RCA Red Seal Records - RCA Red Seal Records
RCA červená pečeť | |
---|---|
![]() | |
Mateřská společnost | Sony Music (2008 – dosud) Bertelsmann Music Group (1987–2008) |
Založený | 1902 |
Zakladatel | Eldridge R. Johnson |
Distributoři | Sony Masterworks |
Žánr | Klasický |
Oficiální webové stránky | www |
RCA červená pečeť je klasická hudba štítek, jehož původ se datuje rokem 1902 a v současnosti jej vlastní Sony Music Entertainment.
Dějiny

Použití výrazné červené značky pro prémiové nahrávky vytvořené špičkovými umělci byla marketingová strategie navržená organizací Gramofonová společnost agent v Petrohrad, Rusko, kde byly první disky „Gramophone Record Red Seal“ vydány koncem roku 1901 nebo začátkem roku 1902.[1] Později v roce 1902 byla tato praxe přijata domácí kanceláří v Spojené království, který raději označoval záznamy jako "Červené štítky" a podle nich Spojené státy přidružená společnost Victor Talking Machine Company, v roce 1903. Vedená velkým italským tenorem Enrico Caruso, pak jen na začátku své celosvětové slávy záznamy Victor Red Seal změnily ocenění veřejnosti u reprodukované hudby. První nahrávky společnosti Caruso, které vytvořila společnost Gramophone Company v italském Miláně v roce 1902, získaly prestiž i zisky pro společnost a její přidružené společnosti. Pět z Carusových milánských záznamů vydal Victor na etiketě Red Seal ve Spojených státech v březnu 1903 a brzy další slavní opera Hvězdy a klasické instrumentalisty přitahovala studia Victora i Gramophone Company, čímž si upevnila pozice těchto firem jako lídrů na trhu v oblasti seriózní hudby slavných umělců.[2]
Rané akustické (neelektrické) nahrávky by mohly být překvapivě dobrým prostředkem pro zachycení zvuku zpěvu, zvláště mužských hlasů, ale i když bylo možné pořídit přijatelné nahrávky pro sólový klavír a housle, akustický proces obvykle poskytoval pouze plochý, tlumený plechový zvuk ozvěna symfonického orchestru. Zavedení elektrický záznam (nebo „ortofonický záznam“, jak Victor nazval svou verzi procesu) v roce 1925 umožnil reprodukci instrumentální a orchestrální hudby s výrazně vylepšenou věrností. V roce 1929 Radio Corporation of America koupil společnost Victor Talking Machine Company, poté se stal RCA Victor a v roce 1968 RCA Records.
Série RCA Victor Red Seal pokračovala jako přední nahrávací společnost klasické hudby v Americe od roku 1903 do šedesátých let, z velké části kvůli nahrávkám tří předních dirigentů té doby, Serge Koussevitzky, Leopold Stokowski, a Arturo Toscanini. Téměř všechny nahrávky Toscanini byly vydány na etiketě Red Seal, většina z nich s Symfonický orchestr NBC (NBC byla do roku 1986 dceřinou společností RCA). Dirigent Arthur Fiedler a Boston Pops Orchestra strávil téměř 35 let u RCA Victor a vytvořil mnoho nejprodávanějších nahrávek Red Seal. Stokowski a Philadelphia Orchestra dělal nahrávky Red Seal výlučně od roku 1917 do roku 1940. Stokowski bude i nadále dělat mnoho dalších nahrávek Red Seal s různými orchestry, sporadicky až do roku 1975. Eugene Ormandy natočil své první nahrávky s Minneapolis Symphony Orchestra v roce 1934 a s orchestrem Philadelphia od roku 1936. Ormandy a Philadelphians se vrátili do RCA Victor v roce 1968, poté, co strávili 23 let (1944–67) s Columbia Records. Ačkoli nejlépe známý pro jeho mnoho nahrávek pro Columbia a Deutsche Grammophon, Leonard Bernstein natočil své první nahrávky pro RCA Victor.
V roce 1950 RCA Victor začal vydávat vinyl LP (původně představen Columbia Records v roce 1948), protože ztráceli umělce a tržby kvůli odporu společnosti k přijetí nového formátu.[3] V roce 1954 začal RCA Victor experimentovat stereofonní záznam. První pásky RCA Victor „Stereo Orthophonic“ na cívky byly vydány v roce 1955. Když se v roce 1958 poprvé objevily stereofonní LP desky, představila RCA Victor své vysoce ceněné nahrávky „Living Stereo“. Během tohoto období bylo RCA důsledně považováno za produkci nejlepších nahrávek, které byly v té době k dispozici.
