Markrabství moravské - Margraviate of Moravia - Wikipedia

Markrabství moravské
Markrabství moravské; Markrabství moravské (čeština ); Markgrafschaft Mähren (Němec )
	1182–1918
	Nahoře: Markraběcí prapor středověku; Dno: nepřijatá vlajka 19. století v rámci Rakousko-Uhersko Erb
	Markrabství moravské a moravské Země české koruny v rámci Svatá říše římská (1618)
	Markrabství v roce 1893
Postavení	Korunní země z Česká koruna; (1348–1918); Císařský stát z Svatá říše římská (1198–1806); Korunní země z Habsburská monarchie (1526–1804), z Rakouská říše (1804–67)a Cisleithanian část Rakousko-Uhersko (1867–1918)
Hlavní město	Olomouc (1182–1641); Brno (1641–1918)
Společné jazyky	Moravské dialekty zčeština, polština a Němec
Náboženství	římský katolík (oficiální); Husit, později se vyvinul do Bohemian Reformed (Utrakvista, Bratři ); luteránský; Anabaptista; židovský
Vláda	Markrabství
Markrabě
• 1182–1191 (první)	Konrád II
• 1916–1918 (poslední)	Karel I. Rakouský
Legislativa	Provinční strava
Dějiny
• Zavedeno	1182
• Zrušeno	1918
Plocha
1918	22 222 km2 (8 580 čtverečních mil)
Populace
• 1918	2,662,000
Předcházet	Uspěl
	Vévodství české
První Československá republika
Dnes součást	Česká republika; ∟ Morava;

The Markrabství moravské (čeština: Markrabství moravské; Němec: Markgrafschaft Mähren) byl jedním z přistane z Česká koruna existující od roku 1182 do roku 1918. Oficiálně jej spravovala a markrabě ve spolupráci s a provinční strava. Bylo to různě de facto nezávislý stát a rovněž podléhá Vévodství, později Království české. To zahrnovalo volaný region Morava v moderním Česká republika.

Zeměpis

Markrabství leželo na východ od Čechy správný, s rozlohou asi polovinou velikosti tohoto regionu. Na severu je Sudetské hory, které sahají až k Moravská brána, tvořil hranici s polskými Slezské vévodství, zapsaná jako a Země české koruny na 1335 Smlouva Trentschin. Na východě a jihovýchodě západní Karpaty oddělil to od současnosti Slovensko. Na jihu vinutí Thaya Řeka označila hranici s Rakouské vévodství.

Moravané, obvykle považováno za Češi to mluví Moravské dialekty, tvořil hlavní část populace. Podle 1910 Cisleithanian sčítání lidu, 27,6% se označilo za Němečtí Moravané.^[1] Tito etničtí Němci by později být vyloučen po Druhá světová válka. Zahrnuty i další etnické menšiny Poláci, Romové a Slováci.

Dějiny

Po raně středověku Velkomoravský říše byla nakonec poražena Árpád knížata Maďarsko v roce 907 bylo začleněno to, co je nyní SlovenskoHorní Maďarsko " (Felső-Magyarország), zatímco přilehlá Morava přešla pod správu Vévodství české. Král Otto I. z Německa oficiálně ji udělil vévodovi Boleslaus I. na oplátku za jeho podporu proti maďarským silám v roce 955 Bitva u Lechfeldu. Dočasně vládne král Bolesław I Chrobry z Polsko od 999 do 1019 byla Morava znovu dobyt vévodou Oldřich z Čech a nakonec se stala zemí Svatováclavská koruna v držení Přemyslovci.^[1]

Zasedání moravské stravy, 17. století

V roce 1182 bylo markraběte vytvořeno na popud císaře Frederick Barbarossa sloučením tří Přemyslovců apanáž knížectví Brno, Olomouc a Znojmo, a vzhledem k Conrad II, syn knížete Konráda ze Znojma. Tak jako dědic jasný, budoucí král Ottokar II byl jmenován moravským okrajem jeho otcem Václav I. v roce 1247. Spolu s Čechami byla na Moravě ovládána Lucemburský dům od zániku přemyslovské dynastie do roku 1437. Jobst, synovec císaře Karel IV zdědil markrabství v roce 1375, vládl autonomně a byl dokonce zvolen Král Římanů v roce 1410. Otřesen Husitské války, moravští šlechtici zůstali věrnými stoupenci lucemburského císaře Zikmund.^[1]

V roce 1469 byla Morava obsazena maďarský král Matyáš Korvín, kteří se spojili s katolík šlechta proti vládě Jiří z Poděbrad a nechal se zvolit soupeřící český král v Olomouci. Soupeření s Kingem Vladislava II byl urovnán olomouckým mírem v roce 1479, kdy se Matyáš vzdal královského titulu, ale ponechal si vládu nad moravskými zeměmi.^[2]

