Lheure espagnole - Lheure espagnole - Wikipedia

L'heure espagnole
Opera podle Maurice Ravel
Maurice Ravel 1912.jpg
Maurice Ravel v roce 1912
LibretistaFranc-Nohain
JazykHra Franc-Nohain
Premiéra
19. května 1911 (1911-05-19)
Opéra-Comique, Paříž

L'heure espagnole je francouzský jednoaktovka opera z roku 1911, popsáno jako a comédie musicale, s hudbou od Maurice Ravel na Francouze libreto podle Franc-Nohain, založený na stejnojmenné hře Franc-Nohaina z roku 1904 („comédie-bouffe“)[1][2] Opera, která se odehrává ve Španělsku v 18. století, je o hodináři, jehož nevěrná žena se pokouší milovat s několika různými muži, zatímco je pryč, což vede k tomu, že se schovávají a nakonec uvíznou v hodinách jejího manžela. Název lze přeložit doslovně jako „Španělská hodina“, ale slovo „heure“ důležitěji znamená „čas“ - „španělský čas“, s konotací „Jak udržují čas ve Španělsku“.

Původní hra byla poprvé provedena na Théâtre de l'Odéon dne 28. října 1904.[1] Ravel začal na hudbě pracovat již v roce 1907,[3] a opera byla poprvé uvedena v Opéra-Comique dne 19. května 1911.[4]

Obětavost

Ravel věnoval L'heure espagnole madame Jean Cruppi,[5] jehož syna si později připomene jedním z pohybů Le Tombeau de Couperin .

Historie výkonu

Ravel byl úzce zapojen do všech aspektů inscenace, protože byla připravena na svou premiéru Opéra-Comique na Salle Favart v Paříži.[6]Opera byla poprvé uvedena v Opéra-Comique dne 19. května 1911, ve dvojitém zákona s Thérèse podle Jules Massenet; po počátečních devíti představeních to nebylo oživeno.[4] The Paris Opéra představil ji 5. prosince 1921 s Fanny Heldy jako Concepción a těšil se většímu úspěchu.[7] Opera se vrátila do Opéra-Comique v roce 1945, kde pokračovala v repertoáru.[4] Mimo Francii, L’heure espagnole byl poprvé viděn v Covent Garden v roce 1919, v Chicagu a New Yorku v roce 1920, v Bruselu v roce 1921, poté v Basileji a Rotterdamu (1923), Praze (1924), Hamburku, Stockholmu (1925), v Buenos Aires v roce 1932 a v Káhiře v roce 1934 .[8] Opera byla uvedena poprvé v Kanadě v roce 1961 Montrealské festivaly.

Hudební pozadí

Ve vztahu k Ravelovu vokální tvorbě v opeře Roland-Manuel napsal „Jazyk hudby je spojen co nejpřirozeněji s hudbou jazyka“.[9]V rozhovoru zveřejněném dva dny před premiérou vysvětlil Ravel svůj přístup k své nové opeře. „Napsal jsem opéra-bouffe. Kromě [Gonzalve], který zpívá sérénády a cavatiny s úmyslně přehnanými melodiemi, budou mít ostatní role dojem, že budou promluveny.“ Ravel také citoval Musorgského Manželství pro účinek, kterého měl v úmyslu dosáhnout, ve slovním prostředí, a zdůraznil španělské prvky skóre při jeho používání jotas, habaneras a malagueñas.[10]Kobbé poznamenal, že od „nádherných hodinových zvuků otevření Habanerova kvinteta konce, L'Heure Espagnole je plná okouzlující hudby ",[11] zatímco Grove poznamenává, že opera je jednou ze skupin španělsky ovlivněných děl, která pokrývají Ravelovu kariéru, a že v ní použil „virtuózní využití moderního orchestru“.[12]

Role

RoleTyp hlasuPremiéra
19. května 1911
(Dirigent: François Ruhlmann )
Torquemada, hodinářtenor[13]Maurice Cazeneuve
Concepción, Torquemadova manželkamezzosopránGeneviève Vix
Gonzalve, studentský básníktenorMaurice Coulomb
Ramiro, muleteerbarytonJean Périer
Don Iñigo Gomez, bankéřbasHector Dufranne[14]

Synopse

Čas: 18. století
Místo: Dílna hodináře Torquemady Toledo, Španělsko.

Opera se odehrává ve 21 scénách s úvodem.

Torquemada pracuje ve svém obchodě, když se zastaví muleteer Ramiro, aby si nechal opravit hodinky, aby mohl plnit své povinnosti při sbírání městského stanoviště. Je čtvrtek, den, kdy Torquemada vyjde, aby pečoval o městské hodiny, takže Ramiro musí počkat. Torquemadova žena, Concepción, vstoupí, aby si stěžovala, že její manžel ještě nepřesunul hodiny do její ložnice. Poté, co Torquemada odešel, využila jeho nepřítomnosti k plánování úkolů s gentlemanskými přáteli. Přítomnost Ramira je však zpočátku překážkou. Požádala ho, aby do její ložnice přesunul dědečkovy hodiny, s čím souhlasí.