V roce 1968 představila RCA moderní logo, de-zdůraznil Victor jméno a "Hlas jeho pána „Ochranné známky a značka byla nyní známá jako„ RCA Red Seal “. V roce 1976 RCA obnovilo ochrannou známku„ His Master Voice “pro většinu svých nahrávacích společností, včetně štítku Red Seal. General Electric absorboval RCA Corporation v roce 1986 a prodal svůj podíl v RCA Records společnosti Bertelsmann Music Group bylo jméno Victora znovu oživeno, takže se značka na několik let opět stala „RCA Victor Red Seal“, než nakonec znovu zdůraznila ochranné známky Victor a „His Master Voice“ a na počátku 2000 se vrátila k „RCA Red Seal“ k celosvětovému roztříštěnému vlastnictví ochranné známky „His Master Voice“.
Někteří umělci nahrávání Red Seal
Následující instrumentalisté, zpěváci, dirigenti a orchestry vytvořili nahrávky Red Seal. Některé nahrávky byly pořízeny pro jiné zámořské společnosti, ale byly distribuovány v USA pod značkou Red Seal. Mnoho z nich také nahrávalo nebo může právě nahrávat pro jiné štítky.
- Claudio Abbado, dirigent
- Joaquin Achucarro, pianista
- Raymond Agoult, dirigent
- Licia Albanese, soprán
- Christian Altenburger, houslista
- Marian Anderson, kontraalt
- Maurice André trumpetista
- Martha Argerich, pianista
- Claudio Arrau, pianista
- Martina Arroyo, soprán
- Brian Asawa, kontratenor
- Vladimir Ashkenazy, pianista
- Emanuel Ax, pianista
- Andrea Bacchetti, pianista
- Rose Bampton, soprán
- Daniel Barenboim, dirigent
- Jurij Bashmet, violist
- Thomas Beecham, dirigent
- Robert Russell Bennett, dirigent
- Cathy Berberian, zpěvák
- Carlo Bergonzi tenor
- Luciano Berio, skladatel a dirigent
- Leonard Bernstein, dirigent
- E. Power Biggs varhaník
- Jussi Björling tenor
- Leo Blech, dirigent
- Judith Blegen, soprán
- Sebastian Bohren, houslista
- Jorge Bolet, pianista
- Boston Pops Orchestra
- Bostonský symfonický orchestr
- Pierre Boulez, dirigent
- Adrian Boult, dirigent
- Rosario Bourdon, dirigent
- Benjamin Bowman, houslista
- Alexander Brailowsky, pianista
- Julian Bream, kytarista a lutnista
- John Browning, pianista
- Rudolf Buchbinder, pianista
- Igor Buketoff, dirigent
- Josef Bulva, pianista
- Fritz Busch, dirigent
- Busch Quartet
- Montserrat Caballé, soprán
- Kanadská mosaz, dechový kvintet
- Maria Caniglia, soprán
- Guido Cantelli, dirigent
- José Carreras tenor
- Rosanna Carteri, soprán
- Jean Casadesus, pianista
- Enrico Caruso tenor
- Renato Cellini, dirigent
- Feodor Chaliapin, basa
- Carlos Chavez, dirigent
- Fausto Cleva, dirigent
- Clevelandské kvarteto
- Fernando Corena, basa
- Alfred Cortot, pianista
- Fiorenza Cossotto, mezzosoprán
- Richard Crooks tenor
- Chicago Symphony Orchestra
- Van Cliburn, pianista
- Phyllis Curtinová, soprán
- Colin Davis, dirigent
- Antonio de Almeida, dirigent
- Alicia de Larrocha, pianista
- Giuseppe De Luca baryton
- Victoria de los Ángeles, soprán
- Lisa Della Casa, soprán
- Vladimír de Pachmann, pianista
- Désiré Defauw, dirigent
- Alfred Deller, kontratenor
- Giuseppe Di Stefano tenor
- Helen Donath, soprán
- Plácido Domingo tenor
- Ania Dorfmann, pianista
- Barry Douglas, pianista
- Nelson Eddy baryton
- Rosalind Elias, mezzosoprán
- Mischa Elman, houslista
- Christoph Eschenbach, dirigent