S druhým země české koruny, markrabství bylo začleněno do Habsburská monarchie po smrti krále Louis II v roce 1526 Bitva u Moháče. Na Moravě vládl jako korunní země v rámci Rakouská říše od roku 1804 a uvnitř Cisleithanian Rakousko od roku 1867.^[3]

Během založení Československo po první světová válka, markrabství bylo transformováno na „Moravskou zem“, později „Moravskoslezskou zem“ v roce 1918. Tuto autonomii zrušila v roce 1949 komunistická vláda a od té doby nebyla obnovena.^[1]

Vláda

Budova bývalé moravské stravy. Nyní je zde Ústavní soud České republiky.

Markrabě měl v celé historii markrabství nejvyšší autoritu na Moravě. To znamenalo, že s tím, jak se jeho markraběte stávali více cizími, také se to stalo s řízením markrabství.

Morava vlastnila zákonodárný sbor, známý jako Moravská strava. Sestava má svůj počátek v roce 1288, s Kolokvium generalenebo curia generalis.^[4] Jednalo se o setkání vyšší šlechty, rytířů, Olomoucký biskup, opati a velvyslanci z královská města. Tato setkání se postupně vyvinula ve stravu.

Síla této stravy v průběhu historie rostla a ubývala. Na konci markrabství byla strava téměř bezmocná. Strava se skládala ze tří panství říše: panství horní šlechta, panství nižší šlechty a panství preláti a měšťané.^[5] S Únorový patent z roku 1861 byla strava reformována do rovnostářského těla. Stále si zachovává stejnou strukturu, ale členové se změnili. Skládalo se z montážních sedadel pro vlastníky půdy, obyvatele měst a venkovské farmáře. Toto bylo zachováno, dokud nebyla strava zrušena po pádu duální monarchie.^[5]

Moravský orel

Nepřijatý erb jako heraldické dílo od Hugo Gerard Ströhl

The erb Moravy je účtováno s korunovaným stříbrně červeným kostkovaným orel se zlatými drápy a jazykem. Poprvé se objevila v pečeti markraběte Přemysla (1209-1239), mladšího krále Ottokar I. z Čech. Po roce 1462 je moravský orel zlatočervený kostkovaný,^[2] ale moravské shromáždění to nikdy nepřijalo.

Správa

Do roku 1848

V polovině 14. století císař Karel IV, také český král a markrabě moravský, založil správní divize tzv kraje. Tyto podskupiny byly pojmenovány podle hlavních měst, z nichž některé byly:

Po roce 1848

Moravské a Rakouský Slezan okresy, 1897

Po 1848 revolucí, kraje byly nahrazeny politickými okresy (politický okres), které si československá správa po roce 1918 z velké části ponechala:

Vládci Moravy

Část Velká Morava (c.820-907)

