Merritt Ruhlen - Merritt Ruhlen

Merritt Ruhlen
Merritt Ruhlen.jpg
narozený10. května 1944
Washington DC.
NárodnostSpojené státy
Známý jakoGenetická klasifikace jazyků
Vědecká kariéra
PoleLingvistika
VlivyJoseph Greenberg
Sergej Starostin
Morris Swadesh
Alfredo Trombetti

Merritt Ruhlen (/ˈm.rɪtˈruːlən/; born 1944) je Američan lingvista kdo pracoval na klasifikaci jazyků a co to prozrazuje o původu a vývoji moderních lidí. Mezi jinými lingvisty je Ruhlenova práce považována za práci stojící mimo hlavní proud komparatisticko-historické lingvistiky. Je hlavním obhájcem a obhájcem Joseph Greenberg Přístup ke klasifikaci jazyků.

Životopis

Frank Frank Merritt Ruhlen, 1944,[1] Ruhlen studoval na Rice University, University of Paris, University of Illinois a Univerzita v Bukurešti. Titul PhD získal v roce 1973 od Stanfordská Univerzita s disertační prací na generativní analýza rumunština morfologie. Následně Ruhlen několik let pracoval jako výzkumný asistent v projektu Stanford Universals Project v režii Joseph Greenberg a Charles Ferguson.

Od roku 1994 přednáší v Antropologické vědy and Human Biology at Stanford and co-director, along with Murray Gell-Mann (a do roku 2005 pozdě Sergej Starostin ), z Institut Santa Fe Program o vývoji lidských jazyků.[2] Od roku 2005 je Ruhlen členem poradní rady Genografický projekt a jmenován hostujícím profesorem na City University of Hong Kong. Ruhlen to věděl a pracoval s ním Joseph Greenberg na tři a půl desetiletí a stal se hlavním obhájcem a obhájcem Greenbergových metod jazykové klasifikace.[Citace je zapotřebí ]

Knihy

Ruhlen je autorem několika knih zabývajících se jazyky světa a jejich klasifikacemi.

  • Průvodce po jazycích světa (1975) poskytuje informace o fonologický systémy a klasifikace 700 jazyků, doplněné základními informacemi pro lingvisty i nelingvisty. Velmi rozšířená verze této práce byla zveřejněna v roce 2005 na internetu Institut Santa Fe webová stránka.
  • Průvodce světovými jazyky, svazek I: Klasifikace (1987) zahrnuje klasifikaci světových jazyků; historie a analýza genetické klasifikace jazyků; a obrana kontroverzní taxonomické dílo Josepha Greenberga.
  • Původ jazyka: Sledování vývoje mateřského jazyka (1994a)
  • O původu jazyků: Studium lingvistické taxonomie (1994b). V roce 1994 vydal Ruhlen tyto dvě knihy, které mají podobná témata a názvy, ale jsou zaměřeny na různá publika. Bývalá kniha zaměřená na laiky obsahuje cvičení, ve kterých jsou čtenáři vyzváni, aby sami klasifikovali jazyky pomocí Greenbergovy techniky, známé různě jako „hromadné srovnání“ a „mnohostranné srovnání Druhá kniha je zaměřena na lingvisty a tvrdí, že některé z předpokladů existují historičtí lingvisté jsou nesprávné. Jedním z těchto předpokladů je, že jediným platným kritériem pro určení jazykové rodiny jsou pravidelné zvukové korespondence a její rekonstrukce protojazyk. Podle Ruhlena lze tyto kroky provést až poté, co bude klasifikace prokázána skutečnost, že jde o rodinnost.