- Geraldine Farrar, soprán
- Eileen Farrell, soprán
- Franco Ferrara, dirigent
- Emanuel Feuermann violoncellista
- Janina Fialkowska, pianista
- Arthur Fiedler, dirigent
- Dietrich Fischer-Dieskau baryton
- Anatole Fistoulari, dirigent
- Ezio Flagello, basa
- Kirsten Flagstad, soprán
- Renée Fleming, soprán
- Flonzaley Quartet
- Claus Peter Flor, dirigent
- Eugene Fodor, houslista
- Maureen Forrester, kontraalt
- Virgil Fox varhaník
- Sergio Franchi tenor
- Claude Frank, pianista
- Erick Friedman, houslista
- Wilhelm Furtwängler, dirigent
- Sol Gabetta violoncellista
- Ossip Gabrilowitsch, dirigent
- Amelita Galli-Curci, soprán
- James Galway, flétnista
- Daniele Gatti, dirigent
- Charles Gerhardt, dirigent
- Bonaldo Giaiotti, basa
- Dusolina Giannini, soprán
- Alexander Gibson, dirigent
- Beniamino Gigli tenor
- Emil Gilels, pianista
- Evelyn Glennie, bubeník
- Alma Gluck, soprán
- Vladimír Golschmann, dirigent
- Eugene Goossens, dirigent
- Igor Gorin baryton
- Morton Gould, pianista a dirigent
- Gary Graffman, pianista
- Denyce Graves, mezzosoprán
- Kathryn Grayson, soprán
- Reri Grist, soprán
- Guarneriho kvarteto
- Natalia Gutman violoncellista
- Jerry Hadley tenor
- Nikolaus Harnoncourt, dirigent
- Ofra Harnoy violoncellista
- Lynn Harrell violoncellista
- Mack Harrell baryton
- Jascha Heifetz, houslista
- David Helfgott, pianista
- Walter Hendl, dirigent
- Ben Heppner tenor
- Alfred Hertz, dirigent
- Myra Hessová, pianista
- Jerome Hines, basa
- Louise Homer, kontraalt
- Marilyn Horne, mezzosoprán
- Vladimír Horowitz, pianista
- Andrej Hoteev,[4] klavírista
- Steven Isserlis violoncellista
- José Iturbi, pianista a dirigent
- Antonio Janigro violoncellista
- Byron Janis, pianista
- Paavo Järvi, dirigent
- Dylana Jenson, houslista
- Helen Jepson, soprán
- Edward Johnson tenor
- Allan Jones tenor
- Juilliard Smyčcový kvartet
- Mayuko Kamio, houslista
- William Kapell, pianista
- Herbert Von Karajan, dirigent
- Vesselina Kasarova, mezzosoprán
- Rudolf Kempe, dirigent
- Alexander Kipnis, basa
- Evgeny Kissin, pianista
- Leonid Kogan, houslista
- René Kollo tenor
- Kirill Kondrashin, dirigent
- Florence Kopleff, kontraalt
- Miliza Korjus, soprán
- Serge Koussevitzky, kontrabasista a dirigent
- Lili Kraus, pianista
- Fritz Kreisler, houslista
- Josef Krips, dirigent
- Yoon Kwon, houslista
- Wanda Landowska, cembalista
- Mario Lanza tenor
- Jaime Laredo, houslista
- Marjorie Lawrence, soprán
- Lotte Lehmann, soprán
- René Leibowitz, dirigent
- Erich Leinsdorf, dirigent
- James Levine, dirigent
- Josef Lhévinne, pianista
- Julian Lloyd Webber violoncellista
- Christa Ludwig, mezzosoprán
- Jean-Marc Luisada, pianista
- Peter Maag, dirigent
- Lorin Maazel, houslista a dirigent
- Jeanette MacDonald, soprán
- Ernest MacMillan, dirigent
- Lucy Isabelle Marsh, soprán
- Kurt Masur, dirigent
- Denis Matsuev, pianista
- Giovanni Martinelli tenor
- Jean Martinon, dirigent
- Eduardo Mata, dirigent
- Jeanette MacDonald, soprán
- Charles Mackerras, dirigent
- William Masselos, pianista
- Dorothy Maynor, soprán
- John McCormack tenor
- Zubin Mehta, dirigent
- Waltraud Meier, mezzosoprán
- James Melton tenor
- Willem Mengelberg, dirigent
- Nellie Melba, soprán
