Hermann Lenz - Hermann Lenz

Hermann Lenz
narozený26. února 1913
Stuttgart, Německo
Zemřel12. května 1998
Mnichov, Německo
obsazeníNěmecký spisovatel

Hermann Karl Lenz (26 února 1913 v Stuttgart - 12. května 1998 v Mnichově) byl německý spisovatel poezie, beletrie a románů. Hlavní část jeho práce zahrnuje 10 svazků v poloautobiografickém románovém cyklu o postavě alter-ego „Eugen Rapp“. V 70. letech vydal sedmidílný svazek Schwäbische Chronik ("Švábská Kronika").

Lenz byl Němec Válečný zajatec během druhé světové války ve vazbě v USA. Získal přes 15 literárních cen. Archivy jeho spisů obsahují několik dopisů vyměněných s jeho kolegy spisovateli Paul Celan a Peter Handke a další (viz níže: „Korespondence ").

Život a dílo

Přední dveře Hermann Lenz ' později doma v Künzelsau.

Lenz, syn učitele umění Hermann Friedrich Lenz a jeho manželky Elise, vyrostli až do svého jedenáctého roku v Künzelsau a pak dovnitř Stuttgart. Po promoci selhal teologie studuje v Tübingen, začal v roce 1933 studovat Historie umění, filozofie, Archeologie a germánské studie v Heidelberg a studovat od roku 1937 v Mnichově. Po počátečních dramatických dojmech ze čtení (Mörike, Stifter, Schnitzler, Hofmannsthal a další), Lenz nejprve psal básně a prózy. Poprvé se objevil v roce 1936, zprostředkovaný Georg von der Vring, s básnickou sbírkou Gedichte, jeho první publikace, která byla sledována před válkou, s opakovaně revidovaným příběhem Das stille Haus („Tichý dům“).

Od roku 1940 byl Lenz vojákem Francie a Rusko, a v roce 1946 válečný vězeň ve Spojených státech. Tyto zkušenosti, které studenta a vojáka učinily, ovlivnily celý jeho literární výstup. Od začátku v opozici k nacismus Lenz se vrátil zpět do vnitřních světů - Biedermeier nebo Vídeň Fin de siècle - scéna mnoha narativních textů a objekt reflexí v nesčetných monologech postav. Po návratu ze zajetí byl Lenz, kromě sekretářských prací v kulturních institucích, zasvěcen jen psát. V roce 1946 se oženil s historičkou umění Hanne Trautweinovou, se kterou se seznámil v roce 1937. V roce 1975 žili oba ve Stuttgartu v Lenzově domě, ale dědické spory si vynutily přestěhování do Mnichova, domov jeho manželky.

Ve středu jeho práce je - v závislosti na počtu - 10 svazek autobiografický román cyklus o alter-ego postavě „Eugen Rapp“, který začal Verlassene Zimmer [Opuštěná místnost] (1966) a uzavřena s Freunde [Přátelé] (1997). V němčině téměř bez paralely publikace z roku 1945 se tento román věnuje autobiografickým událostem a omezuje a zachycuje politické dějiny Německa ve 20. století. Stejně pozoruhodné jsou romány Andere Tage [Ostatní dny] (1968) a Neue Zeit [Nová doba] (1975), o každodenní konfrontaci s Třetí říše. Lenz pochází z autobiografického konceptu („Psát tak, jak jste,“ je jednou z hlavních maxim). Snaží se přesně vykreslit život v detailech metafyzického pozadí, aby naznačil „tok do sebe navzájem minulost a přítomnost“. V knihách jako Dáma a kat (1973) a Der Wanderer (1986) Lenz uspěl, znovu a znovu, s autobiografickým spojením transcendentální složky svého psaní. Jako nejvýznamnější stylistické zařízení zde používá formu „vnitřního dialogu“, díky níž je perspektiva postavy transparentní a přenesena do odrazů vnějšího světa přímo do vjemů. Kromě svých románů Rapp občas publikoval poezie předložil Lenz, velké množství románů a povídek. Tito se ponoří, jako Die Begegnung [Setkání] (1979) a Vzpomínka na Edwarda (1981), do světa 19. století, nebo navrhují, stejně jako v roce 1980 dokončená trilogie Der Innere Bezirk [Vnitřní čtvrť], vědomé alternativní plány pro své vlastní životopis. Lenz občas následoval narativní tradice, zejména s Dvojitá tvář (1949) nebo Spiegelhütte ("Mirror Cabins") (1962), navazující na formy magický realismus.

