Li Sao - Li Sao

"Lament" přeadresuje tady. Skotskou lidovou melodii viz Květy lesa.
Li Sao
Li sao illustré (plodina) .png
Dvě stránky z „Li sao“ z ilustrované kopie 1645 z roku 1645 Chuci, zobrazující báseň „Li Sao“, jejíž název je vylepšen přidáním znaku 經 (jing), který se obvykle používá pouze v případě odkazu na jeden z Čínská klasika.
Autor(trad.) Qu Yuan
PublikovánoC. 3. století př. N. L
Li Sao
Li Sao (čínské znaky). Svg
"Li Sao" v pečeť skript (nahoře), tradiční (uprostřed) a zjednodušené (dole) čínské znaky
Tradiční čínština離騷
Zjednodušená čínština离骚
Doslovný překlad„Setkání s lítostí“

"Li Sao" (čínština : 離騷; překlad: „Setkání s lítostí") je čínská báseň z antologie Chuci, pocházející z Období válčících států starověké Číny, obecně přičítáno Qu Yuan.

Pozadí

Báseň "Li Sao" je hlavní báseň a hlavní inspirací pro Chuci sbírka. Tento slavný kus napsal Qu Yuan,[A] aristokrat z Království Chu, který zemřel asi 278 př.

Ve své podpisové básni „Li Sao“ se Qu Yuan projevuje poetickou postavou, která je významným mezníkem v tradici Klasická čínská poezie, v kontrastu s anonymními poetickými hlasy, se kterými se setkáváme v Peking a další rané básně, které existují jako zachované v podobě náhodných začlenění do různých dokumentů starověkého rozmanitosti. Zbytek Chuci antologie je zaměřena na „Li Sao“, údajnou biografii jejího autora Qu Yuan a často na její inovativní epické poetické linie. V „Li Sao“ básník zoufá, že proti němu byly spiknuty zlé frakce u soudu s jeho výsledným odmítnutím jeho pánem a poté líčí sérii šamanistických duchových cest do různých mytologických sfér, zapojujících se nebo se pokoušejících spolupracovat s různými božských či duchovních bytostí, přičemž téma spravedlivého služebníka nespravedlivě odmítlo, což se někdy v dlouhé historii pozdější literární kritiky a alegorické interpretace stalo přehnané. Pochází z doby Král Huai z Chu na konci třetího století př. n. l. je báseň „Li Sao“ pozoruhodným příkladem čínské poezie.

Význam názvu

Význam názvu Li Sao není přímočará.

V biografii Qu Yuan, li sao je vysvětleno jako ekvivalent k ty ty ‚odchod se smutkem '(Sima Qian, Shiji nebo Záznamy velkého historika ). Je třeba vyvodit, že „setkání se smutkem“ muselo být míněno.[1]

V dokumentu je však výslovně označen jako „setkání se zármutkem“ Ban Gu komentář (Li Sao zan shu 离骚 赞 序; 離騷 贊 序 „Pochvalná předmluva k Li Sao").[2][3]

Popis

„Li Sao“ začíná představením básníka sebe sama, jeho předků a několika zmínkami o jeho současné situaci, poté pokračuje líčením fantastického fyzického a duchovního putování básníka napříč krajinami starověké Číny, skutečné i mytologické. „Li Sao“ je klíčovým dílem velké čínské tradice krajinné a cestovní literatury.[4] „Li Sao“ je také politickou alegorií, ve které básník naříká, že jeho vlastní spravedlnost, čistota a čest jsou nedoceněné a ve zkorumpovaném světě zůstávají nevyužívány. Básník naráží na to, že ho pomlouvají nepřátelé, a že je odmítnut králem, kterému sloužil (Král Huai z Chu ).

Jako reprezentativní dílo Chu poezie využívá širokou škálu metafor odvozených z kultury Chu, která byla silně spojena s čínskou formou šamanismus a básník utrácí velkou část „Li Sao“ za a duchovní cesta návštěva duchů a božstev. Mezi hlavní témata básně patří padající oběť intrik Qu Yuan na dvoře Chu a následný exil; jeho touha zůstat čistá a nepoškozená korupcí, která se rozšířila u soudu; a také jeho nářek nad postupným úpadkem kdysi mocného státu Chu.