Témata výzkumu

Multidisciplinární přístup

Ruhlen byl v popředí pokusů o koordinaci výsledků historická lingvistika a další humanitní vědy, jako např genetika a archeologie.[3][4][5] V tomto úsilí intenzivně spolupracoval s genetikem Luigi Luca Cavalli-Sforza po tři desetiletí as archeologem Colin Renfrew po dvě desetiletí.[Citace je zapotřebí ]

Taxonomické metody

Hlavní článek: Hromadné srovnání

Většina kritiky zaměřené na Ruhlena se soustředí na jeho obranu techniky jazykové klasifikace Josepha Greenberga,[Citace je zapotřebí ] nazývané „hromadné srovnání“ nebo „mnohostranné srovnání“. Zahrnuje srovnání vybraných prvků morfologie a základní slovní zásoby zkoumaných jazyků a jejich zkoumání na podobnosti zvuk a význam a na základě nich formulovat hypotézu klasifikace. Ruhlen tvrdí, že taková klasifikace je prvním krokem v rámci komparativní metoda a že ostatní operace historická lingvistika, zejména formulace zvukové korespondence a rekonstrukce a protojazyk, lze provést až po stanovení hypotézy klasifikace.

Zatímco Hock například[6][7] tvrdí, že pouze rekonstrukce dokazuje genetickou afinitu, a to Indoevropský, Uralský, Dravidian, Austronesian, Bantu, a Uto-Aztecan vše dokázaly úspěšné rekonstrukce, nesouhlasí Ruhlen a říká: A přesto byly všechny tyto rodiny všeobecně přijímány jako platné rodiny, než vůbec někoho napadlo pokusit se rekonstruovat protojazyk.[8] Jako příklad uvádí Ruhlen Delbrück (1842–1922), který považoval indoevropské za prokázané dobou Boppa na počátku 19. století; základem tohoto důkazu byla „juxtapozice slov a tvarů podobného významu“.[9] Ruhlenovo tvrzení však Poser a Campbell vyvrátili.[10]

Ruhlen věří, že jeho klasifikaci světových jazyků podporuje populační genetika výzkum genetika Luigi Luca Cavalli-Sforza, který identifikoval distribuci určitých lidských genů v populacích po celém světě. Tento důkaz použil ke konstrukci fylogenetické stromy ukazující evoluční historii těchto populací.[11][12] Tvrdí se, že zjištění Cavalli-Sforzy se pozoruhodně dobře shodují s Ruhlenovou jazykovou klasifikací. Ruhlenovi lingvističtí oponenti se domnívají, že genetickou příbuznost nelze použít k prokázání jazykové příbuznosti.

Tento strom byl kritizován některými lingvisty a antropology z několika důvodů: že selektivně využívá jazyky a populace (vynechává četné Čínsko-tibetský mluvčí severní Číny, například); že předpokládá pravdu takových jazykových skupin jako Austric a Amerind které jsou kontroverzní; a že několik uvedených populačních skupin není definováno jejich geny, ale jejich jazyky, takže korelace je irelevantní ke srovnání genetického a jazykového větvení a tautologické také.[13][14]

Americká makrodina

Hlavní článek: Americké jazyky

Převládající názor na klasifikaci západní hemisféra jazyky spočívají v tom, že v Americe existuje mnoho samostatných jazykových rodin, mezi nimiž chybí konkrétní důkazy o genetické afinitě.[15] Greenberg publikoval svou opačnou hypotézu, Americká jazyková rodina v roce 1987 v jedné ze svých hlavních knih, Jazyk v Severní a Jižní Americe. Podle hypotézy Amerind jsou všechny jazyky Severní a Jižní Ameriky, s výjimkou Na-Dene a Eskymák - Aleut jazykové rodiny, patří k jedinému makrodina. Jedna z Greenbergových nejkontroverznějších hypotéz byla aktualizována Ruhlenem v roce 2007.[16] Ruhlen publikoval příspěvky prezentující výzkum na jeho podporu, např. V roce 1994,[17][18][19][20] 1995,[21][22][23][24] a 2004.[25]