- Lauritz Melchior tenor
- James Melton tenor
- Robert Merrill baryton
- Anne Akiko Meyers, houslista
- Julia Migenes, mezzosoprán
- Zinka Milanov, soprán
- Sherrill Milnes baryton
- Nathan Milstein, houslista
- Howard Mitchell, dirigent
- Dimitri Mitropoulos, dirigent
- Anna Moffo, soprán
- Grace Moore, soprán
- Barry Morell tenor
- Erika Morini, houslista
- Pierre Monteux, dirigent
- Charles Münch, dirigent
- Olli Mustonen, pianista
- Symfonický orchestr NBC
- Alice Nielsen, soprán
- John Jacob Niles tenor
- Birgit Nilsson, soprán
- John Ogdon, pianista
- Gerhard Oppitz, pianista
- Eugene Ormandy, houslista a dirigent
- Seiji Ozawa, dirigent
- Ignacy Jan Paderewski, pianista
- Kun Woo Paik, pianista
- Josef Pasternack, dirigent
- Luciano Pavarotti tenor
- Jan Peerce tenor
- Wilfrid Pelletier, dirigent
- Leonard Pennario, pianista
- Jonel Perlea, dirigent
- Itzhak Perlman, houslista
- Roberta Peters, soprán
- Philadelphia Orchestra
- Gregor Piatigorsky violoncellista
- Michala Petri, zapisovač
- Ezio Pinza, basa
- Lily Pons, soprán
- Rosa Ponselle, soprán
- Maud Powell, houslista
- André Previn, pianista a dirigent
- Leontyne Price, soprán
- Margaret Price, soprán
- Thomas Quasthoff basbaryton
- Florence Quivar, mezzosoprán
- Sergej Rachmaninov, pianista a dirigent
- Ruggero Raimondi basbaryton
- Samuel Ramey, basa
- Jean-Pierre Rampal, flétnista
- Judith Raskinová, soprán
- Fritz Reiner, dirigent
- Elisabeth Rethberg, soprán
- Katia Ricciarelli, soprán
- Sviatoslav Richter, pianista
- Karl Anton Rickenbacher, dirigent
- Marisa Robles harfista
- Artur Rodziński, dirigent
- Angel Romero, kytarista
- Landon Ronald, dirigent
- Arthur Rubinstein, pianista
- Titta Ruffo baryton
- Leonie Rysanek, soprán
- Carlo Sabajno, dirigent
- Éric Le Sage, pianista
- Olga Samaroffová, pianista
- Nello Santi, dirigent
- Jesús Maria Sanromá, pianista
- Malcolm Sargent, dirigent
- Wolfgang Sawallisch, dirigent
- Olga Scheps, pianista
- Tito Schipa tenor
- Thomas Schippers, dirigent
- Alexander Schneider, dirigent
- Oliver Schnyder, pianista
- Friedrich Schorr basbaryton
- Ernestine Schumann-Heink, Contralto
- Renata Scotto, soprán
- Andrés Segovia, kytarista
- José Serebrier, dirigent
- Peter Serkin, pianista
- Giulio Setti, dirigent
- Robert Shaw, dirigent
- Robert Shaw Chorale
- Nathaniel Shilkret, dirigent
- Tullio Serafin, dirigent
- Fabien Sevitzky, dirigent
- Anja Silja, soprán
- Leonard Slatkin, dirigent
- Georg Solti, dirigent
- Frederica Von Stade, soprán
- Vesselin Stanev, pianista
- János Starker violoncellista
- Eleanor Steber, soprán
- William Steinberg, dirigent
- Risë Stevens, mezzosoprán
- Frederick Stock, dirigent
- Leopold Stokowski, dirigent
- Richard Stoltzman, klarinetista
- Nathalie Stutzmann, kontraalt
- Gladys Swarthout, kontraalt
- Ruth Ann Swenson, soprán
- Henryk Szeryng, houslista
- Armand Tokatyan tenor
- Ferruccio Tagliavini tenor
- Kyoko Takezawa, houslista
- André Čajkovskij, pianista
- Jurij Temirkanov, dirigent
- John Charles Thomas baryton
- Michael Tilson Thomas, dirigent
- Thomas L. Thomas baryton
- Isao Tomita, elektronický skladatel
- Toronto Symphony Orchestra
- Tokijské kvarteto
- Arturo Toscanini, dirigent
- Giorgio Tozzi, basa
