Mufti Mahmud - Mufti Mahmud

Mufti Mehmood
Hlavní ministr Khyber Paštunsko
V kanceláři
1. března 1972 - 15. února 1973
GuvernérArbab Sikandar Khan
Aslam Khattak
PředcházetSardar Bahadur Khan
UspělInayatullah Khan Gandapur
Generální tajemník z Jamiat Ulema-e Islam (Ž)
V kanceláři
1968–1980
PředcházetMaulana Abdullah Darkhawasti
Předseda Wafaq ul Madaris Al-Arabia, Pákistán
V kanceláři
15. května 1978 - 14. října 1980
PředcházetMuhammad Yousuf Banuri
UspělMuhammad Idrees Mirti
Osobní údaje
narozený1919
Kulači, NWFP, Britská Indie
Zemřel1980 (ve věku 61)
Karáčí, Sindh, Pákistán
NárodnostBritský indián (1919-1947)
Pákistánec (1947-1980)
Politická stranaJamiat Ulema-e-Islam
DětiMaulana Fazal-ur-Rehman
Maulana Lutf ur Rehman
Atta-ur-Rehman
Alma materMadrasa Shahi, Moradabad
obsazeníPolitik
Učenec
Učitel
Část série na
Deobandismus
Darul Uloom Deoband Logo.svg
Ideologie a vlivy
Zakladatelé a klíčové osobnosti
Pozoruhodné instituce
Darul ulooms a madrasy
Středy (markaz) z Tablighi Jamaat
Přidružené organizace

Mufti Mehmood (Paštštino: مولانا مفتى محمود), (1919–1980) byl a koloniální indián a pákistánský politik, který byl členem a jedním ze zakládajících členů Jamiat Ulema-e-Islam (JUI).[1]

Časný život a kariéra

Narodil se v lednu 1919 a byl etnický Marwat Paštunů od Abdula Khela, Okres Dera Ismail Khan, koloniální Indie (nyní Pákistán). Získal náboženské vzdělání v Madrasa Shahi, Moradabad, NAHORU[2] a absolvoval Darul Uloom Deoband v roce 1365 Hidžra.[3] V roce 1941 působil jako učitel v Isakhel, Mianwali.[1]

V době Indické hnutí za nezávislost, Mufti Mahmud postavil se proti rozdělení koloniální Indie.[4][5]

V Pákistánu

Působil jako učitel v Madrassa Qasim-ul-Uloom v Multan, Paňdžáb v roce 1950. Později ve své kariéře působil na pozicích Šéf Mudarras odpovědný za vzdělávání, Vrchní muftí, Sheikh-ul-Hadith a Muhtamim. Za svůj život vydal nejméně 25 000 Fatawy.[1] Mufti Mahmud byl kritikem plánování rodiny Ayub Khan vlády. Postavil se proti prezidentovi Ayub Khan „Režim jedné jednotky“. Muftí Mahmud se poprvé účastnil voleb do Národního shromáždění v rámci „programu základní demokracie“ Ayuba Khana a v roce 1962 porazil všechny své protivníky.[1]

  • Dne 8. Ledna 1968 v Dacca, pak dovnitř Východní Pákistán, Mufti Mahmud byl jedním z klíčových vůdců Jamhoori Majlis-e-Amal který se postavil proti režimu Ayub Khan.
  • Ve všeobecných volbách 1970 měl Mufti Mahmud drtivé vítězství proti Zulfiqarovi Ali Bhuttovi v Dera Ismail Khan volební obvod.[1]

Po všeobecných volbách v Pákistánu v roce 1970 se stal prezidentem Jamiat Ulema-e-Islam založeno Maulana Shabir Ahmed Usmani. Jeho strana šla do koalice s Národní strana Awami & Pákistánská lidová strana pro Pákistánské všeobecné volby 1970. V 70. letech získal Jamiat Ulema-e-Islam značné finanční prostředky Saudská arábie.[6]

Dne 1. Března 1972 byl zvolen Hlavní ministr provincie Khyber-Pakhtunkhwa Během Zulfiqar Ali Bhuttová režim v Pákistánu. Spolu se svým kabinetem rezignoval na protest proti odvolání koaliční vlády NAP – JUI (F) v roce Balúčistán dne 14. února 1973.[1]

  • Během svého působení ve funkci hlavního ministra zavedl mnoho reforem:
Zakázal užívání alkoholu, vyhlásil Urdu jako úřední jazyk na vládních úřadech, zakázal zájem o finanční transakce a prohlásil pátek za oficiální svátek v jeho provincii.[1]
  • Mufti Mahmud hrál zásadní roli v Tehreek-e-Khatme Nabuwwat v roce 1953 a znovu v roce 1974, náboženském hnutí, které zdůraznilo víru stoupenců Mirzy Ghulama Ahmada v Pákistánu. Vedl tým islámských učenců, který pracoval pro prohlášení o Ahmadis jako nemuslimové v roce 1974.
  • Podporoval Afghánský džihád proti SSSR v roce 1979 (viz také Sovětsko-afghánská válka ).