Moravští vévodové

Přemyslovci

Pravítko	narozený	Panování	Smrt	Vládnoucí část	Choť	Poznámky
Bretislaus I.	1002/5	1019/29-1033	10. ledna 1055	Morava	Judith Schweinfurt 1020 čtyři děti	Syn Ulricha Čecha. První oddělení Moravy od Čech. Jeho otec si uchvátil své místo na rok.
Ulrich I.	975	1033-1034	9. listopadu 1034	Morava	Neznámý žádné děti Božena asi 1002 (morganatic) jedno dítě	Po jeho smrti byl jeho syn nahrazen na Moravě.
Bretislaus I.	1002/5	1034-1055	10. ledna 1055	Morava	Judith Schweinfurt 1020 čtyři děti	Obnovil jeho trůn. Po jeho smrti se o dědictví dělí jeho synové.
Conrad I.	asi 1035	1055-1056	6. září 1092	Brno	Wirpirk z Tenglingu 1054 dvě děti	Brno získal po rozdělení roku 1055. V příštím roce jeho bratr Spytihněv vystoupil do Čech a spojil je se všemi moravskými zeměmi.
Vratislaus I.	asi 1035	1055-1056	14. ledna 1092	Olomouc	Maria před 1057 žádné děti Adelaide z Maďarska I 1057 čtyři děti Świętosława z Polska 1062 pět dětí	Dostal Olomouc po rozdělení roku 1055. V příštím roce jeho bratr Spytihněv vystoupil do Čech a spojil je se všemi moravskými zeměmi.
Otto I. veletrh	1045	1055-1056	9. června 1087	Znojmo	Eufemie Maďarska před 1073 dvě děti	Obdržel Znojmo po rozdělení roku 1055. V příštím roce jeho bratr Spytihněv vystoupil do Čech a spojil je se všemi moravskými zeměmi.
Spytihněv I	1031	1056-1061	28. ledna 1061	Morava	Ida z Wettinu kolem 1054 jedno dítě	Spojené české a moravské země.
Conrad I.	asi 1035	1061-1092	6. září 1092	Brno a Znojmo	Wirpirk z Tenglingu 1054 dvě děti	Přijato Brno a Znojmo. V roce 1092 rozdělil zemi mezi své dva syny.
Otto I. veletrh	1045	1061-1087	9. června 1087	Olomouc	Eufemie Maďarska před 1073 dvě děti	Obdržel Olomouc po rozdělení 1061.
Boleslav	1062	1087-1091	11. srpna 1091	Olomouc	Svobodný	Obdržel Olomouc po rozdělení 1061.
Svatopluk I. Lev	1075	1091-1109	21. září 1109	Olomouc	Neznámý jedno dítě
Leopold I.	?	1092-1112	15. března 1112	Znojmo	Ida z Rakouska jedno dítě	Syn Conrada I. Obdržel Znojmo po rozdělení roku 1092. Nezanechal žádné potomky a jeho země byla znovu sjednocena s Brnem
Ulrich II	asi 1035	1092-1112	5. ledna 1113	Brno	Adelaide dvě děti	Syn Conrada I. Přijal Brno po rozdělení roku 1092. V roce 1112 se znovu sejel Brno a Znojmo.
Ulrich II	asi 1035	1112-1113	5. ledna 1113	Brno a Znojmo	Adelaide dvě děti	Sophia z Bergu 1113 tři děti
Sobeslaus I.	asi 1075	1113-1123	14. února 1140	Brno a Znojmo	Adelaide Maďarská II 1123 pět dětí	Syn Vratislava I.
Conrad II	asi 1075	1123-1161	14. února 1140	Znojmo	Maria Srbska 1132 čtyři děti	Syn Vratislava I.
Otto II Černá	1085	1109-1123	18. února 1126	Olomouc	Neznámý jedno dítě	Vládl v Olomouci od roku 1091 se svým bratrem Svatoplukem. Získané Brno v roce 1123.
Otto II Černá	1085	1123-1126	18. února 1126	Olomouc a Brno	Neznámý jedno dítě
Václav Henry	1107	1126-1130	1. března 1130	Olomouc	Svobodný
Vratislaus II	asi 1111	1126-1146	1146	Brno	Ruská princezna 1132 tři děti
Leopold II	1102	1130-1137	1143	Olomouc	Svobodný	Syn Bořivoj II., Vévoda český.
Vladislava	?	1137-1140	1165	Olomouc	Svobodný	Syn Sobeslaus I.
Otto III	1122	1140-1160	12. května 1160	Olomouc	Durancia pět dětí	Syn Otta II.
Spytihněv II	?	1146?-1182	1199	Brno	Umarried	V roce 1182 abdikoval na Konrada III.
Frederick I.	1142	1160-1173	25. března 1189	Olomouc	Alžběta Maďarská 1157 šest dětí	Syn Vladislava II., Vévody českého.
Ulrich III	1134	1173-1177	18. října 1177	Olomouc	Cecilia of Thuringia žádné děti Sophia of Meissen žádné děti	Syn Vladislava II., Vévody českého.
Václav	1137	1177-1178	po roce 1192	Olomouc	Svobodný	Syn Sobeslaus I. Abdikován pro Conrada III.
Conrad III Otto	c.1136	1161-1178	9. září 1191	Znojmo	Hellicha z Wittelsbachu před 1176 žádné děti	Syn Conrada II. United Znojmo a Olomouc. Brno se připojilo v roce 1182, kdy se stal také prvním markraběm na Moravě.
		1178-1182		Znojmo a Olomouc
		1182-1191		Morava

Markraběti moravští

Přemyslovci

Conrad II Otto 1182-1191

sjednocen s Čechami 1189-1197

Vladislava I. Henryho 1197-1222, druhý syn krále Vladislava II a Judith of Thuringia
Vladislava II 1223-1227, syn krále Ottokar I. z Čech a Kostnice v Maďarsku
Přemysl 1227-1239, syn krále Ottokar I. z Čech a Kostnice v Maďarsku
Vladislava III 1239-1247, syn krále Václav I. z Čech a Kunigunde of Hohenstaufen
Ottokar II 1247-1278, syn krále Václav I. z Čech a Kunigunde of Hohenstaufen

přímo v držení krále Rudolf I. z Německa 1278-1283

Václav II 1283-1305, syn krále Ottokar II a Kunigunda z Halych
Václav III 1305 - 1306, syn krále Václav II a Judita Habsburská

