Zinka Milanov - Zinka Milanov
Zinka Milanov | |
---|---|
![]() Milanov vystupuje v Tosca, 1946 | |
narozený | Zinka Kunc 17. května 1906 |
Zemřel | 30. května 1989 Manhattan, New York City, USA | (ve věku 83)
Národnost | Chorvat |
obsazení | operní zpěvák |
Aktivní roky | 1929 - 1989 |
Zinka Milanov (Výslovnost chorvatština:[zîːŋka milǎnoʋ]; 17 května 1906 - 30 května 1989) byl Američan operní dramatický soprán kteří měli hlavní kariéru zaměřenou na Metropolitní opera v New York City. Po ukončení studia v Záhřeb, Milanov debutovala v roce 1927 v Lublaň jako Leonora v Giuseppe Verdi je Il Trovatore. V letech 1928 až 1936 byla přední sopranistkou Chorvatské národní divadlo. V roce 1937 Milanov poprvé vystoupila v Metropolitní opeře, kde zpívala až do roku 1966. Vystupovala také jako koncertní zpěvačka a byla významnou vokální koučkou a učitelkou.[1] Milanov je sestrou skladatele a klavíristy Božidar Kunc.
Životopis
Narozen v Záhřeb, Chorvatsko tak jako Zinka Kunc (výrazný[zîːŋka kûnt͡s]), studovala u Wagnerian soprán Milka Ternina a její asistentka Marija Kostrenčić. Také studovala v Milán s Carpi a dovnitř Berlín se Stückgoltem. 29. října 1927 debutovala v roli Leonory Giuseppe Verdi je Il Trovatore v Lublaň, Slovinsko, ve věku 21 let. Její debut v rodném Chorvatsku, na Národní divadlo v Záhřebu se odehrálo o pět týdnů později jako Marguerite v Charles Gounod je Faust.
Po brzkém debutu v Drážďany (5. listopadu 1928, také jako Leonora), její učitelka, Ternina, nebyla potěšena a bylo zahájeno mnoho práce na zdokonalení její techniky. Vystupovala v Záhřeb a Lublaň téměř výlučně na příštích šest let. Později se stala členkou Nové německé divadlo v Praha, kde byla zpívána všechna představení Němec. Objevila ji tam Bruno Walter, který ji doporučil Arturo Toscanini za představení Verdiho Zádušní mše v Salzburg.
V roce 1937 debutovala sopranistka na Metropolitní opera, opět jako Leonora. V té době přijala jméno Milanov, umělecké jméno jejího druhého manžela, herce. Podle samotné Milanovové nebyl „Kunc“ pro Metropolitní operu dost „okouzlující“. V roce 2004 Zprávy opery článek "Zinka vzlétne"[2] uvedl, že změna názvu byla považována za nezbytnou, protože se páni v Metu obávali „důsledků, které tkví v tom, co předpovídali, bude standardní americká nesprávná výslovnost - ale nikdy s ní nebyli přímí“.[Citace je zapotřebí ] 8. listopadu 1937 Erich Simon, který byl pověřen angažováním Milanova, zapojil Edwarda Zieglera, asistenta manažera Met, „paní Zinka KUNZ-MARCOVIC mi oznámila, že si přeje hrát pod uměleckým jménem svého manžela MILANOV. "[Citace je zapotřebí ]
V roce 1940 byl Milanov jedním z hlavních sólistů rozhlasového představení Beethoven je Missa Solemnis, spolu s Jussi Bjoerling (tenor), Alexander Kipnis (bas), Bruna Castagna (mezzo) a Westminsterský sbor. Toscanini dirigoval NBC Symphony Orchestra.