Básník se rozhodne odejít a připojit se k Peng Xian (čínština : 彭 咸), postava, o níž mnozí věří, že je Bohem Slunce. Wang Yi, Dynastie Han komentátor k Chuci, věřil, že Peng Xian byl a Dynastie Shang úředník, který, jak říká legenda, se utopil poté, co král odmítl jeho moudré rady (ale tato legenda mohla být později, ovlivněna okolnostmi utonutí Qu Yuan)[5] Peng Xian mohl být také starodávným šamanem, který později přišel symbolizovat ústraní poustevníka.[6]

Báseň má celkem 373 řádků,[7] a asi 2400 znaků, což z něj činí jednu z nejdelších básní Starověká Čína. Je to v fu styl.[7] Přesné datum složení není známo, zdá se, že to napsal Qu Yuan po jeho vyhnanství králem Huai; zdá se však, že to bylo před začátkem Huaiova zajetí ve státě Qin, v roce 299 př.

Opětovné vydání

Báseň byla znovu vydána v 19. století Pan Zuyin (1830–1890), a lingvista který byl členem Dynastie Čching personál. To bylo znovu vydáno jako čtyři svazky se dvěma předmluvami, jeden Li Kai a druhý od Xiao Yuncong.[8]

Překlady do západních jazyků

Angličtina
  • E.H. Parker (1878–1879). „Smutek z odloučení nebo Li Sao". Čína recenze 7: 309–14.
  • James Legge (1895). Čínská klasika (Oxford: Clarendon Press): 839–64.
  • Lim Boon Keng (1935). Li Sao: Elegie na setkání s bolestmi Ch'ü Yüan (Shanghai: Commercial Press): 62–98.
  • David Hawkes (1959). Ch'u Tz'u: Songs of the South, an Ancient Chinese Antology (Oxford: Clarendon Press): 21–34.
  • Stephen Owen (1996). Antologie čínské literatury: Počátky do roku 1911 (New York: W.W. Norton): 162–75.
francouzština
  • Marie-Jean-Léon, markýz d'Hervey de Saint Denys (1870). Le Li sao, poéme du IIIE siècle avant notre ére, traduit du chinois (Paříž: Maisonneuve).
  • J.-F. Rollin (1990). Li Sao, précédé de Jiu Ge et suivie de Tian Wen de Qu Yuan (Paříž: Orphée / La Différence), 58–91.
italština
  • G.M. Allegra (1938). Incontro al dolore di Kiu Yuan (Šanghaj: ABC Press).

Viz také

Vysvětlivky

  1. ^ Qu Yuan 屈原, alias Qu Ping 屈平.

Reference

Citace
  1. ^ Zikpi (2014), str. 110, 114
  2. ^ Zikpi (2014), str. 137, 279, s odvoláním Cui & Li (2003), str. 5–6: „„ Li “je jako„ setkat se s “;„ Sao'is „smutek“; vyjádřit, že se setkal se smutkem a složil texty 離, 猶 遭 也。 騷, 憂 也。 明 己 遭 憂 作 辭 也".
  3. ^ Su, Xuelin 苏雪林, vyd. (2007). Chusao xingu 楚 骚 新 诂. Wuhan University. str. 4. 离, 犹 遭 也。 骚, 忧 也
  4. ^ Stephen Owen, Antologie čínské literatury - začátky do roku 1911 (New York: W.W. Norton, 1996), 176.
  5. ^ Knechtges (2010), str. 145.
  6. ^ David Hawkes, Ch'u Tz'u: Songs of the South, an Ancient Chinese Antology (Oxford: Clarendon Press, 1959), 21.
  7. ^ A b Davis (1970), str. xlvii.
  8. ^ „Ilustrovaná báseň Li Sao“. Světová digitální knihovna. Citováno 23. ledna 2013.
Citované práce
  • Cui, Fuzhang 崔 富 章; Li, Daming 李大明, eds. (2003). Chuci jijiao jishi 楚辭 集 校 集 釋 [Shromážděné řazení a komentáře na internetu Chuci]. Chuci xue wenku 楚辞 学 文库 1. Wuhan: Hubei jiaoyu chubanshe.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Davis, A. R., ed. (1970). Penguin Book of Chinese Verse. Baltimore: Penguin Books.
  • Hawkes, David (1959). Ch'u Tz'u: Songs of the South, an Ancient Chinese Antology. Oxford: Clarendon Press.
  • ———, trans. (2011 [1985]). Píseň jihu: Starověká čínská antologie básní Qu Yuan a dalších básníků. London: Penguin Books. ISBN  978-0-14-044375-2
  • ——— (1993). "Ch'u tz'u V Loewe, Michael (ed.). Rané čínské texty: Bibliografický průvodce. Berkeley: Společnost pro studium rané Číny; Institut východoasijských studií, Kalifornská univerzita, Berkeley. str. 48–55. ISBN  1-55729-043-1.
  • Hinton, David (2008). Klasická čínská poezie: Antologie. New York: Farrar, Straus a Giroux. ISBN  0-374-10536-7 / ISBN  978-0-374-10536-5

externí odkazy