Seznam velšských jídel - List of Welsh dishes

Britská kuchyně
Národní kuchyně
Zahraniční / fúzní kuchyně
Vlajka Spojeného království.svg Portál Spojeného království

Velšské pokrmy jako celek jsou obecně spojeny s jednoduchostí.[1] Velšské vaření je považováno za stylové anglické kuchyni. Existuje několik písemných záznamů o velšských pokrmech, recepty se místo toho konaly v rodinách a předávaly se ústně mezi ženami v rodině.[2] Ti, kteří mají dovednosti a sklon psát velšské recepty, vyšší třídy, odpovídali anglickým stylům, a proto by neměli své domy s tradiční velšskou kuchyní. Přestože je tradiční kuchařství ve Walesu špatně zaznamenáno, existuje. Nachází kořeny v každodenním stravování rolnických lidí, na rozdíl od jiných kultur, kde by jídlo začalo v kuchyních šlechty a bylo by upraveno pro chudší talíře.[3]

Velšské pokrmy

názevobrazPopis
Bara BrithováBara Brith (3320696816) .jpgBara Brith je ovocný bochník pocházející z venkovského Walesu, kde pomocí třecí misky mleli čerstvé sladké koření.[4] Historicky se vyrábělo z kvasnic a másla, i když v poslední době se pravděpodobně vyrábí ze sody a margarínu.[5] Ovoce zahrnovalo sušené rozinky, rybíz, sultánky a kandovanou kůru,[6][7] který by byl před vařením namočený ve studeném čaji.[5] Obvykle podávané nakrájené na másle během odpolední čaj,[8] to je často známé jako waleský čajový chléb.[7] Bara Brith v překladu znamená „skvrnitý chléb“,[5] ale je také známý jako teisen dorth v jižním Walesu,[6] nebo jako torta negra když ji velšští osadníci přivezli do Argentiny.[7]
CawlCawl Cymreig.jpgCawl, vyslovuje se „kapota“,[9] lze považovat za národní jídlo Walesu.[10] Sahá až do 11. století,[10] původně to byl jednoduchý vývar z masa (nejspíš slaniny) a zeleniny, mohl se pomalu vařit v průběhu dne, zatímco rodina pracovala na polích.[11] Mohlo by se to dělat po etapách, po několik dní, nejprve připravením masového vývaru a poté přidáním zeleniny následující den.[10] Jakmile byl tuk uvařen, mohl být odsát z horní části hrnce, poté se podával jako dvě samostatná jídla, nejprve jako polévka, pak jako guláš.[12] Zbytky lze doplnit čerstvou zeleninou, někdy v průběhu týdnů.[13]

V průběhu 18. a 19. století bylo množství masa použitého v bujónu minimální, místo toho se hromadilo s bramborami.[14] Dnes by sova pravděpodobně obsahovala hovězí nebo jehněčí maso,[15] a mohou být podávány s obyčejnými ovesnými knedlíky nebo rybízovými knedlíky známými jako vozíky.[15] Tradičně se sova konzumovala „speciálně vyřezávanou dřevěnou lžící“ a konzumovala se z dřevěné misky.[11]

