Polyatomový ion - Polyatomic ion

An elektrostatický potenciál mapa dusičnan ion (NÓ−
3). Oblasti zbarvené průsvitnou červenou barvou kolem vnějších samotných červených atomů kyslíku znamenají oblasti s nejnepříznivějším elektrostatickým potenciálem.

A molekulární ion je kovalentně vázané sada dvou nebo více atomů nebo a kovový komplex, které lze považovat za chovat se jako jedna jednotka a která má síť nabít to není nula. Na rozdíl od a molekula, který má čistý náboj nula, toto chemické druhy je ion. (Předpona poly- nese v řečtině význam „mnoho“, ale i ionty dvou atomů se běžně označují jako polyatomické.)

Ve starší literatuře může být polyatomový iont označován jako a radikální (nebo méně často, jako radikální skupina). (V současném použití termín radikální odkazuje na různé volné radikály, což jsou druh které mají nepárový elektron a nemusí být účtována.)

Jednoduchým příkladem polyatomového iontu je hydroxid iont, který se skládá z jednoho atomu kyslíku a jednoho atomu vodíku, společně nesoucího čistý náboj −1; jeho chemický vzorec je ÓH−
. Naproti tomu an amonný iont se skládá z jednoho atomu dusíku a „čtyř atomů vodíku“ s nábojem +1; jeho chemický vzorec je NH+
4.

Polyatomové ionty jsou často užitečné v kontextu acidobazická chemie a při formování soli.

Polyatomový iont lze často považovat za konjugovaná kyselina nebo báze neutrální molekula. Například konjugovaná báze z kyselina sírová (H₂TAK₄) je polyatomický hydrogensíran anion (HSO−
4). Odstranění jiného vodíkový ion vyrábí síran anion (TAK2−
4).

Názvosloví polyatomových aniontů

Existují dvě „pravidla“, která lze použít pro osvojení nomenklatury polyatomových aniontů. Za prvé, když předpona bi je-li k názvu přidán vodík, je přidán do vzorce iontu a jeho náboj je zvýšen o 1, což je důsledek +1 náboje vodíkového iontu. Alternativa k bi- předpona je použít místo toho slovo vodík: anion odvozený z H+
+ CO2−
3, HCO−
3, lze nazvat buď hydrogenuhličitanem nebo hydrogenuhličitanem.

Většina běžných polyatomových aniontů jsou oxyanionty, konjugované báze oxykyseliny (kyseliny odvozené z oxidy z nekovové prvky ). Například síran anion, SÓ2−
4, je odvozen z H
2TAK
4, které lze považovat za TAK
3 + H
2Ó.

Druhé pravidlo se zaměřuje na počet kyslíků v iontu. Zvažte chlór oxyanion rodina:

oxidační stav	−1	+1	+3	+5	+7
anionové jméno	chlorid	chlornan	chloritan	chlorát	chloristan
vzorec	Cl−	ClO−	ClO− 2	ClO− 3	ClO− 4
struktura

Nejprve si představte -ate ion jako „základní“ název, v takovém případě přidání a za- předpona přidává kyslík. Změna -ate přípona -ite sníží kyslíky o jeden a zachování přípony -ite a přidání předpony hypo- snižuje počet kyslíků o jeden více. Ve všech situacích není nabíjení ovlivněno. Vzorec pojmenování následuje v mnoha různých sériích oxyanionů na základě standardního kořene pro tuto konkrétní sérii. The -ite má o jeden méně kyslíku než -ate, ale jiné -ate anionty mohou mít různý počet atomů kyslíku.

Tato pravidla nefungují se všemi polyatomovými anionty, ale fungují s těmi nejběžnějšími. Následující tabulka uvádí příklady některých z těchto běžných aniontových skupin.

Další příklady běžných polyatomových iontů

V následujících tabulkách jsou uvedeny další příklady běžně se vyskytujících polyatomových iontů. Uvedeno je pouze několik zástupců, protože počet polyatomových iontů, se kterými se v praxi setkáváme, je velmi vysoký.

Viz také

• Monatomický ion

externí odkazy

• General Chemistry Online: Companion Notes: Compounds: Polyatomic ions
• Seznam polyatomových iontů
• Tabulky běžných polyatomových iontů, počítaje v to PDB soubory