 341.
  24. ^ A b Jackson 2005, str. 170.
  25. ^ Atwood 2004, str. 86.
  26. ^ Twitchett 1994, str. 504.
  27. ^ A b C d E F Atwood 2004, str. 236.

Bibliografie

  • Andrade, Tonio (2016), Věk střelného prachu: Čína, vojenské inovace a vzestup Západu ve světových dějinách, Princeton University Press, ISBN  978-0-691-13597-7.
  • Asimov, M.S. (1998), Dějiny civilizací ve Střední Asii Svazek IV Věk úspěchu: 750 let do konce 15. století Část první Historické, sociální a ekonomické prostředí, UNESCO Publishing
  • Atwood, Christopher P. (2004), Encyklopedie Mongolska a mongolské říšeFakta o spisu
  • Barfield, Thomas (1989), Nebezpečná hranice: Nomadic Empires a Čína, Basil Blackwell
  • Barrett, Timothy Hugh (2008), Žena, která objevila tisk, Velká Británie: Yale University Press, ISBN  978-0-300-12728-7 (alk. papír)
  • Beckwith, Christopher I. (2009), Empires of the Silk Road: A History of Central Eurasia from the Bronze Age to the present, Princeton University Press, ISBN  0-691-13589-4
  • Beckwith, Christopher I (1987), Tibetská říše ve Střední Asii: Historie boje o velkou moc mezi Tibeťany, Turky, Araby a Číňany během raného středověku, Princeton University Press
  • Biran, Michal (2005), Impérium Qara Khitai v euroasijské historii: Mezi Čínou a islámským světem, Cambridge Studies in Islamic Civilization, Cambridge, Anglie: Cambridge University Press, ISBN  0521842263
  • Bregel, Yuri (2003), Historický atlas střední AsieBrill
  • Drompp, Michael Robert (2005), Tang Čína a kolaps ujgurské říše: dokumentární historieBrill
  • Ebrey, Patricia Buckley (1999), Cambridge Illustrated History of China, Cambridge: Cambridge University Press, ISBN  0-521-66991-X (brožura).
  • Ebrey, Patricia Buckley; Walthall, Anne; Palais, James B. (2006), Východní Asie: Kulturní, sociální a politické dějiny, Boston: Houghton Mifflin, ISBN  0-618-13384-4
  • Golden, Peter B. (1992), Úvod do dějin turkických národů: etnogeneze a formování státu ve středověké a raně novověké Eurasii a na Středním východě, OTTO HARRASSOWITZ · WIESBADEN
  • Graff, David A. (2002), Medieval Chinese Warfare, 300-900 Warfare and History, London: Routledge, ISBN  0415239559
  • Graff, David Andrew (2016), Euroasijský způsob války ve vojenské praxi v Číně a Byzanci v sedmém století, Routledge, ISBN  978-0-415-46034-7.
  • Haywood, John (1998), Historický atlas středověkého světa, 600-1492, Barnes & Noble
  • Jackson, Peter (2005), Mongolové a Západ, Pearson Education Limited
  • Latourette, Kenneth Scott (1964), Číňané, jejich historie a kultura, svazky 1-2, Macmillan
  • Lorge, Peter A. (2008), Asijská vojenská revoluce: od střelného prachu k bombě, Cambridge University Press, ISBN  978-0-521-60954-8
  • Luttwak, Edward N. (2009), Velká strategie Byzantské říše, The Belknap Press of Harvard University Press
  • Millward, James (2009), Eurasian Crossroads: A History of Xinjiang, Columbia University Press
  • Mote, F. W. (2003), Císařská Čína: 900–1800, Harvard University Press, ISBN  978-0674012127
  • Needham, Joseph (1986), Věda a civilizace v Číně, V: 7: Epos střelného prachu, Cambridge University Press, ISBN  0-521-30358-3
  • Rong, Sin-ťiang (2013), Osmnáct přednášek o DunhuanguBrill
  • Schafer, Edward H. (1985), The Golden Peaches of Samarkand: A Study of T'ang Exotics, University of California Press
  • Shaban, M. A. (1979), ʿAbbāsidova revoluce, Cambridge: Cambridge University Press, ISBN  0-521-29534-3
  • Sinor, Denis (1990), Cambridge History of Early Inner Asia, Volume 1, Cambridge University Press
  • Sima, Guang (2015), Bóyángbǎn Zīzhìtōngjiàn 54 huánghòu shīzōng 柏楊 版 資治通鑑 54 皇后 Cambridge historie rané vnitřní Asie, svazek 1, Yuǎnliú chūbǎnshìyè gǔfèn yǒuxiàn gōngsī, ISBN  957-32-0876-8
  • Skaff, Jonathan Karam (2012), Sui-Tang China and its Turko-Mongol Neighbors: Culture, Power, and Connections, 580-800 (Oxford Studies in Early Empires), Oxford University Press
  • Standen, Naomi (2007), Neomezené přechody přes hranice věrnosti v Číně Liao, University of Hawai'i Press
  • Steinhardt, Nancy Shatzman (1997), Architektura Liao, University of Hawaii Press
  • Twitchett, Denis C. (1979), Cambridge historie Číny, sv. 3, Sui a T'ang Čína, 589–906, Cambridge University Press
  • Twitchett, Denis (1994), „The Liao“, Cambridge historie Číny, Svazek 6, Cizí režim a pohraniční státy, 907-1368, Cambridge: Cambridge University Press, s. 43–153, ISBN  0521243319
  • Twitchett, Denis (2009), Cambridge History of China Svazek 5 Dynastie Sung a její předchůdci, 907-1279, Cambridge University Press
  • Wang, Zhenping (2013), Tang Čína v multipolární Asii: Historie diplomacie a války, University of Hawaii Press
  • Wilkinson, Endymion (2015). Čínská historie: Nový manuál, 4. vydání. Cambridge, MA: Harvard University Asia Center distribuované Harvard University Press. ISBN  9780674088467.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Xiong, Victor Cunrui (2000), Sui-Tang Chang'an: Studie o městských dějinách pozdně středověké Číny (monografie Michiganu v čínských studiích), U M M CENTRA PRO ČÍNSKÉ STUDIE, ISBN  0892641371
  • Xiong, Victor Cunrui (2009), Historický slovník středověké Číny, Spojené státy americké: Scarecrow Press, Inc., ISBN  0810860538
  • Xu, Elina-Qian (2005), HISTORICKÝ VÝVOJ PŘEDDYNASTICKÉHO KHITANU, Institut pro asijská a africká studia 7
  • Xue, Zongzheng (1992), Turkic národy, 中国 社会 科学 出版社
  • Yuan, Shu (2001), Bóyángbǎn Tōngjiàn jìshìběnmò 28 dìèrcìhuànguánshídài 柏楊 版 通鑑 記事 本末 28 第二 次 宦官 時代, Yuǎnliú chūbǎnshìyè gǔfèn yǒuxiàn gōngsī, ISBN  957-32-4273-7
  • Yule, Henry (1915), Cathay a cesta tam: Být sbírkou středověkých sdělení o Číně, svazek I: Předběžný esej o styku mezi Čínou a západními národy před objevením Cape RouteSpolečnost Hakluyt