Siddhānta Shiromani - Siddhānta Shiromani

Siddhānta Śiromaṇi (Sanskrt: सिद्धान्त शिरोमणि pro „Koruna pojednání“[1]) je hlavním pojednáním indického matematika Bhāskara II. Napsal Siddhānta Śiromaṇi v roce 1150, když mu bylo 36 let. Práce je složena v sanskrtském jazyce ve 1450 verších.[2]

Díly

Līlāvatī

Hlavní článek: Līlāvatī

Název knihy pochází od jeho dcery Līlāvatī. Je to první svazek Siddhānta Śiromaṇi. Kniha obsahuje třináct kapitol, převážně 278 veršů aritmetický a měření.

Bījagaṇita

Hlavní článek: Bījagaṇita

Je to druhý svazek Siddhānta Śiromaṇi. Je rozdělena do šesti částí, obsahuje 213 veršů a je věnována algebra.

Gaṇitādhyāya a Golādhyāya

Gaṇitādhyāya a Golādhyāya z Siddhānta Śiromaṇi se věnují astronomii. Celkem dohromady je asi 900 veršů.[3] (Gaṇitādhyāya má 451 a Golādhyāya má 501 veršů).

Reference

  1. ^ Plofker 2009, str. 71.
  2. ^ "khagol Maandal".
  3. ^ „BHASKAROVA ASTRONOMIE“.

externí odkazy