Červená kšiltovka - Redcap - Wikipedia

Pro další použití viz Redcap (disambiguation).

The červená kšiltovka (nebo Červená kšiltovka) je druh zlovolného, ​​vražedného šotek nalezený v hraničním folklóru. Říká se, že obýval zničené hrady podél Anglo-skotská hranice, zejména ty, které byly dějinami tyranie nebo zlých skutků a jsou známé tím, že si namočil čepici do krve svých obětí.[1][2] On je také známý jako Redcomb a Bloody Cap.[1]

Popis a chování

Redcap je líčen jako „malý, tlustý stařík s dlouhými prominentními zuby, hubené prsty vyzbrojené drápy jako orli, velké oči ohnivě červené barvy, hrozivé vlasy stékající po ramenou, železné boty, a kopiště v levé ruce a na hlavě červenou čepici “.[1][2] Když se cestující uchýlí do svého doupěte, hodí na ně obrovské kameny a pokud je zabije, namočí si čepici do jejich krve a dodá jí karmínový odstín. Není ovlivněn lidskou silou,[2] ale může být zahnán slovy bible nebo oháněním a krucifix, které způsobí, že vysloví neutěšený výkřik a zmizí v plamenech a zanechá za sebou velký zub.[1][2]

Varianty

Příběh červeného víčka Perthshire líčí ho jako benignějšího mužíčka žijícího v místnosti vysoko na zámku Grantully. Daruje štěstí těm, kteří ho vidí nebo slyší.[2]

The Kabouter (Kaboutermannekins) nebo redcaps z Nizozemský folklór, jsou také velmi odlišné a více podobné sušenky.[3][4]

Zřícenina Blackettské věže, pohraniční pevnosti, kterou vlastnila rodina Bellů v farní z Kirkpatrick-Fleming v Dumfriesshire, byl pronásledován tradičnějším duch známý jako „Old Red Cap“ nebo „Bloody Bell“. Popis věže a ducha podal William Scott Irving v básni „Fair Helen“, ve které „příšerný přízrak“ drží pod červeným východním měsícem krvavou dýku.[5][6]

Termín redcap se také používá v obecnějším smyslu. Například ve vesnici Zennor v Cornwall víly byly často označovány jako „červené čepice“ (včetně těch benevolentnějších bojující víly ) kvůli své oblibě nosit zelené oblečení a šarlatové čepice.[7] Tuto vlastnost dokazuje výňatek z básně irského básníka „The Fairies“ William Allingham: Wee folk, good folk / trooping all together / Green jacket, red cap / and white owl's feather.[8]

Robin Redcap a William de Soulis

Hermitage Castle, domov Robin Redcap

Redcap známý Pána William de Soulis „Robin Redcap“ prý způsobil mnoho škody a zkázy v zemích obydlí svého pána, Hermitage Castle. Nakonec byl William (podle legendy) převezen do Ninestane Rig, a kamenný kruh poblíž hradu, pak zabalené do olova a uvařené k smrti.[9] Ve skutečnosti byl William de Soulis uvězněn Dumbartonský hrad a zemřel tam na základě jeho přiznané spoluúčasti na spiknutí proti Robert Bruce v roce 1320.

Sir Walter Scott v Minstrelsy skotské hranice záznamy a balada napsáno John Leyden s názvem „Lord Soulis“, ve kterém Redcap poskytl svému pánovi bezpečnost před zbraněmi a žije v hrudi zajištěné třemi silnými visacími zámky.[10] Scott uvádí, že Redcap je třída duchů, která straší staré hrady, a že každá zničená věž na jihu Skotska měla mít uvnitř jednoho z těchto duchů.[11] Robin Redcap by neměl být zaměňován se zlomyslností skřítek známý jako Robin Roundcap z East Yorkshire folklór.[12][13]

Viz také

Reference

  1. ^ A b C d Henderson, William (1879). Folklór severních hrabství Anglie a hranic (2. vyd.) W. Satchell, Peyton & Co. str. 253.
  2. ^ A b C d E Briggs, Katharine (1976). Encyklopedie víl. Pantheon Books. p. 339. ISBN  0394409183.
  3. ^ Henderson 1879, s. 250, 253.
  4. ^ Briggs 1976, str. 247, 339.
  5. ^ Wood, J. Maxwell (1911). Čarodějnictví a pověrčivý rekord v jihozápadním okrese Skotska. Dumfries: J. Maxwell & Son. 294-5.
  6. ^ Westwood, Jennifer and Kingshill, Sophia (2009). The Lore of Scotland: A Guide to Scottish Legends. Random House Books. p. 126. ISBN  9781905211623.
  7. ^ Bottrell, William (1880). Příběhy a lidová tradice West Cornwallu, třetí série. F. Rodda, Penzance. p. 93.
  8. ^ Allingham, William (1862). Nightingale Valley: Sbírka vybraných textů a krátkých básní. Londýn: Bell a Daldy. str. 42–3.
  9. ^ Mack, James Logan (1926). Hraniční čára. Edinburgh: Oliver & Boyd. p. 146.
  10. ^ Scott, Walter (1849). Minstrelsy skotské hranice (Sv. 4). Robert Cadell, Edinburgh. 235–257.
  11. ^ Scott 1849, str. 243.
  12. ^ Gutch, Eliza (1912). County Folklore (svazek 6). David Nutt. p. 54.
  13. ^ Nicholson, John (1890). Folk Lore of East Yorkshire. London: Simpkin, Marshall, Hamilton, Kent & Co., str. 80–1.