Srdcovkyvelmi populární ve Walesu a sloužil různými způsoby, i když obvykle v páře.
CrempogCrempog - Anglesey style.JPG
  • Silná palačinka s podmáslí, ovesem a sušeným ovocem.[16]
  • Různé varianty: Crempog furum (s droždím), Crempog wen (s rafinovanou moukou) nebo Crempog Surgir (na bázi ovesných vloček)[17]
  • Chléb vyrobený na „rovině“; také známý jako leicecs[18]
TeploušiVelšské masové kuličky vyrobené z jehněčího nebo vepřového jater, cibule a cereálního pojiva
Glamorgan klobásaGlamorgan sausage.jpgKlobása Glamorgan je velšská vegetariánská klobása. Neobsahuje maso ani kůži, místo toho je obvykle vyroben ze sýra Caerphilly, ale někdy čedar, spolu s pórek nebo jarní cibulkou.[19] Tato směs se poté obalí ve strouhance a před vařením se stočí do tvaru klobásy.[20][21]
LevanduleLaverbread.jpgLaverbread, nebo Bara Lawr, je velšská specialita. Vyrábí se pomalým vařením mořských řas porfyry po dobu až deseti hodin[22] dokud se nestane pyré známé jako umyvadlo. Mořské řasy lze také vařit s ovesnými vločkami, aby se vytvořil chléb. Může se podávat se slaninou a srdcovkami jako snídaňová mísa,[23] nebo smažené na malé placičky.[24] Dnes se laverbread komerčně vyrábí mytím ve vodě, vařením asi 5 hodin před sekáním, solením a balením.[25]
Pórek polévka(Welsh: Cawl Cennin nebo Cawl Mamgu („Granny's guláš“)).
Lobscawsoblíbený guláš v Holyhead a Anglesey.
  • Deviant of Cawl - používá zbytky jídla[13]
Pottage
  • začínal jako masová zelenina a cereálie v hrnci s vodou. středověký čas se změnil na zcela vyrobený z obilovin (tj. kaše). pórek a cibule používané k aromatizaci[11]
Pečené jehněčí na pánvové omáčce
pastýřský koláčShepherdsPie-closeup.jpgdruh jehněčího masového koláče z bramborové kaše, je často spojován s Walesem.
Tatws Pum MunudTatws Pum Munud2.JPG(Anglicky: pětiminutové brambory), tradiční velšský guláš, vyrobený z brambor, zeleniny a slaniny, vařený na sporáku.
Tatws PoptyTatws Popty.jpg(Anglicky: brambory), tradiční velšský kastrol, vyrobený z brambor, zeleniny a masového kloubu, vařený v troubě.
Teisennau Tatws(Anglicky: Potato Cakes), je bramborový pokrm, který se podává jako příloha - není to hlavní jídlo samo o sobě.
Velšský dortDetailní záběr na waleské dorty, únor 2009.jpgVelšské koláče nebo pice ar y maen znamenat “koláče na kameni”, být malé kulaté kořeněné koláče, tradičně vařené na a Bakestone, ale v poslední době na roštu. Jakmile jsou uvařeny, lze je konzumovat teplé nebo studené, samostatně nebo přelité cukrem nebo máslem.[26] Těsto smíchané s rozinkami, sultánami a někdy i rybízem,[27] je podobný křehkému chlebu, což znamená, že mohou mít konzistenci sušenek, když se vaří na pánvi, a trochu více jako dort, když se vaří v troubě.[28]
Velšský rarebitVelšský rarebit (3436445626) .jpgPřednost Welsh k pečenému sýru vedla k pokrmu Velšský rarebit nebo velšský králík, ochucený tavený sýr přelitý toastovým chlebem.[29] Sýr by musel být tvrdší, například čedar nebo podobný. Označovaný jako velšský králík již v roce 1725, název není podobný velšskému výrazu krávy pobi. Velšští lidé zřídka jedli králíka kvůli nákladům a protože vlastníci pozemků by nedovolili lov králíků, je tento termín pravděpodobně spíše velšský.[13][30][31] Název se vyvinul z králíka do králíka, pravděpodobně proto, aby se odstranila nadávka z velšské kuchyně, nebo kvůli jednoduché reinterpretaci slova, aby se menu zpříjemnilo.[32]

