Útočiště vlečka - Refuge siding

A útočiště vlečka je jednostranný nebo slepý konec, vlečka z běžící linky,[1] které lze použít k dočasnému ubytování a vlak aby ji mohl projít další. Například azylovou vlečku může využít pomalý nákladní vlak umožnit rychle osobní vlak projít.[2] Koncept je podobný konceptu a procházející smyčka ale je připojen k hlavní trať pouze na jednom konci, spíše než na obou koncích.

Na japonské železniční síti 8 útočiště vlečky (místně známý jako forma serpentina ) zůstávají v každodenním používání - Obasute Station, Stanice Hatšukari, Stanice Nihongi, Stanice Tsubojiri, Stanice Shingai, Signální skříňka Kuwanaohara (ja: 桑 ノ 原 信号 場 ), Signální skříňka Takiyama (ja: 滝 山 信号 場 ) a signální skříň Nakazaike (ja: 中 在家 信号 場 ) - zatímco je potvrzeno 48 bývalých vleček, které jsou nyní přeměněny na konvenční projíždějící smyčky nebo opuštěny. Většinou se používají k zastavení osobních vlaků a nákladních vlaků, zejména v případech, kdy je plánován průjezd rychlíků.

Někdy tam, kde byly na trati strmé rampy, byly nutné vlečky. Například na Gresford nádraží v Austrálie, sklon byl tak strmý, že na stanici byla nutná úkrytová vlečka pro případ, že by některé vozy nebo vagóny vlaku musely zůstat pozadu, aby mohl vylézt na kopec.

Přinejmenším v britské a australské praxi bylo běžné označovat takové vlečky jako „Up útočiště vlečky“ nebo „Down útočiště vlečky“ v závislosti na orientaci vlečky ve vztahu ke směru jízdy.

Viz také

Reference

  1. ^ Ellis, Iain (2006). Ellisova britská železniční inženýrská encyklopedie. Lulu, str. 293. ISBN  978-1-84728-643-7.
  2. ^ Jackson, Alan A. (2006). Železniční slovník, 4. vydání, Sutton Publishing, Stroud, str. 282. ISBN  0-7509-4218-5.