Regenerativní chlazení - Regenerative cooling
Termodynamika | ||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
![]() Klasický Carnotův tepelný motor | ||||||||||||
| ||||||||||||
| ||||||||||||
Regenerativní chlazení je metoda chlazení plyny, ve kterých je stlačený plyn chlazen tím, že mu umožňuje expandovat a tím odebírat teplo z okolí. Ochlazený expandovaný plyn poté prochází a výměník tepla kde ochlazuje přicházející stlačený plyn.[1]
Regenerativní cykly
Dějiny
V roce 1857 představila společnost Siemens koncept regenerativního chlazení s Siemensův cyklus.[2] V roce 1895 William Hampson v Anglii[3] a Carl von Linde v Německu[4] nezávisle vyvinul a patentoval Hampson – Lindeův cyklus zkapalnit vzduch pomocí Proces expanze Joule – Thomson a regenerativní chlazení.[5] Dne 10. května 1898, James Dewar použil rekuperační chlazení, aby se stal prvním staticky zkapalněný vodík.
Viz také
- Kryochladič
- Posunovač
- Mechanika tekutin
- Regenerativní chlazení (raketa)
- Regenerační výměník tepla
- Termodynamický cyklus
- Časová osa vodíkových technologií
Reference
- ^ Kryogenní mikrochlazení Pag.25
- ^ Charles William Siemens, „Vylepšení chlazení a výroby ledu a přístrojů nebo strojů pro tento účel“, britský patent č. 2064 (podáno: 29. července 1857).
- ^ W. Hampson, „Vylepšení týkající se postupného chlazení plynů“, britský patent 10 165 (podáno: 23. května 1895).
- ^ Linde, Carl, „Verfahren zur Verflüssigung atmosphärischer Luft oder anderer Gase“ (metoda zkapalňování atmosférického vzduchu nebo jiných plynů), německý patent 88 824 (podáno: 5. června 1895).
- ^ Vodík v devatenáctém století