Reference

  1. ^ Davidson 1981, str. 225.
  2. ^ Freeman 1996, str. 14.
  3. ^ Freeman 1996, str. 15.
  4. ^ Hensperger, Beth; Williams, Chuck (2002). „Welsh Bara Brith“. V Williams, Chuck (ed.). Sbírka Williams-Sonoma: Chléb (Ilustrované vydání.). Simon a Schuster. p. 84. ISBN  978-0-7432-2837-4. Citováno 5. dubna 2016.
  5. ^ A b C Freeman 1996, str. 102.
  6. ^ A b Webb 2012, str. 74.
  7. ^ A b C Bain, Andrew (2009). Lonely Planet má 1000 dokonalých zkušeností (Ilustrované vydání.). Osamělá planeta. p. 291. ISBN  978-1-74179-945-3. Citováno 5. dubna 2016.
  8. ^ Davidson 2014, str. 62.
  9. ^ Freeman 1996, str. 106.
  10. ^ A b C Webb 2012, str. 68.
  11. ^ A b C Davidson 1981, str. 224.
  12. ^ Cotter, Charis (2008). „Maso“. Tisíc a jedno jídlo (ilustrované vydání). Knihy Anova. p.545. ISBN  978-1-86205-785-2.
  13. ^ A b C Breverton, Terry (2012). "Jídlo". Wales: Historický společník. Amberley Publishing Limited. ISBN  978-1-4456-0990-4.
  14. ^ Freeman 1996, str. 20.
  15. ^ A b Davidson 2014, str. 154.
  16. ^ Breverton, Terry (2015). The Tudor Kitchen: What the Tudors Ate & Drank. Amberley Publishing Limited. ISBN  978-1-4456-4875-0.
  17. ^ Tibbot, Sara Minwel (1991). Pečení ve Walesu (Ilustrované vydání.). Waleské národní muzeum. p. 13. ISBN  978-0-7200-0346-8.
  18. ^ Mason, Laura (2009). "Čajové pochoutky". National Trust Farmhouse Cookbook. Knihy Anova. p. 218. ISBN  978-1-905400-81-2.
  19. ^ Ayto, John (2012). Diner's Dictionary: Word Origins of Food and Drink (ilustrované vydání). OUP Oxford. p. 153. ISBN  978-0-19-964024-9.
  20. ^ Minahan, James (2009). Kompletní průvodce národními symboly a znaky [2 svazky] (ilustrované vydání). ABC-CLIO. p. 572. ISBN  978-0-313-34497-8.
  21. ^ Allen, Gary (2015). Klobása: Globální historie. Reaktion Books. ISBN  978-1-78023-555-4.
  22. ^ Hadoke, Mike; Kerndter, Fritz (2004). Langenscheidt Praxiswörterbuch Gastronomie: Englisch-Deutsch, Deutsch-Englisch. Langenscheidt Fachverlag. p. 90. ISBN  978-3-86117-199-7.
  23. ^ O'Connor, Kaori (prosinec 2009). „The Secret History of 'The Weed of Hiraeth': Laverbread, Identity, and Museums in Wales". Journal of Museum Ethnography. Museum Ethnographers Group (22): 83. JSTOR  41417139.
  24. ^ Lewis-Stempel, John (2012). Hledání základního průvodce volným divokým jídlem. London: Hachette UK. ISBN  978-0-7160-2321-0.
  25. ^ Johansen, Mariela; Mouritsen, Jonas Drotner; Mouritsen, Ole G (2013). Mořské řasy: jedlé, dostupné a udržitelné (ilustrované vydání). Chicago, IL: University of Chicago Press. p. 152. ISBN  978-0-226-04436-1. Citováno 7. dubna 2016.
  26. ^ Davidson 2014, str. 365.
  27. ^ Roufs, Timothy G .; Roufs, Kathleen Smyth (2014). Sladké dobroty po celém světě: Encyklopedie jídla a kultury: Encyklopedie jídla a kultury. ABC-CLIO. p. 375. ISBN  978-1-61069-221-2.
  28. ^ Ayto, John (2012). Diner's Dictionary: Word Origins of Food and Drink (ilustrované vydání). OUP Oxford. p. 393. ISBN  978-0-19-964024-9.
  29. ^ National Trust (2007). Gentleman's Relish: A Compendium of English Culinary Oddities (ilustrované vydání). Knihy Anova. p. 80. ISBN  978-1-905400-55-3.
  30. ^ Grumley-Grennan, Tony (2009). Kompendium s jídlem a pitím tučného muže. ISBN  978-0-9538922-3-5.
  31. ^ Imholtz, srpen; Tannenbaum, Alison; Carr, A. E. K (2009). Alice Eats Wonderland (Ilustrovaná poznámka, ed.). Applewood Books. p. 17. ISBN  978-1-4290-9106-0.
  32. ^ Reich, Herb (2013). Nevěřte tomu!: Odhalování mýtů za běžně věřenými klamy. Skyhorse Publishing Inc. ISBN  978-1-62873-324-2.

Bibliografie