- Lawrence Tibbett baryton
- Walter Trampler, violist
- Helen Traubel, soprán
- Margaret Truman, soprán
- Richard Tucker tenor
- Uto Ughi, houslista
- Cesare Valletti tenor
- Carol Vaness, soprán
- Ramón Vargas tenor
- Denis Vaughan, dirigent, cembalista, klavichordista
- Richard Verreau tenor
- Shirley Verrett, mezzosoprán
- Jon Vickers tenor
- Lev Vinocour, pianista
- Galina Višnevská, soprán
- Vronský a Babin, klavírní duo
- Alfred Wallenstein. dirigent
- Günter Wand, dirigent
- Leonard Warren baryton
- William Warfield basbaryton
- Carl Weinrich varhaník
- Alexis Weissenberg, pianista
- Evan Williams tenor
- Albert Wolff, dirigent
- Roger Woodward, pianista
- Kazuhito Yamashita, kytarista
- Frances Yeend, soprán
- Efrem Zimbalist, houslista
- David Zinman, dirigent
- Nikolaj Znaider, houslista
- Pinchas Zukerman, houslista, violist a dirigent
Zlatá pečeť
Značka RCA Gold Seal se střední cenou byla uvedena na trh v roce 1975 a původně sestávala hlavně z reedicí nahrávek „Living Stereo“ z konce 50. a 60. let, které byly dříve vydány na etiketě Red Seal. Začátek v 80. letech, mnoho starších monofonních nahrávek Red Seal ze 78 RPM a rané LP éry bylo znovu vydáno na štítku Gold Seal. Zahrnuty byly nahrávky operních hvězd „Zlatého věku“ jako Enrico Caruso, Nellie Melba, Amelita Galli-Curci, Ezio Pinza a Rosa Ponselle, stejně jako renomovaní virtuosové jako Vladimir Horowitz, Arthur Rubinstein, Jascha Heifetz a Wanda Landowska. V kompaktní disk éry nahradila značka RCA Victor Gold Seal střední cenu RCA Victrola štítek pro opětovné vydání historických nahrávek Red Seal; Štítek Victrola nyní vydal cenově dostupné stereofonní nahrávky na CD a kazetu standardního klasického repertoáru čerpaného z dřívějších čísel Red Seal. Gold Seal vydal mimo jiné kompletní krabicové sady nahrávek od Artura Toscaniniho, Fritze Kreislera a Sergeje Rachmaninova.
Stříbrná pečeť
Na počátku 90. let byla uvedena na trh další vydavatelská značka RCA Victor Silver Seal. Podobně jako u reedicí CD na etiketě RCA Victrola, několik z těchto bývalých nahrávek Red Seal pocházelo od méně známých interpretů, ale součástí série byli i někteří populární dlouholetí umělci Red Seal, včetně dirigentů Leopolda Stokowského, Charlese Muncha a Zubina Mehty; klavíristé Byron Janis, Alexis Weissenberg a Emmanuel Axe; the Guarneriho kvarteto a kytarista Julian Bream. Nahrávky v této sérii byly k dispozici pouze na CD a kazetě a neobsahovaly je poznámky k nahrávce.
Viz také
Reference
- ^ Skenování štítků některých prvních záznamů Red Seal, vydaný v Petrohradě kolem roku 1902, ukazující výslovné použití slov „červená pečeť“. Zpřístupněno 9. listopadu 2016.
- ^ Drowne, Kathleen Morgan; Huber, Patrick (2004). 20. léta 20. století. Greenwood. p. 217. ISBN 978-0-313-32013-2.
... se objevil na prestižním Victorově labelu Red Seal, jehož desky stály až 7 dolarů za kus (nebo téměř 10krát více než popové záznamy společnosti). Ve dvacátých letech minulého století utratil Victor miliony dolarů za reklamu na svou klasickou ...
- ^ Morton, John Fass (2008). Backstory in Blue: Ellington at Newport '56. Rutgers University Press. p. 49. ISBN 978-0-8135-4282-9.
- ^ Diskografie Archivováno 06.11.2014 na Wayback Machine