V roce 1947 opustila Met, když se potřetí provdala za Jugoslávská generál a diplomat Ljubomir Ilić a vrátil se žít do Jugoslávie.[Citace je zapotřebí ] Když debutovala na festivalu, byla na vrcholu svých uměleckých a hlasových schopností Teatro alla Scala tak jako Tosca v roce 1950. Milanov se téhož roku vrátil do Metropolitní opery na pozvání Rudolf Bing v jeho prvním ročníku jako generální ředitel.[3]
Svoje poslední vystoupení předvedla v roce 1966 v závěrečnou noc starého Metropolitní opera. Poté, co Milanov pracovala jako hlasová učitelka a stále hrála, se po svém odchodu do důchodu věnovala výuce. Mezi jejími žáky byla Betty Allenová, Grace Bumbryová, Christa Ludwig, Regina Resnik, Dubravka Zubovic a Milka Stojanovic. Hudební skladatel Richard Hundley byl jedním z jejích studiových klavíristů. Nahrávala plodně od 40. do 60. let. Její hlas se dobře hodil k italským operám, jako jsou např Verdi, Ponchielli, Puccini a verismo skladatelé. Zemřela v nemocnici Lenox Hill v Londýně Manhattan 30. května 1989 po cévní mozkové příhodě ve věku 83 let.[4]
Diskografie
- Verdi: Il trovatore - Zinka Milanov, Jussi Bjorling, Fedora Barbieri, Leonard Warren, Nicola Moscona; Robert Shaw Chorale, RCA Victor Orchestra, Renato Cellini, RCA Victor, 1952.
- Verdi: Aida - Zinka Milanov, Jussi Bjorling, Fedora Barbieri, Leonard Warren, Boris Christoff; Římský operní orchestr a sbor, Jonel Perlea, RCA Victor, 1955.
- Mascagni: Cavalleria rusticana - Zinka Milanov, Jussi Bjorling, Robert Merrill; Robert Shaw Chorale, RCA Victor Orchestra, Renato Cellini, RCA Victor, 1953.
- Puccini: Tosca - Zinka Milanov, Jussi Bjorling, Leonard Warren; Římský operní orchestr a sbor, Erich Leinsdorf, RCA Victor, 1957.
- Verdi: La forza del destino - Zinka Milanov, Giuseppe di Stefano Leonard Warren, Rosalind Elias, Giorgio Tozzi; Coro e Orchestra dell'Accademia di Santa Cecilia, Řím, Fernando Previtali, RCA Victor / DECCA, 1958.
- Ponchielli: La Gioconda - Zinka Milanov, Giuseppe di Stefano, Leonard Warren, Rosalind Elias, Plinio Clabassi; Coro e Orchestra dell'Accademia di Santa Cecilia, Řím, Fernando Previtali, RCA Victor / DECCA, 1957.
- Verdi: La forza del destino (živé vysílání, 17. března 1956). Milanov, Rosalind Elias, Richard Tucker Leonard Warren, Cesare Siepi; Fritz Stiedry, Metropolitní opera, New York
- Verdi: Simon Boccanegra (živé vysílání, 2. dubna 1960). Milanov, Carlo Bergonzi, Frank Guarrera Giorgio Tozzi, Dimitri Mitropoulos; Metropolitní opera
- Verdi: Un Ballo v Maschera (živé vysílání, 22. ledna 1955). Milanov, Richard Tucker, Josef Metternich, Jean Madeira, Roberta Peters; Dimitri Mitropoulos, Metropolitní opera
- Verdi: Un Ballo v Maschera (živé vysílání, 10. prosince 1955). Milanov, Jan Peerce, Robert Merrill, Marian Anderson, Roberta Peters; Dimitri Mitropoulos, Metropolitní opera
Bibliografie
- Poslední Prima Donnastím, že Lanfranco Rasponi, Alfred A Knopf, 1982. ISBN 0-394-52153-6
Reference
- ^ „Kunc, Zinka - Proleksis enciklopedija“. proleksis.lzmk.hr.
- ^ Opera News, listopad 2004, roč. 69, č. 5
- ^ 5 000 nocí v opeřeSir Rudolf Bing, Doubleday, 1972; 152-3.
- ^ Schonberg, Harold C. (31. května 1989). „Zinka Milanov, soprán, je mrtvá ve věku 83 let“ - přes NYTimes.com.