Dům Hermanna Lenza v Stuttgart.

Lenz byl do té doby po mnoho let málo pozornosti, ale přestal s uznáním a slávou. Peter Handke mu pomohl prorazit v roce 1973. Lenz vydal v letech 1936-1997 více než 30 knih. „Ich bin eben ein schwäbischer Dickschädel“ („Jsem jen a Švábská mule-head "), řekl Hermann Lenz k jeho 85. narozeninám, 26. února 1998, krátce před jeho smrtí v květnu téhož roku.

Hermann Lenz měl čtení v říjnu 1951 před Skupina 47, na Laufenmühle, místo poblíž Ulmu, z dřívější verze románu Nachmittag einer Dame ("Odpoledne dámy"), první část Der innere Bezirk („Vnitřní čtvrť“). Jeho oddělený přístup ke skupině se shoduje s Paul Celan, který četl o rok později v Niendorfu. Zkušenost se dostala do románu Ein Fremdling ("Cizinec").[1]

Vlivy

  • V roce 1993 založil Lenz nadaci na podporu mladých spisovatelů a literárních vědců.
  • Po jeho smrti v roce 1998 z tradičního Petrarchova cena A Cena Hermann-Lenz byla založena, každoroční setkání přátel literatury a poezie od roku 1999 do roku 2009, sponzorované Hubert Burda.
  • Protagonistou jeho románu je Eugen Rapp, který sám popsal jako „populární vydání spisovatele Hermanna Lenza“ a jeho devítidílné Švábská kronika s ním uprostřed. Stejně jako u Eugena Rappa nejsou ani ostatní postavy v jeho románech žádnými „hrdiny“, ale často obyčejnými lidmi, které se vyznačují zvláštní lidskostí. Jeho kniha je tedy také fascinována méně dramatickými akcemi než obsahem a účinkem obrazného jazyka.

Funguje

Příběhy

  • Das stille Haus [Still House] - Erzählung. Stuttgart: Dt. Verlags-Anst. 1947. (Erzähler von morgen; Bd. 1)
  • Das doppelte Gesicht [Dvojitá tvář] - drei Erzählungen. Stuttgart: Dt. Verl.-Anst., 1949.
  • Die Abenteurerin - Erzählung. Stuttgart: Dt. Verl.-Anst., 1952. (Die Stern-Ausgaben)
  • Nachmittag einer Dame [Odpoledne dámy]. Neuwied [u. A.]: Luchterhand, 1961.
  • Dame und Scharfrichter [Dáma a kat] - Erzählung. Köln: Hegner, 1973.
  • Der Tintenfisch in der Garage [Chobotnice v garáži] - Erzählung. Frankfurt nad Mohanem: Insel 1977.
  • Erinnerung an Eduard [Vzpomínka na Edwarda] - Erzählung. Frankfurt / M .: Insel-Verl., 1981.
  • Der Letzte [Poslední] - Erzählung. Frankfurt a.M., Suhrkamp, ​​1984. (Bibliothek Suhrkamp; 851).
  • Der Käfer und andere Geschichten [Brouk a jiné příběhy]. Pasov: Refugium Verlag 1989 (Reihe Refugium; 3)
  • Jung und alt [Mladý a starý] - Erzählung. Frankfurt nad Mohanem: Insel 1989.
  • Hotel Memoria - Erzählungen. Frankfurt nad Mohanem, Insel 1990. (Insel-Bücherei; 1115)
  • Schwarze Kutschen [Black Coaches] - Erzählung. Frankfurt nad Mohanem: Insel 1990.
  • Jugendtage [Dny mládeže] - Erzählung. Passau, Reche, 1993. (Reihe Refugium; 14)
  • Zwei Frauen [Dvě ženy] - Erzählung. Frankfurt nad Mohanem: Insel 1994.
  • Feriengäste [Prázdninové hosty] - Erzählungen. Epilog od Peter Hamm. Řezno - Mittelbayerische Dr.- & Verl.-Ges., 1997.
  • Die Schlangen haben samstags frei [Hadi mají soboty volno] - Erzählungen. Hrsg. und mit einem Nachwort versehen von Rainer Moritz. Frankfurt nad Mohanem: Insel 2002.