Smrt a dědictví

Zemřel 14. října 1980 v Karáčí, Sindh ve věku 61 let. Byl pohřben ve svém rodném městě Abdul Khel, Paniala, Okres Dera Ismail Khan. Jeho syn Fazal-ur-Rehman je politik, který stojí v čele Jamiat Ulema-e-Islam (JUI) strana v Pákistánu.[7]

Literární práce

  • Tafsīr-i Maḥmūd, překlad a komentář k Korán, ve 3 svazcích
  • Fatāvʹa Muftī Maḥmūd, jeho fatwy, v 11 svazcích
  • Az̲ān-i saḥar: Maulānā Muftī Maḥmūd ke inṭerviyuz aur taqārīr kā majmūʻah, shromážděné projevy a rozhovory
  • K̲h̲ut̤bāt-i Maḥmūd: majmūʻah-yi taqārīr-i mufakkir-i Islām, Maulānā Muftī Maḥmūd, sbírka jeho projevů

Knihy o něm

  • Savāniḥ-i ḥayāt: Muftī Maḥmūd, vazīr-i aʻlá-yi Sarḥad, Janral Sekraṭrī Jamʻiyat-i ʻUlamāʼ-yi Islām, Pākistān autor: Z̈iyāʼurraḥmān Fārūqī, 1972
  • Muftī Maḥmūd kī siyāsat autor: Nūrulḥaq Quraishī, 1974
  • Maulānā Mufti Mahmūd autor: Na'im Āsī, 1977
  • Maulānā Muftī Maḥmūd ... kī siyāsī zindagī autor: Gul Nāyāb K̲h̲ān Citrālī, 2002
  • Mufakkir-i Islām, qāʼid-i Islāmī inqilāb Maulānā Muftī Maḥmūd ... ek darvesh siyāsatdān autor: Sayyid Anvar Qidvāʼī, 2003
  • Savāniḥ qāʼid-i millat Ḥaẓrat Maulānā Muftī Maḥmūd autor: ʻAbdulqayyūm Ḥaqqānī, 2003
  • Muftī Maḥmūd kā daur-i ḥukūmat Ashfāq Hāshmī, 2004
  • Maulānā Muftī Maḥmūd ke ḥairat angez vāqiʻāt autor: Momin K̲h̲ān ʻUs̲mānī, 2009
  • Muftī-yi Aʻẓam Maulānā Muftī Maḥmūd kī ʻilmī, dīnī aur siyāsī k̲h̲idmāt autor: ʻAbdulḥakīm Akbarī, 2010
  • Afkār-i Maḥmūd: Shaik̲h̲ulhind Maulānā Maḥmūd Ḥasan va mufakkir-i Islām Maulānā Muftī Maḥmūd kī ḥayāt o k̲h̲idmāt kā ḥasīn tazkirah autor: Muḥammad Fārūq Quraishī, 2017

Viz také

Reference

  1. ^ A b C d E F G Profil Mufti Mahmud na webových stránkách storyofpakistan.com Aktualizováno 5. ledna 2009, vyvoláno 9. dubna 2019
  2. ^ Maulana Muhammad Jahan Yaqub. „شیخ الحدیث مفتی محمودؒ… ایک عہد ساز شخصیت“. Baseerat online. Citováno 7. června 2019.
  3. ^ Syed Mehboob Rizwi. Historie Dar al-Ulum Deoband (svazek 2) (PDF). Překlad prof. Murtaz Husain F. Quraishi. Idara-e-Ehtemam, Dar al-Ulum Deoband. str. 124. Citováno 7. června 2019.
  4. ^ Pirzada, Sayyid A. S .; Pirzada, Syed Sharifuddin (2000). The Politics of the Jamiat Ulema-i-Islam Pakistan: 1971-1977. Oxford University Press. str. 115. ISBN  978-0-19-579302-4. Muftí Mahmud ve svém projevu při této příležitosti zdůraznil, že „JUIP byl proti rozdělení země“. Řekl, že jelikož se strana postavila proti rozdělení Indie (v souvislosti s postojem ...
  5. ^ Raza, Atrooba (21. března 2020). „20 muslimských vůdců, kteří se postavili proti pákistánskému hnutí a Quaid-e-Azam“ (v urdštině). Volební rámeček. Citováno 9. června 2020.
  6. ^ Halverson, Jeffry R. (2010). Theology and Creed in Sunni Islam: The Muslim Brotherhood, Ash'arism, and Political Sunnism. Palgrave Macmillan. str.118. ISBN  9781137473578. V 70. letech byl JUI pod vedením Mawlany Mufti Mahmud († 1980) hlavním příjemcem výše uvedeného Wahhabite -Athari zejména podpora monarchií v Perském zálivu Saudská arábie.
  7. ^ Na obranu Talibanu: Fazlovy poznámky v Afghánistánu jiskří The Express Tribune (newspaper) Publikované 17. listopadu 2014, Citováno 9. dubna 2019

externí odkazy

Politické kanceláře
Předcházet
Sardar Bahadur Khan		 Hlavní ministr Khyber-Paštunsko
1972 – 1973		Uspěl
Inayatullah Gandapur
Stranícké politické kanceláře
Předcházet
Maulana Abdullah Darkhawasti		 Ameer z Jamiat Ulema-e-Islam
1968 – 1980		Uspěl
Maulana Fazal-ur-Rehman