Ruhlen zdůrazňuje důležitost trojí cesty i / u / A (tj. mužský / ženský / neutrální) ablaut v takových formách jako t'ina / tuňák / t'ana („syn / dcera / dítě“), stejně jako obecného amerického zájmenného vzoru na / ma (tj. „Já / ty“), poprvé uvedeno Alfredo Trombetti v roce 1905. Někteří lingvisté připisují tento vzorec zájmen jiným než genetickým příčinám.[26] Odkazuje na nejranější počátky sporu,[8][27] cituji z osobního dopisu Edward Sapir A. K. Kroeberovi (1918):[28] „Jdeme na mosazné cvočky, jak v pekle vysvětlíte obecné americké„ já “, kromě geneticky? Je to znepokojující, vím, ale (více) nezávazný konzervatismus se koneckonců jen vyhýbá, že? čeká nás velká zjednodušení. “

Názory Greenberga a Ruhlena na jazyky Ameriky se nepodařilo najít u velké většiny lingvistů pracujících s těmito jazyky.[15]

Kusunda jako indicko-tichomořský jazyk

Hlavní články: Jazyk Kusunda a Indicko-tichomořské jazyky

Whitehouse, Ruhlen a další dospěli k závěru[29] že Jazyk Kusunda z Nepál patří k pokusnému Indo-Pacifik nadčeleď[30] spíše než patřit k Tibeto-Burman skupina nebo být jazyk izolovat.[31] Tvrdí:

  • v osobních zájmenech,
    • nezávislé zájmeno první osoby založené na / t /;
    • nezávislé zájmeno druhé osoby založené na / n / nebo / ŋ /;
    • nezávislé zájmeno třetí osoby založené na / g / nebo / k /;
    • střídání samohlásek v zájmenech první a druhé osoby, ve kterých se / u / vyskytuje v předmětových tvarech a / i / v přivlastňovacích (nebo šikmých) tvarech;
  • přivlastňovací přípona - / yi /;
  • souhlásková základna označuje i slovesný předmět;
  • ukazovací zájmena založená na / t / a / n /;
  • základní slovník.

Následující tabulka ukazuje podobnosti mezi zájmennými systémy několika jazyků, o nichž se tvrdí, že patří do indicko-pacifické rodiny.[29]

ZájmenoKusunda[32]Andamanské jazykyCore North
Rodina Halmaheranů		Centrální ptáci
Vedoucí rodina
JuwoiBoGalelaKaron Dori
Játsi (<* ti)tuitu-lʌnatuo
můjtsi-yitii-yekravatad͡ʒi „já“
vynuŋuiŋu-lʌNenuo
vašeni-yiŋii-yeni "tebe"
on onagina (srov. gida,[33] sakra[34]soupravaɛsoupravaɛgao

K tomuto předběžnému návrhu byly vzneseny následující námitky:[35]

  • existence indo-pacifické nadrodiny je sporná;
  • zájmena lze vypůjčit;
  • podobnosti mohou být způsobeny náhodou;
  • jazykové vztahy nelze uvádět pouze na základě fyzických vlastností řečníků a současný návrh souhlasí se starým, údajně takto založeným;
  • zkreslení údajů (např. soupravaɛ v Juwoi je ve skutečnosti demonstrativní význam „toto“, nikdy se nepoužívá jako osobní zájmeno.)

Yeniseian – Na-Dene

Hlavní články: Na-Dene jazyky, Jenisejské jazyky, Dene – kavkazské jazyky, a Dene – Yeniseian jazyky

Podle Ruhlena lingvistické důkazy naznačují, že jenisanské jazyky, kterými se mluví na střední Sibiři, jsou nejblíže příbuzným jazykům Na-Dene v západní Severní Americe (mezi nimiž, vedle souhlasu Sapira, zahrnuje Haida ).[36] Hypotézu podporují samostatné výzkumy Heinricha K. Wernera[37] a Edward J. Vajda (Vajda odmítá členství Haidy v jazykové rodině Na-Dene).[38] To by znamenalo, že Na-Dene představuje zřetelnou migraci národů z Asie do Nového světa, což je přechod mezi migrací mluvčích domnělého Proto-Amerindu, která se odhaduje na zhruba 13 000 let, a migrací eskymácko-aleutských mluvčích kolem 5 000 před lety. Jindy si Ruhlen udržoval existenci jazykové rodiny zvané Dene – kavkazská.[27][39]