Romány

  • Der Russische Regenbogen [Ruská duha] - román. Darmstadt [u. a.]: Luchterhand 1959.
  • Spiegelhütte [Zrcadlové kabiny]. Köln [u. a.] - Hegner 1962.
  • Die Augen eines Dieners [Oči sluhy] - román. Köln, Olten: Hegner 1964.
  • Jsem vnitřní Bezirk [Ve vnitřním okrese] - román. Köln [u. a.]: Hegner 1970.
  • Der Kutscher und der Wappenmaler [Řidič a malíř značek] - román. Köln: Hegner, 1972.
  • Die Begegnung [Setkání] - román. Frankfurt nad Mohanem - ostrov 1979.
  • Der innere Bezirk [Vnitřní čtvrť] - román ve 3 knihách [Nachmittag einer Dame – Jsem vnitřní Bezirk – Constantinsallee]. Frankfurt nad Mohanem, Insel 1980.

Romány Eugen-Rapp

Spojeno pod kolektivním názvem „Vergangene Gegenwart“ jsou autobiografické romány:

  1. Verlassene Zimmer [Opuštěný pokoj] - román. Köln und Olten: Hegner 1966.
  2. Andere Tage [Ostatní dny] - román. Köln und Olten, Hegner 1968.
  3. Neue Zeit [Nová doba] - román. Frankfurt a. M., Insel 1975.
  4. Tagebuch vom Überleben und Leben [Deník posmrtného života a života] - román. Frankfurt a. Main, Insel 1978.
  5. Ein Fremdling [Cizinec] - román. Frankfurt a. M., Insel 1983.
  6. Der Wanderer [Tulák] - román. Frankfurt a. Main, Insel 1986.
  7. Seltsamer Abschied [Rozloučení] - román. Frankfurt a. Main, Insel 1988.
  8. Herbstlicht [Podzimní světlo] - román. Frankfurt a. Main und Leipzig, Insel 1992.
  9. Freunde [Přátelé] - román. Frankfurt a. Main und Leipzig, Insel 1997.

Poezie

  • Gedichte [Básně]. Hamburg: Blätter für die Dichtung 1936. (Die Jungen; 9)
  • Zeitlebens [Celoživotní]: Básně 1934–1980. München, Schneekluth 1981. (Münchner Edition)
  • Zu Fuss [Pěšky]: Básně. Warmbronn: Keicher 1987. (Roter Faden; 9)
  • Vielleicht lebst du weiter im Stein [Možná žijete více v kameni]. básně. Vybráno a s doslovem Michaela Krügera. Frankfurt nad Mohanem: Suhrkamp 2003 (Bibliothek Suhrkamp. 1371).

Korespondence

  • Paul Celan, Hanne und Hermann Lenz: Stručně řečeno. Se 3 písmeny Gisèle Celan-Lestrange. Hrsg. von Barbara Wiedemann (a další). Frankfurt nad Mohanem: Suhrkamp 2001.
  • Peter Handke, Hermann Lenz: Berichterstatter des Tages [Zpravodaj dní]. korespondence, Frankfurt nad Mohanem: Insel Verlag 2006.
  • Hermann Lenz - Rainer Malkowski: Als gingen wir ein Stück zusammen [Když jsme spolu trochu kráčeli]. korespondence 1991–1998. Přispěla Renate von Doemming. Warmbronn: Verlag Ulrich Keicher 2007.

Ostatní

  • Leben und Schreiben [Život a psaní]. Frankfurter Vorlesungen, Frankfurt nad Mohanem: Suhrkamp 1986
  • Hermann Lenz, Bilder aus meinem Album [Fotografie z mého alba], Frankfurt nad Mohanem: Insel Verlag 1987.
  • Im Hohenloher Land. Mit 38 Fotky od Karlheinz Jardner. In Zusammenarbeit mit dem ZDF. Freiburg i. Brsg .: Eulen-Verl., 1989. (Reihe „Ganz persönlich“)
  • Stuttgart. Porträt einer Stadt [Portrét města]. Frankfurt nad Mohanem: Suhrkamp 2003 (zuerst Belser Verlag, Stuttgart a Curych, 1983).
  • Hermann Lenz zum 80. Geburtstag [~ k jeho 80. narozeninám]. Festschrift, herausgegeben von Thomas Reche und Hans Dieter Schäfer. Pasov: Verlag Thomas Reche 1993.

