Mikulov - Mikulov

„Nikolsburg“ přeadresuje tady. Pro Chasidská dynastie viz Nikolsburg (chasidská dynastie).
Pro obec v Ústecký kraj viz Mikulov (okres Teplice).

Mikulov
Město
Centrum starého města a hrad
Centrum starého města a hrad
Mikulovská vlajka
Vlajka
Erb Mikulova
Erb
Mikulov leží v České republice
Mikulov
Mikulov
Umístění v České republice
Souřadnice: 48 ° 48'20 ″ severní šířky 16 ° 38'16 ″ východní délky / 48,80556 ° N 16,63778 ° E / 48.80556; 16.63778Souřadnice: 48 ° 48'20 ″ severní šířky 16 ° 38'16 ″ východní délky / 48,80556 ° N 16,63778 ° E / 48.80556; 16.63778
Země Česká republika
KrajJihomoravský
OkresBřeclav
Firsyt zmínil1173
Vláda
• StarostaRostislav Koštial (ODS )
Plocha
• Celkem45,34 km2 (17,51 čtverečních mil)
Nadmořská výška
242 m (794 stop)
Populace
 (2020-01-01[1])
• Celkem7,455
• Hustota160 / km2 (430 / sq mi)
Časové pásmoUTC + 1 (SEČ )
• Léto (DST )UTC + 2 (SELČ )
Poštovní směrovací číslo
692 01
webová stránkawww.mikulov.cz

Mikulov (Česká výslovnost: [ˈMɪkulof]; Němec: Nikolsburg; jidiš: ניקאלשבורג‎, Nikolshburg) je město v Okres Břeclav v Jihomoravský kraj z Česká republika. Má asi 7 500 obyvatel. Historické centrum Mikulova je dobře zachovalé a historicky významné a je chráněno zákonem č městská památková rezervace.

Zeměpis

Město leží v historické zemi Morava, který se nachází přímo na hranici s Dolní Rakousko. Na jihu vede silniční hraniční přechod do sousední rakouské obce Drasenhofen. Dálnice je součástí Evropská cesta E461 a má být prodloužena jako Dálnice D52.

Mikulov leží mezi vrchovinou Pavlovských vrchů a okrajem Českého Krumlova Mikulovská vrchovina, táhnoucí se až k Thaya řeka a tři Vodní nádrže Nové Mlýny. The Chráněná krajinná oblast Pálava začíná v Mikulově a stejně tak začíná Moravský kras.

Dějiny

První písemná zmínka o Mikulově je z roku 1149.[2] V listině z roku 1249 vydané Přemyslid markrabě Ottokar II který jej, včetně hradu a okolí, poskytl rakouský ušlechtilý Jindřich I. z Lichtenštejnsko. V roce 1262 bylo toto držení potvrzeno Ottokarem II. Po králi Rudolf I. z Německa porazil Ottokara v roce 1278 Bitva na Marchfeldu, pak svěřil Jindřichu II. z Lichtenštejnska tržní práva ve vile Nicolspurch. Němec občané byli povoláni a žili tam až do jejich vyhoštění v roce 1945 podle Benešovy dekrety.

Česká koruna

V roce 1526 Anabaptista vůdce Balthasar Hubmaier přišel z Švýcarsko do Nikolsburgu, kde byl zajat a zatčen silami Habsburg král Ferdinand I. v následujícím roce. Město zůstalo v rodině Lichtenštejnů až do roku 1560 a v roce 1572 císařem Maximilián II udělil léno svému velvyslanci u španělského soudu Adamovi von Dietrichstein.[2] Od roku 1575 do 20. století zůstal Nikolsburg majetkovým vlastnictvím šlechtického rodu Dietrichsteinů a jeho Mensdorff-Pouilly nástupci.