Mezitím čeká na básníka Gonzalve. Dorazí a je inspirován poezií, ale ne milováním, kde by Concepción upřednostňoval druhou. Když se Ramiro chystá vrátit, pošle ho zpět s tím, že zvolila špatné hodiny. Poté má představu, že by se Gonzalve měla schovat do jedné hodiny, aby ho Ramiro mohl nosit nahoře. Poté, co je Gonzalve ukryt, dorazí Don Iñigo, bankéř a další z Concepciónových gentlemanských přátel. Když se Ramiro vrátí, přesvědčí ho, aby udržela hodiny s ukrytým Gonzalve, a ona ho doprovází.

Don Iñigo se sám ukrývá v jiných hodinách. Ramiro vstoupil, požádal, aby sledoval obchod, a přemýšlel o tom, jak málo ženám rozumí. Concepción ho poté přivolá zpět nahoru s tím, že ručičky hodin běží dozadu. Ona a Don Iñigo se snaží komunikovat, ale Ramiro dorazí zpět s ostatními hodinami. Don Iñigo se znovu skryl a Ramiro nyní unáší hodiny s Donem Iñigo nahoře.

S Gonzalve, která je nyní v přízemí, se ho Concepción snaží odvrátit od poezie směrem k ní, ale Gonzalve je příliš pohlcena, než aby ji následovala. Ramiro se vrací a Gonzalve se musí znovu skrývat. Nabídne, že druhé hodiny opět zvýší. Dojem, jak snadno Ramiro nese hodiny (a jejich náklad) nahoře, Concepción k němu začne být fyzicky přitahován.

S Gonzalve a Donem Iñigem, kteří jsou nyní zaseknutí v hodinách, se Torquemada vrací ze svých obecních povinností. Gonzalve i Don Inigo nakonec uniknou ze svých příslušných hodinových skříní, druhá s většími obtížemi. Aby si zachránili tvář, musí si každý koupit hodiny. Concepción je nyní ponechána bez hodin, ale dumá, že může počkat, až se muleteer pravidelně objeví s opravenými hodinkami. Opera končí finálovým kvintetem, kdy zpěváci vystupují z charakteru, aby intimovali morálku příběhu a parafrázovali Boccaccio:

Orchestrace

Nahrávky

Reference

Poznámky
  1. ^ A b Stoullig E. Les Annales du Théâtre et de la Musique, Vydání 30eme, 1904. Librairie Paul Ollendorff, Paříž, 1905.
  2. ^ Roland-Manuel, str. 52: Když Franc-Nohain slyšel Ravela, jak s ním dílo zahrál poprvé, zjevně se podíval na hodinky a řekl Ravelovi „56 minut“.
  3. ^ Hill, Edward Burlingame (leden 1927). „Maurice Ravel“. The Musical Quarterly. 13 (1): 130–146. doi:10.1093 / mq / XIII.1.130. Citováno 2007-08-05.
  4. ^ A b C Wolff, Stéphane. Un demi-siècle d'Opéra-Comique 1900–1950. André Bonne, Paříž, 1953.
  5. ^ L'heure espagnole (Ravel, Maurice), imslp.org/wiki, zpřístupněno 17. dubna 2019
  6. ^ Kilpatrick E. The Carbonne Copy: sledování premiéry espagnole L’Heure. Revue de Musicologie, Tom 95/1. Année 2009.
  7. ^ Roland-Manuel, str. ??
  8. ^ L'Avant Scène Opéra. L'Enfant et les sortilèges & L'Heure espagnole. Leden 1990.
  9. ^ Roland-Manuel, str. 120.
  10. ^ «C’est un opéra-bouffe» nous dit M. Ravel. René Bizet, L'Intransigeant, 17. května 1911. Reprodukováno v L'Avant Scène Opéra. L'Enfant et les sortilèges & L'Heure espagnole. Leden 1990, str. 86.
  11. ^ Kobbé, Gustave. Kobbého úplná kniha opery, ed Harewood. Putnam, London & New York, 1954, str. 1060.
  12. ^ Nichols R. L'Heure espagnole. V: The New Grove Dictionary of Opera. Macmillan, Londýn a New York, 1997.
  13. ^ Ve skutečnosti se po zpěvákovi označuje jako „soudní proces“ Zkouška s antoinem
  14. ^ Ačkoli Grove uvádí Dufranne, Stéphane Wolff (Un demi-siècle d’Opéra-Comique, 1953, v obou operních seznamech a životopisných skečích) a Durandův hlasový záznam Delvoye jako premiérová zpěvačka. Roland-Manuel uvádí Delvoye mezi premiérové ​​obsazení (Zámotek, 1938/47, anglické vydání, Dennis Dobson Ltd, s. 62). Navíc, Vladimir Jankélévitch (Zámotek, 1939) reprodukuje sadu fotografií původních umělců, včetně Delvoye jako Don Inigo (str. 51, edice Evergreen Profile) a Opera L'Avant Scène 127 v Ravelových operách má reprodukci původního playbillu s Delvoye (str. 116).
  15. ^ Murphy, Duff (1988). "L'heure espagnole. Maurice Ravel ". Opera Quarterly. 6 (2): 135–137. doi:10.1093 / oq / 6.2.135. Citováno 2007-10-31.
Zdroje
  • Clifton, Keith E., Maurice Ravel's L'Heure espagnole: Genesis, Sources, Analysis. "Ph.D. disertační práce, Northwestern University, 1998.
  • Roland-Manuel, Alexis, Maurice Ravel. Dover Publications, 1972 ISBN  978-0-486-20695-0
  • Warrack, John and West, Ewan, Oxfordský slovník opery, 1992. ISBN  0-19-869164-5

externí odkazy