Ocenění

Ocenění Hermann Lenz (německé tituly):

Poznámky

  1. ^ Poznámky v korespondenci Paul Celan a Hanne a Hermann Lenz, op cit, s. 8, s. 169 (poznámka 10); z Ein Fremdling [Cizinec], str. 77-85.

Reference

Níže uvedené překlady titulů mohou vyžadovat lepší poetické výrazy.

  • Peter Handke: Tage wie ausgeblasene Eier. Einladung, Hermann Lenz zu lesen („Dny jako vyfukovaná vejce: Pozvánka ke čtení Hermanna Lenza“). V: Süddeutsche Zeitung, 22./23. Dezember 1973
  • Rainer Moritz: Schreiben, wie man ist („Napište, jako je jeden“). Hermann Lenz: Grundlinien seines Werkes. Tübingen: Niemeyer 1989
  • Werner Jung: Sein, Dasein, Anderssein. Das Werk von Hermann Lenz („Být, existovat, být odlišný“). V: Juni. Časopis pro kulturu a politiku. Č. 1/92. Juni-Verlag. Mönchengladbach 1992. ISSN  0931-2854.
  • Helmut Hornbogen: Erinnerung an Anfänge („Paměť začátků“). Tübingen. Jako: Gespräche mit Albrecht Goes und Hermann Lenz ("Z paměti: Konverzace s Albechtem ..."). Narr Francke Attempto, Tübingen 1996. ISBN  978-3-8233-5174-0
  • Herlinde Koelbl: „Hermann Lenz“. V: Im Schreiben zu Haus - Wie Schriftsteller zu Werke gehen - Fotografien und Gespräche ("Psaní doma: Jak spisovatelé chodí do práce - fotografie a konverzace"), Knesebeck Verlag, München 1998, ISBN  3-89660-041-9; S.48-53; Fotodokumentace Lenz; autor ve své práci i v osobním životě a v rozhovoru zobrazuje, jak začít s myšlenkou.
  • Daniel Hoffmann: Stille Lebensmeister. Dienende Menschen ve společnosti Hermann Lenz. Tübingen: Stauffenburg Colloquium 46, Stauffenburg Verlag 1998. ISBN  3-86057-146-X.
  • Themenheft Hermann Lenz, Text und Kritik Heft 141, leden 1999, ISBN  3-88377-602-5; s rozsáhlými bibliografickými informacemi o primárních a sekundárních zdrojích.
  • Rainer Moritz: Schöne erste Sätze („Krásné první věty“). Hermann Lenz a umění začátku. Warmbronn: Verlag Ulrich Keicher 2003.
  • Rainer Moritz: Lieber a Cleversulzbach denken. Hermann Lenz a Eduard Mörike. Warmbronn: Verlag Ulrich Keicher 2004.
  • Helmut Böttiger. Im Eulenkräut. Hermann Lenz a Hohenlohe. Warmbronn: Verlag Ulrich Keicher 2006.
  • Peter Hamm: Dort wäre ich gerne geblieben. Hermann Lenz a jeho Stuttgart. Warmbronn: Verlag Ulrich Keicher 2007.
  • Lothar Quinkenstein: Holocaust im Abendlicht. Zur Problematik von Erinnerung und Verdrängung in Hermann Lenz 'erzählerischem Triptychon ‘Das doppelte Gesicht‘ („Holocaust in Evening Light: On the problems of memory and repression in Hermann Lenz's story triptych 'The Double Face' “). V: Convivium. Germanistisches Jahrbuch Polen. 2008. str. 221–239.
  • Norbert Hummelt: Jsem stále Haus. Kde Hermann Lenz psal v Mnichově. S fotografiemi Isolde Ohlbaumové a bibliografií Rainera Moritze. Vydání monacensia München: Allitera Verlag 2009, ISBN  978-3-86906-024-8.
  • Daniel Hoffmann: Unsichtbare Nabelschnüre. Jüdische Lebenswelten ve společnosti Hermann Lenz ‘Erzählwerk. In: Integration und Ausgrenzung („Vyloučení“). Studium německo-židovských literárních a kulturních dějin raného novověku do současnosti; Festschrift k 65. narozeninám Hanse Otta Horcha, Mark H. Gelber, Jakob Hessing a Robert Jütte, Max Niemeyer Verlag, Tübingen 2009, S. 367-378. ISBN  978-3-484-62006-3.

externí odkazy