V roce 1621, během Třicetiletá válka Kardinál Franz von Dietrichstein podepsal Smlouva z Nikolsburgu s transylvánským princem Gabriel Bethlen na Zámek Mikulov. O čtyři roky později, císaři Ferdinand II a jeho aulic rada se sešla na zámku, kde generál Albrecht z Valdštejna obdržel provizi a byl povýšen na a Vévoda z Friedlandu. Franz von Dietrichstein také založil první Piarista vysoká škola severně od Alp v Nikolsburgu.

Poté, co v roce 1719 požár poškodil původní zámek Nikolsburg, rodina Dietrichsteinů zrekonstruovala zámek do dnešní podoby. Po Rakousko-pruská válka, Počet Alajos Károlyi zahájila práce na mírové smlouvě v Nikolsburgu, která vedla k Smlouva o Praze v roce 1866.

Židovský Mikulov

Viz také: Familianten
Židovská čtvrť (1900)

Počátek židovského osídlení v Nikolsburgu sahá až do roku 1421, kdy byli Židé vyhnáni Vídeň a sousední provincie Dolní Rakousko u vévody rakouského, Albert II Německa. Uprchlíci se usadili ve městě nacházejícím se poblíž rakouských hranic, asi 85 kilometrů od Německa rakouský hlavní město pod ochranou knížat Lichtenštejnska a další osadníci byli přivedeni po vyhnání Židů z moravských královských čtvrtí králem Ladislaus Posmrtný po roce 1454.[3]

Osada nabyla na důležitosti a v první polovině 16. století se Nikolsburg stal regionálním sídlem rabín z Morava, čímž se stalo kulturním centrem moravského židovstva. Slavný rabín Judah Loew ben Bezalel (1525–1609), o kterém se říká, že vytvořil golem z Praha, zde působil dvacet let jako druhý regionální rabín v letech 1553 až 1573.[4] Kardinál Franz von Dietrichstein, syn Adama von Dietrichsteina, byl zvláštním ochráncem Židů, jehož daně byly nezbytné k financování třicetileté války.[5]

V první polovině 18. století měl sbor v Nikolsburgu přes 600 rodin, což bylo největší židovské osídlení v Morava. Sčítání lidu z roku 1754 nařízeno císařovnou Marie Terezie z Rakouska zjistil, že v Nikolsburgu bylo založeno asi 620 rodin, tj. asi 3000 židovských obyvatel tvořilo polovinu obyvatel města.[3] Pouze malý počet Židů se mohl ve městě živit jako řemeslníci; zbytek se musel stát obchodníky. Sbor v průběhu Slezské války (1740–1742, 1744–1745 a 1756–1763), kdy monarchii museli poskytnout svůj podíl na supertaxích vymáhaných vládou Marie Terezie od moravských Židů.[5]

Poměrně mnoho Nikolsburgských Židů si nadále vydělávalo na živobytí ve Vídni, kde jim bylo povoleno zůstat nějakou dobu na zvláštních pasech. Svoboda pobytu, která byla přiznána Židům v Rakousku v roce 1848, snížila počet Židů žijících v Nikolsburgu na méně než jednu třetinu populace, kterou v době svého největšího rozvoje obsahovala. V roce 1904 ve městě žilo 749 židovských obyvatel, z celkového počtu 8 192 obyvatel.[5] V roce 1938, před Německá okupace Československa, městská populace činila přibližně 8 000 převážně německy mluvících obyvatel. Z nich bylo v tuto chvíli 472 židovských.[3] Židovská osada v Nikolsburgu zanikla během druhé světové války, protože jen 110 se podařilo včas emigrovat a 327 mikulovských Židů nepřežilo Holocaust.[3] 15. dubna 1945 bylo zmasakrováno 21 maďarských židovských vězňů pracujících v hliněné jámě.[6]

Po druhé světové válce bylo německé obyvatelstvo města vyloučen v letech 1945–46 československou vládou. V roce 1948 se počet obyvatel Mikulova pohyboval kolem 5 200.