Různé dynastie

Rudolf I. Habsburský 1306-1307, syn krále Albert I. z Německa a Alžběty Korutanské
Jindřich Korutanský 1307-1310, syn vévody Meinhard z Korutan a Alžběta Bavorská

Lucemburci

John 1310-1333, syn Císař Jindřich VII a Margaret Brabantská
Charlesi 1333-1349, syn krále Jan Čech a Elizabeth
John Henry 1349-1375, vložen jeho bratrem králem Karel IV
Jobst of Moravia 1375-1411, syn John Henry se svými bratry Johnem Sobieslaem (do roku 1394) a Prokopem (do roku 1405)
Zikmund 1419-1423, syn císaře Karla IV. A Alžběta Pomořanská

Různé dynastie

Albert V Rakouska 1423-1439, Zetě Zikmunda
Ladislaus Posmrtný 1440-1457, syn Alberta a vnuk Zikmunda
Jiří z Poděbrad 1458-1468
Matyáš Korvín 1468-1490, druhý syn John Hunyadi und Erzsébet Szilágyi

Jagellonci

Vladislava II 1490-1516, syn krále Kazimír IV. Jagellonský Polska a Polska Alžběta Habsburská
Louis II 1516-1526, syn krále Vladislava II

Habsburkové

Ferdinand I. 1527-1564, čtvrté dítě Filip I. a Joanna Kastilie
Maximilián II 1564-1576, syn císaře Ferdinand I. a Anny české a maďarské
Rudolf II 1576 - 1608, syn císaře Maximilián II
Matyáš II 1608-1617, syn císaře Maximilián II

Pod jednotnou vládou českých králů z roku 1611 (viz Seznam vládců Čech ).

Reference

^ ^A ^b ^C ^d Pánek, Jaroslav; Tůma, Oldřich (2009). Dějiny českých zemí. Praha: Charles University Press. ISBN 978-80-246-1645-2.
^ ^A ^b Prinz, Friedrich (1993). Deutsche Geschichte in Osten Europas: Böhmen und Mähren. Berlín: Wolf Jobst Siedler Verlag GmbH. str. 381. ISBN 3-88680-200-0. Citováno 25. února 2013.
^ Urban, Otto (1998). "PROTI.". Česká společnost 1848–1918. Velká Británie: Cambridge University Press. ISBN 0-521-43155-7. Citováno 25. února 2013.
^ Válka, Josef (1995). Dějiny Moravy: Morava reformace, renesance a baroka (v češtině). Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně. ISBN 9788085048629. Citováno 7. března 2013.
^ ^A ^b David, Jiří (2009). „Moravský estatismus a zemské rady ve druhé polovině 17. století“. Folia Historica Bohemica. 1. 24: 111–165. ISSN 0231-7494.

externí odkazy

[autogenerated3-1] A ^b ^C ^d Pánek, Jaroslav; Tůma, Oldřich (2009). Dějiny českých zemí. Praha: Charles University Press. ISBN 978-80-246-1645-2.

[autogenerated1-2] A ^b Prinz, Friedrich (1993). Deutsche Geschichte in Osten Europas: Böhmen und Mähren. Berlín: Wolf Jobst Siedler Verlag GmbH. str. 381. ISBN 3-88680-200-0. Citováno 25. února 2013.

[3] Urban, Otto (1998). "PROTI.". Česká společnost 1848–1918. Velká Británie: Cambridge University Press. ISBN 0-521-43155-7. Citováno 25. února 2013.

[4] Válka, Josef (1995). Dějiny Moravy: Morava reformace, renesance a baroka (v češtině). Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně. ISBN 9788085048629. Citováno 7. března 2013.

[autogenerated2-5] A ^b David, Jiří (2009). „Moravský estatismus a zemské rady ve druhé polovině 17. století“. Folia Historica Bohemica. 1. 24: 111–165. ISSN 0231-7494.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

Pododdělení Rakousko-Uhersko
Cisleithania	Rakouské arcivévodství Království české Vévodství Bukovina Korutanské vévodství Carniola vévodství Království Dalmácie Království Galicie a Lodomeria Rakouský Littoral Gorizia a Gradisca Istrie Terst Markrabství moravské Salcburské vévodství Vévodství Horního a Dolního Slezska Štýrské vévodství Hrabství Tyrolsko
Transleithania	Maďarské království Chorvatsko-slavonské království Fiume a jeho okolí Vojenská hranice (1867–1882)
Kondominia	Provincie Bosna a Hercegovina (1878–1918) Sanjak z Novi Pazaru (1878–1908) Karpatské průsmyky (1918) Koncesní zóna v Tchien-ťinu (1901–1917)