Hypotéza Proto-Sapiens

Hlavní článek: Proto-lidský jazyk

K otázce Jazyk Proto-Sapiens a globální etymologie, většina mainstreamových historických lingvistů odmítá Ruhlenovy předpoklady a metodiku,[40][41][42] si myslí, že je nemožné rekonstruovat jazyk, kterým se mluví nejméně před 30 000 lety (možná před více než 100 000 lety). Ruhlen odpověděl, že on (a Bengtson) nikdy netvrdili, že rekonstruovali Proto-Sapiens, ale jednoduše poukázal na to, že reflexy velmi starých slov lze stále najít ve světových jazycích:[43] Pro každou [globální] etymologii ... uvádíme fonetický a sémantický glos, následovaný příklady z různých jazykových rodin. ... Nezabýváme se zde rekonstrukcí a tyto [sémantický a fonetický] lesky jsou určeny pouze k charakterizaci nejobecnějšího významu a fonologického tvaru každého kořene. Budoucí práce na rekonstrukci bezpochyby objeví případy, kdy nejrozšířenější význam nebo tvar nebyl původní.

Ruhlen také tvrdí, že „dočasný strop“ předpokládaný mnoha lingvisty hlavního proudu - časová hloubka, za kterou srovnávací metoda selže, považovaná některými[26][44] ležet zhruba před 6 000 až 8 000 lety - neexistuje a že dnes všeobecně uznávaná existence jazykové rodiny staré jako Afroasiatický, nemluvě o ještě starších Euroasiatický (jehož existence zůstává kontroverzní) ukazuje, že komparativní metoda může dosáhnout dále do minulosti, než většina lingvistů v současné době přijímá.[45]

Poznámky

  1. ^ Knihovna kongresových úřadů
  2. ^ Starostin 2004
  3. ^ Chen, Sokal a Ruhlen 1995
  4. ^ Ruhlen 1995e
  5. ^ Rytíř et al. 2003
  6. ^ Hock 1986
  7. ^ Hock a Joseph 1996
  8. ^ A b Ruhlen 2001d
  9. ^ Delbrück 1880
  10. ^ Poser, William J .; Campbell, Lyle (1992), „Indoevropská praxe a historická metodika“ (PDF), Sborník příspěvků z osmnáctého výročního zasedání lingvistické společnosti Berkeley, 18: 214–236, doi:10,3765 / bls.v18i1.1574, vyvoláno 14. července 2013.
  11. ^ Cavalli-Sforza et al. 1988
  12. ^ Cavalli-Sforza 2000
  13. ^ Bateman et al. 1990
  14. ^ Trask 1996
  15. ^ A b Campbell 1997
  16. ^ Greenberg a Ruhlen 2007
  17. ^ Ruhlen 1994c
  18. ^ Ruhlen 1994d, 177–188
  19. ^ Ruhlen 1994e, 72–73
  20. ^ Ruhlen 1994f
  21. ^ Ruhlen 1995a
  22. ^ Ruhlen 1995b
  23. ^ Ruhlen 1995c
  24. ^ Ruhlen 1995d
  25. ^ Ruhlen 2004
  26. ^ A b Nichols 1992
  27. ^ A b Ruhlen 1994b
  28. ^ Sapir, citovaný v Sapir 1984
  29. ^ A b Bílý dům et al. 2004
  30. ^ Greenberg 1971
  31. ^ Watters 2006
  32. ^ Watters (2005)
  33. ^ Hodgson 1857
  34. ^ Reinhard 1976
  35. ^ Poser 2004
  36. ^ Ruhlen 1998a
  37. ^ Werner 2004
  38. ^ Vajda 2010
  39. ^ Ruhlen 1998b, 231–246
  40. ^ Kessler 2001
  41. ^ Picard 1998
  42. ^ Salmons 1997
  43. ^ Bengtson a Ruhlen 1994
  44. ^ Kaufman 1990
  45. ^ Ruhlen 1994a, 76–78

Bibliografie

externí odkazy