Historická populace

Kaple sv. Sebastiana na Svaté hoře (Svatý Kopeček)
Oficiální pečeť Mikulov (Nicolsburg), 1810
Rok sčítáníPopulaceEtnická příslušnost obyvatel[7]
rokNěmecČešijiný
17937,440
18368,421
18697,173
18807,6427,44714461
18908,2108,0577974
19008,0927,84317079
19108,0437,78718967
19217,6996,359626485
19307,7906,409898483
19397,886

Ekonomika

Mikulov je centrem města České vinařství díky své příznivé zeměpisné poloze a podnebí a také jedinečné historii. Mikulov je nejen centrem, ale i jmenovkou moravské vinařské podoblasti Mikulovská vinařská oblast.[8] Registrováno dvanáct katastrální vinohradnické plochy se nacházejí ve vinařské vesnici Mikulov, jak je definováno v českém zákoně o vinařství.[9] Dalšími významnými hospodářskými činnostmi v Mikulově jsou strojírenský a hliněný průmysl a také ropa na okraji řeky Vídeňská pánev.

Památky

Zámek Mikulov

Mikulovské historické budovy, jako např Zámek Mikulov a okolní vinařská země přitahuje turisty z České republiky a sousedních zemí. Mikulovský hrad byl postaven na místě románského hradu poté, co Lichtenštejnové ve 13. století dostali celý areál do svého vlastnictví.[10] Začátek v Mikulově, dlouhém 65 kilometrů Mikulovská vinařská stezka se vine po celé mikulovské vinařské oblasti a je součástí vinařská turistika v oblasti. Mezi další pozoruhodné historické památky patří Dietrichstein hrob, starý Židovská čtvrť a Piarista Vysoká škola. V Mikulově se nachází několik historických kostelů a synagoga postavená v různých architektonických stylech, včetně románský Kostel sv. Václava a kostnice, kostel sv Barokní Kostel sv. Jana Křtitele, kaple sv. Šebestiána na Svaté hoře (Svatý Kopeček), novogotický Východní křesťanský kostel sv. Mikuláše a Altschulská synagoga.

Pozoruhodné osoby

Narozen v Mikulově

Bydlel v Mikulově

Rabíni

Partnerská města - sesterská města

Viz také: Seznam partnerských měst v České republice

Mikulov je spojený s:[11]

Galerie

  • Hlavní náměstí a sgraffitový dům

  • Pohled na hlavní náměstí směrem ke kapli

  • Zámek v Mikulově

  • Zámecký park

  • Synagoga v bývalé židovské čtvrti

  • Synagoga, uvnitř

Viz také

Reference

  1. ^ „Obyvatelstvo obcí - 1. ledna 2020“. Český statistický úřad. 30. dubna 2020.
  2. ^ A b "Historie města" (v češtině). Město Mikulov. Citováno 29. září 2020.
  3. ^ A b C d Nezhodová, Soňa. Židovský Mikulov (Židovský Mikulov). 1. vyd. Brno: Matice moravská, 2006, 423 s. ISBN  80-86488-28-4
  4. ^ Morava a její hrady
  5. ^ A b C Židovská encyklopedie, "Židovský Nikolsburg "Citováno 2011-01-30
  6. ^ http://www.mikulov.cz/tourism/monuments-and-sights/monuments-of-jewish-community/jewish-cemetery/more-information/
  7. ^ Historický místopis Moravy a Slezská v letech 1848–1960, roč. 1984
  8. ^ "Mikulovská podoblast". Vína z Moravy, vína z Čech. Citováno 29. září 2020.
  9. ^ „Zákon č. 321/2004 Sb. O vinohradnictví a vinařství a o změně některých následujících zákonů (zákon o vinohradnictví a vinařství)“. zakonyprolidi.cz (v češtině). Citováno 29. září 2020.
  10. ^ „Tip na výlet: Mikulov - místo kultury, slunce, vína a historie“. cizinci.cz. Foreigners.cz. Citováno 3. září 2020.
  11. ^ „Partnerská města“ (v češtině). Město Mikulov. Citováno 29. září 2020.

externí odkazy